Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
36 C 350/2021-49
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 27 211,25 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč jdoucím od 30. 6. 2021 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbylém rozsahu zamítá.
III. Žádný z účastníků tohoto řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč jdoucím od 30. 6. 2021 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ve zbylém rozsahu zamítá. III. Žádný z účastníků tohoto řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 211,25 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč jdoucím od 24. 10. 2019 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Žalobce je osobou oprávněnou poskytovat spotřebitelské úvěry na základě zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“). Veškerá smluvní ujednání mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku podle § 562 NOZ , a to níže popsaným způsobem. Žalovaný se nejprve zaregistroval na internetových stránkách žalobce webová adresa. Při registraci uvedl požadované údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Žalovaný žalobci k prokázání totožnosti předložil elektronickou cestou kopii svého dokladu totožnosti a výpis ze svého účtu. Na základě úspěšné registrace byla žalovanému v informačním systému žalobce založena klientská sekce přístupná žalovanému na shora uvedených internetových stránkách žalobce a sděleny přístupové údaje do systému. Žalovaný následně prostřednictvím své klientské sekce požádal o poskytnutí úvěru za podmínek uvedených v níže uvedené Smlouvě o úvěru. Žalobce posoudil úvěruschopnost (§ 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. ) žalovaného potvrzením o obratu na účtu žalovaného. Z uvedeného vyplynula dostatečná výše příjmů žalovaného pro splacení úvěru. Následně žalobce uzavřel s žalovaným dne 25.09.2019 Smlouvu o úvěru číslo (dále jen také jako„ Smlouva o úvěru“ nebo„ Smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly Úvěrové podmínky (dále jen„ Úvěrové podmínky“). Smlouva byla uzavřena postupem podle čl. 3 . Úvěrových podmínek prostřednictvím klientské sekce tak, že žalovaný odsouhlasil její znění. Smlouva byla následně uložena v klientské sekci žalovaného. Podle § 562 odst. 1 NOZ má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý. Žalobce uzavírá smlouvy o úvěru prostřednictvím elektronického systému, jak předpokládáno ust. § 562 odst. 1 NOZ a dovolává se tímto jejich správnosti. Podle čl. 2 Smlouvy o úvěru žalobce jako úvěrující sjednal s žalovaným jako úvěrovaným poskytnutí úvěru v částce 15.000,00 Kč. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí jednorázově nejpozději do 23.10.2019 společně s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v celkové výši 4.711,25 Kč (dále jen„ poplatek“). Žalobce poskytl žalovanému úvěr dne 25.09.2019 (datum odepsání úvěru z účtu žalobce) převodem na účet č. bankovní účet. Žalovaný tak měl žalobci v případě dodržení data splatnosti dne 23.10.2019 zaplatit celkem 19.711,25 Kč. Žalovaný žalobci úvěr ani poplatek ve sjednané době splatnosti neuhradil. Žalobci vznikl v důsledku prodlení žalovaného kromě nároku na vrácení jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tedy od 24.10.2019 do zaplacení. Podle čl. 4 .4.3 Smlouvy o úvěru vznikl žalobci v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 15.000,00 Kč od 24.10.2019 do 30.06.2021 v celkové výši 7.500,00 Kč. Žalobce nárokuje smluvní pokutu v souladu s § 122 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru vždy pouze do výše 50 % jistiny. Žalobce tak má nárok na následující: a) jistina úvěru ve výši 15.000,00 Kč, b) úrok a poplatek za poskytnutí úvěru do data splatnosti ve výši 4.711,25 Kč, c) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 15.000 od 24.10.2019 do 30.06.2021 ve výši 7 500,00 Kč (max. výše dle zákona o spotřebitelském úvěru), d) zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 15.000,00 Kč od 24.10.2019 do zaplacení. Žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky e-mailovou zprávou. Doručování prostřednictvím e-mailové zprávy bylo mezi žalobcem a žalovaným sjednáno v čl. 15 . Úvěrových podmínek v odstavcích„ Způsob komunikace“ a„ Preferovaná formakomunikace“ a je považováno za rovnocenné doručování v listinné podobě. Smluvní vztah mezi žalobcem a žalovaným byl uzavřen elektronickými prostředky komunikace na dálku. Z povahy tohoto smluvního vztahu vyplývá i následná komunikace těmito prostředky. Žalobce prokazatelně odeslal žalovanému výzvu k plnění prostřednictvím elektronické pošty na emailovou adresu žalovaného uvedenou ve Smlouvě o úvěru. Text e-mailové zprávy, včetně přiložené výzvy žalobce předložil soudu společně se žalobním návrhem. Nadto žalobce odkazuje na usnesení Krajského soudu v obec ze dne datum rozhodnutí, č. j.: číslo jednací. Tímto rozhodnutím soud v obdobné věci žalobci zcela vyhověl. K výzvě soudu je žalobce připraven uvedené rozhodnutí předložit.“
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému se žalobkyně ani její zástupce po předchozí omluvě nedostavili, rovněž ani žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil bez omluvy, pročež soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. jednal v nepřítomnosti stran.
4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 25. 9. 2019 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a úroku ve výši 414,25 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 297 Kč vrátit do 28 dnů od odeslání finančních prostředků z úvěru. Žalovaný měl vrátit poskytnuté finanční prostředky a úrok na účet: bankovní účet RPSN představuje 3 420,64 % (!) ročně. Současně si strany ve smlouvě ujednaly další sankční ujednání pro případ neplnění smluvních povinností ze strany žalovaného, na které žalobkyně odkazuje v podané žalobě, kdy se jedná zejména o smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z jistiny za každý den prodlení (úvěrová smlouva, úvěrové podmínky žalobkyně, kopie OP žalovaného). Úvěr byl žalovanému vyplacen dne 25. 9. 2019 z účtu číslo bankovní účet s uvedením VS – rodné číslo žalovaného (výpis z účtu žalobkyně na č. l. 17 a potvrzení banky žalovaného ze dne 23. 12. 2021). Žalovaný byl následně upomínán k zaplacení dlužné částky upomínkou ze dne 22. 6. 2021, kterou byl vyzván k úhradě dluhu do 7 dnů ode dne doručení výzvy. V souladu se smluvními ujednáními byla upomínka zaslána na emailovou adresu žalovaného (upomínka, email). Žalobkyně k žalobě nepředložila žádnou listin u vztahující se k jí tvrzenému ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Další listin y nebyly soudu předloženy či označeny k důkazu a tudíž nebyly ani k důkazu prováděny.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník “) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
1. Podle § 9 ZoSÚ je nebankovním poskytovatel spotřebitelského úvěru právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.
2. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet úvěr bez ohledu na své příjmy.
3. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru o tom, že žalobkyní uplatněný nárok je důvodný jen částečně, neboť na smlouvu o úvěru soud hledí jako na smlouvu absolutně neplatnou. Předně je třeba uvést, že soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že mezi stranami skutečně došlo k uzavření shora specifikované úvěrové smlouvy, rovněž bylo v řízení spolehlivě zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč, kterou žalovaný dosud nevrátil. Soud se dále zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost (kredibilitu) žalovaného jako spotřebitele, a to ve smyslu ust. § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ při respektování rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ve kterém Nejvyšší soud dospěl k závěru, že:„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ S ohledem na skutková tvrzení žalobkyně a absenci důkazních návrhů soud dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně netvrdila, natož aby prokázala, že si obstarala a měla k dispozici nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace od žalovaného jako spotřebitele a zároveň že i provedla lustraci příslušných databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Nepodařilo se jí ani prokázat skutečnost, že se dostatečně zabývala a posuzovala schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, když z jejích tvrzení a doložených důkazů toto žádným způsobem nevyplývá. S ohledem na nepřítomnost žalobkyně a zástupce žalobkyně na nařízeném ústním jednání pak nebylo možné dát žalobkyni poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání v souvislosti se shora uvedeným, přičemž v tomto kontextu soud podotýká, že procesní poučení soud poskytuje účastníkům řízení zásadně při ústním jednání a nedostavení se účastníka k jednání není důvodem pro odročení jednání. Žalobkyně tudíž neunesla důkazní břemeno vyplývající pro ni z ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatná. Závěr soudu o tom, že se jedná o absolutní neplatnost je podepřen mj. například i rozhodovací praxí název soudu (srov. např. rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací) či (a to zejména) rozsudkem Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. března 2020 ve věci anonymizováno číslo anonymizováno, ve kterém SDEU dospěl k závěru, že:„ články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku … musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
9. Žalobkyně má tudíž právo na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 15 000 Kč, které jí dle žalobních tvrzení nebyly dosud vráceny, ač tyto žalovanému byly poskytnuty na základě absolutně neplatné úvěrové smlouvy. Nárok žalobkyně soud tudíž posoudil optikou ust. § 2991 občanského zákoníku . Jelikož žalovaný dosud žalobkyni předmět bezdůvodného obohacení nevrátil, dostal se tak ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku do prodlení, pročež je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o dobu prodlení, odkazuje soud na provedené dokazování, v rámci kterého bylo zjištěno, že žalovaný byl poprvé vyzván k vrácení dlužné částky upomínkou ze dne 22. 6. 2021, ve které byl vyzván k vrácení dlužné částky do 7 dnů ode dne doručení upomínky. Z emailu bylo zjištěno, že upomínka byla doručena dne 22. 6. 2021 a žalovaný měl tudíž svůj dluh z titulu bezdůvodného obohacení splnil ve lhůtě splatnosti do 29. 6. 2021 a je tedy od 30. 6. 2021 v prodlení se splněním svého závazku.
10. Závěrem pak soud podotýká, že spatřil smlouvu absolutně neplatnou i z důvodu nemravně vysokých úroků z úvěru, neboť pokud je v žalobě a v úvěrové smlouvě uvedeno, že se žalovaný měl uvedenou smlouvou zavázat uhradit žalobkyni úrok z úvěru ve výši 4 711,25 Kč (tj. 409 % ročně) při RPSN 3 420,64 %, pak nutno uvést, že za stavu, kdy se obvyklé úroky u těchto úvěrů v rozhodném období pohybovaly kolem 10 %, což je soudu známo z jeho úřední činnost (možno též k ověření na www.cnb.cz) činí takovéto ujednání o úrocích smlouvu bez dalšího absolutně neplatnou (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy je navíc umocněn i nezanedbatelnou výší smluvní pokuty a to i s vědomím, že smlouva byla sjednána s relativně krátkou splatností a tím pádem vyšší rizikovostí. S ohledem na shora řečené soud žalobu ve zbytku zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
11. Výrok III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch stran byl s ohledem na výši požadovaného příslušenství téměř shodný, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
12. O lhůtách plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , soud neshledal žádné důvody, pro které by měla být stanovena lhůta delší.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.