Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
8 C 52/2021-65
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Pavlačkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 63 884,11 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 880 Kč s úrokem z prodlení ve výši 745,38 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 34 880 Kč od 8. 9. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 258,73 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 310 Kč od 8. 9. 2020 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 279,78 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 880 Kč s úrokem z prodlení ve výši 745,38 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 34 880 Kč od 8. 9. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 258,73 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 310 Kč od 8. 9. 2020 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 279,78 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 63 884,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 54 190 Kč od datum do zaplacení. V žalobě uvedla, že dne datum uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě byla žalovanému vyplacena zápůjčka ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni v souvislosti se zápůjčkou celkovou částku 61 437 Kč, a to ve 12 měsíčních splátkách s tím, že 11 splátek mělo být ve výši 5 120 Kč a poslední 12. splátka ve výši 5 117 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta na datum. Žalovaný však hradil pouze částečně, přičemž na jistině má žalobkyni dlužit částku 37 547 Kč, na neuhrazených úrocích částku 2 167 Kč, na neuhrazených měsíčních poplatcích za správu zápůjčky částku 4 000 Kč, na úrocích z prodlení do datum částku 2 021,48 Kč, na smluvní pokutě částku 7 672,63 Kč a na nákladech spojených s uplatněním pohledávky částku ve výši 750 Kč. Žalovaný přes opakované výzvy žalobkyně dlužné částky neuhradil. Žalobkyně dále uvedla, že schopnost žalovaného splácet předmětnou zápůjčku ověřila nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, analýzou údajů ve výpisu z účtu žalovaného aktuálního před uzavřením smlouvy a z výplatní pásky žalovaného. Žalobkyně také provedla lustraci dokladu předloženého žalovaným v databázi neplatných dokladů a rovněž žalovanému předložila standardní informace o spotřebitelském úvěru a znění textu samotné smlouvy.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízeným jednáním se nedostavil, soud proto jednal v jeho nepřítomnosti.
3. Ze smlouvy číslo ze dne datum, obchodních podmínek žalobkyně, sazebníku úroků, poplatků a smluvních pokut, jakož i splátkového kalendáře ke Smlouvě o zápůjčce číslo ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli uvedeného dne smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč bez účelového vázání, žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni v souvislosti s poskytnutými finančními prostředky„ celkové náklady Spotřebitelského úvěru“ ve výši 21 437 Kč, celkový dluh žalovaného (tj. jistina a celkové náklady Spotřebitelského úvěru) tedy podle citované smlouvy činil 61 437 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tento dluh žalobkyni ve 12 měsíčních splátkách, přičemž první až 11. splátka byla po 5 120 Kč a 12. splátka měla činit 5 117 Kč. Každá splátka měla být splatná k 24. dni v měsíci, počínaje dnem datum a konče pak dnem datum, úrok měl činit 65 % ročně s měsíčním úrokovacím obdobím. Ze sazebníku úroků, poplatků a smluvních pokut soud zjistil, že mezi stranami byla kromě náhrady účelně vynaložených nákladů v případě prodlení žalovaného a měsíčního poplatku za správu úvěru ve výši 250 Kč sjednána také smluvní pokuta vztahující se k čl. 13 obchodních podmínek, resp. článku 9 smlouvy, a to ve výši 0,5 % denně z výše aktuální dlužné splátky (se sjednaným zastropováním ve výši 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou) a dále smluvní pokuta vztahující se k čl. 13 obchodních podmínek, resp. čl. 11 smlouvy ve výši 0,1 % denně z aktuální výše celkové dlužné částky.
4. Z vyčíslení pohledávky žalobkyně soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni za celé období pouze 5 120 Kč. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně ověřila z tohoto dokladu totožnost žalovaného. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, sazebníku úroků, poplatků a smluvních pokut soud zjistil, jaké informace žalobkyně svým klientům při uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru předkládala. Z elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv on-line k případu číslo (klientem je žalovaný) soud zjistil, že žalovaný požadoval zapůjčení částky 10 000 Kč, žalobkyně dne datum předběžně navrhla 40 000 Kč s úrokem 65 %. Součástí dokumentu jsou informace o výstupech ověření informací o žalovaném, když z insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že klient není v exekuci ani v insolvenci, v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra pak žalobkyně prolustrovala občanský průkaz žalovaného číslo také s negativním výsledkem. Dle výpisu z účtu vedeného na jméno žalobkyně ze dne datum byla téhož dne provedena platba ve výši 40 000 Kč ve prospěch účtu žalovaného č. bankovní účet.
5. Dle nepodepsaného formuláře příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne datum měl žalovaný žalobkyni tvrdit výši svého čistého příjmu z hlavního pracovního poměru ve výši 60 000 Kč, dále uvedl, že je v současném zaměstnání od července 2018, že údajně žije ve vlastním bydlení bez hypotéky, na současné adrese bydlí 3 - 5 let, je rozvedený, nemá vyživovací povinnosti a je vyučen. V části měsíční výdaje jsou vyplněny pravidelné splátky půjček částkou 1 080 Kč a průměrné měsíční výdaje 8 500 Kč.
6. Z výpisu právnická osoba a.s. vystaveného za období od datum do datum soud zjistil, že zůstatek účtu vedeného ve prospěch žalovaného (č. účtu bankovní účet) na konci měsíce byl 2 299,40 Kč. V průběhu měsíce probíhalo opakované čerpání úvěru od banky, kdy celková výše dosáhla 59 463,07 Kč; na tento úvěr bylo v červnu splaceno průběžně celkem 59 841,15 Kč. Žalovaný také částkou 413,03 Kč splácel kontokorent a dále splácel spotřebitelský úvěr. V červnu 2019 byly na účet připsány také částky 19 644 Kč od právnická osoba, s. r. o., 60 000 Kč od společnosti právnická osoba, 4 700 Kč od společnosti právnická osoba Jiné příjmy v tomto období žalovaný neměl, výdaje činí především splátky úvěrů, v menší míře jsou zastoupeny i výběry z bankomatu či platby v restauracích, na čerpacích stanicích a za nákupy. Z výpisu z účtu za období od datum do datum je zřejmý zůstatek účtu na konci měsíce ve výši 10 587,76 Kč. Pokud jde o příjmy účtu, během tohoto měsíce na účet dorazila platba ze zahraničí ve výši 34 731,20 Kč, další platby od společností právnická osoba, anonymizováno, s. r. o. a právnická osoba, či právnická osoba, a to v celkové výši 35 954 Kč. Další příjmy žalovaného byly představovány čerpáním úvěru od banky, skladba výdajů je podobná předchozímu měsíci. Z výpisu z účtu za období od datum do datum je pak zřejmý konečný zůstatek ve výši 10 925,04 Kč. Příjmy účtu v tomto měsíci tvoří platba ze zahraničního účtu ve výši 55 499,40 Kč, dále platby od právnická osoba, s. r. o., právnická osoba a ThePay.cz, s. r. o., v celkové výši 22 900 Kč a opět čerpání úvěru od banky. Výdaje jsou, stejně jako v předchozích měsících, tvořeny především splátkami úvěrů.
7. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne datum k úhradě dlužných splátek nejpozději do datum a upozornila jej na možnost zesplatnění celé pohledávky. Žalobkyně dále dopisem ze dne datum oznámila žalovanému zesplatnění předmětné pohledávky a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu nejpozději do datum. Z předžalobní upomínky ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě závazku do datum s upozorněním na možný vznik nákladů soudního řízení.
8. Žalobkyně dále předložila k důkazu listinu v německém jazyce bez úředního překladu, která dle jejího tvrzení měla potvrdit zaměstnání a příjmy žalovaného. S ohledem na absenci překladu ovšem soud z této listiny nemůže učinit žádné závěry.
9. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne datum smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a administrativními poplatky splatit 12 měsíčními splátkami ve výši 5 120 Kč (s výjimkou poslední splátky, která měla být ve výši 5 117 Kč), splatnými vždy do každého 24. dne v měsíci s tím, že celková částka k zaplacení činila 61 437 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 65 % p.a. s měsíčním úrokovacím obdobím. Dále byla sjednána smluvní pokuta za prodlení se splácením jakékoliv splátky ve výši 0,5 % denně smlouvy z výše aktuální dlužné splátky (se sjednaným zastropováním ve výši 500 Kč za každou dlužnou splátku, nejvýše 3 000 Kč) a smluvní pokuta za prodlení s úhradou splátky delší než 30 dnů (předpokládající zaslání upomínku ze strany žalobkyně) ve výši 0,1 % denně z aktuální výše celkové dlužné částky. Měsíční poplatek za správu úvěru byl sjednán ve výši 250 Kč, náhrada účelně vynaložených nákladů v případě prodlení žalovaného ve výši 750 Kč. příjmení žalovaného byla zkoumána žalobkyní toliko na základě tvrzení žalovaného, výplatních pásek, výpisu z účtu, lustrací v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí. Žalovaný netvrdil a ani neprokázal, že by žalobkyni uhradil více, než tvrdila žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek dopisy ze dne datum a datum, kdy pozdějším dopisem rovněž uplatnila právo na zesplatnění celé pohledávky a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu nejpozději do datum. Žalovaný však žalobkyni ničeho neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne datum.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičkách smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zápůjčka měla souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Ve vztahu k tvrzenému ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy ze strany žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně ověřovala osobní, výdělkové a majetkové poměry žalovaného. Dle formuláře příjmů a výdajů ze dne datum žalovaný měl mít v době žádosti o zápůjčku příjem ze zaměstnání sjednaného na dobu neurčitou, a to ve výši 60 000 Kč měsíčně. Příjem žalovaného byl osvědčen oproti výpisům z účtu žalovaného za období června až srpna 2019, kdy v červnu žalovaný žádný příjem ze zaměstnání neměl, v červenci tento činil 34 731,20 Kč a v srpnu pak 55 499,40 Kč Ani v jednom z měsíců tak příjem žalovaného ze zaměstnání nedosáhl tvrzených 60 000 Kč. V měsíčních výdajích žalovaného byly uvedeny pravidelné splátky půjček ve výši 1 080 Kč a ostatní průměrné měsíční výdaje ve výši 8 500 Kč. Žalovaný žil ve vlastním bydlení, byl rozvedený, neměl žádnou vyživovací povinnost a jeho nejvyšší dosažené vzdělání byl výuční list. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného oproti předloženému občanskému průkazu, jehož platnost žalobkyně ověřila v databázi neplatných dokladů. Lustrací v insolvenčním rejstříku a rejstříku exekucí žalobkyně ověřila, že žalovaný neměl žádné dluhy po splatnosti a byl schopen splácet své závazky. Z předložených výpisů z běžného účtu žalované za červen až srpen 2019 pak soud dále zjistil, že žalovaný měl mnoho jiných zápůjček či úvěrů. Tyto dluhy pak žalovaný evidentně hradil pomocí dalších zápůjček. Splátky všech těchto úvěrů pak jednoznačně převyšovaly příjmy žalovaného.
14. Postup, kterým žalobkyně zjišťovala schopnost žalovaného splácet předmětnou zápůjčku, soud považuje za nedostatečný. Pečlivý poskytovatel spotřebitelských úvěrů by předně při podrobnějším zkoumání výpisů z účtu žalované zjistil, že žalovaný měl již vícero dluhů, které splácel jen díky dalším sjednaným úvěrům. U žalovaného opakovaně docházelo k řetězení půjček, kdy nebyl schopen jednu poskytnutou půjčku splatit pomocí vlastních finančních prostředků a byl nucen si zajistit další půjčku. Nadto byl v zásadě každý výdaj z účtu žalovaného obratem kompenzován načerpáním úvěru od banky. Tento stav je však neudržitelný a představuje neustálé navyšování dluhů jedince. Tento faktor pak měl být pro žalobkyni zásadní pro rozhodnutí, aby žalovanému předmětnou zápůjčku neposkytovala. V ověřovaných údajích byly navíc patrny nesrovnalosti, např. ohledně tvrzené a doložené výše příjmu ze zaměstnání. Způsob zjištění měsíčních výdajů žalovaného je dalším důvodem, který vede soud k závěru, že žalobkyně nepostupovala dostatečně pečlivě. Pokud žalovaný uváděl pravidelné splátky půjček částkou 1 080 Kč, je při množství úvěrů, které jsou patrné z jeho účtu zřejmé, že tato částka nemohla na splácení všech závazků žalovaného postačovat. Co se týče ostatních výdajů žalovaného, nebylo žalobkyní nijak prověřeno, jaké konkrétní položky žalovaný z částky 8 500 Kč má hradit a zda je tato částka na jeho výdaje dostatečná.
15. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku, a proto soud posoudil smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je třeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora
ve věci sp. zn. C číslo. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
16. Žalobkyně však soudu prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 40 000 Kč. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně se zavázal k úhradě celkové částky ve výši 61 437 Kč, poté měl žalovaný splácet a nyní má dlužit celkem částku 63 884,11 Kč (včetně smluvních pokut). Dle nesporovaného tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil částku 5 120 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu. Žalovanému proto vznikla povinnost vrátit částku 34 880 Kč. Žalobkyni dále byl přiznán úrok z prodlení v požadované výši 10 % ročně (což je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z dosud nevrácené části bezdůvodného obohacení za dobu od datum do zaplacení, jak požadovala v žalobě, neboť od tohoto data byl žalovaný prokazatelně v prodlení. Ohledně všech zbývajících žalobou uplatněných částek musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 63 884,11 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 34 880 Kč, tj. z 55,7 %. Žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky v celkové výši 28 258,73 Kč, tj. ze 44,3 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 11,4 % a v tomto rozsahu jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 320 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve výši 12 810 Kč (za každý ze tří úkonů právní služby - převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a účast u jednání soudu – po 3 660 Kč a za jeden úkon právní služby – sepsání prosté předžalobní výzvy – po 1 830 Kč) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 3 068,10 Kč. Po zohlednění míry úspěchu soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení z nezkrácené výše 19 998,10 Kč částku 2 279,78 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně, pobočka v Jihlavě prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.