Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
10 C 115/2021-41
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Mgr. Alešem Vylamem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 12 317,97 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se pro částku 11 925,15 Kč částečně zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 250,01 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 5 250,01 Kč od 18. 6. 2020 do 11. 6. 2021 a od 20. 7. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Soud žalobu zamítá pro 3 820,66 Kč a 10% úrok z prodlení ročně z částky 3 820,66 Kč od 18. 6. 2020 do 11. 6. 2021 a od 20. 7. 2021 do zaplacení, a pro částku 328 Kč.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se pro částku 11 925,15 Kč částečně zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 250,01 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 5 250,01 Kč od 18. 6. 2020 do 11. 6. 2021 a od 20. 7. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Soud žalobu zamítá pro 3 820,66 Kč a 10% úrok z prodlení ročně z částky 3 820,66 Kč od 18. 6. 2020 do 11. 6. 2021 a od 20. 7. 2021 do zaplacení, a pro částku 328 Kč. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 9 070,67 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 9 070,67 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, dále s kapitalizovaným úrokem z prodlení 889,67 Kč (10% úrok z prodlení ročně z částky 9 070,67 Kč od 18. 6. 2020 do 11. 6. 2021) a smluvním úrokem 8677,85 Kč, náklady na uplatnění pohledávky 328 Kč a smluvní pokuty 3 247,30 Kč (0,1 % denně z částky 9 070,67 Kč od 18. 6. 2020 do 11. 6. 2021), jakožto dluhu žalovaného ze smlouvy o úvěru číslo kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, dne datum. Žalovanému byla dne datum v hotovosti poskytnuta částka 13 000 Kč za poplatek 11 164 Kč. Celkovou částku 24 164 Kč se žalovaný zavázal vrátit v 14 měsíčních splátkách ve výši 1 726 Kč (splatnost poslední splátky 17. 6. 2020). Žalovaný uhradil pouze 7 749,99 Kč, na jistině zbývá dluh 9 070,67 Kč a na poplatku 7 343,34 Kč. Pro prodlení žalovaného žalobkyně požaduje smluvní pokutu, dále náklady mimosoudního vymáhání. Úvěruschopnost žalovaného byla hodnocena dle žalovaným vyplněné žádosti o úvěr. Pohledávka byla převedena na žalobkyni.
2. Dle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.
3. Žalobkyně využila svého dispozičního oprávnění, když vzala návrh na zahájení řízení pro částku smluvní pokuty 3 247,30 Kč a 8 677,85 Kč (smluvní úrok), celkem 11 925,15 Kč, zpět. Návrh vzala zpět poté, co měla k výzvě soudu doplnit a také doložit, jakým způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného a jakým způsobem probíhal kontraktační proces, když žádost o úvěr byla vyplněna dne datum a téhož dne (možná i obratem), došlo k uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí částky 13 000 Kč. Žalobkyně současně s částečným zpětvzetím uvedla, že nedisponuje žádnými důkazy o posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet, proto bere žalobu částečně zpět. Protože byly splněny zákonné podmínky, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku I.
4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. o. s. ř. , soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
5. Žalobkyně doložila žádost o úvěr podepsanou dne datum, kterou žalovaný požádal společnost právnická osoba, IČO, o poskytnutí úvěru 13 000 Kč, jedná se o žádost formulářového typu, to znamená, že v ní žalovaný jakožto žadatel o úvěr zaškrtával údaje hodící se k jeho osobní a majetkové situaci, případně vepisoval bližší informace. Žalovaný zaškrtl, že bydlí u rodičů (pozn. žalovaný má k datu datum - 58 let), že je invalidní důchodce s příjmem 8 142 Kč, průměrné měsíční výdaje jsou 1 000 Kč na bydlení, energie, 2 000 Kč doprava, jídlo, osobní nákupy. Dle zaškrtnutí doložil občanský průkaz. Dle předtištěného textu žadatel o úvěr prohlašuje, že v současné době proti němu není zahájeno ani vedeno žádné exekuční řízení, níže pod tímto textem uvádí, že souhrnná výše exekučně vymáhaného či žalovaného dluhu je 19 200 Kč. Žalobkyně doložila formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje.
6. Ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně, a žalovaným soud zjistil, že společnost právnická osoba, se zavázala žalovanému poskytnout bezúčelový hotovostní úvěr 13 000 Kč, sjednaný na dobu určitou 14 měsíců. Tuto částku žalovaný v hotovosti v den podpisu smlouvy převzal. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s celkovými náklady spotřebitelského úvěru 11 164 Kč, v 14 měsíčních splátkách ve výši 1 726 Kč, kdy první splátka byla splatná do měsíce po uzavření smlouvy, každá další splátka až do úplného zaplacení do měsíce od splatnosti předchozí splátky. Jedná se o smlouvu formulářového typu, která je předpřipravena společností právnická osoba, a používána opakovaně s doplňováním konkrétních parametrů úvěru. Na první straně smlouvy je uvedeno ujednání o smluvní pokutě 0,1% denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, dále je celá první i druhá strana smlouvy formulářově předtištěna (text připomíná grafickým zpracováním spíše text obchodních podmínek), obsahuje prohlášení dlužníka a jeho další povinnosti, včetně odstoupení od smlouvy a závěrečná ustanovení. Součástí smlouvy je příloha s předpisem splátek, kde je uvedeno rozložení splátek na jednotlivé poplatky sjednané ve smlouvě o úvěru.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba, postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to za úplatu. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Výzvou ze dne datum, opakovaně výzvou ze dne datum, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, předžalobní výzva byla zaslána dopisem ze dne datum (žalobkyně doložila poštovní podací arch dokládající odeslání objednávky).
8. Žalobkyně požaduje náklady mimosoudního vymáhání 328 Kč za odchozí telefonní hovor ze dne datum, obyčejný dopis ze dne datum a cestu pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka.
9. Soud dále zjistil, a to z interního soudního systému, že od roku 2007 jsou vůči žalovanému opakovaně vedena exekuční, resp. vykonávací řízení. Z rejstříku zahájených exekucí soud zjistil, že žalovaný měl v době sjednání uvedené smlouvy o úvěru prováděnou exekuci. Z řízení sp. zn. 11 C 98/2019 vedeného u zdejšího soudu bylo zjištěno, že dne datum měl žalovaný uzavřít smlouvu o úvěru se právnická osoba anonymizována dvě slova. Z řízení sp. zn. 4 C 309/2021 vedeného u zdejšího soudu bylo zjištěno, že dne datum měl žalovaný uzavřít s totožným věřitelem jako v této věci, tedy právnická osoba, smlouvu o úvěru s poskytnutím jistiny 10 000 Kč.
10. Závazkový vztah ze smlouvy o úvěru, vzniklý dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále„ o. z.“), dále zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Závazkový vztah postoupení se řídí taktéž o. z.
11. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
12. Dle § 2395, § 2398 odst. 2, § 2399 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Smlouva o úvěru je finanční smlouvou dle §§ 1841 an. Smlouva o úvěru je tedy konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.
13. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Soud je dle již ustálené judikatury povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.
15. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
18. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Soud má dále za to, že žalovaný zažádal právního předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, o poskytnutí úvěru 13 000 Kč, přičemž smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 an. o. z. na tuto částku byla s žalovaným uzavřena. Jedná se o smlouvu formulářového typu, která je předtištěna věřitelem, spotřebitel, coby dlužník, do ní nemůže nijak zasahovat. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí společně s celkovými náklady spotřebitelského úvěru 11 164 Kč, tedy celkem částku 24 164 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 726 Kč. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 . Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu s poučením o neunesení břemene tvrzení, sdělila, že nedisponuje doklady o tom, že právnická osoba, splnila povinnost dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (a proto vzala žalobu částečně zpět pro 11 925,15 Kč), a na výzvu ohledně popisu kontraktačního procesu ve vztahu ke splnění této zákonné povinnosti nijak nereagovala. Soud má za to, že z žádosti o úvěr (která byla žalobkyní doložena), a která měla sloužit ke splnění této zákonné povinnosti právního předchůdce žalobkyně, nepochybně plyne, že právnická osoba, nedostála své zákonné povinnosti, naopak, tuto plnila pouze tzv.“ pro formu“, a úvěry i bez posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí poskytovala. právnická osoba, přitom neměla vycházet pouze z tvrzení spotřebitele, ale – a soud zde podotýká s ohledem na typ klientů, kteří žádají o tento typ nebankovního úvěru – lustrovat spotřebitele v dostupných rejstřících, ze kterých lze velmi snadno zjistit, zda je spotřebitel zadlužen u více nebankovních společností, zda má nějaké dluhy po splatnosti a pokud ano, zda jsou vymáhány exekučně. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. V souvislostech soudem zjištěných informací, kdy se jednalo o evidentně osobu s finančními problémy, a to dlouhodobě, a s ohledem na neunesení břemene tvrzení ohledně splnění zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy, zejména ujednáním o sjednaném úroku z úvěru a dalších poplatcích, stejně tak ujednáním o smluvní pokutě. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexitující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení včetně zákonného úroku z prodlení v sazbě 10 % ročně. Žalovanému byla poskytnuta částka 13 000 Kč, žalovaný uhradil 7 749,99 Kč, tuto částku soud započet oproti 13 000 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 5 250,01 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 5 250,01 Kč od 18. 6. 2020 do 11. 6. 2021 a od 20. 7. 2021 do zaplacení (dne 17. 6. 2020 byla splatnost poslední splátky, proto jsou úroky přiznány ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky a to v rozmezí, jak sama žalobkyně požaduje; když ta sama úrok z prodlení v době od 12. 6. 2021 do 19. 7. 2021 nepožaduje). Ve zbytku je žaloba nedůvodná. Soud ji zamítl pro žalovanou částku dle této smlouvy v rozsahu 3 820,66 Kč a 10% úrok z prodlení ročně z částky 3 820,66 Kč od 18. 6. 2020 do 11. 6. 2021 a od 20. 7. 2021 do zaplacení (tato formulace v sobě obsahuje původně žalobkyní kapitalizovanou částku), a pro částku 328 Kč. Ve vztahu k částce 328 Kč – náklady spojené s mimosoudním uplatněním pohledávky (ve smyslu § 513 o. z.), se soud zabýval skutečností, zda byly vynaloženy a pokud ano, zda důvodně. V tomto ohledu se jedná o příslušenství pohledávky ve smyslu uvedené zákonné úpravy. Žalobkyně požaduje 1krát 217 Kč za osobní návštěvu žalovaného dne datum (tuto návštěvu prokazuje pouze výpisem o tom, že byla učiněna, nedokládá žádný konkrétní záznam, že byl žalovaný na té které adrese osobně navštíven, přičemž k prokázání takového úkonu by svědčil podpis žalovaného na záznamu z osobní návštěvy za účelem mimosoudního vymáhání žalované částky). Žalobkyně byla zastoupena advokátem ve vztahu k vymáhání žalované částky na základě plné moci hromadně zplnomocňující k vymáhání pohledávek tohoto typu ze dne 11. 4. 2016. Již výzvou ze dne 6. 9. 2021 žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky prostřednictvím tohoto právního zástupce. Úkony právního zástupce jsou v tomto smyslu úkony dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a v tomto ohledu jsou také odměňovány, resp. nahrazovány. Ve vztahu k výzvě na žalovaného se jedná zejména o předžalobní výzvu k plnění, přičemž jakékoli další výzvy (opakované, jejich četnost) jdou nad rámec a již je nelze považovat za účelně vynaložené. Ve vztahu k tvrzenému telefonnímu hovoru tento není jinak prokázán, že byl skutečně realizován. Z důvodu neprokázání, že byly tyto úkony skutečně vynaloženy a z důvodu zjevné nadbytečnosti těchto úkonů má soud za to, že se jednalo ze strany žalobkyně o pouhé navyšování částek, kterých se bude po žalovaném domáhat. Proto soud neshledal v tomto rozsahu žalobu důvodnou.
19. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř. o. s. ř. , o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 ). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 27 %, v rozsahu 73 % úspěšná nebyla. Žalovanému by pak příslušela náhrada nákladů řízení v 46 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Protože však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III.
20. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí