Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

49 CO 126/2021-150

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Moniky Kyselové a soudců JUDr. Jiřího Handlara a Mgr. Pavly Kohoutkové ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa

zastoupený JUDr. jméno příjmení

advokátem sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem obec a číslo

zastoupený Mgr. jméno jméno

advokátem sídlem adresa

o určení neplatnost výpovědi z pracovního poměru, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 3. srpna 2021, č.j. -125,

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6.961 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. jméno jméno.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6.961 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [jméno].

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi žalovaného z pracovního poměru ze dne 11. 12. 2020, doručené žalobci 14. 12. 2020 (výrok I.) a žalobce byl zavázán k povinnosti zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku 8.400 Kč k rukám advokáta Mgr. jméno jméno (výrok II.).

2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi žalovaného (zaměstnance) ze dne 11. 12. 2020, doručené mu 14. 12. 2020. Důvod neplatnosti žalobce spatřoval ve skutečnosti, že nebyl naplněn žádný z důvodů, pro které žalovaný k rozvázání pracovního poměru přistoupil, a že žalovaný ve výpovědi nesprávně vycházel z konstrukce, že stále vykonává práci řidiče, ač byl platně převeden na jinou práce, práci člena závodní stráže, kterou přijal a vykonával.

3. Soud I. stupně poté co dovodil, že žalobce má, byť„ hraničně“ naléhavý právní zájem na určení neplatnosti výpovědi, vyšel ze zjištění, která mezi účastníky nebyla sporná, že žalovaný pracoval u žalobce na základě pracovní smlouvy ze dne 2. 9. 2015 uzavřené na dobu neurčitou, že dne 9. 11. 2018 utrpěl žalovaný pracovní úraz, v důsledku zranění při něm utrpěných byl následně v dlouhodobé pracovní neschopnosti a i po jejím skončení nebyl schopen bez omezení vykonávat sjednaný druh práce, že dne 14. 12. 2020 doručil žalovaný žalobci výpověď z pracovního poměru datovanou 11. 12. 2020, ve které mimo jiné uvedl, že se rozhodl využít svého práva, které mu vyplývá z , a pracovní poměr založený pracovní smlouvou ze dne 2. 9. 2015 rozvazuje touto výpovědí. Na základě uvedených zjištění uzavřel, že z textu výpovědi žalovaného ze dne 11. 12. 2020, doručené žalobci 14. 12. 2020 jednoznačně vyplývá úmysl žalovaného skončit výpovědí pracovní poměr u žalobce, který byl založen pracovní smlouvou ze dne 2. 9. 2015 výpovědí. Vzhledem k tomu, že výpověď, kterou rozvazuje pracovní poměr zaměstnanec, nemusí být podle odůvodněna a není k ní třeba souhlasu zaměstnavatele, bylo dle soudu I. stupně nepodstatné, zda došlo či nedošlo k platnému převedení žalovaného na jinou práci či zda jsou veškeré důvody podání výpovědi žalovaným v ní uváděné pravdivé a právně relevantní. Podstatné pro posouzení věci bylo pouze to, že žalovaný projevil zcela jednoznačně vůli pracovní poměr u žalobce výpovědí dle skončit. S ohledem na uvedené závěry shledal soud I. stupně výpověď žalovaného z pracovního poměru, k níž přistoupil dopisem ze dne 11. 12. 2020, doručeným žalobci 14. 12. 2020, za platnou. Žalobu proto, aniž by se zabýval otázkou platnosti převedení žalovaného na jinou práci, které mělo výpovědi z pracovního poměru předcházet, žalobu jako nedůvodnou zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle jeho výsledku dle

4. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalobce, který se závěry soudu I. stupně nesouhlasil. V odvolání mimo shrnutí skutkového stavu a odůvodnění napadeného rozsudku žalobce soudu I. stupně vytkl, že se zabýval otázkou naléhavého právního zájmu na určovací žalobce dle soudem I. stupně, když tento naléhavý právní zájem vyplývá přímo ze zákona (viz ). Dále uvedl, že před doručením předmětné výpovědi došlo dne 23. 11. 2020 k platnému převedení žalovaného na jiný druh práce, než který byl sjednán v pracovní smlouvě, v době výpovědi tak žalovaný u žalobce nepracoval jako řidič, ale jako člen závodní stráže. Proto pokud žalovaný dal žalobci výpověď z pracovního poměru s druhem práce„ řidič motorových vozidel“, podal výpověď z výkonu takového druhu práce, kterou již nevykonával, a proto takový právní úkon nemůže mít dle žalobce právní účinky. Ačkoli změna pracovní smlouvy nebyla provedena písemnou formou, dle žalobce se nelze domáhat neplatnosti takové změny, pokud již bylo započato s plněním. Dále žalobce v odvolání zopakoval svou argumentaci z řízení před soudem I. stupně o nepravdivosti důvodů, které žalobce uvedl ve výpovědi jako výpovědní důvod a vyslovil názor, že pro rozhodnutí ve věci je nezbytné zjistit, zda ke změně pracovní smlouvy žalobce ve vztahu k druhu vykonávané práce došlo platně či nikoli a v této souvislosti soudu I. stupně vytkl, že jako nadbytečné odmítl provést důkazy, které k vyřešení této otázky žalobce navrhl. Vytkl mu i to, že nesprávně a v rozporu se závěry vyplývajícími z nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. , posuzoval otázku platnosti předmětné výpovědi pouze na základě jejího jazykového výkladu. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhl, aby odvolací soud po doplnění dokazování napadený rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

5. Žalovaný ve vyjádření k podanému odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku, který označil za věcně správný. Vyslovil svůj názor, že v projednávané věci nebyl dán naléhavý právní zájem žalobce na určení neplatnosti předmětné výpovědi z pracovního poměru a zdůraznil, že žalovaný ve výpovědi z pracovního poměru ze dne 11. 12. 2020 rozvazuje pracovní poměr založený pracovní smlouvou ze dne 2. 9. 2015, a vzhledem k tomu, že jiná pracovní smlouva mezi účastníky uzavřena nebyla, byla vůle žalovaného rozvázat pracovní poměr založený touto pracovní smlouvou výpovědí zcela nepochybná.

6. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (, a contrario ) bylo podáno včas ( ) a ze způsobilých odvolacích důvodů ( a g/ ), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání (, ) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tomu, že předmětem řízení žalobce učinil neplatnost výpovědi ze dne 11. 12. 2020, doručené mu 14. 12. 2020 – podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2021, tj. v době před nabytím účinnosti (dále jen„ “), a podle , (dále jen„ o.z.“).

8. Podle výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží (odst. 1). Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v  (odst. 2). Zaměstnanec může dát zaměstnavateli výpověď z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu (odst. 3). Dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn (odst. 4). Výpověď může být odvolána pouze se souhlasem druhé smluvní strany; odvolání výpovědi i souhlas s jejím odvoláním musí být písemné (odst. 5).

9. Podle neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

10. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce neplatnost výpovědi z pracovního poměru u soudu uplatnil žalobou podanou dne 27. 4. 2021, tedy včas ve lhůtě dle . Vzhledem k tomu, že právní zájem na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru vyplývá přímo ze zákona, konkrétně z , nebylo proto potřebné jej v řízení výslovně tvrdit, prokazovat, ani se jeho existencí zabývat. Pro rozhodnutí o žalobě a stejně tak o odvolání žalobce bylo proto třeba posoudit pouze otázku, zda při rozvázání pracovního poměru předmětnou výpovědi žalobce postupoval v souladu se a zda byly splněny všechny zákonem stanovené podmínky výpovědi.

11. Jak vyplývá z výše citovaného , zatímco zaměstnavatel musí ve výpovědi z pracovního poměru vymezit výpovědní důvod tak, aby vyhovoval požadavkům uvedeným v odstavci 4 téhož zákonného ustanovení, zaměstnanec takovou povinnost nemá. Zaměstnanec, jakožto slabší strana pracovněprávního vztahu, tak může pracovní poměr výpovědí rozvázat z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu, postačuje proto, je-li z jeho projevu vůle nepochybné alespoň to, že jím sleduje rozvázání pracovního poměru s výpovědní dobou. Z logiky věci potom vyplývá, že postavení zaměstnance rozvazujícího pracovní poměr výpovědí musí být stejné jak v případě, neuvede-li ve výpovědi z pracovního poměru žádný důvod, tak v případě, uvede-li v něm jakýkoli důvod, tedy i důvod, který není dán nebo se kterým zaměstnavatel nesouhlasí. Podmínkou platnosti výpovědi z pracovního poměru dané zaměstnancem je s ohledem na výše uvedené proto pouze písemná forma výpovědi a její doručení zaměstnavateli s tím, že výpověď musí obsahovat projev vůle zaměstnance, z něhož nepochybně vyplývá, že rozvazuje pracovní poměr se zaměstnavatelem výpovědí.

12. Neplatnost výpovědi dané zaměstnancem by proto připadala v úvah pouze tehdy, pokud by nebyla zaměstnancem dodržena jedna z výše uvedených podmínek její platnosti, tj. zákonná písemná forma výpovědi, doručení výpovědi zaměstnavateli nebo pokud by z právního jednání zaměstnance (a to ani po provedení výkladu projevu jeho vůle) nebylo zřejmé, co jím zaměstnanec sledoval. To, zda důvody, které zaměstnanec ve výpovědi z pracovního poměru označil, byly či nebyly dány, není pro platnost takové výpovědi relevantní, stejně jako to, zda zaměstnanec v době výpovědi vykonával druh práce sjednaný v pracovní smlouvě nebo druh práce jiný (na základě dohody o změně pracovní smlouvy nebo na základě převedení na jinou práci). Otázka, zda pracovní poměr byl ze strany zaměstnance výpovědí rozvázán z důvodů, s nimiž spojuje nárok na odstupné ( ) tak nemůže být zkoumána jako otázka předběžná v řízení o určení neplatnosti výpovědi, ale až v řízení o zaplacení odstupného, které, jak žalovaný uvedl, již bylo zahájeno. Žalobce v odvolání proto nedůvodně soudu I. stupně vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav v důsledku neprovedení důkazů k prokázání tvrzení žalobce o tom, že žalovaný byl před výpovědí platně převeden na jinou práci na základě pracovnělékařského posudku, který konstatoval, že žalobce nesmí dále konat pro následky pracovního úrazu dosavadní práci řidiče.

13. V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, a mezi účastníky ani nebylo sporné, že žalovaný byl u žalobce zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 2. 9. 2015, že dopisem ze dne 11. 12. 2020, který byl žalobci doručen 14. 12. 2020, žalobce žalovanému oznámil, že s ním v souladu s  S., , rozvazuje výpovědí pracovní poměr založený pracovní smlouvu ze dne 2. 9. 2015. Z výše uvedeného je proto nepochybné, že žalovaný při rozvázání pracovního poměru s žalobcem dodržel zákonem stanovenou písemnou formu výpovědi, že tuto výpověď žalobci řádně doručil, a že z výpovědi zcela jednoznačně vyplývá vůle žalovaného rozvázat s žalobcem pracovní poměr, založený pracovní smlouvou ze dne 2. 9. 2015, výpovědí. V této souvislosti je třeba upozornit, že žalobce v odvolání soudu I. stupně nedůvodně, s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. , vytýkal, že vyšel pouze ze slovního vyjádření obsaženého ve výpovědi, aniž by provedl její výklad. Projev vůle žalovaného byl totiž ve výpovědi z pracovního poměru ze dne 11. 12. 2015 vyjádřen způsobem, nevzbuzujícím pochybnosti, co chtěl žalovaný projevit, a proto výklad projevu takto jasně a srozumitelně vyjádřené vůle nebyl namístě. Ze strany žalovaného proto byly splněny všechny zákonem stanovené předpoklady platnosti předmětné výpovědi z pracovního poměru. Závěr soudu I. stupně o tom, že tato výpověď je platná, je správný. Právní účinky výpovědi nastaly dnem jejího doručení žalobci, tj. dnem 14. 12. 2020, a pracovní poměr žalovaného u žalobce platně skončil po uplynutí dvouměsíční výpovědní lhůty, tj. dne 28. 2. 2021 ( ).

14. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně o zamítnutí žaloby na určení neplatnosti předmětné výpovědi z pracovního poměru jako věcně správný potvrdil ( ), a to včetně výroku o nákladech řízení, o nichž bylo rozhodnuto zcela v souladu s 

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ve spojení s  tak, že v odvolacím řízení neúspěšný žalobce byl zavázán k povinnosti zaplatit žalovanému na jejich náhradě částku 6.961 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. jméno jméno ( a ). Uvedená částka sestává z odměny advokáta za 2 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) á 2.500 Kč (., , a g/ vyhlášky ) a 2 částkami paušální náhrady hotových výdajů advokáta á 300 Kč ( ), náhradou za promeškaný čas v souvislosti s účastí advokáta na jednání odvolacího soudu v rozsahu 4 půlhodin á 100 Kč ( ) a náhradou hotových výdajů v celkové výši 961 Kč za cestu obec obec a zpět o celkové délce zpáteční cesty 140 Kč absolvované značka automobilu, registrační značka se spotřebou dle technického průkazu 6 l motorové nafty /100 km, při ceně 1 litru motorové nafty 36,10 Kč a sazbě základních náhrad 4,70 Kč km (viz ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za podmínek ustanovení do dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči; přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.