Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
42 C 173/2021-23
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Petrou Sedláčkovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa, obec
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 1.525 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.525 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 1.525 Kč od 23.6.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.489 Kč k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.525 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 1.525 Kč od 23.6.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.489 Kč k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 25. 2. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 1.525 Kč s příslušenstvím, představující dlužné jízdné ve výši 25 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1.500 Kč, a to za jízdu žalovaného bez platného jízdního dokladu v hromadném dopravním prostředku provozovaném žalobcem, zjištěnou kontrolou provedenou dne datum osobou k tomu pověřenou žalobcem na trase tramvajové linky číslo v úseku zastávky ulice v obec.
2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil.
3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.
4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:
Žalovaný použil dne datum v 12:50 hodin v obec ke své přepravě vozidlo městské hromadné dopravy, tramvajové linky číslo provozované žalobcem. V úseku zastávky ulice se žalovaný při přepravní kontrole na výzvu revizora neprokázal platným jízdním dokladem. O této skutečnosti byl na místě sepsán zápis o provedené přepravní kontrole, který žalovaný osobně podepsal. Žalovaný byl předžalobní upomínkou ze dne datum, zaslanou na adresu žalovaného dne datum, vyzván k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému v celkové výši 1.525 Kč. I přes uvedené však zůstal dluh žalovaného neuhrazen.
5. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), dále zákon č. 266/1994 Sb. , o dráhách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o drahách”), vyhlášku č. 175/2000 Sb. , o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a dále Smluvní přepravní podmínky a anonymizována čtyři slova územní celek (dále jen„ přepravní podmínky“).
6. Právním posouzením dospěl soud k závěru, že nástupem žalovaného do vozidla žalobce byla mezi účastníky uzavřena smlouvu o přepravě osob ve smyslu § číslo a násl. o. z, podle které se žalobce jakožto dopravce zavázal přepravit žalovaného jakožto cestujícího do místa určení a žalovaný se zavázal zaplatit žalobci za tuto přepravu jízdné. Žalovaný však svou povinnost nesplnil, když při přepravě nepředložil pověřenému pracovníkovi dopravce platný jízdní doklad a vznikla mu tak dle § 37 odst. 4 a odst. 5 zákona o drahách ve spojení s přepravními podmínkami a tarifem povinnost zaplatit žalobci vedle dlužného jízdného též přirážku k jízdnému ve výši 1.500 Kč dle § 37 odst. 6 zákona o drahách. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný dlužné jízdné ani přirážku k jízdnému do dnešního dne neuhradil, dostal se do prodlení s plněním svého peněžitého závazku a je tak povinen zaplatit žalobci též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to ode dne následujícího po provedení přepravní kontroly. S ohledem na uvedené skutečnosti shledal soud žalobu důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 , § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1.525 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle
§ 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 189 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč.
Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř. o. s. ř. ).
8. V souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o.s.ř. obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ).