Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 223/2021-22
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 32 655 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 18 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 787,62 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 800 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 13 855 Kč s úrokem ve výši 3 316,63 Kč s úrokem ve výši 29% ročně z částky 18 800 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 529,70 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 18 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 787,62 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 800 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 13 855 Kč s úrokem ve výši 3 316,63 Kč s úrokem ve výši 29% ročně z částky 18 800 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 529,70 Kč.
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalovaném zaplacení částky 32 655 Kč (dlužná jistina ve výši 18 800 Kč a poplatek ve výši 13 855 Kč) s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba (dále jen„ anonymizováno“) uzavřela s žalovaným dne 21. 4. 2018 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které anonymizováno poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit anonymizováno půjčenou částku a dále částku ve výši 13 855 Kč (tj. kapitalizované úroky ve výši 3 577 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 7 860 Kč a náklady za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 418 Kč), a to v 60 týdenních splátkách po 565 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 15. 6. 2019. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Celkem žalovaný uhradil částku 1 200 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným zcela uhrazena, úročí se dlužná jistina ve výši 18 800 Kč úrokem ve výši 29% ročně dle smlouvy o zápůjčce, a to od 16. 6. 2019, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla anonymizováno postoupena dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně po žalovaném kromě dlužné jistiny žádá úrok ve výši 3 316,63 Kč (úrok ve výši 29% ročně z částky 18 800 Kč od 16. 6. 2019 do 20. 1. 2020), kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 787,62 Kč (úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 18 800 Kč od 3. 5. 2018 do 20. 1. 2020), úrok ve výši 29% ročně z částky 18 800 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 18 800 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že anonymizováno před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. K výzvě soudu doplnila, že při posuzování úvěruschopnosti anonymizováno vycházel z údajů poskytnutých zákazníkem – žalovaným v zákaznické kartě, kdy údaje uvedené žalovaným byly ověřeny dle dokladů žalovaného a žalovaný byl prověřován v insolvenčním rejstříku.
2. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalovaného, jež je státním občanem země. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat a v kladném případě zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Jelikož jsou oba účastníci státními příslušníky zemí, které jsou členy Evropské unie, bez ohledu na jejich státní příslušnost je třeba aplikovat na místě vnitrostátních procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu České republiky) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Až na výjimky v tomto nařízení uvedené platí, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu (kapitola II oddíl 1 článek 4 odst. 1 tohoto nařízení). Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Z tohoto pohledu se soud zabýval otázkou, jaké místo lze považovat za obvyklé bydliště účastníků. V tomto směru bylo třeba vycházet z článku číslo 62 odst. 1 uvedeného nařízení, které co do pojmu bydliště odkazuje na vnitrostátní (procesní) předpisy. Pojem bydliště je zakotven v § 85 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a chápe se jako místo, kde se účastník řízení zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalovaný zdržoval na území České republiky, na adrese adresa žalovaného, došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu.
3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , v platném znění, dále jen„ o. s. ř. “).
4. Ze smlouvy o zápůjčce číslo včetně tabulky umoření, soud zjistil, že anonymizováno uzavřel dne 20. 4. 2018 s žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému poskytl částku 20 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí této zápůjčky poplatek ve výši 13 855 Kč, který tvoří úrok ve výši 3 577 Kč, částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 7 860 Kč a částka za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2 418 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou dlužnou částku ve výši 33 855 Kč (20 000 Kč + 13 855 Kč) v 60 týdenních splátkách po 565 Kč, přičemž poslední splátka je ve výši 520 Kč RPSN činila u této zápůjčky 169,16%. Žalovaný úvěrovou smlouvu vlastnoručně podepsal. Zákazník (žalovaný) ve smlouvě prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku. Dále zákazník prohlašuje, že je schopen anonymizováno splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou.
5. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný je vdovec, žije v nájemním bytě, má učňovské vzdělání, důvodem půjčky jsou neočekávané výdaje, není majitelem auta a má tři vyživovací povinnosti. Dále žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 8 370 Kč, jeho ostatní měsíční příjem činí 6 700 Kč, ostatní příjmy domácnosti dosahují 18 000 Kč měsíčně a nemá žádné splátky. Odhadované měsíční výdaje žalovaného jsou 5 000 Kč. Nemá kreditní kartu ani jiné zápůjčky. Žalovaný pracuje na plný pracovní úvazek a zaměstnání bylo ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami. Pracovní smlouvu má na dobu neurčitou. Žalovaný poskytl výplatní pásky za měsíce leden až březen 2018.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že anonymizováno postoupil dne 20. 1. 2020 na žalobkyni pohledávku za žalovaným a o tomto postoupení byl žalovaný informován oznámením ze dne 20. 1. 2020. Z podacích lístků soud zjistil, že dne 29. 1. 2021 byla žalovanému na adresu adresa, doručena předžalobní upomínka a dne 14. 2. 2020 neznámá listin listina . Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně žalovaného dne 28. 1. 2021 vyzvala k úhradě dlužné částky.
7. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
15. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. že si vyjma insolvenčního rejstříku žalovaného neověřila úvěruschopnost žalovaného (např. v systému NRKI, SOLUS, vyžádáním dalších dokladů, vyžádáním informace od dalších věřitelů žalovaného, zda žalovaný splácí své závazky řádně a včas, výpisy z bankovních účtů, nájemní smlouvou, atp.). Jediný doklad, který je uveden v zákaznické kartě a který žalovaný při sjednávání úvěru předložil, je pracovní smlouva, nájemní smlouva a výplatní pásky za období tří měsíců. Vzhledem k tomu, že tyto listin y soudu předloženy nebyly, soud vychází z předpokladu, že těmito doklady bylo potvrzeno, že měsíční příjem žalovaného je celkem 15 070 Kč měsíčně. Z tvrzení žalobkyně ani z předložených důkazů ovšem soudu nevyplývá, zda si anonymizováno potvrdil další tvrzený příjem žalovaného/jeho domácnosti - částku 18 000 Kč měsíčně. Poskytovatel úvěru neměl doloženo, že by žalovaný skutečně měl další příjem v tvrzené výši 18 000 Kč a o jaký příjem se má jednat. Dále soud považuje částku ve výši 5 000 Kč jako odhadované měsíční výdaje žalovaného jako zcela nereálnou. Žalovaný uvedl, že sdílí domácnost s dalšími třemi osobami, které vyživuje, a pouze náklady na bydlení čtyřčlenné domácnosti musí být vyšší než 5 000 Kč měsíčně. Navíc již není počítáno s dalšími rodinnými náklady – nákup potravin, výdaje za dopravu, telefon, pojištění, atd. Takto uvedené měsíční výdaje žalovaného vůbec neodpovídají možným reálným měsíčním výdajům čtyřčlenné domácnosti. Žalobkyně dále podrobněji měsíční výdaje žalovaného nezkoumala.
16. Pokud žalobkyně tvrdí, že anonymizováno vycházel z údajů poskytnutých žalovaným, soud upozorňuje, že osoba žádající o úvěr má většinou tendenci upravovat svoji příjmovou a výdajovou stránku tak, aby jí úvěr byl poskytnut a je právě na úvěrující společnosti, aby vynaložila odbornou péči a řádně zhodnotila (po předložení dostupných dokladů), zda je žadatel o úvěr skutečně schopen úvěr splácet či nikoliv.
17. Vzhledem k tomu, že anonymizováno nepostupoval v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, posouzení úvěruschopnosti proběhlo v podstatě pouze formálně a vycházelo pouze z údajů poskytnutých žalovaným, kdy další okolnosti zkoumány nebyly, je důsledkem takového postupu právní předchůdkyně žalobkyně neplatnost úvěrové smlouvy. Tato neplatnost je ve smyslu § 588 o. z. neplatností absolutní, neboť takový postup odporuje zákonu a i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek, když pomíjí požadavek na ochranu spotřebitele (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. j. 33 Cdo 217/2018 ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, rozhodnutí Ústavního soudu ČR č. j. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).
18. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalovanému skutečně poskytnuto, po odečtení přijatých plateb od žalovaného (půjčeno 20 000 Kč, zaplaceno 1 200 Kč). Proto soud žalobkyni přiznal částku 18 800 Kč a dále ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , z částky 18 800 Kč od 3. 5. 2018 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 2 787,62 Kč a od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 800 Kč (výrok I.).
19. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť ji s ohledem na shora uvedené shledal nedůvodnou. Pro úplnost soud dodává, že i kdyby smlouvu o spotřebitelském úvěru shledal platnou (tj. za předpokladu, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného) soud považuje dle § 588 o. z. za absolutně neplatné ujednání o poplatku za zápůjčku s ohledem na to, že výše tohoto poplatku (13 855 Kč) je s ohledem na výši poskytnuté částky žalovanému (20 000 Kč) zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 529,70 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 307 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, odměna ve výši 1 500 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu), paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč, to vše v rozsahu 15,2% (žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 57,6%, neúspěšná v rozsahu 42,4%).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.