Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 132/2021-67

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 7.356,27 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení o zaplacení částky 6.147,93 Kč se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7.000 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % p. a. z částky 7.000 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba na zaplacení částky 1.035,90 Kč s úrokem z prodlení 10 % p. a. z částky 7.000 Kč od 13. 4. 2021 do 17. 5. 2021 a 1,75 % p. a. z částky 7.000 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2.149 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Řízení o zaplacení částky 6.147,93 Kč se zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7.000 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % p. a. z částky 7.000 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba na zaplacení částky 1.035,90 Kč s úrokem z prodlení 10 % p. a. z částky 7.000 Kč od 13. 4. 2021 do 17. 5. 2021 a 1,75 % p. a. z částky 7.000 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2.149 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 31. 8. 2021 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky částku 7.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 7.00 Kč od 13. 4. 2021 do zaplacení ve výši 10 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 818,90 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5.791,66 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokuty v částce 356,27 Kč. Návrh byl odůvodněn tím, že dne datum uzavřel žalovaný se právnická osoba anonymizována tři slova, smlouvu o úvěru číslo na základě které obdržel na bankovní účet částku 7.000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru (zahrnující i kapitalizovaný smluvní úrok) ve výši 3.179 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 10.179 Kč, a to do 29. 1. 2020. Žalovaný dosud neuhradil ničeho. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo rovněž na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (žalována za období od 30. 1. 2020 do 2. 3. 2020). Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne datum.

2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.

3. Žalobkyně vzala v průběhu řízení žalobu podáním doručeným dne 20. 12. 2021 částečně zpět a v tomto rozsahu soud postupoval podle a řízení zastavil (výrok I. tohoto rozsudku). Předmětem řízení pak zůstala částka 7.000 Kč s úrokem z prodlení 10 % od 13. 4. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 818,90 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky 217 Kč.

4. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ( ). Mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které žalovaný obdržel na bankovní účet finanční prostředky ve výši 7.000 Kč s úrokovou sazbou 36 % ročně. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku s poplatkem 2.971,88 Kč a úrokem 207,12 Kč vrátit do 29. 1. 2020, přičemž dosud nebylo podle obsahu spisu vráceno ničeho.

5. Soud předně posuzoval, zda a jakým způsobem došlo ze strany předchůdce žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, když v posuzované věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu , o spotřebitelském úvěru (spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli).

6. Soud žalobkyni vyzval, aby doplnila tvrzení o skutečnostech týkajících se procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, na což žalobkyně reagovala částečným zpětvzetím žaloby podáním doručeným soudu dne 20. 12. 2021 s tím, že požadovanými doklady nedisponuje. Lze tedy uzavřít, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebylo soudem považováno za prokázané.

7. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že žaloba je ve zbytku předmětu řízení (po jeho částečném zastavení) částečně důvodná.

8. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle , (dále jen„ o. z.“) a dále podle , o spotřebitelském úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Lze dodat, že povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovaným uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalovaném se předchůdce žalobkyně dostatečně nezabývala nebo je neověřovala, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda žalovaný úvěr v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobci jako věřiteli. Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.

10. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele a jeho domácnosti rozumně očekávat. Neověření uváděných příjmů a výdajů by přitom mohlo vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údajů, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

11. Z ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v němž jsou nastíněny zdroje informací, z nichž má poskytovatel vycházet, je sice zřejmý důraz na informace získané přímo od spotřebitele, těmito však nelze rozumět pouhá ničím dalším nepodložená tvrzení spotřebitele o jeho některých poměrech. V daném směru bylo již opakovaně judikaturou zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele, doložení výdajů na bydlení apod.).

12. Na tomto základě proto soud dovodil, že předchůdce žalobkyně v postavení věřitele nedostál povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (respektive tuto skutečnost nelze podle obsahu spisu považovat za prokázanou), tedy nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a přesto spotřebitelský úvěr žalovanému poskytl.

13. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy. Tento důsledek je potom podle přesvědčení soudu nutné vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. K tomu soud odkazuje např. na podrobné odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. . Soud dále poukazuje na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance, podle něhož„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Toto rozhodnutí tedy jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel (poskytovatel) posoudil náležitě (slovy zákona„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“) úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení (z úřední povinnosti) následek stanovený vnitrostátním právem, tj. (absolutní) neplatnost smlouvy.

14. Důsledkem závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty, apod. Mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (v tomto směru ovšem žalovaný z důvodu pasivity v průběhu řízení nic netvrdil).

15. Z hlediska výpočtu dlužné částky soud vycházel ze zjištění o výši poskytnuté částky 7.000 Kč, přičemž dosud nebylo uhrazeno ničeho (žalovaný v průběhu řízení netvrdil, ani neprokázal nic jiného) a zbývá tak k úhradě 7.000 Kč. V tomto rozsahu, tj. co do částky 7.000 Kč pak soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému dlužnou částku zaplatit.

16. Vedle takto přiznaného plnění vznikl žalobkyni podle § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, a to od uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum odeslaném podle podacího archu dne datum (k předchozím výzvám nebyly doloženy doklady o odeslání). V oznámení byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů. Vzhledem k tomu, že u přiznaného nároku není splatnost dluhu ujednána mezi účastníky ani stanovena právním předpisem, soud ji vázal na uplynutí lhůty k zaplacení ve výzvě žalobkyně – analogicky ve smyslu o. z., tj. do 17. 5. 2021, při aplikaci ustanovení o. z. (žalovaný v průběhu řízení ani nenamítal nepřiměřenost takové doby plnění, ani netvrdil spor podle zákona). Výše úroku z prodlení vyplývá z

17. Ve zbytku předmětu řízení soud žalobu zamítnul, neboť s ohledem na neplatnost uzavřené smlouvy, jak ji soud dovodil, nelze ostatní ve smlouvě dohodnutá plnění vč. smluvních úroků či poplatků, smluvních pokut apod. přiznat.

18. K zaplacení přiznané částky byla žalovanému stanovena obecná třídenní lhůta ( ), když z obsahu spisu soud neshledal podmínky pro její prodloužení nebo plnění ve splátkách.

19. S ohledem na uvedená zjištění a závěry nebyly pro rozhodnutí soudu relevantní některé další skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů a soud je proto pro stručnost neuvádí.

20. K aktivní věcné legitimaci žalobkyně v řízení je však třeba doplnit, že byla doložena smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne datum a již zmiňovaným oznámením mj. původního věřitele o postoupení pohledávky adresovaným žalovanému. Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byl-li žalovaný o postoupení vyrozuměn (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaný je povinen plnit žalobkyni.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení a Řízení bylo částečně zastaveno v rozsahu 41,53 % předmětu řízení (požadované a přiznané příslušenství bylo přitom kapitalizováno do vyhlášení tohoto rozsudku; zastaveno bylo takto řízení v částce 6.147,93 Kč, vyhověno bylo žalobě v částce 7.457,25 Kč a zamítnuta byla žaloba v částce 1.199,68 Kč) a to z důvodů nikoliv na straně žalovaného a žalobkyně by tak byla povinna zaplatit žalovanému 41,53 % nákladů řízení. Žalovanému však náklady podle obsahu spisu nevznikly. Ve zbytku předmětu řízení pak měla žalobkyně ve věci jen částečný úspěch, a to v rozsahu 86,14 % (tj. z částky 8.656,93 Kč představující 58,47 % předmětu řízení po jeho částečném zastavení). Žalobci proto soud přiznal právo na náhradu 86,14 % nákladů řízení z uvedených 58,47 % předmětu řízení, tj. v rozsahu 50,37 % Náklady řízení žalobkyně v částce 4.267 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7.356,27 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1.500 Kč za jeden úkon uvedený v  a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2.700 Kč ve výši 567 Kč. Z toho bylo přiznáno 50,37 %, tedy částka 2.149 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.