Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 378/2021-27
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované,
o zaplacení 8 495 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá do výše 5 995 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 6 625 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 1 625 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení 1,75 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá do výše 5 995 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 6 625 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 1 625 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení 1,75 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení jistiny ve výši 6 625 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 870 Kč, jakož i příslušenství spočívajícího v úroku z prodlení z částky 6 625 Kč od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že částku ve výši 5 000 Kč poskytla žalované na základě smlouvy o zápůjčce. Spolu s touto částkou měla žalovaná uhradit poplatek za uzavření smlouvy ve výši 1 625 Kč. Žalovaná však na úhradu dlužné částky neuhradila ničeho. Náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výší 2 500 Kč sestávají z poplatků za odeslání 5 výzev k plnění. Úvěruschopnost žalované zkoumala žalobkyně tak, že si vyžádala výplatní pásky, z nichž zjistila průměrný čistý měsíční příjem částka. Žalovanou tvrzené výdaje ve výši částka měsíčně byly nižší než nezabavitelné minimum, vycházela proto z této částky ve výši částka. Provedla také lustraci exekucí s negativním výsledkem.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a byla po celou dobu řízení pasivní.
3. Soud vzal za prokázané, že se v listině„ smlouva o zápůjčce“ ze dne datum žalobkyně zavázala poskytnout žalované 5 000 Kč za poplatek ve výši 1 625 Kč a s jednorázovou splatností ke dni datum Částku 5 000 Kč zaslala žalobkyně dne datum na účet uvedený žalovanou ve smlouvě (výpis z bankovního účtu). Totožnost žalované byla ověřena přes příjmení kód zaslaný na její mobilní telefon (smlouva o zápůjčce). Ve smlouvě byl sjednán poplatek ve výši 500 Kč za písemnou upomínku k úhradě. Byla také sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaná byla před uzavřením smlouvy vylustrována na exekuce (výpis o lustraci). Z výplatních pásek za měsíce září a říjen 2019 plyne, že měla žalovaná čistý měsíční příjem ve výši částka, resp. částka, navýšený o daňový bonus na děti, pročež její výsledné příjmy činily částka, resp. částka. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 5 upomínkami, a to ze dne datum, datum, datum, datum a datum, jakož i předžalobní výzvou ze dne datum, odeslanou jí prokazatelně téhož dne (upomínky, předžalobní upomínka, podací lístek).
4. Dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 ., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
5. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
6. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle ust. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
11. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015 -39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že„ součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“
13. Dále uvedl, že„ je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.“
14. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“
15. V nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum Ústavní soud mj. uvedl, že„ nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila.
16. Smlouvu označenou jako„ smlouva o zápůjčce“ uzavřenou mezi účastníky posoudil soud jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku , kterou je třeba zároveň s ohledem na § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posuzovat jako spotřebitelský úvěr. Jedná se o reálnou smlouvu a plnění bylo poskytnuto. Soud se v prvé řadě zabýval platností této smlouvy, kdy s ohledem na shora citovaný zákon o spotřebitelském úvěru a judikaturu nejvyšších soudů přezkoumal, zda předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Žalobkyně zkoumala příjem žalované a ověřila jej z výplatních pásek. Z těch také plyne, že žalovaná pobírá slevu na děti, které tedy také musí živit. Co se týče měsíčních výdajů, ty žalovaná uvedla ve výši částka, což je zjevně nepravdivé, když jde o částku nižší než existenční minimum jedné osoby, tím spíše domácnosti s dětmi. K výdajům žalované však žalobkyně nezjišťovala ničeho. Navzdory tomu, že žalovaná v žádosti o poskytnutí osobního úvěru uvedla zjevně nepravdivé údaje o svých výdajích, ani toto žalobkyně nepovažovala za varovný signál. Nejenže si pak nevyžádala vyjádření žalované či předložení jakýchkoliv podkladů ve vztahu k výdajům, ale zcela nepodloženě vycházela toliko z částky nezabavitelného minima a vlastního šetření k exekucím žalované. Takový postup lze jen stěží nazvat odbornou péčí či obezřetným posouzením úvěruschopnosti. Shora citovaná judikatura dokonce výslovně požaduje, aby byly relevantní údaje o výdajích spotřebitele od něj zjištěny (ne pouze tvrzeny) a případně porovnány s údaji o životním či existenčním minimu. Žalobkyně rezignovala na jakékoliv zjišťování skutečných výdajů žalované (ať již formou tvrzení či dokonce vyžádáním dokumentů) a posuzovala úvěruschopnost hypotetické osoby s minimálními výdaji na hranici přežití, nikoliv úvěruschopnost žalované. Žalobkyně dospěla k částce částka jako k měsíčním výdajům žalované. Tato částka je však ryze hypotetická a jakkoliv nevypovídá o skutečných výdajích žalované, tím spíše pokud tato má ve své domácnosti nezletilé děti. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, a proto soud dospěl k jednoznačnému závěru, že je smlouva označená jako„ smlouva o zápůjčce“ uzavřená mezi účastníky neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlédl bez návrhu na základě § 588 občanského zákoníku . Ostatně, v intencích shora citovaného nálezu Ústavního soudu by bylo protiústavní tak neučinit.
17. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva o zápůjčce, ale bylo prokázáno, že došlo k poskytnutí částky 5 000 Kč žalované, má žalobkyně nárok na vrácení poskytnutých finančních prostředků v dosud neuhrazené výši z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku . Na tuto částku žalovaná neuhradila ničeho. Soud proto žalobkyni v tomto rozsahu vyhověl a uložil žalované jí tuto částku zaplatit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení. Úrok z prodlení soud určil v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence údajů o skutečných majitelích), tedy ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, přičemž repo sazba ke dni datum činila 0,25 procentního body. Do prodlení se žalovaná dostala až dne datum, den poté, kdy ji uplynula lhůta k plnění stanovená jí v dopise„ předžalobní výzva.“ Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 o.s.ř. , jelikož neshledal důvod se od této lhůty odchýlit. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
18. Žalovaná jako převážně úspěšný účastník řízení by měla právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ; jelikož ji však prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve druhém výroku tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 (patnácti) dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o.s.ř. ).