Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
20 C 269/2021-49
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Martinem Masárem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky poplatků ve výši částka, úroků ve výši částka a úroků ve výši 21,9 % p. a. z částky částka od datum do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky poplatků ve výši [částka], úroků ve výši [částka] a úroků ve výši 21,9 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Předmětem řízení v této věci je zaplacení částky ve výši částka představující nesplacenou část zápůjčky poskytnuté žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba (jako věřitelem) a žalovaným (jako dlužníkem) dne datum. Na základě uzavřené smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku částka v hotovosti a žalovaný se zavázal vrátit žalobci tuto částku navýšenou o částka úroků a poplatků. Žalovaný neplatil sjednané splátky řádně a dostal se do prodlení. Zároveň s dlužnou jistinou ve výši částka žalobce žádal přiznání poplatků ve výši částka a dále i úroku ve výši 21,9 % p. a. (kapitalizovaného ve výši částka a dále do zaplacení) sjednaného ve smluvních podmínkách a zákonného úroku z prodlení (kapitali-zovaného ve výši částka a dále do zaplacení). Žalobce pohledávku nabyl od původního věřitele smlouvou o postoupení pohledávek.
Žalovaný se k žalobě ve věci samé nevyjádřil.
Ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný (jako zákazník) a původní věřitel právnická osoba (označený jako anonymizováno) se dohodli na tom, že anonymizováno poskytne zákazníkovi zápůjčku částka kterou včetně poplatků a úroků v celkové výši částka zákazník splatí v 45 týdenních splátkách ve výši splátky částka (poslední splátka částka). Dále bylo zjištěno, že žalovaný potvrdil převzetí celé zápůjčky ve výši částka v hotovosti.
Dále soud vycházel z tvrzení žalobce o tom, že žalovaný řádně nesplácel předmětnou zápůjčku a neuhradil na jistinu částku částka (důkazní břemeno o opaku tíží žalovaného).
Pokud jde o aktivní legitimaci žalobce, bylo provedenými listinnými důkazy - - oznámením o postoupení pohledávky z datum a podacím lístkem prokázáno, že původní věřitel právnická osoba postoupil celou žalovanou pohledávku se všemi právy souvisejícími žalobci.
Po skutkové stránce má soud žalobcem tvrzené skutečnosti za prokázané, zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. že předchůdce žalobce, jako věřitel, se žalovaným, jako dlužníkem, uzavřel smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovanému poskytl hotovost v dohodnuté výši (částka), kterou se žalovaný zavázal, včetně sjednaného navýšení, žalobci zaplatit v 60 týdenních splátkách. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas a dostal se tak do prodlení s placením splátek.
Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smluv o půjčkách věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ NOZ“) smlouvou o zápůjčce přenechá zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.
Podle § 1 odst. 2 in fine NOZ jsou zakázaná ujednání porušující dobré mravy. Podle § 6 odst. 1 NOZ má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a podle § 8 zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 547 NOZ musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
Podle § 580 odst. 1 NOZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 NOZ soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
Podle § 1812 odst. 2 NOZ se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona k ochraně spotřebitele nepřihlíží. Podle § 1813 NOZ se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, což neplatí pro ujednání o předmětu plnění a o ceně, jsou-li spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 NOZ se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží.
Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění platném od 1. 1. 2014 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění platném od 1. 1. 2014 se bezdůvodně obohatil ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl,...
Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k 23. 5. 2014, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
S ohledem na výše uvedené ustanovení zákona a rozsáhlou judikaturu stanovící povinnost soudu z moci úřední zkoumat platnost smluv se soud z moci úřední zabýval předloženou smlouvou o zápůjčce se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., který stanovil, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr (dle § 1 tohoto zákona i půjčka), je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Dle ustálené judikatury (usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 1742/15, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) je sankcí absolutní neplatnosti stíháno porušení této povinnosti věřitele, a to i pro období předcházející datu 24. 2. 2013 (viz výslovně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR sp. zn. 1 As 30/2015, v němž byla řešena smlouva ze září 2011).
Soud při jednání zjistil, že žalobce netvrdí nic a také ničím neprokazuje splnění své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovanou zápůjčku ve výši přesahující částka s úroky přesahujícími 20 % ročně. Po právní stránce proto soudu nezbylo, než věc posoudil tak, že mezi žalobcem a žalovaným uzavřené smlouvy o půjčkách jsou absolutně neplatné pro rozpor se zákonem. Obdobně také srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. I. ÚS 1742/2015. V uvedených judikátech je dovozena absolutní neplatnost smluv uzavřených v rozporu s § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a to již od účinnosti tohoto zákona, tedy 1. 1. 2011. Obdobně také v judikatuře Nejvyššího soudu ČR, např. 33 Cdo 201/2018 či 33 Cdo 2178/2018 byla konstatována absolutní neplatnost spotřebitelských smluv o úplatném poskytování finančních prostředků bez zkoumání schopnosti spotřebitele splácet dluh, a to shodně jako v rozhodování Ústavního soudu ČR či Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C -679/18). Z uvedeného důvodu nezbylo soudu než žalobu zamítnout ohledně všech smluvních nároků žalobce včetně poplatků i úroků.
Pokud by se žalobce dostavil k jednání, byl by v souladu s § 118a odst. 3 o.s.ř. poučen o tom, že dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání skutečnosti, že žalobce s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr, a byl by žalobce vyzván, aby tyto důkazy označil, a poučen o následcích nesplnění této výzvy. Svou neúčastí na jednání však žalobce znemožnil soudu poskytnout mu poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. i poučení podle § 118b a podle § 119a o.s.ř. (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001). In obiter dictum soud uvádí, že poučení o neprokázání žalobních tvrzení nemohl soud žalobci poskytnout ani v rámci přípravného jednání, jež soud nenařídil, neboť s ohledem na to, že žalovaný nepřebíral soudní obsílky, se přípravné jednání ani reálně nemohlo konat, nehledě k tomu, že v takto typově jednoduché věci není zapotřebí. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008) potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.
Pokud jde o jistinu samotnou, tedy částku poskytnutou žalovanému ve výši částka, dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je důvodný, neboť žalovaný se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil, a proto v souladu s § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění má soud za to, že plnění žalobce z neplatné smlouvy o zápůjčce je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobci vydat.
Žalobci také podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. a contrario. Účastníci měli ve věci přibližně stejný úspěch, proto soud rozhodl jak uvedeno výše ve výroku ad III.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím zdejšího soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí, nebo exekuci.
Okresní soud v Litoměřicích