Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
20 C 90/2021-47
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
spisová značka
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 20 320 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 120 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 120 Kč od 29. 1. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Co do částky 11 200 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 1 129,92 Kč, co do úroku ve výši 2 315,29 Kč, co do úroku ve výši 19,52 % ročně z částky 14 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a co do úroku z prodlení z částky 14 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení se žalobní návrh zamítá.
III. Žádný z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 120 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 120 Kč od 29. 1. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 11 200 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 1 129,92 Kč, co do úroku ve výši 2 315,29 Kč, co do úroku ve výši 19,52 % ročně z částky 14 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a co do úroku z prodlení z částky 14 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení se žalobní návrh zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 27. 1. 2021 zaplacení částky 20 320 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 129,92 Kč, s kapitalizovaným úrokem 2 315,29 Kč, se zákonným úrokem z prodlení s úrokem 19,52 % ročně z 14 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, a žalovanou došlo dne 4. 12. 2017 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ smlouva“). Poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalované na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti jejích tvrzení. Majetkovou situaci žalované ověřil zejména pracovní smlouvou, výplatními páskami, nájemní smlouvou. Žalobkyni ani její právní předchůdce nemají k dispozici kopie dokladů žalované, kterými byla prokazována úvěruschopnost žalované. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit úroky ve výši 2 800 Kč s úrokovou sazbou 19,52 % ročně sjednanou v čl. 1 podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 600 Kč. Celkovou částku úvěru a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 420 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 28. 1. 2019. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední platba byla ze strany žalované uhrazena 4. 5. 2018, celkem uhradila 4 880 Kč. Jelikož nebyla dlužná částka ke dni 28. 1. 2019 v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 14 000 Kč od 29. 1. 2019 do zaplacení úrokem 19,52 % ročně. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Předžalobní výzva byla žalované zaslána.
2. Žalovaná shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalované byla žaloba a výzva k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena postupem dle § 49 odst. 2 , 4 o.s.ř. na adresu jejího trvalého bydliště dne 9. 5. 2021. Žalovaný se k věci ani k výzvě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, proto soud jednal dle § 115a o.s.ř. a věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
3. Žalovaná k věci ničeho neuvedla, po celé řízení byla pasivní.
4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru (anonymizováno) číslo ze dne 4. 12. 2017 včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka z téhož dne bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, IČO, se žalovanou v uvedený den uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované prostředky ve výši 14 000 Kč, které žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti. Žalovaná se zavázala splatit je v 60 pravidelných týdenních splátkách po 420 Kč. Žalovaná měla zaplatit za poskytnuté prostředky úroky 2 800 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 5 600 Kč, celkem tedy 25 200 Kč. V čl. 1 smluvních podmínek byla ujednána zápůjční úroková sazba 32,15 % ročně (p.a.). Při jednání s poskytovatelem úvěru tvrdila žalovaná, že zaměstnána u právnická osoba, čistý příjem má 8 000 Kč, další příjem uvedla ve výši 20 000 Kč a 7 000 Kč, uvedla měsíční výdaje na bydlení (nájem) 9 000 Kč, osobní výdaje (telefon, jídlo, doprava, léky, oblečení) 14 000 Kč, žije s partnerem a má 2 nezaopatřené děti. Dále uvedla, že je proti ní vedena jedna exekuce. Uvedené mělo být ověřeno jejím občanským průkazem, pracovní smlouvou, složenkami a výplatními páskami. Žalovaná však v rozporu se smlouvou poskytnuté prostředky řádně nesplácela, uhradila pouze částku 4 880 Kč celkem.
5. Z výplatní pásky, poštovních poukázek, pracovní smlouvy a dohody o skončení pracovního poměru soud zjistil, že mzda žalované za 9/2017 činila 6 220 Kč, v 10/2017 činila její mzda 3 750 Kč, v 11/2017 jí bylo úřadem práce vyplaceno 1 220 Kč, v 11/2019 to bylo 1 220 Kč a 5 866 Kč, v 9/2017 to bylo 5 866 Kč. Pracovní poměr žalované u právnická osoba anonymizováno byl ukončen ke dni 30. 11. 2017 dohodou, nový pracovní poměr uzavřela žalovaná s nástupem od 1. 12. 2017 na zkušební dobu 3 měsíců.
6. Z dohody o užívání bytu soud zjistil, že žalovaná spolu s jméno příjmení měli hradit za užívání bytu v obec nájem vč. všech poplatků ve výši 9 000 Kč měsíčně.
7. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem postupitele (poskytovatelem úvěru) ze dne 29. 11. 2019 odeslaným dle podacího lístku 13. 12. 2019.
8. Předžalobní výzva ze dne 3. 9. 2020 byla žalované zaslána dle podacího lístku dne 4. 9. 2020
9. Žalovaná neprokázala, ba ani netvrdila, že by na svůj dluh něčeho uhradila či že by její závazky již zanikly.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen„ Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
12. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle § 1879 Obč.Z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
15. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Dle § 588 věta první Obč.Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
18. Dle § číslo věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
19. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do úhrady částky 9 120 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29. 1. 2019 do zaplacení.
20. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Jelikož jednou ze smluvních stran (úvěrovaná žalovaná) byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1As 30/2015 -39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
21. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
22. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 Obč.Z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
23. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.
24. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že původní věřitel poskytl žalované finanční prostředky ve výši 14 000 Kč. Pro účely posouzení úvěruschopnosti poskytovatel úvěru nedostatečně ověřil měsíční výdaje žalované, v podstatě žádné nezjišťoval a vycházel pouze z tvrzených výdajů, neověřoval ani nevyžadoval doložení listin týkajících se výdajů žalované. Při zjišťování jeho výdajů bylo nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele. Poskytovatel úvěru měl k dispozici toliko informaci o výši příjmu žalované a o výdajích na bydlení 9 000 Kč měsíčně a nic víc.
25. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně žádným způsobem nejen neověřovala, ale ani nezjišťovala výdaje žalované. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2993 Obč.Z.). Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 14 000 Kč, žalovaná mu do současné doby uhradila toliko 4 880 Kč, jak uvedla žalobkyně. Proto soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl mezi těmito částky, tedy částku 9 120 Kč. Dále pak soud uložil žalované uhradit žalobkyni úroky z prodlení jdoucími z přiznané částky 9 120 Kč ode dne následujícím po dni, do kterého měla žalovaná uhradit poslední splátku dle smlouvy. Výše úroku z prodlení vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
26. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 11 200 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 1 129,92 Kč, co do úroku ve výši 2 315,29 Kč, co do úroku ve výši 19,52 % ročně z částky 14 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a co do úroku z prodlení z částky 14 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, pak soud žalobu zamítl (výroky II.).
27. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastníků. Ve sporu byla z 69,5 % úspěšná žalovaná, které by tak žalobkyně měla hradit náklady řízení v rozsahu 39 %. Jelikož dle obsahu spisu žalované žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III.
28. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , neboť soud neshledal důvody pro určení delší lhůty či pro povolení splátek.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možné podat odvolání, a to do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí/exekuci.