Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
54 C 231/2021-30
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danielou Schwarzovou
jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem: anonymizováno jméno příjmení jméno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 12 723,93 Kč s příslušenstvím - zápůjčka
takto:
I.
Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 10.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.000 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II.
Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 2.723,93 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.061,26 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.355,34 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.723,93 Kč
od datum do zaplacení a s úrokem 28 % ročně z částky 12.723,93 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, se zamítá.
III.
Žalovaná je povinna uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.288 Kč,
a to k rukám právního zástupce žalobce, anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokáta, se sídlem adresa žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. </b> Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 10.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.000 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. <b>II. </b> Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 2.723,93 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.061,26 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.355,34 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.723,93 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem 28 % ročně z částky 12.723,93 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, se zamítá. <b>III. </b> Žalovaná je povinna uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.288 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta, se sídlem [adresa žalobkyně], do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou podanou na soud dne 28. 7. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 12.723,93 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, (dále je„ právní předchůdce“) a žalovanou, byla dne
datum uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku ve výši 12.961 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.586 Kč a s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o zápůjčce, a odměny za zpracování a doručení ve výši 1.625 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 8.750 Kč. S účinností ke dni datum právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou 33.844,01 Kč, kdy součástí této částky je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalované neuplatňuje.
2. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dále dne datum uzavřena smlouva
o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 15.000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úroky ve výši 2.586 Kč, částku za zpracování a doručení ve výši 1.625 Kč,
a částky komfortní a flexibilní splácení ve výši 8.750 Kč, které byla žalovaná povinna hradit celkem v 60ti týdenních splátkách po 467 Kč (poslední splátka byla pouze ve výši 408 Kč), přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Jednotlivá týdenní splátka zahrnovala splátku jak jistiny, tak úroku i každého z poplatků (za zpracování a doručení a za komfortní flexibilní splácení). Žalovaná celkem uhradila 5.000 Kč, přičemž žalobce uvedl, že část těchto plateb ve výši 2.726,93 Kč použil na částečnou úhradu poplatku a zbývající část plateb ve výši 2.273,07 Kč použil na částečnou úhradu jistiny. Po započtení těchto plateb činila výše nesplacené jistiny 12.723,93 Kč a výše nesplaceného sjednaného poplatku 10.234,07 Kč.
3. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila.
4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).
5. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:
6. Dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva
o zápůjčce číslo. Žalovaná svým podpisem potvrdila, že jí byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku ve výši 12.961 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.586 Kč a s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o zápůjčce, a odměny za zpracování a doručení ve výši 1.625 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 8.750 Kč.
7. V souvislosti s uzavřením smlouvy o zápůjčce číslo byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Tyto poskytnuté informace byly zaznamenány do Zákaznické karty žalované ze dne datum, a byly ověřeny doklady uvedenými v části Ověřené dokumenty. Ze Zákaznické karty ze dne datum se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil před uzavřením smlouvy o zápůjčce číslo majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy
a výplatních pásek. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení.
8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byly pohledávky postoupeny na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávek informována dopisem, kterým byla současně vyzván k zaplacení dluhu v celkové výši 33.844,01 Kč do 10 dnů po obdržení dopisu.
9. Předžalobní upomínkou žalobkyně žalovanou opětovně vyzvala k úhradě dluhu.
10. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.
11. Podle § 547 o. z., musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.
17. V posuzované věci žalovaná sice sdělila právnímu předchůdci žalobkyně informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze Zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany právního předchůdce žalobkyně dostatečně ověřovány. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) totiž není určena pouze výší příjmů, ale také výší reálných výdajů. Právní předchůdce žalobkyně na ověření výdajů žalované zcela rezignoval a spokojil se se strohým sdělením stran výdajů žalované, aniž by je jakýmkoliv způsobem ověřoval. Již samotná struktura výdajové stránky žalované pak budí nemalé pochybnosti. Žalovaná stran svých výdajů uvedla v obou případech náklady na bydlení ve výši 5.200 Kč. Při obecné známosti nákladů spojených s užíváním bytu či domu (voda, elektřina, úklid, a zejména pak nájem) lze deklarovanou částku nákladů na bydlení považovat za až neuvěřitelně nízkou. Jistě bylo v možnostech právního předchůdce žalobkyně ověřit si reálnou výši alespoň nákladů na bydlení, a to např. předložením nájemní smlouvy, když žalovaná uvedla, že žije v nájmu. Obdobně pak žalovaná ani v jednom případě nespecifikovala své osobní výdaje. Pokud se právní předchůdce žalobkyně spokojil s pouhým tvrzením žalované o jejích výdajích, aniž by se pokusil ověřit pravdivost těchto tvrzení, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr postupoval s odbornou péčí.
18. Pouhé vyplnění formuláře (karty zákazníka) nelze považovat za náležité prověření finanční situace žalované.
19. Právní předchůdce žalobkyně tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“
20. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18).
21. Smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a na smlouvu je třeba nahlížet jako na absolutně neplatnou a žalobci tak přísluší pouze to, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila, protože žalobce příjmy žalované ověřoval nedostatečně a výdaje žalované neověřoval vůbec. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce číslo byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo, resp. bylo jí postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalovaná na svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce číslo uhradila částku 5.000 Kč, žalobkyně má proto nárok na vrácení poskytnutého plnění ve výši 10.000 Kč.
22. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaná se do prodlení dostala marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k úhradě považovat oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum. Ode dne následujícího je proto žalovaná v prodlení s úhradou dluhu. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem datum ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb.
23. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II. zamítl.
24. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
25. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 12.723,93 Kč a příslušenství. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy přiznáním částky ve výši 10.000 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 2.723,93 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 1.061,26 Kč
a s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.355,34 Kč. Žalobce tak byl úspěšný v 78,6 % a neúspěšný byl v 21,4 %. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu má žalobce právo na náhradu 57,2 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří:
- zaplacený soudní poplatkem ve výši 800 Kč,
- náklady právního zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 . vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka),
- paušální částka náhrad hotových výdajů 300 Kč za 3 úkony po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka),
- částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu ) ve výši 252 Kč.
Celkem náklady žalobce činí 2.252 Kč. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu ve výši 1.288 Kč, která odpovídá 57,2 % účelně vynaložených nákladů řízení, a tyto je žalovaná povinna uhradit žalobci k rukám právního zástupce žalobce, anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokáta, se sídlem adresa žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně a ve lhůtě povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí. (§ 251 odst. 1 věta první