Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 103/2021-29

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 44.765,09 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 1.600 Kč s úrokem z prodlení z částky 1.600 Kč od 20.2.2020 do zaplacení ve výši 9 % ročně.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 43.165,09 Kč, úrok z prodlení ve výši 1.676,07 Kč, úrok ve výši 3.595,85 Kč, úrok z prodlení z částky 17.102,74 Kč od 21.1.2020 do 19.2.2020, úrok z prodlení z částky 15.502,74 Kč od 20.2.2020 do zaplacení ve výši 9 %, úrok 29 % ročně z částky 17.102,74 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 919,78 Kč, úrok ve výši 2.961,64 Kč, úrok z prodlení z částky 10.385,63 Kč od 21.1.2020 do zaplacení ve výši 9,75 %, úrok 29 % ročně z částky 10.385,63 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 1.600 Kč s úrokem z prodlení z částky 1.600 Kč od 20.2.2020 do zaplacení ve výši 9 % ročně. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 43.165,09 Kč, úrok z prodlení ve výši 1.676,07 Kč, úrok ve výši 3.595,85 Kč, úrok z prodlení z částky 17.102,74 Kč od 21.1.2020 do 19.2.2020, úrok z prodlení z částky 15.502,74 Kč od 20.2.2020 do zaplacení ve výši 9 %, úrok 29 % ročně z částky 17.102,74 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 919,78 Kč, úrok ve výši 2.961,64 Kč, úrok z prodlení z částky 10.385,63 Kč od 21.1.2020 do zaplacení ve výši 9,75 %, úrok 29 % ročně z částky 10.385,63 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá proti žalované zaplacení nároků vyplývajících ze smluv o zápůjčce uzavřených dne 10.3.2018 a 31.7.2017 mezi právnická osoba, právním předchůdcem žalobkyně (dále jen„ věřitel“), a žalovanou. Tvrdí, že věřitel žalované poskytl na zápůjčce ze smlouvy číslo dne 10.3.2018 částku 32.000 Kč. Žalovaná se zavázala částku spolu s úrokem ve výši 29 % p.a., odměnou za zpracování půjčky ve výši 12.276 Kč a poplatku za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 9.434 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 991 Kč, avšak uhradila pouze 30.400 Kč, když poslední platba proběhla dne 17.12.2018. Žalobkyně se domáhá neuhrazené jistiny ve výši 17.102,24 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 11.845,35 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3.595,85 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.676,07 Kč (počítaných z 17.102,74 Kč od 25.12.2018 do 20.1.2020), úroků ve výši 29 % ročně z 17.102,74 Kč od 21.01.2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z 17.102,74 Kč od 21.01.2020 do zaplacení.

2. Žalobkyně tvrdí, že věřitel žalované poskytl na zápůjčce ze smlouvy číslo dne 31.7.2017 částku 39.000 Kč. Žalovaná se zavázala částku spolu s úrokem ve výši 29 % p.a., odměnou za zpracování půjčky ve výši 9.938 Kč a za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 11.735 Kč vrátit v 18 měsíčních splátkách po 3.902 Kč, avšak uhradila pouze 54.414 Kč, když poslední platba proběhla dne 6.1.2019. Žalobkyně se domáhá neuhrazené jistiny ve výši 10.385,63 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 5.431,37 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2.961,64 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 919,78 Kč (počítaných z 10.385,63 Kč od 28.02.2019 do 20.1.2020), úroků ve výši 29 % ročně z 10.385,63 Kč od 21.01.2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z 10.385,63 Kč od 21.01.2020 do zaplacení.

3. Žalobkyně tvrdí, že schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr posoudil věřitel údaji získanými od žalované, které ověřil doklady zaznamenanými v zákaznické kartě. K tomuto tvrzení žalobkyně předložila zákaznické karty, jiné doklady dle svých tvrzení nemá.

4. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

5. Za splnění předpokladů dle ustanovení rozhodoval soud o věci bez nařízení jednání.

6. Smlouva o zápůjčce pod číslo je datována dnem 31.7.2017. Je v ní uvedeno, že byla uzavřena mezi věřitelem a žalovanou jako dlužníkem. Žalovaná se zavázala částku ve výši 39.000 Kč, jejíž převzetí potvrdila, vrátit spolu s úrokem ve výši 29 % p.a., odměnou za zpracování půjčky ve výši 9.938 Kč a za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 11.735 Kč v 18 měsíčních splátkách po 3.902 Kč (zjištěno ze smlouvy číslo)

7. Dne 31.7.2017 žalovaná vyplnila zákaznickou kartu, ve které vedle svých osobních údajů uvedla svůj čistý příjem (12.866 Kč), ostatní příjmy 17.000 Kč, další čisté příjmy domácnosti ve výši 28.000, běžné měsíční výdaje 4.500 Kč, 500 Kč na externí splátky zápůjček. Žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu, má 2 vyživovací povinnosti, má 1 zdroj příjmů od firmy anonymizováno. Je zatrženo, že předložila pracovní smlouvu, potvrzení o příjmu, výpisy z účtu za poslední tři měsíce. Prohlásila, že není v insolvenčním řízení, není proti ní vedena exekuce. (zjištěno ze zákaznické karty)

8. Smlouva o zápůjčce pod číslo je datována dnem 10.3.2018. Je v ní uvedeno, že byla uzavřena mezi věřitelem a žalovanou jako dlužníkem. Žalovaná se zavázala částku ve výši 32.000 Kč, jejíž převzetí potvrdila, vrátit spolu s úrokem ve výši 29 % p.a., odměnou za zpracování půjčky ve výši 12.276 Kč a poplatku za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 9.434 Kč v 60 týdenních splátkách po 991 Kč (zjištěno ze smlouvy číslo)

9. Dne 10.3.2018 žalovaná vyplnila zákaznickou kartu, ve které vedle svých osobních údajů uvedla svůj čistý příjem (23.800 Kč), běžné měsíční výdaje 3.500 Kč, 3.900 Kč na externí splátky zápůjček. Žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu, má 1 vyživovací povinnost, je na mateřské dovolené. Je zatrženo, že předložila výpisy z účtu za poslední tři měsíce. Prohlásila, že není v insolvenčním řízení, není proti ní vedena exekuce. (zjištěno ze zákaznické karty)

10. Pohledávky za žalovanou byly postoupeny žalobkyni postupní smlouvou uzavřenou 20. 1. 2020. Postoupení bylo žalované oznámeno a byla vyzvána k úhradě žalovaných částek dopisem podaným na poště dne 14.2.2020 (zjištěno ze smlouvy o postoupení, z oznámení a podacího lístku)

11. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

17. Podle a 2 věta prvá , o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

19. Věřitel byl dle § 86 ZosÚ povinen zjišťovat úvěruschopnost žalované.

20. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

21. Ustanovení § 1 je transpozicí směrnice 2008/48/ES Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C -453/00 příjmení příjmení a ve věci 283/81 CILFIT. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 Von Colson. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39.

22. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena ( an, an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ , an. ). Z jednotlivých ustanovení je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení ZosÚ.

23. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.

24. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, CA Consumer Finance proti jméno příjmení a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.„ … poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“

25. Ústavní soud ČR se v nálezu sp.zn. ze dne 26. února 2019 vyjádřil, že:„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

26. Věřitel povinnost uloženou § 86 ZosÚ řádně nesplnil, neboť nezjišťoval, zda má žalovaná i jiné závazky nežli ze zápůjček, nezjišťoval a neověřoval, jaké má žalovaná výdaje na bydlení, neověřoval, jaké jsou příjmy a výdaje oné druhé osoby v domácnosti.

27. Pokud by věřitel přistupoval k uzavření smlouvy tak, jak mu ukládá § 86 ZosÚ, musel by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ není oprávněn úvěr poskytnout.

28. Věřitel porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalované porušil její právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ji nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 86 ZosÚ zároveň porušil veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností.

29. Přesto věřitel smlouvy uzavřel s vědomím sjednání vysokého úroku a poplatků. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti věřitele byla uzavřena smlouva o úvěru, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřené smlouvy jako právní jednání uzavřená v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatná.

30. V tomto směru soud odkazuje také na judikaturu Krajského soudu v Ostravě, který například v rozsudku ze dne 14.3.2018, č. j. -50 uvedl:„ Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZosÚ, potažmo druhu jeho neplatnosti (Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva, v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ZosÚ ve spojení s § 588 o. z., je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky právnická osoba C číslo, EU:C: 1990, právnická osoba C -240–244/98, EU:C: 2000, jméno příjmení jméno číslo, EU:C: 2006); což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku z 20. 6. 2013, sp. zn. ). Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení: ve vztahu k směrnici 93/13, rozsudek ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, , EU:C: číslo, bod 32; k směrnici Rady 85/577 EHS, rozsudek ze dne 17. 12. 2009, jméno jméno, C 227/08, EU:C: 2009, bod 29; k směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES, rozsudek ze dne 3. 10. 2013, příjmení jméno, C 32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud nemá pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. června 2015, příjmení, C 497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura), z čehož vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. října 2007, Rampion a Godard, C 429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41).“

31. Ve smyslu § 2993 o.z. má žalobkyně právo jen na vrácení jistiny. Protože jistina byla věřiteli u smlouvy ze dne 31.7.2017 vrácena ještě před splatností poslední splátky, je nárok žalobkyně na žalovanou částku zcela bezdůvodný. U smlouvy o zápůjčce ze dne 10.3.2018 má žalobkyně právo na dosud z jistiny nevrácených 1.600 Kč. Ve zbylém rozsahu vyjma úroků z prodlení z jistiny je požadavek žalobkyně pro neplatnost smluv nedůvodný.

32. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s  o.z. ve výši dle Bezdůvodné obohacení se stalo splatným na výzvu, tj. nejpozději v souladu s výzvou k zaplacení učiněnou v oznámení o postoupení (dřívější výzva nebyla prokázána). Doručení výzvy bylo posuzováno s přihlédnutím k ustanovení § , 605 a 607 o.z.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle Úspěšnější ve věci je žalovaná, které náklady za řízení nevznikly.

34. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s 

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.