Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 366/2021-50

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Smýkalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 14 390,24 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 592 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 592 Kč ve výši 8,25 % ročně od 8. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá co do částky 6 973,24 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 764,20 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 318,12 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 5 993,73 Kč od 19. 12. 2020 do 7. 2. 2021, zákonného úroku z prodlení z částky 6 973,24 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, co do úroku ve výši 29 % ročně z částky 5 993,73 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

III. Žaloba se zamítá co do částky 3 825 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 296,59 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 873,40 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 2 356,99 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 10 % a úroku ve výši 29 % ročně z částky 2 356,99 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 592 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 592 Kč ve výši 8,25 % ročně od 8. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba se zamítá co do částky 6 973,24 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 764,20 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 318,12 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 5 993,73 Kč od 19. 12. 2020 do 7. 2. 2021, zákonného úroku z prodlení z částky 6 973,24 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, co do úroku ve výši 29 % ročně z částky 5 993,73 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. III. Žaloba se zamítá co do částky 3 825 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 296,59 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 873,40 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 2 356,99 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 10 % a úroku ve výši 29 % ročně z částky 2 356,99 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 7. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení a) částky 10 565,24 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 764,20 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 318,12 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 5 993,73 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroku 29 % ročně z částky 5 993,73 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, dále zaplacení b) částky 3 825 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 764, 20296,59 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 873,40 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 2 356,99 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroku 29 % ročně z částky 2 356,99 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

2. K nároku a) žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 25. 1. 2019 se společností právnická osoba smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě převzal finanční hotovost 8 000 Kč. Spolu s jistinou zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit částku 7 233 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit v 60 týdenních splátkách po 254 Kč. Žalovaný však uhradil pouze 4 408 Kč. Před uzavřením smlouvy posoudil poskytovatel zápůjčky schopnost žalovaného úvěr splácet, a to na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného, které byly zaznamenány do zákaznické karty a ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Žalovaný dosud dluží jistinu ve výši 5 993,73 Kč, poplatky ve výši 4 571,51 Kč a shora specifikované příslušenství.

3. K nároku b) žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 4. 11. 2018 se společností právnická osoba smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě převzal finanční hotovost 6 000 Kč. Spolu s jistinou zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit částku 4 617 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit v 45 týdenních splátkách po 236 Kč. Žalovaný však uhradil pouze 6 792 Kč. Před uzavřením smlouvy posoudil poskytovatel zápůjčky schopnost žalovaného úvěr splácet, a to na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného, které byly zaznamenány do zákaznické karty a ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Žalovaný dosud dluží jistinu ve výši 2 356,99 Kč, poplatky ve výši 1 468,01 Kč a shora specifikované příslušenství.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu , (dále jen „“) za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. ). Žaloba i předvolání k prvnímu jednání byly zaslány žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnosti vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu i předvolání za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením odst. odst. 2 ve spojení s  , a to ke dni 20. 1. 2022. Žalovaný se k jednání nařízenému na den 2. 2. 2022 bez omluvy nedostavil, žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle

5. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

6. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně.

7. Ze zákaznické karty na č.l. 21 spisu bylo zjištěno, že žalovaný požádal dne 4. 11. 2018 původního věřitele právnická osoba o poskytnutí zápůjčky ve výši 3 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán u právnická osoba s.r.o. na dobu určitou od 1. 6. 2018 do 31. 5. 2019 a jeho čistý měsíční příjem činí 17 575 Kč. Výdaje žalovaného činí měsíčně 3 000 Kč. Z poznámek v zákaznické kartě vyplývá, že předchozí věřitel měl k dispozici pracovní smlouvu uzavřenou na dobu určitou, potvrzení o příjmu a výplatní pásky za červenec a září 2018, tyto doklady však nebyly doloženy. Ze zákaznické karty nevyplývá, že by si původní věřitel ověřoval tvrzené výdaje žalovaného (např. že by požadoval předložení nájemní smlouvy apod.).

8. Smlouvou o zápůjčce č.l. 19 až 20 spisu bylo prokázáno, že původní věřitel společnost právnická osoba a žalovaný podepsali téhož dne, tj. 4. 11. 2018 smlouvu o zápůjčce, ve které se původní věřitel zavázal poskytnout a také poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli jistinu ve výši 6 000 Kč a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 4 617 Kč, to vše ve 45 týdenních splátkách po 236 Kč RPSN činila 319,42 %.

9. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nezpochybnil, že žalovaný dosud uhradil na shora uvedenou zápůjčku částku 6 792 Kč.

10. Ze zákaznické karty na č.l. 25 spisu bylo zjištěno, že žalovaný požádal dne 25. 1. 2019 (tedy o necelé tři měsíce později) původního věřitele právnická osoba o poskytnutí zápůjčky ve výši 8 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán u právnická osoba anonymizováno na dobu určitou od 1. 6. 2018 do 31. 5. 2019 a jeho čistý měsíční příjem činí 17 391 Kč. Výdaje žalovaného činí měsíčně 2 000 Kč a interní splátky měsíčně 1 000 Kč. Z poznámek v zákaznické kartě vyplývá, že předchozí věřitel měl dispozici pracovní smlouvu uzavřenou na dobu určitou, potvrzení o příjmu a výplatní pásky za listopad a prosinec 2018, tyto doklady však nebyly doloženy. Ze zákaznické karty nevyplývá, že by si původní věřitel ověřoval tvrzené výdaje žalovaného, které byly o 1 000 Kč nižší, než výdaje tvrzené v předchozí zákaznické kartě.

11. Smlouvou o zápůjčce č.l. 23 až 24 spisu bylo prokázáno, že původní věřitel společnost právnická osoba a žalovaný podepsali téhož dne, tj. 25. 1. 2019 smlouvu o zápůjčce, ve které se původní věřitel zavázal poskytnout a také poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli jistinu ve výši 8 000 Kč a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 7 233 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 254 Kč RPSN činila 246,19 %.

12. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nezpochybnil, že žalovaný dosud uhradil na shora uvedenou zápůjčku částku 4 408 Kč.

13. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a postoupení pohledávky žalovanému oznámil dopisem ze dne 6. 1. 2021 (viz smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek č.l. 27 až 34 spisu, oznámení o postoupení pohledávky č.l. 35 spisu, podací lístek č.l. 36 spisu).

14. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.

15. Žalobkyně neprokázala, že by poskytovatel zápůjčky důsledně zjišťoval schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť si nijak neověřil jeho tvrzené výdaje. Ačkoliv žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že bydlí v nájmu, tvrdil, že jeho měsíční výdaje (včetně nákladů na bydlení) činí pouze 3 000 Kč, následně dokonce jen 2 000 Kč. Poskytovatel zápůjčky z těchto údajů vycházel, aniž si je jakkoliv ověřil. Navíc žalobkyně nedoložila, že by původní věřitel provedl lustraci žalovaného ve veřejně dostupných seznamech dlužníků. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být tudíž poučena o svém břemenu důkazním, ani o následcích jeho nesplnění.

16. Z provedeného dokazování vyplývá následující skutkový stav:

17. Předchozí věřitel důsledně nezjišťoval schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť nezjistil a neověřil, jaké jsou skutečné výdaje žalovaného. Tvrzené měsíční výdaje 3 000 Kč (2 000 Kč) jsou nepřiměřené nízké a netvoří ani životní minimum jednotlivce. Přesto původní věřitel poskytl žalovanému dne 4. 11. 2018 zápůjčku ve výši 6 000 Kč a dne 25. 1. 2019 zápůjčku ve výši 8 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nerozporoval, ačkoliv má v tomto směru břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že žalovaný na první zápůjčku ve výši 6 000 Kč uhradil částku 6 792 Kč a na druhou zápůjčku ve výši 8 000 Kč uhradil částku 4 408 Kč.

18. Soud posuzoval věc dle , (dále jen o. z.) a dle , o spotřebitelském úvěru.

19. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. ,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C -679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 /48/.

24. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ).

25. Soud má tedy v dané věci za to, že původní věřitel nepostupoval důsledně dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a neposoudil dostatečně úvěruschopnost žalovaného, neboť nijak neověřil výdaje žalovaného, ačkoliv jím uváděné výdaje byly nepřiměřeně nízké. Původní věřitel ani neprovedl lustraci žalovaného v příslušných rejstřících dlužníků a nezjistil, zda žalovaný má jiné závazky, zda je řádně splácí apod. Původní věřitel se tak spolehnul pouze na tvrzení žalovaného uvedená v zákaznické kartě. Z toho důvodu soud považoval obě smlouvy o zápůjčce za absolutně neplatné ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z.

26. Původní věřitel tedy poskytl žalovanému plnění na základě absolutně neplatných smluv o zápůjčce, a to konkrétně ve výši 6 000 Kč a ve výši 8 000 Kč. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení, které byl tento povinen na výzvu žalobkyně, na níž byla pohledávka postoupena, vydat. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný dosud uhradil na první zápůjčku částku 6 792 Kč, a proto soud žalobu ohledně nároku b) zcela zamítl. Na druhou zápůjčku uhradil žalovaný částku 4 408 Kč, kterou soud odečetl od částky 8 000 Kč, a uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni jistinu ve výši 3 592 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. Ve zbývajícím rozsahu musel být nárok a) zamítnut.

27. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Soud nemohl vycházet ze splatnosti zápůjčky sjednané v neplatné smlouvě o zápůjčce. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. byl žalovaný povinen splnit dluh (vrátit jistinu zápůjčky) na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Výzva k plnění byla odeslána doporučeně žalovanému dne 25. 1. 2021, dne 28. 1. 2021 se tedy tato výzva dostala do dispozice žalovaného. Žalovaný byl povinen plnit do deseti dnů (viz oznámení o postoupení pohledávky), tedy do 7. 2. 2021. Pokud neplnil, ocitl se dnem 8. 2. 2021 v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené , tedy ve výši 8,25 % ročně.

28. Žalovaný byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, a proto soud rozhodl dle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

29. Lhůta k plnění pro žalobkyni vyplývá z ustanovení věta první po středník

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.