Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 451/2021-37
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachý ve věci
žalobkyně: ; název žalobkyně, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou titul jméno příjmení
sídlem adresa
proti;
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 2 120 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 2 120 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 120 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 2 120 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 120 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne datum, ve znění následných doplnění žaloby, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 120 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu s objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, registrační značka, přičemž neměl k vozidlu od datum do datum sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalovaný tak podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, je povinen uhradit žalobkyni příspěvek za dobu, kdy vozidlo bylo provozováno v rozporu s tímto zákonem bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Že byl žalovaný skutečným vlastníkem a provozovatelem žalobkyně dovozuje z pojistné smlouvy uzavřené před uvedeným obdobím, ve které se žalovaný označil jako vlastník a provozovatel vozidla. Žalobkyně požadovala zaplacení příspěvku za 28 dní bez pojištění ve výši 1 820 Kč a dále poplatku spojeného s uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, dle vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalobkyně doručila žalovanému výzvu k úhradě, žalovaný však na výzvu nereagoval a nic neuhradil. Kromě dlužné částky žalobkyně požadovala úrok z prodlení od datum do zaplacení.
2. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že dle informací pojišťoven nebylo k osobnímu automobilu registrační značka, s objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, uzavřeno pojištění odpovědnosti v období od datum do datum. Dle informací z registru vozidel je od datum do současnosti evidována jako vlastník vozidla společnost právnická osoba, a jako provozovatel celé jméno žalovaného, datum narození (tedy nikoliv žalovaný), bytem obec a číslo.
4. Žalovaný dne datum uzavřel pojistnou smlouvu o pojištění tohoto vozidla, ve smlouvě se označil jako vlastník a provozovatel. Tato smlouva zanikla pro neplacení pojistného k datum. Následně žalovaný uzavřel další pojistnou smlouvu k tomuto vozidlu dne datum, i v této se označil jako vlastník a provozovatel vozidla.
5. Dne datum žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě zákonného příspěvku za období od datum do datum ve výši 1 820 Kč a nákladů na uplatnění ve výši 300 Kč, tj. celkem 2 120 Kč, a to do 60 dnů od doručení výzvy. Tato výzva byla žalovanému doručena dne datum. Následně žalobkyně zasílala žalovanému upomínky. Dne datum zaslala právní zástupkyně žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku (resp. výzva a upomínky byly zasílány na jméno a adresu žalovaného, datum narození tam uvedeno nebylo).
6. Dle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.
7. Dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit název žalobkyně příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.
8. Dle § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.
9. S ohledem na výše uvedená zjištění soud žalobu nemohl shledat důvodnou. Po provedeném dokazování soud nemá za prokázané, že žalovaný byl v předmětném období vlastníkem či provozovatelem vozidla. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. se má za to, že skutečným vlastníkem a provozovatelem vozidla jsou osoby zapsané v registru vozidel, ani jednou z těchto osob však není žalovaný, jak je uvedeno výše. Jedná se o vyvratitelnou domněnku, lze tedy prokázat, že skutečným vlastníkem je někdo jiný. To se však v této věci nestalo. Vlastníkem zapsaným v registru je leasingová společnost a soud považuje za krajně nepravděpodobné, že by taková společnost převedla vlastnictví k vozidlu, aniž by současně nezajistila i přepis vlastníka. Vzhledem k tomu soud nepovažuje za dostatečný důkaz, že byl žalovaný skutečným vlastníkem a provozovatelem, pouze to, že se jako vlastník a provozovatel označil v pojistných smlouvách (navíc v rozporu s osvědčeními o registraci vozidla, tj. tzv. velký a malý technický průkaz, které jistě musel pojišťovnám při uzavření smlouvy předložit). Není také vyloučeno, aby pojištění sjednala i osoba odlišná od vlastníka a provozovatele. Přitom v tomto případě měl být (evidovaným) provozovatelem vozidla zjevně syn či vnuk žalovaného, což mohlo být důvodem, proč žalovaný pojistné smlouvy k vozidlu uzavřel.
10. Žádný jiný důkaz prokazující, že žalovaný byl skutečným vlastníkem a provozovatelem, žalobkyně nepředložila. Jelikož se žalobkyně nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání této skutečnosti a o následcích neunesení důkazního břemene. Toto poučení se poskytuje zásadně na jednání (§ 118a odst. 3 občanského soudního řádu), neúčast žalobkyně na jednání tak jde k její tíži; není to důvodem pro odročení jednání.
11. Soud také musí vyjádřit jistý údiv nad postupem žalobkyně, která se v této věci neobrátila v prvé řadě na leasingovou společnost, která byla v předmětném období (a stále je) evidovaná jako vlastník. Lze předpokládat, že tato společnost by požadovaný příspěvek sama zaplatila, nebo – pokud skutečným vlastníkem nebyla – by doložila, že vlastnictví převedla. Žalobkyně namísto toho žaluje pojistníka, aniž by skutečný stav jakkoliv ověřila a aniž by evidovaný vlastník a provozovatel evidovaný stav popřeli.
12. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 občanského soudního řádu), tedy může vycházet pouze z toho, co bylo v řízení prokázáno, případně ze zákonné domněnky (§ 133 občanského soudního řádu). Žalobkyně neprokázala, že žalovaný byl skutečným vlastníkem a provozovatelem vozidla, současně žalovaný nebyl ani evidovaným vlastníkem a provozovatelem, takže mu nesvědčí domněnka dle § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Nebylo tedy prokázáno, že žalovaný je osobou povinnou k zaplacení příspěvku dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. Proto soud žalobu zamítl.
13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byl úspěšný žalovaný, měl by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však v řízení náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu).
Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.