Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
115 C 401/2021-50
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Aleksandrou Zubkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 21 678,41 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 499,99 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 499,99 Kč za dobu od 2. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 944,25 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 000,17 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 444,24 Kč za dobu od 22. 12. 2020 do 1. 2. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 944,25 Kč za dobu od 2. 2. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 10 054,78 Kč, částky ve výši 367 Kč a částky ve výši 7 000 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 499,99 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 499,99 Kč za dobu od 2. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 944,25 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 000,17 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 444,24 Kč za dobu od 22. 12. 2020 do 1. 2. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 944,25 Kč za dobu od 2. 2. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 10 054,78 Kč, částky ve výši 367 Kč a částky ve výši 7 000 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 6. 2021 a doplněnou dne 17. 1. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 444,24 Kč s úrokem ve výši 10 054,78 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 2 000,17 Kč, dále s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 444,24 Kč za dobu od 22. 12. 2020 do zaplacení, částky 367 Kč představující náklady na vymáhání pohledávky a částky 7 000 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení vypočtenou za období od 22. 12.2017 do 29. 3. 2020. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně - společnost právnická osoba uzavřela dne 21. 10. 2016 s žalovaným smlouvu o úvěru číslo předala mu částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v celkové výši 12 272 Kč. Žalovaný se zavázal hradit měsíční splátky ve výši 1 948 Kč. Žalovaný dosud uhradil 12 500,01 Kč. Žalobkyně doložila smlouvu o postoupení žalované pohledávky.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 28. 1. 2022. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní.
4. Z listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění.
5. Ze smlouvy o úvěru číslo bylo zjištěno, že společnost právnická osoba se dne 21. 10. 2016 zavázala poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit navýšenou o 12 272 Kč představující poplatky za poskytnutí úvěru a smluvní úrok, a to v 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí hotovosti 15 000 Kč. Strany smlouvy si sjednaly úrok ve výši 15 % ročně. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z dlužné částky pro případ prodlení žalovaného se splacením úvěru. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky.
6. Ze standartních informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaný převzal tyto informace od společnosti právnická osoba dne 21. 10. 2016 a žalovanému bylo sděleno, že poskytnutý úvěr je ve výši 15 000 Kč, žalovaný je povinen tuto částku navýšenou o náklady spotřebitelského úvěru ve výši 27 272 Kč zaplatit společnosti právnická osoba v 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splátkami úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z dlužné částky.
7. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný dne 21. 10. 2021 (tedy v den uzavření úvěrové smlouvy) poskytl společnosti právnická osoba tyto informace o své majetkové situaci: je zaměstnán do 23. 12. 2016 s čistým měsíčním příjmem ve výši 10 000 Kč a jeho pravidelné měsíční výdaje jsou ve výši 6 900 Kč, tj. částka 2 000 Kč vynaložená na výdaje spojené s bydlením, částka 3 700 Kč vynaložená na dopravu, jídlo, osobní náklady žalovaného a částka 1 200 Kč na exekuční srážky z příjmu žalovaného. Žalovaný je svobodný, bydlí v nájmu, má jedno dítě.
8. Z výplatních lístků bylo zjištěno, že žalovaný měl čistý příjem v červenci 2021 ve výši 8 933 Kč, v srpnu 2021 ve výši 7 996 Kč a v září 2016 ve výši 8 449 Kč. Žalovaný je v exekuci a z příjmu mu jsou strhávány exekuční srážky.
9. Z dohody o změně pracovní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný byl ke dni uzavření smlouvy o úvěru zaměstnán u právnická osoba s. r. o., pracovní poměr byl uzavřen do dne 23. 12. 2016.
10. Ze smlouvy o nájmu bylo zjištěno, že žalovaný od 1. 10. 2016 měl sjednaný nájem k užívání bytu číslo v budově s adresa, or. č. 3b na ulici anonymizováno v obec část obce, nájem byl sjednán do 31. 1. 2017.
11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 a její přílohy (seznamu postoupených pohledávek) bylo zjištěno, že společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy číslo na žalobkyni.
12. Z oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2021 bylo zjištěno, že společnost právnická osoba oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru číslo na žalobkyni a vyzvala ho k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení výzvy. Z podacího archu bylo zjištěno, že dne 19. 1. 2021 žalobkyně zaslala poštovní zásilku na adresu žalovaného.
13. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 2. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě žalované částky s upozorněním na podání žaloby v případě jejího nezaplacení. Z podacího archu bylo zjištěno, že dne 4. 6. 2021 žalobkyně zaslala poštovní zásilku na adresu žalovaného.
14. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba předala dne 21. 10. 2016 žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s náklady spotřebitelského úvěru v celkové výši 12 272 Kč. Žalovaný nehradil dluh řádně a včas. Tato pohledávka byla postoupena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni. Schopnost žalovaného splácet úvěr společnost právnická osoba ověřila z tvrzení žalovaného, výplatních lístků za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy, z dohody o změně pracovní smlouvy a z nájemní smlouvy. Žalobkyně ani přes výzvu soudu učiněnou usnesením ze dne 5. 1. 2022, č. j. 115 C 401/2021-37, nepředložila soudu žádné důkazy ohledně pasivní majetkové situace žalovaného, tj. jeho pravidelných měsíčních výdajů.
15. Podle § 86 zákona č. 257/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 78 ZoSÚ (1) poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
17. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
19. Podle článku 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
20. Po právní stránce soud hodnotí věc takto. Aktivní legitimace žalobkyně je dána písemně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla žalovanou pohledávku od společnosti právnická osoba v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno v souladu s § 1882 o. z. Smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 21. 10. 2016 měla charakter smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zároveň se jedná o smlouvu spotřebitelskou podle § 1810 o. z., neboť žalovaný byl při uzavření smlouvy v pozici spotřebitele, právní předchůdkyně žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen přistupovat při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr vždy individuálně, tj. přímo od žadatele úvěru zjistit, jaká je jeho aktuální majetková situace a následně tyto informace ověřit (např. pracovní smlouvou, výplatním lístkem, potvrzením o výši nákladů na bydlení). Tyto podklady vztahující se k posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen podle § 78 ZoSÚ mít uchovány. Dále je nezbytné, aby poskytovatel úvěru nahlédl do veřejně přístupných databází dlužníků (např. SOLUS, insolvenční rejstřík) a tímto si sám ověřil, zda žadatel úvěru není nadměrně zadlužen. Podle § 87 ZoSÚ je zapotřebí, aby spotřebitel namítal neplatnost úvěrové smlouvy (tj. relativní neplatnost). Zde je však třeba dle názoru soudu vycházet ze Směrnice, která je závazná pro soud a jejíž článek 23 stanoví, že sankce za porušení povinnosti stanovených směrnici mají být účinné a odrazující. Soud vykládá § 87 ZoSÚ v souladu s touto směrnicí, a proto sám z moci úřední přihlíží k neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru v zájmu ochrany spotřebitele. Z doložených listinných důkazů nelze určit majetkovou situaci žalovaného ke dni uzavření smlouvy o úvěru, žalobkyně doložila toliko aktivní majetkovou stránku žalovaného, bylo prokázáno, že jeho průměrný příjem za 3 měsíce před uzavřením úvěrové smlouvy byl ve výši 8 459 Kč (a nikoli ve výši 10 000 Kč jak uvedl žalovaný v žádosti o úvěr). Žalovaný uvedl v rámci žádostí o úvěr, že jeho výdaje jsou 2 000 Kč na bydlení, 3 700 Kč na ostatní výdaje a má vyživovací povinnost k nezletilému dítěti. Stran pravidelných měsíčních výdajů žalovaného žalobkyně nepředložila soudu žádné listinné důkazy, soud má tak za to, že právní předchůdkyně žalobkyně v této věci vycházela pouze z informací od žalovaného, tyto si nikterak dál neověřila. Nadto bylo prokázáno, že žalovaný byl v exekuci, jeho pracovní smlouva končila ke dni 23. 12. 2016 a jeho měsíční příjem nebyl příliš vysoký s přihlídnutím k výši měsíční splátky úvěru – 1 948 Kč. Z uvedeného má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost danou jí § 86 ZoSÚ a článkem 8 Směrnice, tj. neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná. V rámci řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný dosud na tuto částku uhradil 12 500,01 Kč, je tedy z neplatné smlouvy podle § 2991 o. z. povinen uhradit žalobkyni částku 2 499,99 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně (zde je soud vázán žalobním návrhem ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř.) podle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 za dobu od 2. 2. 2021 do zaplacení. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vznikl žalobkyni ode dne 2. 2. 2021, neboť žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 18. 1. 2021, který mu byl doručen dne 22. 1. 2021 (§ 573 o. z.), a ve kterém byla stanovená 10denní lhůta k plnění. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na úhradu nákladu spojených s vymáháním pohledávky, smluvní pokuty, smluvních úroků, ani části žalobou nárokovaného úroku z prodlení.
21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
22. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově, písemně, ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.