Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 122/2016-47

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Stanislavou Kubištovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem ulice a číslo, PSČ obec a číslo

zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa

o zaplacení 70 915 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci 35 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 3. 2. 2016 do zaplacení, souhrnný poplatek ve výši 14 810 Kč a smluvní pokutu ve výši 21 105 Kč zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí soudní poplatek ve výši 709 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba se ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci 35 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 3. 2. 2016 do zaplacení, souhrnný poplatek ve výši 14 810 Kč a smluvní pokutu ve výši 21 105 Kč zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí soudní poplatek ve výši 709 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení nesplacené jistiny zápůjčky ve výši 35 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 3. 2. 2016 do zaplacení, nesplaceného poplatku souvisejícího s poskytnutím zápůjčky ve výši 14 810 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dosud nesplacené jistiny od 9. 6. 2014 do 2. 2. 2016 v kapitalizované výši 21 105 Kč. Uvedl, že žalovaná uzavřela dne 28. 4. 2015 se společností právnická osoba jako právním předchůdcem žalobce smlouvu o půjčce, na jejímž základě byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 35 000 Kč. Tuto částku žalovaná převzala hotově v okamžiku podpisu smlouvy o půjčce a zavázala se vrátit částku 35 000 Kč a zaplatit částku 21 420 Kč jako poplatek za poskytnutí půjčky. Celkem se tedy žalovaná zavázala vrátit částku 56 420 Kč, a to v 52 pravidelných týdenních splátkách po 1 085 Kč. Žalovaná ke dni podání žaloby zaplatila částku 6 609,60 Kč, která byla započítána na úhradu souhrnného poplatku. Účastníci se ve smlouvě o půjčce dohodli, že pokud žalovaná poruší svoji povinnost platit měsíční splátky řádně a včas, je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné částky denně, žalobce však požaduje smluvní pokutu ve výši pouze 0,1 % denně, a to z nesplacené jistiny, tedy z částky 35 000 Kč, za období od 9. 6. 2014 do 2. 2. 2016 v kapitalizované výši 21 105 Kč. Pohledávku vyplývající z citované smlouvy o úvěru postoupil právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek.

2. Žalobce prokázal svoji aktivní legitimaci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2015 a dopisem, kterým byla žalovaná vyrozuměna o postoupení pohledávky. Vůči žalovanému byla náležitě splněna oznamovací povinnost, kdy byl informován o změně v osobě na straně věřitele ve smyslu zákona číslo 89/2012 Sbírky, (dále jen “o. z.“), proto došlo k platnému postoupení pohledávky.

3. Z vyhlášky Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen insolvenční soud) ze dne datum, č. j. insolvenční spisová značka 2 soud zjistil, že vůči žalované, jakožto dlužníkovi, bylo zahájeno insolvenční řízení. Usnesením insolvenčního soudu ze dne datum, č. j. insolvenční spisová značka byl potom zjištěn úpadek dlužníka (žalované) a současně soud povolil řešení jejího úpadku oddlužením. Insolvenčním správcem byl ustanoven anonymizováno jméno příjmení.

4. Usnesením č. j. -11 ze dne 18. července 2016 soud vyrozuměl žalobce o skutečnosti, že insolvenční soud zjistil úpadek žalované a povolil jí řešení tohoto úpadku formou oddlužení. Zároveň soud přerušil soudní řízení a informoval žalobce o možnosti uplatnit svou pohledávku v insolvenčním řízení.

5. Usnesením ze dne datum, č. j. insolvenční spisová značka insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka (žalované) a vzhledem ke splnění všech podmínek osvobodil žalovanou od placení pohledávek věřitelům zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny s tím, že osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, a dále na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku (žalované) pro tyto pohledávky právo postihu.

6. Podle ust. , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), v rozhodném znění účinném do 31. 5. 2019 (dále jen„ “) platí, že jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Podle ust. se osvobození podle odst. 1 vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození podle odst. 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu ( ).

7. Z citovaných ustanovení tedy jasně vyplývá, že osvobození od placení pohledávek zásadně dopadá na neuhrazené pohledávky nebo jejich neuhrazenou část, které měly být uspokojeny při oddlužení, tj. pohledávky přihlášené, pohledávky považované za přihlášené ze zákona, pohledávky nepřihlášené, které měly být přihlášeny, pohledávky za majetkovou podstatou ( ) a pohledávky jim na roveň postavené ( ) a také na pohledávky, které se v insolvenčním řízení neuspokojují ( ). Oddlužení dopadá i na pohledávky, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, protože nebyly uplatněny řádně a včas nebo byly úspěšně popřeny. Osvobození dopadá i na nároky (postihy), které by mohly vůči dlužníkovi uplatňovat osoby, které za dlužníka plnily nebo budou plnit pohledávky zahrnuté do oddlužení (ručitelé, spoludlužníci); nesplní-li dlužník nároky těchto osob dobrovolně, nelze je na něm vymáhat. Přiznáním osvobození však pohledávka věřitele vůči dlužníkovi nezaniká; trvá dále s tím, že ji nelze vůči dlužníkovi uplatňovat ke splnění (ale ani k započtení), tedy nelze se jí domáhat soudně a nelze ji vymáhat (jedná se nadále až do případného zániku či odejmutí osvobození jen o tzv. naturální obligaci) - viz Hásová a kol., , třetí vydání, 2018, C. H. Beck Praha, strana 1630 - 1636.

8. V souvislosti s osvobozením dlužníka od placení pohledávek již dříve také judikoval Nejvyšší soud ČR, který ve svém rozsudku ze dne 24. listopadu 2010, sp. zn. vyložil, že rozhodnutí vydané podle , jímž insolvenční soud osvobodí dlužníka od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, nezbavuje povinnosti k úhradě těchto pohledávek dlužníkovým věřitelům ani ručitele, ani jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle , v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat; ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim jako promlčená pohledávka.

9. V dané věci není pochyb o tom, že žalovaná v rámci insolvenčního řízení splnila stanovené podmínky oddlužení a soudem byla také osvobozena od placení pohledávek, přičemž osvobození se nepochybně vztahuje i na vymáhanou pohledávku žalobce. Žalobce po žalované požaduje uhrazení celkové částky 70 915 Kč s příslušenstvím vyplývající z nesplacené smlouvy o půjčce. Taková pohledávka žalobce není zcela jistě pohledávkou uvedenou v ust. ve znění účinném do 31. 5. 2019 a nejedná se ani o jinou pohledávkou, na kterou by se osvobození nevztahovalo, jak je vyloženo výše. Za daného stavu je tak pohledávka žalobce soudně nevymahatelnou, tedy tzv. naturální obligací, na kterou sice může dlužník plnit dobrovolně, její plnění však již nelze vynucovat ani vymáhat. S ohledem na shora uvedené skutečnosti, tj. osvobození žalované od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, jakožto i osvobození od pohledávek, které věřitelé do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, nezbylo soudu, než s ohledem na ust. rozhodnout tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle odst 1 a žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, když žalobce úspěch neměl a žalované náklady nevznikly.

11. Dále soud rozhodl o povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek ve výši 709 Kč podle položky 2 odst. 2 a položky 1 odst. 1 písm b) z.č. o soudních poplatcích, neboť soud ve věci nevydal platební rozkaz dle návrhu žalobce. Žalobce zaplatil poplatek ve výši 2 837 Kč, k doplacení tedy zbývá částka 709 Kč. K zaplacení nedoplatku soudního poplatku soud žalobci stanovil lhůtu v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle zákona o soudních poplatcích.

Poučení:

Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v obec.