Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
13 C 274/2021-61
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Greplovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 8.828 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4.100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.100 Kč od 28.9.2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky:
- jistiny ve výši 4.728 Kč,
- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.090,92 Kč,
- kapitalizovaného úroku ve výši 2.721,86 Kč,
- zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7.163,33 Kč od 30.11.2019 do 27.9.2021,
- zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3.063,33 Kč od 28.9.2021 do zaplacení a
- úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 7.163,33 Kč od 30.11.2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4.100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.100 Kč od 28.9.2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do částky:</b> <b>- jistiny ve výši 4.728 Kč,</b> <b>- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.090,92 Kč,</b> <b>- kapitalizovaného úroku ve výši 2.721,86 Kč,</b> <b>- zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7.163,33 Kč od 30.11.2019 do 27.9.2021,</b> <b>- zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3.063,33 Kč od 28.9.2021 do zaplacení a</b> <b>- úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 7.163,33 Kč od 30.11.2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 26. 3. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 8.828 Kč s odůvodněním, že žalovaný dne 20. 4. 2017 uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa číslo, na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas. Pohledávka byla dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni. Do doby postoupení byla žalovaným na dluhu uhrazena částka 3.900 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ve věci se konalo dne datum jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) jednal v nepřítomnosti žalovaného. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti:
- Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 8.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal uhradit tuto částku včetně poplatku ve výši úroků a poplatků v týdenních splátkách po 296 Kč, kdy první splátka je splatná do 7. dne od data uzavření smlouvy.
- Z karty zákazníka ze dne datum, že věřitel před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného na základě žalovaným vyplněných údajů o jeho majetkových poměrech.
- Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a z oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání, že pohledávka ve výši byla postoupena na žalobkyni a žalovaný byl o postoupení vyrozuměn.
- Z upomínky právního zástupce žalobkyně včetně dokladu o odeslání, adresované žalovanému ze dne 22. 2. 2021, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky.
4. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč v hotovosti. Před poskytnutím úvěrů byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného pouze na základě žalovaným vyplněných údajů v kartě zákazníka. Žalovaný úvěr řádně a včas neuhradil. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni.
5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. , poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
7. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazek žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku v celkové výši 8.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že věřitel splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru v každém jednotlivém případě prokázala, a to i přes zákonné poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. , když pouhou kartu zákazníka vyplněnou na základě údajů poskytnutých dlužníkem (a již nijak neověřovaných) nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžité prostředky ve výši 8.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
8. S ohledem na skutečnost, že žalovanému byly žalobkyní poskytnuty prostředky ve výši 8.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovaného nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně do doby postoupení pohledávky na žalobkyni uhradil na svůj dluh částku 3.900 Kč, žalovaný byl v řízení pasivní a netvrdil úhradu vyšší částky, resp. úhradu vyšší částky soudu neprokázal. Soud tak na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovaného k zaplacení částky 4.100 Kč coby plnění, které žalovaný od předchůdce žalobkyně převzal, ale dosud neposkytl zpět. Jelikož žalovaný prodlévá se splněním peněžitého dluhu, vznikla mu povinnost zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši ode dne prodlení, kterým je (s ohledem na skutečnost, že věc byla soudem posouzena jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení) den 28. 9. 2021, tedy den následující po doručení žaloby žalovanému (§§ 1968 , 1970 o. z., ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb. ) (výrok I.)
9. S ohledem na argumentaci výše soud ve zbytku žalobkyní požadovaného předmětu řízení a příslušenství žalobu jako nedůvodnou zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. s ohledem na vzájemný poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů tohoto řízení, když žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému náklady řízení podle obsahu spisu žádné nevznikly. (výrok III.)
11. Uložené platební povinnosti je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.