Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 146/2021-44

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

se sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

se sídlem, ulice a číslo, PSČ obec a číslo

sp. zn. anonymizována tři slova spisová značka

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

o zaplacení 17 633,82 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 800 Kč od 20. 3. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Co do částky 15 833,82 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 1 388,18 Kč, co do úroku ve výši 10,75 % ročně z částky 10 560 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a co do úroku z prodlení z částky 10 560 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení se žalobní návrh zamítá.

III. Žádný z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 800 Kč od 20. 3. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 15 833,82 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 1 388,18 Kč, co do úroku ve výši 10,75 % ročně z částky 10 560 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a co do úroku z prodlení z částky 10 560 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení se žalobní návrh zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se proti žalované žalobou doručenou soudu dne 5. 1. 2021 domáhala zaplacení celkové částky 17 633,82 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 388,18 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z 10 560 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a s úrokem 10,75 % ročně z 10 560 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, a žalovanou došlo dne 19. 2. 2018 k uzavření smlouvy o úvěru č. 2 2018 (dále jen„ smlouva“). Poskytovatel úvěru posoudil úvěryschopnost žalované na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti jejích tvrzení. Majetkovou situaci žalované ověřil z předloženého výpisu z osobního účtu. Žalovaná tvrdila, že je na mateřské dovolené s příjmem 10 320 Kč měsíčně, pobírá příspěvek na bydlení 8 892 Kč měsíčně, výdaje na žalované činí 13 005 Kč a použitelný příjem žalované činí tedy 6 207 Kč. Uvedené ověřil právní předchůdce žalobkyně z předloženého výpisu z běžného účtu, oznámení o výši příspěvku na bydlení a přídavku na dítě, z nájemní smlouvy vč. dodatku. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Úvěr byl dle smlouvy poskytnut za úplatu, poplatky a úrok 28 % z jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut. Náklady úvěru činily celkem 8 760 Kč. Celkovou částku úvěru a poplatků, tedy 20 760 Kč, se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti ve 13 měsíčních splátkách po 1 560 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Ke dni 19. 3. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila. Neuhrazené jistina úvěru ve výši 10 560 Kč se tak od 20. 3. 2019 úročí úrokem 10,75 % ročně. V důsledku porušení smluvních povinností žalované vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 8. 7. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 18. 12. 2020.

2. Soud ve věci rozhodl dle o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalovaná byla vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a byla též poučena podle o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 20 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslala své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobkyně a žalovaného. Zástupce žalobkyně s tímto postupem vyslovil souhlas již v žalobním návrhu.

3. Žalovaná nesdělila ničeho, ač žaloba spolu s výzvou výše jí byla doručena na její evidenční adresu dne 1. 7. 2021 postupem dle , 4

4. Smlouvou o úvěru číslo ze dne 19. 2. 2018, předpisem splátek, výpisem z účtu, žádostí o poskytnutí úvěru ze dne 19. 2. 2018 a transakční historií bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, se žalovanou v uvedený den uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované prostředky ve výši 12 000 Kč, které žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti. Žalovaná měla zaplatit na celkových nákladech úvěru 8 760 Kč, celkem tedy 20 760 Kč. Žalovaná se zavázala splatit je ve 13 pravidelných měsíčních splátkách po 1 560 Kč. V čl. V. odst. 4. smlouvy byla ujednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky při prodlení dlužníka s řádnými a včasnými splátkami. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, hradila jej nepravidelně a uhradila celkem 10 200 Kč. Při jednání s poskytovatelem úvěru tvrdila žalovaná, že je na mateřské/rodičovské dovolené s příjmem má 10 320 Kč, pobírá příspěvek na bydlení 8 892 Kč měsíční, výdaje celé domácnosti uvedla ve výši 26 015 Kč měsíčně. Z uvedených výdajů připadla částka 3 510 Kč na splátky jiného úvěru/úvěrů. Uvedené skutečnosti byly dle záznamu v žádosti o úvěr potvrzené občanským průkazem, rodným listem, výpisem z účtu, rozhodnutím o přiznání dávky a smlouvami. Z nájemní smlouvy vč. dodatku, oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory a výpisu z účtu soud zjistil, že žalovaná má 5 dětí, že měsíčně, že má hradit měsíční nájem 8 500 Kč a 4 000 Kč na zálohách na vodu a teplo, byly jí od ledna 2018 vypláceny přídavky na děti v celkové výši 4 220 Kč, a pobírala příspěvek na bydlení. V období 3 měsíců předcházejících měsíci, v němž došlo k uzavření předmětné smlouvy, činil zůstatek na účtu - 129,30 Kč (30. 11. 2017), 30,65 Kč (31. 12. 2017) a - 81,35 Kč (31. 1. 2018).

5. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek vč. dodatku a potvrzení o zaplacení kupí ceny spolu, oznámením o provedení příkazu k úhradě a seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem postupitele (poskytovatelem úvěru) ze dne 24. 7. 2020.

6. Předžalobní výzva ze dne 18. 12. 2020 byla žalované zaslána dle podacího lístku dne 18. 12. 2020.

7. Žalovaná neprokázala, ba ani netvrdila, že by na svůj dluh něčeho uhradila či že by její závazky již zanikly.

8. Podle , , (dále jen„ Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 588 věta první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská, v níž žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, vystupuje v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

14. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

15. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v  jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

16. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. , v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

17. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, si pro účely posouzení úvěruschopnosti nedostatečně ověřila měsíční výdaje žalované, když tyto vlastně nebyly vůbec doloženy. Při zjišťování jejích výdajů je nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele. Při zjišťování úvěryschopnosti žalované soud vycházel zejm. z příjmů, které byly prokázány, ale nebyly zohledněny její výdaje. Dle výpisu z účtu příjmy žalované (či celé její domácnosti) postačily k úhradě dosavadních výdajů a někdy ani to ne, jak vyplývá z výpisů z účtu, resp. ze zůstatků na účtu. Je tedy nepochybné, že poskytovatel úvěru měl mít důvodné pochyby o tom, že úvěr bude řádně splácen, dle soudu žalované nebyla v době uzavření předmětné smlouvy úvěruschopná.

18. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně žádným způsobem neověřovala výdaje žalované. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením , o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu Obč.z..

19. Soud tak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do částky 1 800 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od 20. 3. 2019 do zaplacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy, na základě které žalovaná obdržela peněžité prostředky ve výši 12 000 Kč, které se zavázala splácet se sjednaným poplatkem v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy o zápůjčce řádně neplnila, uhradila pouze 10 200 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku postoupením. Žalovaná dlužnou částku přes upomínky neuhradila. V souladu s ustanovením o.z. proto soud zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky shora uvedené, což je rozdíl mezi poskytnutými 12 000 Kč a uhrazenými 10 200 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení, je v souladu s ustanovením o.z. a povinna hradit i zákonné úroky z prodlení, a to ode dne následujícím po dni, v němž dle smlouvy měl být uhrazen celý úvěr. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala takové skutečnosti, jež by vyvracely tvrzení a důkazy žalobkyně. Ve zbytku, tedy co do částky 15 833,82 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 1 388,18 Kč, co do úroku ve výši 10,75 % ročně z částky 10 560 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a co do úroku z prodlení z částky 10 560 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, pak soud žalobu zamítl.

20. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s  věta před středníkem , neboť nebyly shledány důvody pro jiný postup.

21. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastníků ve věci. V této věci byla procesně úspěšnější žalovaná a měla tak právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši. Jelikož jí dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III.

Poučení:

Proti rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí/exekuci.