Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
14 C 255/2021-79
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa,
zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa,
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem ulice a číslo, PSČ obec,
o 87.579,01 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 46.900 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,50% ročně z částky 46.900 Kč od 5. 10. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se ohledně částky 40.679,01 Kč, s kapitalizovaným úrokem 9.996,30 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlením 7.057,78 Kč, s úrokem 29% ročně z částky 52.665,75 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 8,5% ročně z částky 35.999 Kč od 25. 6. 2019 do 4. 10. 2021, se zákonným úrokem z prodlení 8,05% ročně z částky 16.666,75 Kč od 25. 6. 2019 do 4. 10. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení 8,50% ročně z částky 5.765,75 Kč od 5. 10. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 46.900 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,50% ročně z částky 46.900 Kč od 5. 10. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se ohledně částky 40.679,01 Kč, s kapitalizovaným úrokem 9.996,30 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlením 7.057,78 Kč, s úrokem 29% ročně z částky 52.665,75 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 8,5% ročně z částky 35.999 Kč od 25. 6. 2019 do 4. 10. 2021, se zákonným úrokem z prodlení 8,05% ročně z částky 16.666,75 Kč od 25. 6. 2019 do 4. 10. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení 8,50% ročně z částky 5.765,75 Kč od 5. 10. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 29. 4. 2021 domáhal po žalované zaplacení shora uvedeného peněžního plnění a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba, IČO (dále jen právní předchůdce žalobce), uzavřel se žalovanou dne datum Smlouvu o zápůjčce číslo (dále jen Smlouva I) a dne datum Smlouvu o zápůjčce číslo (dále též Smlouva II). Žalobce shodně ohledně těchto Smluv tvrdil, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejich uzavřením, s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Odkázal na obsah smluvních podmínek, se kterými se žalovaná seznámila, a takový postup považoval za v souladu s ust. § 84 -89 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobce na základě Smlouvy I poskytl žalované v hotovosti v den jejího uzavření peněžní částku ve výši 22.000 Kč, což žalovaná potvrdila svým podpisem a zavázala se zaplatit právnímu předchůdci žalobce v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku 19.017 Kč. Zavázala se zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 41.017 Kč v hotovosti a to v 60 týdenních splátkách po 684 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 6. 2018. Žalovaná od uzavření Smlouvy ke dni sepisu žaloby uhradila z tohoto právního titulu částku 11.100 Kč. Právní předchůdce žalobce na základě Smlouvy II poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 36.000 Kč v hotovosti v den uzavření Smlouvy II, což žalovaná potvrdila podpisem této Smlouvy. Žalovaná se zavázala v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou uhradit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 28.866 Kč a to vše v 18 měsíčních splátkách po 3.604 Kč, žalovaná z tohoto právního titulu ke dni zahájení tohoto řízení ničeho neuhradila. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovanou z těchto Smluv na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem z téhož data, zaslaným doporučeně a to v obou případech. Žalovaná byla v obou případech shodně právním předchůdcem žalobce vyzvána podle § 142a o.s.ř. , ze dne 12. 3. 2020 k úhradě dluhu, což se nestalo.
Právní předchůdce žalobce na výzvu soudu k dotvrzení konkrétních skutkových tvrzení ohledně postupu právního předchůdce žalobce při zkoumání schopnosti žalované poskytnuté zápůjčky uhradit v podání ze dne 19. 12. 2021 citoval ust. §§ 84 -89 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a tvrdil, že právní předchůdce žalobce svoji zákonnou povinnost splnil a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy I a II, což se odrazilo v zaznamenání údajů do zákaznických karet žalované. Žalobce zdůraznil, že zejména vycházel z majetkové situace žalované tak, jak vyplývala z výměru invalidního důchodu a poukázal též na povinnost žalované jednat v právním styku poctivě.
2. Okresní soud v Prostějově ve věci vydal dne datum rozhodnutí, číslo jednací elektronický platební rozkaz, proti němuž žalovaná podala včas dne datum odpor, ve kterém se současně k věci vyjádřila tak, že potvrdila uzavření Smluv I a II a uznala nárok uplatněný žalobkyně co do základu. Tvrdila, že v současné době nemá žádné výdělky, neboť byla odsouzena k odnětí svobody v délce 5 let a 6 měsíců a trest nastoupila od 3. 8. 2021. Poukázala na vážné zdravotní problémy spojené s chorobou diabetu a tvrdila, že nevlastní žádný movitý, ani nemovitý majetek, takže není schopna dluh uhradit.
3. Žalovaná se na jednání ve věci nedostavila, svoji účast omluvila v podání ze dne 24. 12. 2021, netrvala na přítomnosti v jakékoliv formě (i videokonferenční) na jednání a souhlasila s tím, že může být rozhodnuto bez její přítomnosti. Soud proto na základě shora uvedeného provedl dokazování toliko listinami předloženými žalobcem, když žalovaná ke svým tvrzením žádné důkazy neoznačila a to konkrétně:
smlouvou o postoupení pohledávek z datum, včetně přílohy k této smlouvy – seznamu postoupených pohledávek, tabulkou umoření, zákaznickými kartami z 19. 7. 2017 a 9. 4. 2017, podacími lístky z 13. 3. 2020, 17. 7. 2019, tabulkou umoření ze 4. 8. 2019, smlouvami o zápůjčce z datum a datum, výzvou k plnění ze dne 12. 3. 2020, obsahem rozsudku zdejšího soudu, sp. zn. číslo jednací, rozhodnutím o přiznání výsluhového důchodu ze dne datum a smlouvou nájmu nemovitosti ze dne datum, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.
4. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byly ve dnech datum a datum uzavřeny Smlouvy I a II, z nichž soud zjistil, že v případě Smlouvy I žalovaná proti jejímu podpisu převzala od právního předchůdce žalobce v hotovosti částku 22.000 Kč a zavázala se zaplatit Poplatek ve výši 19.017 Kč vše v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 684 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 6. 2018. Žalovaná uhradila v souvislosti s dluhem ze Smlouvy I ke dni rozhodnutí soudu v této věci částku 11.100 Kč. Proti podpisu Smlouvy II žalovaná převzala od právního předchůdce žalobce částku 36.000 Kč a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy II a zavázala se zaplatit Poplatek ve výši 28.866 Kč v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 3.604 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 1. 2019. Žalovaná z tohoto právního titulu neuhradila právnímu předchůdci ani žalobci ničeho (výše plateb žalované na Smlouvy I a II byla zjištěna z tabulky umoření, sepsané dne 4. 8. 2019). Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byly pohledávky ze Smlouvy I a II postoupeny s účinností ke dni 24. 6. 2019 na žalobce. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem ze dne 24. 6. 2019 (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek a Oznámení o postoupení pohledávek z téhož data). Právní předchůdce žalobce při zjišťování schopnosti žalované dluh uhradit vycházel ze zákaznických karet, které žalovaná vyplnila v den uzavření Smlouvy I a II, tj. 9. 4. 2017 a 19. 7. 2017, z nichž soud zjistil, že žalovaná v zákaznických kartách uvedla kromě osobních údajů a adresy výběru a náhradní kontaktní adresy v případě Smlouvy I čistý příjem 16.590 Kč, ostatní příjmy 51.000 Kč a další čisté příjmy domácnosti 23.587 Kč, tedy 91.170 Kč. K těmto údajům žalovaná předložila výměr důchodu tak, jak bylo vyznačeno v kolonce„ ověřené dokumenty.“ V případě zákaznické karty ke Smlouvě II soud zjistil, že žalovaná ji podepsala dne 19. 7. 2017, uvedla čistý příjem 23.300 Kč, ostatní příjmy 21.000 Kč a další čisté příjmy domácnosti 25.800 Kč, celkem 70.100 Kč a jako výdaje interní splátky právního předchůdce žalobce, tj. 3.078 Kč a odhadované měsíční výdaje žadatele 7.600 Kč (v případě zákaznické karty ke Smlouvě I žalovaná neuvedla žádné interní splátky, ani externí splátky a odhadované měsíční výdaje 12.500 Kč). V souvislosti s obsahem zákaznických karet žalobce předložil rozhodnutí anonymizováno úřadu sociálního zabezpečení v anonymizováno s datem vydání 14. 6. 2016, sp. zn. VÚSZ – číslo, kterým byl žalované zvýšen výsluhový důchod od 1. 7. 2016 ze sumy 638,28 EUR na sumu 639,36 EUR měsíčně a dále soud zjistil ze smlouvy o nájmu nemovitosti ze dne 25. 1. 2017, že mezi jméno příjmení - pronajímatelkou a žalovanou – nájemkyní, byla uzavřena Smlouva o nájmu na dobu určitou od 1. 2. 2017 do 31. 1. 2018, s dohodnutým nájemným ve výší 5.500 Kč a zálohami ve výši 1.725 Kč.
5. Soudu je z úřední činnosti známo, že mezi žalobcem a žalovanou bylo vedeno řízení pod sp. zn. číslo jednací, ve kterém byl vydán anonymizováno 2020 rozsudek, ve kterém bylo žalobci zčásti vyhověno a zčásti byla žaloba zamítnuta a v rámci rozhodovací činnosti v této věci soud kromě ostatního učinil zjištění, že žalovaná v souvislosti se žádostí o úvěr ze dne 9. 8. 2017 (tj. ve stejném časovém úseku jako v projednávané věci) doložila výpis z účtu ČSOB, který je vedený na její jméno za období od 1. 6. 2017 do 30. 6. 2017 a z přehledu pohybu na účtu od tohoto data soud zjistil, že žalované došla dne 19. 6. 2017 platba ve výši 140.000 Kč a do 21. 6. 2017 z této částky použila 139.952 Kč. Byla bez volných peněžních prostředků na tomto účtu.
6. Podle ustanovení § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Podle ustanovení § 2991 odst. 1,2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
8. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci soud učinil následující právní závěr.
12. Mezi právním předchůdcem žalobce (dále též úvěrující) a žalovanou (dále též spotřebitelem) byly ve dnech datum a datum uzavřeny Smlouvy I a II, na základě nichž úvěrující poskytl spotřebiteli peněžní prostředky v případě Smlouvy I ve výši 22.000 Kč, v případě Smlouvy II 36.000 Kč. Žalovaná povinnosti dohodnuté ve Smlouvách I a II neplnila, splátkovým kalendářem dohodnutým se neřídila. Z titulu Smlouvy I uhradila částku 11.100 Kč, z titulu Smlouvy II neuhradila ničeho. Aktivní procesní legitimace žalobce pro toto řízení je dána zjištěním soudu, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalobcem dne datum, s účinností od téhož dne, Smlouvu o postoupení pohledávek a pohledávky ze Smlouvy I a II byly uvedeny v příloze číslo Smlouvy o postoupení pohledávek. Žalovaná ve vyjádření ve věci v odporu nezpochybnila uzavření Smluv I a II, do základu dluh uznala a tím je dána její pasivní procesní legitimace pro toto řízení. Soud konstatuje, že ve Smlouvách I a II jsou obsaženy podstatné náležitosti smlouvy o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z. S ohledem na postavení žalované jako spotřebitelky, tedy slabší smluvní strany, je nutno obsah Smluv a smluvní chování smluvních stran posoudit (kromě o. z.), též podle ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a zkoumat, zda úvěrující před uzavřením Smluv posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud by to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pokud poskytovatel úvěru poskytne spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s touto zásadou (§ 86 odst. 1 věta druhá zák. č. 257/2016 Sb. ), je taková Smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 téhož zákona). V tomto konkrétním případě si úvěrující při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele zjistil údaje pouze uvedené žalovanou v kartě zákazníka, kterou žalovaná vyplnila v souvislosti s uzavíráním Smlouvy I a II a k těmto údajům doložila nájemní smlouvu a rozhodnutí o výši výsluhového důchodu. Úvěrující se spokojil pouze s těmito údaji a již se nezabýval měsíčními výdaji uvedené žalovanou a neověřil si, zda žalovaná, byť doložila, že má vysoký měsíční příjem, nemá také k tomu také odpovídající vysoké měsíční výdaje. Úvěrující přitom nepřihlédl ani k tomu, že žalovaná opakovaně žádá o zápůjčku a přitom uvádí, pokud se týká pravidelného měsíčního příjmu diametrálně odlišné údaje. V případě Smlouvy I. uváděla příjem 91.177 Kč, z toho byl doložen výsluhový důchod. Další čistý příjem 16.590 Kč a čisté příjmy domácnosti 23.587 Kč zůstaly nedoloženy. O tři měsíce později se její čistý měsíční příjem zvýšil na 23.300 Kč, ostatní příjmy se snížily na 21.000 Kč a další čisté příjmy prakticky zůstaly stejné a znovu nedoložené (konkrétně 25.800 Kč), měsíční příjmy byly poníženy o více než 20.000 Kč z 91.177 Kč na 70.100 Kč Tyto rozdílné údaje žalobce přešel a poměry žalované nezkoumal z jiných zdrojů (včetně veřejně dostupných rejstříků) a neověřil si, zda žalovaná je opravdu schopna opakované zápůjčky hradit. Pokud by se úvěrující choval s odbornou péčí a jako řádný hospodář, jistě by si vyžádal další informace o solventnosti žalované. Jak soud z úřední činnosti zjistil, žalovaná využívala i jiné poskytovatele peněžních služeb kromě právního předchůdce žalobce a byla svými žádostmi úspěšná, ani tyto dluhy nehradila a dlužné částky jsou vymáhány soudně. Pokud by právní předchůdce žalobce využil systému rejstříků NRKI, BRKI, popř. dalších, jistě by tyto okolnosti zjistil. Soud proto má za to, že úvěrující poskytl žalované zápůjčku (spotřebitelský úvěr) v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zák. č. 257/2016 Sb. , a proto jsou Smlouvy absolutně neplatné. Soud si je vědom, že gramatickým výkladem ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. se jedná o neplatnost relativní, ale takový výklad zákona nemůže v širších souvislostech obstát. Podle názoru soudu se jedná o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávající i ekonomické síly. Soud proto uzavírá, že následkem nesplnění této zákonné povinnosti a neplatnost uzavřené smlouvy, kdy k této neplatnosti soud musí přihlížet i bez návrhu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33Cdo 2178/2018 ). S ohledem na tento právní názor má soud za to, že žalobci může být přiznáno peněžní plnění z jiného právního titulu a to z titulu bezdůvodného obohacení, neboť bylo prokázáno, že žalovaná převzala peněžní prostředky od právního předchůdce žalobce ve výši celkem 58.000 Kč a to v hotovosti při podpisu Smlouvy I a II a toto peněžní plnění je povinna z tohoto právního titulu žalobci vrátit (§ 2991 odst. 1 ,2 o. z.). Bylo prokázáno, že žalovaná zaplatila právnímu předchůdci žalobce ke dni rozhodování soudu z titulu Smlouvy I částku 11.100 Kč, z titulu Smlouvy II nevrátila dosud ničeho, a proto je povinna zbytek peněžního plnění přijatého bez právního důvodu, tj. ve výši 46.900 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit. Žalovaná je od následujícího dne od doručení výzvy (v tomto konkrétním případě za doručení výzvy je nutno považovat doručení návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), tj. od 5. 10. 2021 s touto povinností v prodlení a je povinna žalobci zaplatit též zákonný úrok z prodlení v souladu s ust. § 1971 o. z. Z těchto všech důvodů soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl (odst. I. výroku) a ve zbývajícím rozsahu, aniž by zkoumal další okolnosti při uzavírání Smluv a výši úroku a smluvních pokut žalobu zamítl (odst. II. výroku).
13. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. . Žalovaná měla částečný procesní úspěch, a proto má právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Podle obsahu spisu jí žádné náklady tohoto řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (odst. III. výroku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, ke Krajskému soudu v Brně, ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).