Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
124 C 8/2021-83
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sikorovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa, obec a číslo
zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované
o zaplacení částky částka s příslušenstvím a pokuty
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky částka od datum do zaplacení a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení částky částka, příslušenství a smluvní pokuty částka. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalované na její bankovní účet úvěr ve výši částka. Před uzavřením smlouvy žalobkyně na základě dokladů a informací získaných od žalované prověřila její úvěruschopnost. Dále ověřila úvěrovou historii žalované v registru příjmení a anonymizováno, provedla lustrace v insolvenčním rejstříku a v registru neplatných dokladů. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 75,95 % ročně zaplatit ve 48 měsíčních splátkách po částka splatných vždy k 22. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem duben 2020. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši částka tak, jak bylo sjednáno v příloze číslo smlouvy. Žalovaná neplatila splátky úvěru řádně a včas, žalobkyni uhradila pouze částku v celkové výši částka (poslední splátku uhradila dne datum). Žalobkyni v důsledku prodlení žalované vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši částka za každou splátku, se kterou byla žalovaná v prodlení více než 30 dnů. Konkrétně žádala 2 x částka za prodlení se splátkami číslo celkem tedy částka. Podle bodu 6.2 smlouvy vzniklo žalobkyni také právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši částka za každou splátku v prodlení trvajícím 15 dnů, tj. za splátku číslo celkem tedy částka. Podle přílohy číslo smlouvy vzniklo žalobkyni také právo na úhradu za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr, kdy žalovaná neuhradila splátky číslo ve kterých byla i úhrada za pojištění 3 x částka, celkem tedy částka. Protože se žalovaná ocitla v prodlení s 8. splátkou splatnou dne datum více než 65 dní, byl úvěr ke dni datum na základě smluvních ujednání, konkrétně bodu 6.3 automaticky zesplatněn, k původní dlužné jistině úvěru ve výši částka se připočetly veškeré dosud nezaplacené úroky ve výši částka, nová jistina tak činila částka. Vzhledem k tomu, že žalovaná po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru neuhradila, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, a to od datum do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky částka s úrokem z prodlení – tato částka se skládala z dlužné nové jistiny úvěru ve výši částka (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru částka a dlužného úroku za poskytnutí úvěru ve výši částka), smluvní pokuty ve výši částka za prodlení se zaplacením 2 splátek, náhrady nákladů za prodlení ve výši 3 x částka (za 3 splátky v prodlení déle než 15 dnů), celkem částka a úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr obsažené ve splátkách číslo ve výši 3 x částka, celkem částka). Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení za dobu od datum do datum (den vyhotovení žaloby) ve výši částka a úroku ve výši 75,95 % ročně z původní dlužné jistiny (částka) od datum do datum ve výši částka, úrok ve výši 8,25% ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum nedosáhne částky částka.
2. Ve věci bylo nařízeno jednání na den datum. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyni bylo při jednání poskytnuto poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. v tom směru, aby doplnila tvrzení a důkazy o tom, jakým způsobem poskytovatel úvěru ověřoval hodnověrnost údajů klientky o jejích měsíčních výdajích. Žalobkyně požádala o poskytnutí lhůty 15 dnů ke splnění svých procesních povinností.
3. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů, a to od datum.
4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, přílohy číslo k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, z oznámení o schválení úvěru včetně dodejky, splátkového kalendáře, přihlášky do pojištění, pojištění schopnosti splácet a informace o pojištění, dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši částka, jež se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit úrok ve výši 75,95 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po částka, splatných 22. dne v každém kalendářním měsíci. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši částka tak, jak bylo sjednáno v příloze číslo smlouvy. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že úvěr byl žalované vyplacen dne datum na její bankovní účet. Pro případ prodlení žalované se zaplacením splátky či její části o délce 30 dnů bylo v čl. 6 smlouvy sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši částka, a to za každou splátku, se kterou se žalovaná takto ocitla v prodlení. Pro případ prodlení žalované se splátkou o délce 15 dnů bylo v čl. 6 smlouvy sjednáno právo žalobkyně požadovat zaplacení náhrady nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením ve výši částka za každou splátku. Pro případ prodlení žalované se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů bylo v čl. 6 sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru. Pakliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí v den zesplatnění novou jistinu úvěru, byla v čl. 6 smlouvy smluvena povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení.
5. Z hodnocení klienta, pokynu k dočasnému výkonu práce, pracovní smlouvy, dodatků pracovní smlouvy, výpisu z účtu, výpisu z nebankovního registru klientských informací, výpisu z registru příjmení bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy s žalovanou zjišťovala výši jejich příjmů, výdajů, dluhů, ověřovala, zda není vedena jako dlužník v registru příjmení a dále prověřovala její schopnost splácet úvěr i v nebankovním registru klientských informací.
6. Z prohlášení klientů bylo zjištěno, že žalovaná svým podpisem stvrdila známost všech uvedených informací ve smlouvě a prohlásila pravdivost všech jí poskytnutých informací.
7. Z výzev k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru a oznámení o zesplatnění úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně několikrát upomínala žalovanou o zaplacení dluhu s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru, ke zesplatnění úvěru ze strany žalobkyně pak došlo dne datum.
8. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná celkem uhradila celkem sedm splátek v celkové výši částka.
9. Z předžalobní výzvy ze dne datum ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby upomínána o zaplacení žalované částky a to do 15 dnů od data odeslání tohoto oznámení.
10. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by žalobkyni na svůj dluh hradila v rozsahu jiném, nežli žalobkyní tvrzeném.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek anonymizována dvě slova ze dne datum ve věci C číslo)
14. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a doplnila důkazy ohledně toho, jakým způsobem ověřovala hodnověrnost klientky o jejích měsíčních výdajích. Žalobkyně zaslala doplnění tvrzení, ve kterém uvedla, jakým způsobem získala informace o schopnosti žalované splácet úvěr. Žalobkyně ji prověřila doklady o příjmech žalované, výpisy z databází anonymizováno a příjmení, hodnocením klienta a prohlášením dlužníka. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý příjem žalované činí částka, celkové měsíční náklady činí částka a volné zdroje ke splácení činí částka. Dále bylo ze strany žalobkyně prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednací s žadatelem doporučil úvěr ke schválení. Z formuláře hodnocení klienta byla provedena analýza bonity žalované, kdy bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou částka. K uvedeným výdajům žalobkyně přičítá rezervu ve výši částka a zadává zákonné životní minimum částka. K ověření totožnosti žalované byla zaslána soudu kopie občanského průkazu, výpisy z registrů anonymizováno příjmení příjmení byl proveden skóring žalované a dále bylo zjištěno, že žalovaná nebyla v době uzavření smlouvy nikde s dlužnou částkou po splatnosti. Informativními výpisy z bankovního účtu žalované bylo zjištěno ze strany žalobkyně, že žalovaná je majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen. Pracovní smlouva dokládala, že žalovaná je zaměstnána, má řádně podepsanou smlouvu na dobu neurčitou. Z přihlášky pojištění proti neschopnosti splácet úvěr pak vyplývá větší důvěryhodnost žalované. Žalobkyně seznámila žalovanou s podmínkami poskytovaného úvěru a to předsmluvním formulářem, který žalovaná podepsala. K posouzení výdajů žalované pak žalobkyně uvedla, že hodnocení úvěruschopnosti vychází z údajů uvedených žalovanou, které žalovaná svým podpisem potvrdí v kartě hodnocení klienta. Žalobkyně nemá objektivní možnost si ověřit údaje sdělené žalovanou. Žalobkyně má tedy za to, že dostála své povinnosti vyplývající jí ze zákona o spotřebitelském úvěru. Ke způsobu prověření aktivní a pasivní stránky poměrů žalované žalobkyně uvedla, že náklady na bydlení žalované činili částka (nájemné + inkaso). Pokud tedy žalovaná tuto částku uvedla, je třeba z takové částky vycházet. Žalobkyně nemá k dispozici doklad o výši nájemného nebo jiné potvrzení o nákladech žalované souvisejících s bydlením. Dále žalovaná uvedla, že má vyživovací povinnost ke dvěma dětem ve výši částka. V době vzniku předmětné úvěrové smlouvy neměla žalovaná s žalobkyní uzavřenou žádnou další souběžnou úvěrovou smlouvu. K ostatním výdajům žalované nemá žalobkyně žádné další doklady. Žalobkyně uvedla, že příjmy žalované převyšovaly tvrzené výdaje. Žalobkyně tedy považuje takto uvedené zkoumání úvěruschopnosti za zcela dostačující.
17. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by údaje uvedené žalovanou v dotazníku byly řádně ověřeny, případně dále prověřovány. V tomto směru se žalobkyně omezila pouze na údaje zjištěné od žalované. Žalobkyně po žalované nepožadovala doložení výdajů za bydlení, přičemž jejich výše je abnormálně nízká (částka). Žalobkyně tudíž měla dále zjišťovat, čím je uvedená výdajová částka tvořena, zda se jedná pouze o poplatky za energie a další související poplatky, a pokud by k takovému závěru došla, měla dále žádat po žalované doložení bezplatného bydlení (např. výpis z katastru nemovitostí prokazující vlastnictví nemovitosti, nájemní smlouvu apod.). Stejně tak nebyly prokázány další výdaje, jejich výše, čím jsou tvořeny (obvyklé životní náklady jako např. náklady na telefon, internet apod.). Soud tedy uzavírá, že žalobkyně určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalované prováděla (např. doložení příjmů žalované), ale za situace, kdy řádně nezkoumá i výdaje, postrádá takový postup na významu, neboť je možné, že i osoba, která dosahuje vysokých příjmů, je tak zadlužena, že úvěruschopná není.
18. Krajský soud v Praze se již aktuálně vyslovil k dříve sporné otázce ohledně řádného plnění povinnosti poskytovatele úvěru, co se týče posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zdejší soud se s argumentací uvedenou v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací zcela ztotožňuje, považuje jí za správnou, a proto na níže uvedenou argumentaci odkazuje.
19. Krajský soud v Praze tedy dospěl k závěru, že:„ Jak uvedeno výše, žalobkyně v tomto případě svou zákonnou povinnost posouzení úvěruschopnosti řádně nesplnila, jí učiněné zkoumání se jeví jako provedené pouze účelově, tzv.„ naoko“. Jak bylo soudem prvního stupně zjištěno, žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace týkající se jeho příjmů a výdajů, nicméně zejména výdaje žalovaného (a to ani alespoň ty podstatné) nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů zejména k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Žalobkyně se při posouzení informací spokojila pouze s tvrzeními a dokladem žalovaného o příjmech a s nikterak nedoloženými údaji o výdajích. Ty pak byly paušálně k žalovanému samotnému uvedeny jen formální částkou životního minima částka. Výdaje na bydlení byly uváděny nedoloženou částkou částka, která výrazně neodpovídá obvyklým výdajům na nájemní bydlení, jímž měl žalovaný dle vyplněného formuláře disponovat. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa), lze doložit poměrně snadno příslušnými doklady (smlouvy, výměry, inkasa, apod.) od jejich dodavatelů. Přehlédnout nelze ani to, že výdaje na bydlení bez jejich doložení (v rozsahu částka až částka) měsíčně měli dosud všichni klienti žalobkyně, jejichž případy byly odvolacím soudem projednávány, ať již měli údajně bydlet„ v pronájmu“ či jinde. Jde tedy o údaje zjevně smyšlené v součinnosti s představiteli žalobkyně (podle určitého návodu), nikoli jen samotnými spotřebiteli, jinak by nemohly být všechny údaje stejné. Nelze také uvěřit, že žalovaný nemá ani žádné jiné obvyklé výdaje (na volnočasové aktivity, na ošacení, komunikační prostředky, má-li podle prohlášení např. svůj mobilní telefon, e-mail atd.), stanovené alespoň racionálním odhadem, který lze v rámci odborné péče„ rozumně očekávat.“ Žalovaný přitom deklaroval, že žije sám a nevede s další osobou společnou domácnost a nikdo jiný se tedy nepodílí na hrazení jeho nákladů. Žalobkyně si tedy vystačila jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními, navíc u osoby, která je podle shora uvedených podkladů pro poskytnutí úvěru rizikovější podle skóre NRKI.
Odvolací soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů v souvislosti s povinností zde jim ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že v daném směru toto posouzení není možné bez skutečného zjištění nejen příjmů (či dosavadního dluhového zatížení klienta ve fázi vymáhání, či dokonce insolvence), ale taktéž výdajů klienta (např. obecně a hrubě zjistitelných z výpisu z jeho účtu), a to především alespoň těch podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele zásadně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. V daném případě bylo při posouzení žalovaného jakožto žadatele o úvěr uvedeno, že disponuje nájemním bydlením, avšak tato skutečnost nebyla nijak ověřena či doložena (např. nájemní smlouvou). Stejně tak nebyly nijak ověřeny v hodnocení klienta uváděné náklady na bydlení (zahrnující vedle nájemného i náklady hrazené zpravidla formou inkasa, vynakládané na elektřinu, vodu, plyn apod.), a to přes krajně nepravděpodobnou uváděnou výši nákladů bydlení. Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost je třeba vždy hodnotit s ohledem na individuální okolnosti věci. V souzeném případě shora popsaná zjištění, z nichž je zřejmé neověřování uvedených údajů spotřebitele žalobkyní, vedou k závěru, že provedené„ hodnocení klienta“ bylo pouze účelové, vedené snahou uvést údaje, které postačí k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“
20. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. Jakékoli nároky z této smlouvy vyplývající tak zjevně neexistují.
21. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet finanční prostředky ve výši částka, žalovaná uhradila pouze částku částka, jak bylo prokázáno také z karty klienta. Žalovaná toto tvrzení žalobkyně nerozporovala, žalobkyně má tudíž podle § 2991 o. z. právo na vrácení poskytnutých finančních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku částka, ve zbývajícím rozsahu žalobu s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy zamítl.
22. Žalobkyni vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení vzniklo také právo na úrok z prodlení dle §1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní upomínce (do 15 dnů od odeslání), tj. od datum. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, rozhodl tedy soud tak, jak je uvedeno shora. Soud při vyhlášení rozsudku chybně uvedl datum od kdy je počítán zákonný úrok z prodlení, soud tuto zjevnou nesprávnost opravil podle § 164 o.s.ř.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když v řízení úspěšnější žalované žádné náklady v řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí (exekuci).