Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
19 C 10/2022-21
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Fikkerem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro částka / úvěr
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 11,75 %, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 8,25 % ročně od datum do datum a co do zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech na doplatku soudního poplatku částku částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet soudu číslo variabilní symbol.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 %, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 8,25 % ročně od [datum] do [datum] a co do zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech na doplatku soudního poplatku částku [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet soudu [číslo] [variabilní symbol].
1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky částka s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalované úvěr ve výši částka, žalovaná měla vrátit úvěr ve formě splátek do konce každého kalendářního měsíce v minimální výši, která činí 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však ve výši částka. Dále si účastníci sjednali poplatek za čerpání úvěru ve výši 20% z poskytnutého úvěru, měsíční úrok ve výši 20 % a účelně vynaložené náklady ve výši částka za každý kalendářní měsíc prodlení, přičemž tyto náklady přirůstají ke konci kalendářního měsíce k jistině. Žalovaná na dluh uhradila částku částka.
2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.
3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů.
4. Protože se žalovaná ve věci nevyjádřila, provedl soud k důkazu pouze listin y předložené žalobkyní, a to v rozsahu níže uvedeném s ohledem na soudem uvedený právní názor. Ostatní listin y předložené žalobkyní soud neprováděl, neboť z nich nebylo možné zjistit právně významné skutečnosti. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé, jelikož si tato dílčí skutková zjištění neodporují:
5. A) Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne datum, číslo má soud za prokázané, že žalobkyně jako„ Úvěrující“ a žalovaný jako„ klient“ uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, žalobkyně poskytnula žalované úvěrový limit ve výši částka, žalovaná měla vrátit úvěr ve formě splátek do konce každého kalendářního měsíce v minimální výši, která činí 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však ve výši částka. Dále si účastníci sjednali poplatek za čerpání úvěru ve výši 20% z poskytnutého úvěru a měsíční úrok ve výši 20 % a dále též pro případ prodlení se splácením úvěru účelně vynaložené náklady ve výši částka za každý kalendářní měsíc prodlení, přičemž tyto náklady přirůstají ke konci kalendářního měsíce k jistině.
6. B) Předžalobní upomínkou má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.
7. C) Soud přihlédl k tvrzení žalobkyně, že žalovaná na dluh dosud zaplatila částku částka.
8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
Podle § číslo k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
9. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku . Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši částka. Žalovaná se zavázala úvěr splácet měsíčními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru a úroku. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila a zaplatila na dluh toliko částku částka.
10. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy, zejména o souhrnném poplatku, smluvního úroku a smluvní pokuty musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku ) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).
11. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne datum o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku . Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku , ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).
12. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na webová adresa). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru částka při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši částka za každou upomínku, pokut částka v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.
13. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, RPSN přesahuje 500 % (žalobkyně uvedla v úvěrové smlouvě RPSN 519%), účastníci sjednali měsíční smluvní úrok ve výši 20 %, poplatek ve výši částka a účelně vynaložené náklady ve výši částka za každý kalendářní měsíc prodlení, přičemž tyto náklady přirůstají ke konci kalendářního měsíce k jistině, a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku ).
14. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku . Protože žalovaná uhradila na dluh částku částka, uložil mu soud tímto rozhodnutím zaplatit zbývající jistinu dluhu ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení s poukazem na ust. § 1970 občanského zákoníku ve vazbě na doručení žaloby. Žaloba byla žalované doručena dne datum, následující den mohla žalovaná dle § 1958 občanského zákoníku plnit, a pokud tak neučinila, dostala se od datum do prodlení. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), neboť úspěch účastníků byl zhruba poloviční.
16. O povinnosti žalobkyně doplatit státu soudní poplatek bylo rozhodnuto podle ust. § 2 , 5, 6, 7 zák. č. 549/1991 Sb. ve spojení s položkou č. 2 bod 2 sazebníku soudních poplatků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.