Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 184/2021-106

Okresní soud Brno-venkov v obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci

žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce

se sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení

se sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 34.736 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 27.500 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od 7. 1. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 7.236 Kč

- s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 28.401 Kč za dobu od 28. 12. 2020 do 6. 1. 2021

- s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 901 Kč za dobu od 7. 1. 2021 do zaplacení

- s úrokem 21,05 % ročně z částky 28.401 Kč za dobu od 28. 12. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 3.816 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta v obec.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 27.500 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od 7. 1. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 7.236 Kč - s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 28.401 Kč za dobu od 28. 12. 2020 do 6. 1. 2021 - s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 901 Kč za dobu od 7. 1. 2021 do zaplacení - s úrokem 21,05 % ročně z částky 28.401 Kč za dobu od 28. 12. 2020 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 3.816 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 34.736 Kč s úrokem 21,05% ročně z částky 28.401 Kč za dobu od 28. 12. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že dne 27. 9. 2020 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě níž poskytl žalovanému peněžní prostředky 30.000 Kč tak, že 27.500 Kč převedl na účet žalovaného a 2.500 Kč poukázal na účet zprostředkovatele jako provizi. Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky včetně úroku, celkem 42.000 Kč, formou 40 splátek po 1.050 Kč měsíčně od 20. 10. 2020. Žalovaný neuhradil na úvěr ničeho. Žalovaná částka se skládá z jistiny 28.401 Kč, dále ze tří splátek číslo po 1.050 Kč, celkem 3.150 Kč, dále ze tří poplatků za upomínky po 100 Kč, celkem 300 Kč, ze smluvní pokuty 1.497 Kč a ze smluvní pokuty 1.388 Kč Smluvní pokuta 1.497 Kč představuje 3x pokutu 499 Kč za tři nezaplacené splátky. Smluvní pokuta 1.388 Kč představuje sazbu 0,1% denně z částky 31.551 Kč za dobu od 28. 12. 2020 do 9. 2. 2021.

2. Ve věci byl dne 5. 3. 2021 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle . Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Žalobce je zapsán v obchodním rejstříku od 29. 11. 1995 dosud a do jeho předmětu podnikání náleží poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je veden v registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru obec národní banky a má povoleno poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení a poskytování vázaného spotřebitelského úvěru.

5. Dne 27. 9. 2020 žalovaný podepsal formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který obsahuje základní parametry úvěru, a to jeho výši, podmínky čerpání, úrokovou sazbu, způsob splácení a náklady v případě opožděných plateb.

6. Téhož dne 27. 9. 2020 uzavřeli účastníci smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo žalobce jako poskytovatel a žalovaný jako úvěrovaný či zákazník. Úvěr byl specifikován jako standardní neúčelový úvěr nepřímý, výše úvěru činila 30.000 Kč, provize 2.500 Kč, úroková sazba 21,05% ročně. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci celkem 42.000 Kč formou 40 splátek ve výši 1.050 Kč měsíčně, které měl platit od 20. 10. 2020 do 20. 1. 2024. Žalobce se zavázal úvěr poskytnout tak, že provizi 2.500 Kč uhradí na účet zprostředkovatele a zbývající částku 27.500 Kč uhradí na účet žalovaného č. bankovní účet. V článku IV. smlouvy jsou důsledky porušení povinností smluvních stran, přičemž bylo dohodnuto, že celý neuhrazený zůstatek úvěru se stane splatným, pokud se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jedné splátky nebo její části po dobu delší než dva měsíce, čímž dojde k zesplatnění úvěru dnem odeslání oznámení o zesplatnění žalovanému. V článku IV. odstavec 2 byly sjednány smluvní pokuty. Za prodlení se zaplacením měsíční splátky byl žalovaný povinen žalobci zaplatit smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku. V případě zesplatnění byl žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru. Článek IV. odstavec 4 písmeno b) obsahuje výčet poplatků, mezi nimiž je i poplatek 100 Kč za každou písemně odeslanou upomínku pro nesplácení splátek.

7. Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, obsahující podrobnější úpravu práv a povinností smluvních stran.

8. Rozpis splátek zahrnuje všech 40 dohodnutých splátek, první byla splatná 20. 10. 2020 a poslední byla splatná 20. 1. 2024. U každé splátky je uvedeno, jaká část představuje úmor jistiny a jaká část úmor úroku.

9. Čerpání úvěru vzal soud prokázáno z potvrzení anonymizována tři slova, podle něhož z účtu žalobce byla dne 1. 10. 2020 poukázána částka 27.500 Kč na shora uvedený účet žalovaného podle smlouvy a částka 2.500 Kč na účet č. bankovní účet majitele jméno příjmení. Výpis z účtu žalovaného potvrzuje, že žalovaný obdržel na svůj účet 27.500 Kč dne 1. 10. 2020.

10. Z y příjmení smlouvy soud zjistil, že žalovaný nezaplatil žalobci žádnou splátku.

11. Dopisy z 26. 10. 2020 a 26. 11. 2020 upomenul žalobce žalovaného o zaplacení dlužných splátek a upozornil ho na možnost zesplatnění úvěru v případě prodlení delšího než dva měsíce. Podle podacích lístků byly tyto dopisy odeslány žalovanému v den jejich sepsání. Dopisem z 27. 12. 2020 žalobce úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě celého zbytku dluhu najednou včetně smluvních pokut a upomínacích nákladů s tím, že jinak se žalobce se svým nárokem obrátí na soud. Podle podacího lístku byl dopis žalovanému odeslán téhož dne doporučeně.

12. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Žalovaný dne 27. 9. 2020 podepsal čestné prohlášení o svých závazcích, v němž je uvedeno, že nemá více věřitelů, a neuvedl žádné své závazky např. u bank, finančního úřadu, správy sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovny, výživného a další. V dalším čestném prohlášení z téhož dne žalovaný uvedl svůj příjem 24.854 Kč za měsíc a výdaje na bydlení 6.000 Kč měsíčně a další běžné pravidelné měsíčně výdaje 4.000 Kč měsíčně. Uvedl rovněž, že je svobodný a žádné jiné osoby v domácnosti nemá. Dne 1. 10. 2020 provedl žalobce posouzení úvěruschopnosti zákazníka na vlastním formuláři. Zkontroloval číslo účtu žalovaného, centrální evidenci exekucí, insolvenční rejstřík, příjem ze zaměstnání zjistil zřejmě z výplatní pásky a běžného účtu, a to ve výši 23.000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 6.000 Kč. Nezapočítal ostatní výdaje 4.000 Kč uvedené ve smlouvě a rozdíl vypočítal na částku 17.000 Kč. Žalobce přihlédl k počtu obyvatel v obci obec, k normativním nákladům na bydlení 5.548 Kč, k životnímu minimu a nezabavitelné částce 6.372 Kč. Žalovaný byl vyhodnocen kladně. V této souvislosti je třeba ještě uvést, že přímo ve smlouvě žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, bydlí v nájemním bytě, nemá splátky dalších úvěrů a jeho čistý měsíční příjem od zaměstnavatele právnická osoba je 24.854 Kč. Žalobce měl k dispozici částečný výpis z účtu žalovaného shora uvedeného, a to za dobu od 1. 5. 2019 do 9. 9. 2020. Tento částečný výpis však obsahuje toliko 15 položek za celou dobu, jedná se o příchozí platby od zaměstnavatele žalovaného, od obec správy sociálního zabezpečení – nemocenské a jedna položka, dne 11. 3. 2020 představuje připsanou částku 30.000 Kč z platební brány ThePay, přes kterou někteří poskytovatelé nebankovních úvěrů poukazují příslušné částky úvěru svým klientům. Podle výplatního lístku žalovaného za měsíc červenec 2020 činil jeho čistý příjem 24.854 Kč. Žalobce ke dni 27. 9. 2020 provedl lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí s negativním výsledkem. Žalobce vycházel ze statistických údajů, jak vyplývá z tabulek domácnosti bez vyživovaných dětí podle počtu členů – statistika rodinných účtů, výdaje na konečnou spotřebu domácnosti podle účelu – běžné ceny a výše normativních nákladů na bydlení 2020 a životní a existenční minimum 2020.

13. Z úplného výpisu shora uvedeného účtu žalovaného za dobu od 1. 7. 2020 do 3. 10. 2020, tedy za dobu necelých tří měsíců před uzavřením smlouvy o úvěru, zjistil soud tyto skutečnosti. Dne 7. 7. 2020 byla z účtu žalovaného poukázána částka 5.000 Kč jako výživné jméno celé jméno žalovaného. Dne 14. 7. 2020 byla z účtu žalovaného poukázána částka 100 Kč na účet právnická osoba, tedy poskytovateli nebankovních úvěrů. příjmení většinu provedených transakcí za celé zmíněné období představují platby ve prospěch sázkových kanceláří, např. příjmení jméno příjmení, příjmení – anonymizováno, webová adresa, anonymizováno, a. s., anonymizováno a dalších zahraničních subjektů. Dne 11. 9. 2020 z účtu žalovaného byla poukázána částka 7.000 Kč jakožto alimenty. Žalovaný hradil rovněž splátky poskytovatelům nebankovních úvěrů, např. 11. 9. 2020 z účtu bylo poukázáno 3.000 Kč ve prospěch anonymizováno, dne 22. 9. 2020 byla poukázána částka 2.905 Kč na účet právnická osoba Žalovaný žádal o nebankovní úvěry, jak je patrno z toho, že nejméně 4x poslal částku 1 Kč ve dnech 19. 9. a 21. 9. 2020 na platební bránu ThePay, na účet právnická osoba a anonymizováno půjčka. Dne 22. 9. 2020 žalovaný obdržel na účet částku 30.000 Kč od společnosti právnická osoba jakožto anonymizováno půjčku. Dne 11. 9. 2020 žalovaný obdržel na účet částku 35.000 Kč od právnická osoba jakožto půjčku na splátky. Oba tyto úvěry žalovaný obdržel ve stejném měsíci, v němž uzavřel smlouvu o úvěru s žalobcem.

14. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovanému se dostalo informací o žalovaném úvěru ze strany žalobce dne 27. 9. 2020, ve stejný den žalovaný uzavřel s žalobcem úvěrovou smlouvu shora uvedeného obsahu. Žalobce na základě smlouvy poskytl žalovanému bezhotovostně na jeho účet částku 27.500 Kč a na účet zprostředkovatele úvěru uhradil částku 2.500 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně úroku 21,05% ročně splatit formou 40 splátek po 1.050 Kč měsíčně, nezaplatil však ničeho. Žalobce žalovaného upomínal o úhradu splátek a úvěr zesplatnil dopisem odeslaným 27. 12. 2020. Žalovaná částka je tvořena jistinou 28.401 Kč, třemi splátkami po 1.050 Kč, třemi poplatky po 100 Kč za upomínky, třemi smluvními pokutami po 499 Kč za první tři nezaplacené splátky a smluvní pokutou 1.388 Kč, která odpovídá sazbě 0,1% denně z částky 31.551 Kč za dobu od 28. 12. 2020 do 9. 2. 2021. Žalobce před uzavřením smlouvy zjišťoval poměry žalovaného shora uvedeným způsobem. Žalovaný uzavřel žalovanou úvěrovou smlouvu za situace, kdy sázel ve velkém rozsahu, pokoušel se získat různé úvěry a byl již zadlužen, neboť čerpal výše uvedené dva nebankovní úvěry ve stejném měsíci září 2020 před uzavřením žalované úvěrové smlouvy. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatil.

15. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle č. a o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje v  tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce jakožto úvěrující si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnil tím, že žalovanému poskytl částku 30.000 Kč dohodnutým způsobem tak, že z toho 27.500 Kč poukázal na účet žalovaného a 2.500 Kč na účet zprostředkovatele úvěru.

16. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud nepokládá závěr žalobce o tom, že žalovanému zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splacení žalovaného úvěru, za zodpovědný. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a žalobce byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po žalobci důvodně očekávat, a že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení odstavců 1 a 2 , podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U žalobce je ve smyslu až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Tentýž zákon v  a vyžaduje od žalobce provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalované. Ustanovení téhož zákona obsahuje obecná pravidla komunikace se spotřebiteli, a soud upozorňuje zejména na odst. 2 písm. b), podle něhož obsah komunikace musí být dostačující a přesný a nesmí zastírat, zlehčovat nebo zamlčet důležité skutečnosti, což je povinen zajistit žalobce. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v  až téhož zákona. Podle byl žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků.

17. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalobci bylo známo, že žalovaný je svobodný, nežije s dalšími osobami, nemá vyživovací povinnosti, neměl záznam v centrální evidenci exekucí ani v insolvenčním rejstříku. Žalobce jeho příjem vypočítal na 23.000 Kč měsíčně, což lze považovat za příjem nízký. Příjem žalovaného žalobce ověřil z výplatních pásek a z částečného výpisu z účtu žalovaného, v němž byly pouze údaje o příjmech žalovaného od zaměstnavatele a o nemocenské. Pokud jde o výdajovou stránku žalovaného, vycházel žalobce pouze z toho, že žalovaný uvedl náklady na bydlení 6.000 Kč a ostatní blíže nespecifikované výdaje 4.000 Kč, ve svém výpočtu k částce nespecifikovaných výdajů 4.000 Kč žalobce nepřihlížel, když od příjmu 23.000 Kč odpočítal pouze náklady na bydlení 6.000 Kč. Žalobce dále použil statistické údaje a životní a existenční minimum. Žalobce se tudíž spokojil toliko s údaji žalovaného ohledně jeho výdajů, a tyto údaje nikterak neověřil. Vyžádal si od žalovaného částečný výpis z jeho účtu, který mu mohl signalizovat, že v březnu 2020 žalovaný čerpal úvěr 30.000 Kč prostřednictvím platební brány ThePay. V silách žalobce zcela jistě bylo za těchto okolností vyžádat si od žalovaného řádný úplný výpis z téhož účtu za dobu posledních tří měsíců před uzavřením smlouvy. Žalobce by takto mohl zcela snadno zjistit, že žalovaný hradí výživné, že se pokoušel získat nebankovní úvěry, že sází ve velkém rozsahu, a že je zvyklý brát si běžně úvěry od různých poskytovatelů, přičemž dva úvěry si vzal ve stejném měsíci září 2020, před podpisem žalované úvěrové smlouvy. Žalobce mohl takto seznat, jaké má žalovaný výdaje, že hradí splátky, a mohl také zjistit, že dva nebankovní úvěry ze září 2020 nemá žalovaný ještě splaceny. Tyto skutečnosti, pro žalobce lehce zjistitelné, mohly žalobci signalizovat, že žalovaný si ve svém finančním hospodaření nepočíná zodpovědně, že je již zadlužen, i když v čestném prohlášení shora zmiňovaném žalovaný neuvedl, že by měl jakékoliv jiné závazky. Soud s ohledem na tyto zjištěné skutečnosti má za to, že žalobce neměl žalovanému úvěr poskytnout.

18. Žalobce, který má odbornou převahu nad žalovaným, měl zjistit ohledně žalovaného více údajů, zejména ohledně jeho výdajů a závazků, a zjištěné údaje vyhodnotit přiléhavěji. Je zřejmé, že žalovaný není schopen správně vnímat vlastní schopnost splácet úvěr, není schopen vyhodnotit svoji majetkovou situaci, měl sice příjem ze zaměstnání, avšak tento nebyl dostatečně vysoký na to, aby mohl pokrýt jeho potřeby. Žalovaný nedokáže v této oblasti zřejmě usuzovat zodpovědně a přiměřeně svému stavu a svým poměrům. Spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank, což je již obecně známou skutečností. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaný, a právě k tomu je nutná odborná péče žalobce jakožto poskytovatele úvěru. Žalobce ze skutečností, které u žalovaného zjistil v nedostatečné míře, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit. Žalobce tedy poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je smlouva neplatná podle § 87 odstavec 1 téhož zákona.

19. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování žalobce výše popsané jakožto věřitele a poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí poté nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, čerpají tak pro sebe státní prostředky taktéž ve formě sociálních dávek, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Žalobci muselo být zřejmé, že žalovaný není schopen reálně uvažovat ohledně finančních otázek a posoudit jak svoji schopnost úvěr splácet, tak ani vyhodnotit finanční přínos úvěrové smlouvy pro žalovaného a důsledky uzavření smlouvy.

20. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. , povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i žalobce, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. , v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

21. Za takové situace soud žalovanou úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou podle . Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit žalobci jakékoliv úroky z úvěru, poplatky či smluvní pokuty. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v  , podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle věty první plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému částku 27.500 Kč, z čehož žalovaný ničeho nevrátil. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak představuje částku 27.500 Kč.

22. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté dluh splnit bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je shora uvedený dopis odeslaný 27. 12. 2020 žalovanému. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal 30. 12. 2020, žalovaný měl plnit bez zbytečného odkladu do 4. 1. 2021, avšak ve výzvě žalobce stanovil žalovanému lhůtu do 10 dnů od odeslání dopisu, což připadá na 6. 1. 2021. Dnem následujícím 7. 1. 2021 se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu . Od téhož dne žalobci vzniklo podle právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v  vládního Jiná sazba úroků z prodlení sjednána nebyla. Soud v této souvislosti uvádí, že s ohledem na pasivitu žalovaného v řízení nebylo možné zjistit jeho poměry a určit tak lhůtu k vrácení poskytnuté jistiny přiměřenou možnostem žalovaného ve smyslu věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci částku 27.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení až od 7. 1. 2021. Výrokem II. tohoto rozhodnutí byla žaloba ve zbytku zamítnuta ohledně části jistiny, splátek, poplatků a smluvních pokut, úroku z úvěru a části úroku z prodlení.

24. Žalobce měl ve sporu úspěch v rozsahu 69% a jeho neúspěch představuje 31% předmětu sporu. Při výpočtu míry úspěchu soud u úroků a úroků z prodlení přiznaných či zamítnutých do zaplacení na dobu neurčitou tyto úroky kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí. Žalobci náleží podle právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 38%. Soud rovněž přihlédl k tomu, že ve smyslu žalobce více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to výše uvedený dopis z 27. 12. 2020 Náklady žalobce se skládají se zaplaceného soudního poplatku 1.390 Kč, z odměny za právní zastoupení za 2 a půl úkonu právní pomoci po 2.500 Kč podle vyhlášky – advokátního tarifu, dále ze 3 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle advokátního tarifu a konečně z částky 1.501,50 Kč, která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Účelně vynaložené náklady žalobce činí celkem 10.041,50 Kč, z čehož žalobci náleží 38%, tedy 3.816 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno – venkov.

Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.