Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
15 C 33/2021-116
Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně,
zastoupený titul jméno příjmení, advokátem,
sídlem adresa,
proti
žalovanému: celé jméno žalovaného, datum narození,
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení částky 10.035,96 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 10.035,96 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 10.035,96 Kč od 5. 3. 2020 do zaplacení, a to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v rozsahu zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 488,41 Kč od 11. 8. 2017 do 14. 12. 2017, spolu s úrokem ve výši 21,99 % p.a. z částky 10.035,96 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 10.035,96 Kč od 26. 2. 2020 do 4. 3. 2020, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 10.035,96 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 10.035,96 Kč od 5. 3. 2020 do zaplacení, a to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v rozsahu zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 488,41 Kč od 11. 8. 2017 do 14. 12. 2017, spolu s úrokem ve výši 21,99 % p.a. z částky 10.035,96 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 10.035,96 Kč od 26. 2. 2020 do 4. 3. 2020, se zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o bankovních produktech a službách, na základě které právní předchůdce žalobce (právnická osoba, IČO), zřídil žalovanému bankovní účet č. bankovní účet a rovněž i kontokorentní úvěr název, který umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do povoleného úvěrového limitu. Žalovaný svou povinnost nesplnil zejména tím, že překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas, v důsledku čehož se stal úvěr splatný v celé výši, a to ke dni datum.
2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se během řízení nikterak nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností právnická osoba, IČO, jako cedentem a právnická osoba anonymizováno jako cesionářem ze dne datum zjistil, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na současného žalobce, tato informace byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 28. 2. 2020 včetně uvedení dlužné částky. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 25. 7. 2012 a Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce se zavázal pro žalovaného vést běžný účet a současně poskytl žalovanému kontokorentní úvěr název povolením debetního zůstatku do výše povoleného limitu, tj. do částky 7.000 Kč. Z dopisu o ze dne 14. 12. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 10.035,96 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu za období od datum do datum bylo zjištěno, že žalovaný čerpal částku až do výše 10.035,96 Kč. Z žádosti o povolení debetního zůstatku název bylo zjištěno, že žalovaný byl ke dni žádosti studentem a mezi uvedenými finančními údaji byl uveden příjem domácnosti ve výši 25.000 Kč a doložení potvrzení o studiu žalovaného. Potvrzením o studiu bylo prokázáno, že žalovaný byl v době žádosti studentem VOŠ zdravotnická. Soud z předžalobní výzvy ze dne 31. 3. 2020 a podacího lístku zjistil, že žalovaný byl vyzván k plnění před podáním žaloby. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by žalobci něčeho uhradil.
5. Soud má za prokázané, že došlo k platnému postoupení pohledávky ve smyslu ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,o.z.“).
6. Podle ust. § 1880 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Soud má za prokázané, že na žalobce přešla všechna práva ze smlouvy o postoupení pohledávky, z čehož vyplývá, že žalobce je aktivně legitimován v předmětném sporu.
7. Mezi právním předchůdcem žalobce, jakožto věřitelem, a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalovaný vystupoval ve smluvním vztahu v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání.
8. Tvrzená smlouva je svou povahou smlouvou o spotřebitelském úvěru, jak je definován v ust. § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen,, zákon č. 145/2010 Sb.“), dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
9. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Ve smyslu tohoto ustanovení věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěryschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
10. Nejvyšší soud ČR v rozsudku pod sp. zn. spisová značka uvedl, že povinnost posouzení úvěryschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence. V neposlední řad chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěryschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu tímto zákonem, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech.
11. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil úvěryschopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, viz ústavní nález sp. zn. ústavní nález.
12. Žalobce na výzvu soudu týkající se posouzení úvěryschopnosti žalovaného sdělil, že jelikož se jednalo o studentský název, tak není posuzována bonita klienta, neboť klient nemusí mít pravidelný příjem jako student. K uvedenému soud uvádí, že je samozřejmě pravdou, že student nemusí mít pravidelný příjem, nicméně, dojde-li k poskytnutí finančních prostředků bankou, pak je v jejím samotném zájmu zjistit, zda žadatel je bonitní a má tedy dostatek prostředků na splácení sjednaného úvěru, a to bez ohledu na to, zda je či není studentem. Netřeba říkat, že věřitel, tj. poskytovatel úvěru, je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí, přičemž je na poskytovateli, jakým způsobem si ověří bonitu žadatele. Pokud se tedy žalobce, resp. jeho právní předchůdce, spokojil s informací sdělenou žalovaným týkající se příjmu domácnosti ve výši 25.000 Kč, pak taková skutečnost nevyplývá z žalobcem předložených podkladů. Z tohoto důvodu je taková informace získaná přímo od spotřebitele ničím nepodložená a právní předchůdce žalobce se nezajímal o rodinné poměry žalovaného, přičemž je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr.
13. Soud proto uzavřel, že žalobce, resp. právní předchůdce žalobce, nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 9 zákona č. zákona č. 145/2010 Sb. ve spojení se závěry rozsudku sp. zn. spisová značka, nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. ústavní nález, a tedy neposoudil schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, a proto shledal takovou smlouvu absolutně neplatnou.
14. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení dle ust. § 2991 o. z., neboť k čerpání finančních prostředků v částce 10.035,96 Kč ze strany žalovaného došlo a žalovaný žalobci ničeho neplnil. Dlužná jistina činí 10.035,96 Kč, soud proto s ohledem na výše uvedené zavázal žalovaného k úhradě pouze v této částce, tj. 10.035,96 Kč. Pouze v této výši lze žalobě vyhovět, ve zbývajícím rozsahu týkající se kapitalizovaného úroku ve výši 488,41 Kč od 11. 8. 2017 do 14. 12. 2017 a úroku ve výši 21,99 % p.a. z částky 10.035,96 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení ve výši
8,05 % p.a. z částky 10.035,96 Kč od 26. 2. 2020 do 4. 3. 2020, vyhovět nelze vzhledem k výše citovaným závěrům zdejšího soudu, a proto soud v tomto rozsahu žalobu zamítl (výrok II. rozsudku). Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na výzvu ochuzeného, v tomto případě se jedná o oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum. Počínaje dnem 5. 3. 2020 ve smyslu domněnky dojití dle ust. § 573 o. z. se žalovaný dostal do prodlení a je tak žalobci povinen uhradit úroky z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením č. 351/2013 Sb.
15. Nákladový výrok je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci samé neúspěch jen v nepatrné části. Náhrada sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši 800 Kč a náhrady nákladů právního zastoupení. Pro výpočet odměny právního zástupce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,AT“), kdy za jeden úkon právnímu zástupci žalobce náleží odměna ve výši 300 Kč dle ust. § 14b odst. 1 písm. c) AT. Právní zástupce žalobce učinil celkem 3 úkony právních služeb (převzetí, sepsání žaloby a předžalobní výzvy), proto mu náleží odměna ve výši 900 Kč, spolu s režijní náhradou ve výši 300 Kč za tyto 3 úkony dle
ust. § 14b odst. 5 písm. a) AT, zvýšené o 21 % DPH dle ust. § 14a AT, tj. o částku 252 Kč Celkem náklady činí 2.252 Kč. Platební místo je určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.
16. Lhůta k plnění je stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozsudku k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon soudního rozhodnutí.