Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 193/2021-38
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 13.202,58 Kč / úvěr
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 7.000 Kč od 11. 11. 2021 do zaplacení, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 4.060,58 Kč s úrokem prodlení v zákonné výši z částky 7.000 Kč od 1. 1. 2021 do 10. 11. 2021, smluvní pokuty v částce 2.142 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 600 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 7.000 Kč od 11. 11. 2021 do zaplacení, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 4.060,58 Kč s úrokem prodlení v zákonné výši z částky 7.000 Kč od 1. 1. 2021 do 10. 11. 2021, smluvní pokuty v částce 2.142 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 600 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 13.202,58 Kč (7.000 Kč jako poskytnutá částka, úrok 0,9 % denně, 2.142 Kč smluvní pokuta) s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy. Žalovaná na dluh neuhradila nic. Podle tvrzení žalobkyně žalovaná při registraci vyplňovala dotazník o svých poměrech (osobních a majetkových).
2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, jednání se neúčastnila (byť svou neúčast omluvila).
3. Soud provedl důkazy označené žalobkyní k jejím tvrzením a dále další důkazy, jejichž potřeba vyplývala z obsahu spisu:
A) Smlouvou o spotřebitelském úvěru z 23. 12. 2019 číslo má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 7.000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit ve formě 3 měsíčních splátek po 3.712,88 Kč (první dvě splátky) a 3.634,82 Kč (poslední splátka) včetně úroku 0,9 % denně (tj. ve lhůtě 90 dnů; žalobkyně uváděla splatnost částky úvěru k 31. 12. 2020), účastníci sjednali 0,1 % denně z částky (jistiny v prodlení) jako smluvní pokutu a 200 Kč jako poplatek za písemnou výzvu k zaplacení (upomínku). Z přílohové faktury vyplývaly splatnosti jednotlivých splátek (22. 1., 21. 2. a 22. 3. 2020). RPSN bylo smlouvou vyčísleno na 1732,08 % Smlouva odkazovala na Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně.
B) Ze Všeobecných obchodních podmínek vyplynulo, že žalovaná mohla požádat o prodloužení termínu splatnosti úvěru o 30 dnů, pokud podá žádost v uživatelském profilu. Za prodloužení úvěru se platí poplatek podle výše úvěru a délky prodloužení s tím, že poplatek je třeba uhradit do pěti dnů od podání žádosti. Předpokladem pro registraci žalované na webových stránkách žalobkyně bylo vyplnění osobních a kontaktních údajů a dále vyslovení souhlasu s prověřením žalované v registrech dlužníků (příjmení) a vyplnění dotazníku o svých poměrech.
C) Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně žalované poskytla informace o úvěrových podmínkách a postupu při splácení úvěru v souladu se smlouvou (a podmínkami). Žalovaná v roce 2018 čerpala úvěr 20.000 Kč. Z výplatních pásek žalované z č.l. 17 – 19 soud zjistil, že příjem žalované od 9/ 2019 do 11/ 2019 činil 12.405 Kč čistého měsíčně. Z kopií občanského průkazu a řidičského průkazu žalované (č.l. 30 a násl.) soud zjistil, že žalobkyně zkoumala totožnost žadatelky o úvěr (žalované).
D) Z výpisu z účtu žalobkyně za dobu 2. 12. 2019 – 31. 12. 2019 soud zjistil, že z účtu žalované přišla žalobkyni dne 23. 12. 2019 ověřovací platba 1 Kč; v rámci verifikační platby žalovaná (ve zprávě pro příjemce, žalobkyni) uvedla, že souhlasí s obchodními podmínkami a smlouvou ref. číslo. Z uvedeného výpisu z účtu vyplývalo též poskytnutí úvěru 7.000 Kč na uvedený účet žalované stejného dne.
E) Z e-mailu žalobkyně z 29. 10. 2020 určeného žalované soud zjistil, že žalovaná byla upozorněna, že její prodloužení úvěru končí 1. 11. 2020 (v případě zájmu o další prodloužení mělo dojít k podání žádosti na webových stránkách žalobkyně).
F) Předžalobní upomínkou z 3. 11. 2021, odevzdanou podle potvrzení pošty k poštovní přepravě dne 4. 11. 2021, má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.
G) Z výpisu z databáze časových řad příjmení webová adresa) za dobu od června 2019 do května 2020 soud zjistil, že obvyklá výše úroku při úvěrech pro domácnost na spotřebu (do 1 roku) činila 8,10 – 11,25 % p.a., nejvyšší úrokové sazby byly u úročených úvěrů z kreditních karet ve výši 24,02 – 24,11 % p.a.
H) Z článku na www.clovekvtisni.cz „Člověk v tísni porovnal malé půjčky: úroky až v řádu stovek procent ročně, desetitisícové náklady při půlročním splácení“ z 18. 6. 2020 soud zjistil, že žalobkyně v (celkovém) hodnocení (náklady, transparentnost a komunikace, klientská vstřícnost) skončila jako 35 ze 41 poskytovatelů (včetně bank), m.j. s ohledem na velmi vysoké náklady na úvěr.
I) K výzvě soudu žalobkyně označila ke zkoumání úvěruschopnosti dotazník vyplněný žalovaným se záznamem ze SOLUSu a tři výplatní pásky od zaměstnavatele. Z formuláře (č. l. 16) soud zjistil, že příjem žalované měl být 12.405 Kč měsíčně, její náklady 1.400 Kč a 1.000 Kč měsíčně.
J) Soud nařídil k projednání věci jednání, kterého se však žádný z účastníků nezúčastnil (svou neúčast omluvili). Soud tak nemohl poskytnout žalobkyni poučení o nedostatku označení důkazů ke zkoumání úvěruschopnosti žalované (žalovaná totiž podle obsahu spisu nezaplatila žalobkyni nic, přesto jí byla splatnost úvěru prodlužována minimálně do 1. 11. 2020; navíc z postupu žalobkyně nevyplývalo zkoumání výdajové stránky rozpočtu žalované). Uvedené skutečnosti tak zůstaly neprokázané (žádosti žalobkyně o odročení jednání pro případ potřeby poučení o doplnění skutkových tvrzení nemohlo být vyhověno, protože žalobkyně se svého práva účasti na jednání bez uvedení důvodů vzdala a případné doplnění skutkových tvrzení vázala na účast a protitvrzení žalované)
4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku občanského zákoníku “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 1813 občanského zákoníku občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
6. Podle § číslo k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
7. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nabebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 cit. zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
11. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 23. 12. 2019 uzavřena prostředky komunikaci na dálku smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku občanského zákoníku , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 7.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto úvěr splácet měsíčními splátkami stanovenými smlouvou a to včetně smluvního úroku a poplatků (a případné smluvní pokuty). Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnila a neuhradila nic.
12. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy a postup předcházející uzavření smlouvy musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 , odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. má věřitel před poskytnutím úvěru povinnost zkoumat, zda je s ohledem na poměry budoucího vydlužitele pravděpodobné, že bude závazek ze smlouvy splněn. Žalobkyně se pokusila tuto svou povinnost splnit a zkoumala zejména příjmovou stránku rozpočtu žalované (příjem ze zaměstnání), neověřila si však, zda bude zaměstnání trvat po dobu pravděpodobného trvání závazku, neověřila nijak výdajovou stránku rozpočtu (vyšla z tvrzení, že náklady žalované jsou 2.400 Kč měsíčně), která je tím významnější, že příjmy žalované činily pouhých 12.540 Kč měsíčně. S ohledem na to, že žalovaná nesplnila ani část svého závazku, lze pochybovat, že postup žalobkyně, který předcházel poskytnutí úvěru, byl dostatečný a odpovídající zákonu. Na věřitele nelze mít pochopitelně přemrštěné požadavky, zejména u úvěrů do 10.000 Kč, ale v posuzované věci přicházelo v úvahu prodlužování úvěru (při vysokém úroku 0,9 % denně). I když podle smlouvy bylo přípustné prodloužení o 30 dnů, z praxe žalobkyně je zřejmé, že docházelo k prodlužování o několikanásobek původně sjednané doby (90 dnů). Z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- právnická osoba proti GK, věc C číslo je zřejmé, že případné nedostatky při posuzování úvěruschopnosti je třeba hodnotit přísně, tedy nejde o pouhou relativní neplatnost ve smyslu § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. Již z důvodu nedostatečného ověření úvěruschopnosti žalované je smlouva neplatná.
13. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku občanského zákoníku ) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).
14. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku občanského zákoníku , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku občanského zákoníku . Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku občanského zákoníku , ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaná se tohoto ujednání nedovolává).
15. Soud dále zvažoval, zda smlouvy o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na webová adresa). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokuta ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.
16. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaných smluv o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou (mohou vést) k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může výrazně převyšovat částku poskytnutou. Za situace, kdy RPSN dle smlouvy činí 1732,08 %, celkové náklady spotřebitelského úvěru činí 37 % z poskytnuté jistiny úvěru při tříměsíční době splatnosti, úrok činí 0,9 % denně (81 % na tři měsíce 324 % p.a.), dále byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z jistiny, poplatky za upomínky a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy, soud dospěl k závěru o nevyváženosti smlouvy s tím, že není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku občanského zákoníku Smlouvu je třeba vyhodnotit jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku občanského zákoníku (§ 580 odst. 1 , § 588 občanského zákoníku občanského zákoníku ). Závěr o neobvyklosti podmínek úvěru podporuje srovnání s maximálními úroky za úvěry (bank) a též srovnání poskytovatelů jednotlivých drobných spotřebitelských úvěrů.
17. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2993 občanského zákoníku občanského zákoníku . Protože žalovaná na neuhradila žádnou, vyhověl soud žalobě ohledně poskytnuté jistiny 7.000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu žalobu ohledně tohoto nároku zamítl (pro neplatnost smlouvy jako takové a pro neplatnost jednotlivých ujednání, ze kterých svůj nárok žalobkyně dovozovala).
18. Podle § 1958 odst. 2 , § 1970 občanského zákoníku občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení od data následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení podle předžalobní výzvy.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , neboť ve věci úspěšnějšímu žalované žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.