Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 98/2021-84
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Chalupskou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
právně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem trvale ulice a číslo, PSČ obec
o zaplacení 23 352 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 15 802 Kč se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 102,59 Kč a se zákonným úrokem z prodlení 8,25% ročně z částky 15 802 Kč od 8. 5. 2021 do zaplacení, částku 7 550,59 Kč, smluvní úrok v kapitalizované výši 46 318,29 Kč a smluvní úrok 93,61% ročně z částky 15 061,20 Kč od 8. 5. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový smluvní úrok dosáhne částky 68 191 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 15 802 Kč se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 102,59 Kč a se zákonným úrokem z prodlení 8,25% ročně z částky 15 802 Kč od 8. 5. 2021 do zaplacení, částku 7 550,59 Kč, smluvní úrok v kapitalizované výši 46 318,29 Kč a smluvní úrok 93,61% ročně z částky 15 061,20 Kč od 8. 5. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový smluvní úrok dosáhne částky 68 191 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 23 352 Kč s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru číslo. Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne datum. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 93,61 % p. a. splácet v 18 měsíčních splátkách po 3 157 Kč splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalovaný do data zesplatnění uhradil 15 785 Kč, a to splátky 3 157 Kč dne 14. 11. 2019, 10. 12. 2019, 8. 1. 2020, 10. 2. 2020 a 11. 3. 2020. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 200 Kč. Následně došlo v důsledku prodlení žalovaného automaticky k zesplatnění celého úvěru k datu 16. 9. 2020, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, neboť žalovaný se u splátky č. 11, splatné 25. 5. 2018, dostal do prodlení delšího 65 dnů. V souladu s bodem 6.5. smlouvy vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne datum, až do jejího úplného zaplacení. Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek.
2. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila tvrzení ohledně toho, jakým způsobem zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet. Tvrdila, že úvěruschopnost byla zkoumána řádně na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Čistý příjem žalovaného činil 28 190 Kč, celkové náklady 4 410 Kč, volné zdroje ke splácení, po odečtení rezervy 1 000 Kč, činily 22 780 Kč. Dále byl proveden scoring klienta, tj. interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka. Bylo prověřeno, že žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u věřitele předchozí smlouvu, doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl v insolvenci, obchodník doporučil úvěr ke schválení. K výdajové stránce žalobkyně vycházela z částky životního minima 3 410 Kč. Dále žalobkyně ověřila totožnost žalovaného. Provedla výpis z Nebankovního registru klientských informací (dále také jen„ NRKI“), kde byl proveden skóring žalovaného, a z výpisu z registru SOLUS zjistila, že žalovaný nebyl v době uzavření smlouvy nikde s dlužnou částkou po splatnosti. Žalobkyně vycházela také z informativního výpisu z bankovního účtu a výplatní pásky za období srpen a září 2019, který dokládal, že žalovaný pobíral mzdu, a pracovní smlouvu. Pokud jde o náklady, žalovaný uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 1 000 Kč, žalobkyně vycházela z premisy jeho poctivého jednání. K ostatním výdajům žalovaného nemá žalobkyně žádné doklady. Spoléhá tedy na prohlášení žalovaného, který měl povinnost nic nezatajit. Žalovaný uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost, v době vzniku smlouvy neměl s žalobcem uzavřenou žádnou jinou úvěrovou smlouvu. Žalobce spoléhá na prohlášení žalovaného, kterým se zavázal přiznat veškeré příjmy a výdaje, vycházel tedy z údajů vyplněných na formuláři a podepsaným žalovaným.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez odmluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) v nepřítomnosti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Žalobkyně při jednání navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Tomuto návrhu soud nevyhověl z důvodu rozporu s hmotným právem, kdy podle předběžného posouzení žaloby a předložených listinných důkazů absentovala ze strany žalobkyně potřebná tvrzení a důkazy v tom směru, jakým způsobem žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet.
5. Provedeným dokazováním a z tvrzení žalobkyně zjistil soud následující skutkový stav věci. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum (dále také jen„ smlouva“) včetně předsmluvního formuláře - formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a oznámení o schválení úvěru a splátkového kalendáře soud zjistil, že dne datum uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky 30 000 Kč bez účelu. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky po 18 měsíčních splátkách 3 157 Kč s tím, že splátka v sobě zahrnuje splátku jistiny, úroku za poskytnutí úvěru, případně i úhradu za pojištění. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 93,61% ročně a byla dohodnutá jako pevná. Strany si dohodly roční procentní sazbu nákladů (dále také jen„ RPSN“) ve výši 146,3% ročně. Žalovaný se tak zavázal vrátit žalobkyni celkem 56 826 Kč (část A smlouvy). Strany se dále dohodly, že úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny. Úrok běží i po zesplatnění úvěru, poté přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady (část B, čl. 2 smlouvy). Žalovaný coby klient se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit úroky v dohodnutých měsíčních splátkách, které budou hrazeny vždy ve lhůtě počínající dnem následujícím po posledním dnu splatnosti předcházející splátky a končící posledním dnem splatnosti příslušné splátky. U první splátky počíná lhůta splatnosti splátky běžet dnem poskytnutí úvěru. Výše splátek se po celou dobu splácení nemění (část B, čl. 4, 4.2. smlouvy). Neurčí-li klient, jak má být platba započtena, započítávají se platby nejdříve na jednotlivé splátky v pořadí od nejdříve splatné splátky (nejdříve splatné splátky a poté nesplatné), následně na pohledávky na náhradu nákladů v pořadí dle jejich splatnosti, následně na náklady nalézacího řízení spojené s uplatněním pohledávky, poté smluvní pokuty. Nebude-li platba postačovat, bude použita nejdříve na úhradu úroku tvořícího součást dané splátky, následně na úhradu jistiny, dále případně na úhradu pojištění (část B, čl. 4 smlouvy). Jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru, tzn. k tomuto dni se stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky přirostlé ke dni zesplatnění, smluvní pokuty i náhrady nákladů. Ke dni zesplatnění se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru. Poskytoval je oprávněn požadovat zákonný úrok z prodlení z nové jistiny úvěru (část B, čl. 6, 6.4. smlouvy). Poskytoval má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením, a to ve výši 200 Kč u každé splátky, ohledně níž se klient ocitl v prodlení delším než 15 dnů. Toto právo vzniká patnáctým dnem trvání prodlení s úhradou splátky (část B, čl. 6 smlouvy). Jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění až do úplné zaplacení (část B, čl. 6 smlouvy). Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vedeného ČNB bylo zjištěno, že žalobkyně je registrována jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, a to jiného než na bydlení.
6. Z Hodnocení klienta, fotografie mobilního telefonu s detailem pohybu platby, kopie občanského průkazu, pracovní smlouvy včetně dodatku, výplatních pásek, prohlášení klienta soud zjistil, že žalovaný v den uzavření smlouvy vyplnil a podepsal formulář s osobními údaji, podle něhož byl žalovaný t.č. zaměstnán na hlavní pracovní poměr u právnická osoba anonymizováno právnická osoba na dobu neurčitou. Tato skutečnosti byla zjištěna i z citované pracovní smlouvy včetně dodatku. Žije sám, jeho příjmy činí 28 190 Kč, výdaje 4 410 Kč, z toho 3 410 Kč je představováno životním minimem, výdaj na bydlení činí 1 000 Kč; volné zdroje tedy činí 22 780 Kč. Dále z vyjmenovaných listin bylo zjištěno, že čistý příjem žalovaného vyplacený na účet za měsíc srpen 2019 činil 26 646 Kč, za měsíc září 2019 částku 29 734 Kč; tyto mu byly zaslány na bankovní účet číslo. Soud tedy rovněž zjistil, že se jedná o bankovní účet žalovaného. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) ke dni 16. 10. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní lustrován v registru s výsledným kódem příznaku 14, tzn. klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti. Hodnota skóre není vyplněna. Z výpisu záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný ke dni uzavření smlouvy neměl evidovánu dlužnou částku po splatnosti.
7. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že dne 17. 10. 2910 bylo za bankovní účet číslo odesláno 30 000 Kč.
8. Z Karty klienta soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni 10 splátek po 3 157 Kč. Z toho po zaplacení páté splátky dne 11. 3. 2020 došlo k následující splátce ze strany žalovaného až dne 7. 12. 2020, následně uhradil splátky dne 8. 1. 2021, 9. 3. 2021, 9. 4. 2021 a 7. 5. 2021.
9. Z Oznámení o využití ochranné doby dle zákona č. 177/2020 Sb. ze dne 22. 4. 2020 včetně upraveného splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný oznámil žalobkyni, že využívá ochrannou dobu z důvodu negativního ekonomického dopadu pandemie COVID-19 na jeho osobu s tím, že požaduje využít zkrácenou ochrannou dobu do 31. 7. 2020. Z dopisu žalobkyně ze dne 19. 5. 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila, že ochranná doba ke smlouvě číslo začíná dnem 1. 5. 2020 a končí dnem 31. 7. 2020. Žalovaný byl zároveň upozorněn, že pokud po skončení ochranné doby nebude splácet úvěr dle nového splátkového kalendáře, vystavuje se nebezpečí uplatnění sankcí a vymáhání soudní cestou. Dle upraveného splátkového kalendáře měl žalovaný v měsících květen až červenec 2020 uhradit splátky 0 Kč, následně pak splátky po 3 157 Kč se splatností vždy 12. dne v měsíci. Žalovaný se tedy dostal do prodlení s úhradou 6. splátky splatné dne 12. 4. 2020, a to o více než 65 dnů.
10. Z dopisů ze dne 30. 7. 2020 a 14. 9. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní písemně vyzván k zaplacení splátky č. 6 splatné 12. 4. 2020, resp. i splátky č. 10 splatné datum a splátky č. 11 splatné 12. 9. 2020 a byl upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Z oznámení ze dne 16. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému oznámila, že došlo k okamžitému zesplatnění úvěru a vyzvala ho k okamžité úhradě dluhu. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 10. 2021 včetně poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu před podáním žaloby.
11. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále také jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Dle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dne datum žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v souvislosti s plánovaným uzavřením smlouvy o úvěru. Převzetí částky bylo prokázáno výpisem z účtu – dokladem o vyplacení úvěru. Žalobkyně však ani po výzvě ze strany soudu řádně nedoplnila skutková tvrzení ke splnění povinnosti, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného coby spotřebitele úvěr splácet. Přitom tato povinnost je pevně předepsána zákonem o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje tento zákon ve shora citovaném ustanovení následek neplatnosti smlouvy. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Odborná i soudní praxe dospěla k převážnému závěru, že důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Opačný výklad by byl v rozporu s vývojem zásad práv ochrany spotřebitele a narušil by tak dlouhodobou tendenci nejen české, ale rovněž celoevropské právní vědy i praxe směřující k vyvážení faktické nerovnosti mezi spotřebitelem a podnikatelem, projevující se ochranou slabší strany (viz rovněž směrnice č. 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a směrnice č. 2008/48 EHS o smlouvách o spotřebitelském úvěru). Relativní neplatnost by nemohla zajistit vyvážení nerovnováhy mezi spotřebitelem a podnikatelem, neboť spotřebitel jako osoba nepožívající odborných znalostí by zpravidla ani nebyl schopen neplatnost namítnout, a to právě s ohledem na to, že jako slabší smluvní strana nedisponuje potřebnými znalostmi, jakými disponuje profesionál. Setrval-li by výklad na relativní neplatnosti, došlo by ve svém důsledku k popření zásad ochrany spotřebitele. K obdobnému závěru již dospěla i judikatura vyšších soudních instancí (viz. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 -75, usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 ), v nedávné době rovněž stanovisko Generální advokátky SD EU stanovisku ze dne 14. 11. 2019 ve věci C -616/18, OPR- Finance s.r.o. proti GK, podle níž„ v případě, že vnitrostátní soud zjistil z úřední povinnosti porušení článku 8 směrnice 2008/48 (jenž zakládá povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy – pozn. soudu), musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce stanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené“. Závěr o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti také zcela v souladu s aktuální judikaturou Ústavního soudu, podle nějž„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). I s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další) v citovaném nálezu Ústavní soud uvedl, že„ poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)“.
13. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně si před uzavřením smlouvy o úvěru provedla lustraci žalovaného, kterou zjistila, že žalovaný je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti. Žalobkyně sice ověřila příjem žalovaného, žádným způsobem však neověřila výdaje žalovaného a vycházela pouze z životního minima, které je zcela hypotetickým pojmem a pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného neposkytuje odpovídající představu o jejích faktických poměrech. Nepřesvědčivý se rovněž jeví vyplněný údaj žalovaného o výdaji na bydlení ve výši 1 000 Kč měsíčně, což je částka tak nízká, že zjevně nemůže odpovídat skutečnosti, čehož si žalobkyně jako poskytovatel úvěru měla všimnout. K tomuto výdaji ostatně nebyla předložena žádná listin listina , která by tak nízkou částku potvrzovala. Je právě povinností žalobkyně nespokojit se, o to více v případě zjevně nepravdivých údajů, s údaji tvrzenými žadatelem o úvěr, ale naopak tyto si ověřit. Jde zcela k tíži žalobkyně, pakliže úvěr poskytla, aniž by si údaje vyplněné žalovaným ověřila. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný žádal o úvěr ve výši zhruba 160 000 Kč, žalobkyně mu poskytla 30 000 Kč, neboť to samo o sobě o řádném posouzení úvěruschopnosti nesvědčí. Za této situace, kdy reálně nebylo ze strany žalovaného sděleno k výdajům v podstatě nic, měla žalobkyně posouzení jeho poměrů věnovat podstatně více pozornosti. Žalobkyně proto neprokázala, že posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládá citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Žalobkyně tak v tomto směru neunesla břemeno důkazní.
14. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru ze dne datum je absolutně neplatným právním jednáním.
15. Žalobkyně však prokázala, že žalovanému převodem na bankovní účet poskytla dne 17 10. 2019 peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Vzhledem k tomu posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, a je tedy povinen tento majetkový prospěch vrátit. Žalovaný doposud uhradil žalobkyni 31 570 Kč, je tedy zjevné, že svůj závazek z bezdůvodného obohacení již splnil. Jelikož žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení až ode dne 25. 5. 2021, kdy však již ze strany žalovaného byla celá částka uhrazena (poslední úhrada proběhla 7. 5. 2021), shledal soud žalobu nedůvodnou i v části zákonného úroku z prodlení. Soud proto žalobu zamítl v celém rozsahu, neboť jelikož uzavřená smlouva byla posouzená jako neplatná, nemohl soud přiznat ani smluvní úrok, smluvní pokutu a sjednanou náhradu nákladů spojených s prodlením žalovaného, neboť tyto zcela postrádají podklad.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení byl úspěšný zcela žalovaný, žádné náklady mu však v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.
Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř. o.s.ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce (zák. č. 120/2001 Sb. ).