Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
22 CO 7/2022-68
Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeš a soudkyň JUDr. Radky Zahradníkové, Ph.D. a Mgr. Kateřiny Boudníkové ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa
o zaplacení 10 139,69 Kč s příslušenstvím
o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 9. 2021, č. j. 209 C 124/2021 - 40
takto:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku I. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 300 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 5 356 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta.
Odůvodnění:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku I. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 300 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 5 356 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta.
1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví zamítl soud prvního stupně žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 10 139,69 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 798,56 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 270,10 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 5 839,54 Kč od datum do zaplacení a úrokem ve výši 29% ročně z částky 5 839,54 Kč od datum do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem III. uložil žalobkyni povinnost zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, a to proti části výroku I. a závislému výroku II. s odůvodněním, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že žalovaná uhradila částku 502,89 Kč, 808,67 Kč a 6 620,44 Kč a že jí tudíž nezbývá na dluh zaplatit ničeho. Žalovaná uhradila pouze částku 1 700 Kč. Na základě výše uvedeného má žalobkyně za to, že má nárok na zaplacení části nesplacené jistiny zápůjčky (tedy bezdůvodného obohacení) ve výši 5 300 Kč (7 000 Kč – 1 700 Kč) se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 300 Kč ve výši 9 % p.a. od datum do zaplacení. Navrhla proto, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 300 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.
4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. o. s. ř. v odvoláním napadené části výroku I. a závislém výroku II. podle ustanovení § 212a odst. 1 , 5, 6 o. s. ř. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.
5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou podanou dne datum se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit částku 10 139,69 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi společností právnická osoba a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti se zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 5 302 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 932 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29% ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 728 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a celkového poplatku se žalovaná zavázala uhradit v 45 týdenních splátkách po 274 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena datum. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 1 700 Kč. Ke dni datum provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení, kdy dlužná jistina činila částku 5 839,54 Kč, a dlužný poplatek činil 4 300,15 Kč. Na žalobkyni přešla pohledávka za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, přičemž postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalobkyně požaduje úhradu celkem částky 10 139,69 Kč sestávající se z dlužné jistiny 5 839,54 Kč a dlužné částky poplatku 4 300,15 Kč, dále kapitalizovaných úroků 1 270,10 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 798,56 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 839,54 Kč od datum do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 9% ročně z téže částky od datum do zaplacení. Žalobkyně žalovanou o úhradu dluhu vyzvala, před podáním žaloby jí zaslala předžalobní výzvu, žalovaná však nereagovala.
6. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
7. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba uzavřel s žalovanou dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku splácet spolu s poplatkem ve výši 5 302 Kč tvořeným úrokem ve výši 932 Kč, odměnou za zpracování a doručení ve výši 2 728 Kč a poplatkem za komfortní splácení ve výši 1 642 Kč v 45 týdenních splátkách po 274 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na datum. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Z tabulky umoření soud prvního stupně dovodil, že dne datum byla žalované vyplacena částka 7 000 Kč, dne datum žalovanou zaplacena splátka ve výši 502,89 Kč, dne datum splátka ve výši 808,67 Kč a dne datum splátka ve výši 6 620,44 Kč. Právní předchůdce žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsali dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy postoupena na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky právního předchůdce žalobkyně ze dne datum bylo žalované zasláno včetně informací o zpracování osobních údajů. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužných částek dle shora uvedené smlouvy.
8. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že by jí žalovaná dlužila právě částku 10 139,69 Kč a dále kapitalizovaný úrok 1 270,10 Kč a tedy ani úrok a úroky z prodlení jdoucí od datum do zaplacení, případně částku jinou. V řízení navíc nebylo žádným způsobem prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované a smlouva proto byla shledána absolutně neplatnou. Soud prvního stupně dále dovodil, že vzhledem k platbám žalované není ani na místě zabývat se otázkou, zda na straně žalované nevzniklo nějaké bezdůvodné obohacení. Proto soud prvního stupně žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
9. Odvolací soud doplnil dokazování tabulkou umoření, ze které zjistil, že žalovaná uhradila na předmětný dluh částku 1 700 Kč.
10. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, i odvolací soud má tak za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, právnická osoba uzavřel s žalovanou dne datum smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem byla částka 7 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit s částkou 5 302 Kč (úrok ve výši 932 Kč, odměna za zpracování ve výši 2 728 Kč, poplatek za komfortní splácení ve výši 1 642 Kč) v 45 týdenních splátkách po 274 Kč, poslední splátka splatná dne datum Celkem tak byla žalovaná povinna k úhradě částky 12 302 Kč. Při úhradě celkové částky v 45 splátkách činila úroková sazba 29% p.a. K hodnocení úvěruschopnosti žalované při poskytnutí zápůjčky nedoložila žalobkyně ničeho. Žalovaná zaplatila částku 1 700 Kč, jak vyplývá z žalobních tvrzení a z tabulky umoření. právnická osoba jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne datum smlouvu o postoupení pohledávky, kterou byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované sděleno dopisem ze dne datum. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.
11. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
12. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelského úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Právně je třeba uzavřenou smlouvu posoudit nejen podle ustanovení § 2390 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona číslo Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 12. 2016 s ohledem na to, že předmětná smlouva o zápůjčce byla uzavřena dne datum.
18. Odvolací soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně právní předchůdce žalobkyně nesplnil.
19. Odvolací soud má za to, že v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ustanovení § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
20. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdce žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnil. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). V souladu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít.
21. Odvolací soud tak shrnuje, že neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání smlouvy o zápůjčce byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalované dlužnice, je třeba nahlížet na předmětnou smlouvu o zápůjčce jako na absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona č. 257/2016 Sb. , podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalované pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny.
22. Protože žalobkyně v řízení prokázala, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 7 000 Kč, a žalovaná z této částky vrátila 1 700 Kč, vznikla právnímu předchůdci žalobkyně podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona č. 257/2016 Sb. pohledávka vůči žalované z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 5 300 Kč. Dovodil - li soud prvního stupně, že žalobkyně nemá nárok vůči žalované na zaplacení ničeho, není jeho úvaha správná. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum byla tato pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. To bylo také žalované písemně oznámeno dopisem z téhož data. Nejpozději ke dni datum se žalovaná dostala podle § 1968 o. z. do prodlení a je proto povinna zaplatit žalobkyni úroky z prodlení. Žalobkyni proto náleží zákonný úrok z prodlení, který vychází jednak ze zákonných ustanovení (§ 1970 o. z.) a ustanovení dalších právních předpisů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ) a výše reposazby ke dni prodlení.
23. Ze všech těchto důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku I. tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 5 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 300 Kč od datum do zaplacení, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku.
24. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, byl povinen rozhodnout o nákladech řízení u soudu prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
25. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , dle ustanovení § 142 odst. 2 na začátku věty o. s. ř. o. s. ř. , když úspěšnější žalovaná by měla právo na náhradu nákladů řízení. Za situace, kdy jí žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl odvolací soud tak, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
26. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. když v odvolacím řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení, které jí za odvolacího řízení vznikly.
27. Žalobkyni přiznaná náhrada nákladů odvolacího řízení představuje soudní poplatek z odvolání ve výši 1 000 Kč, náklady jejího právního zastoupení sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 1 500 Kč za sepis odvolání a účast u odvolacího jednání dle § 7 bodu 4. ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , v platném znění a 2 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 , 4 této vyhlášky. Podle § 137 odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. a § 151 odst. 2 věty druhé o. s. ř. o. s. ř. patří k nákladům řízení též náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je povinen advokát odvést dle zvláštního předpisu a to v aktuální výši 21 % (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb. , v platném znění). Celkem přiznanou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 5 356 Kč uložil odvolací soud žalované zaplatit žalobkyni v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. ), k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v obec prostřednictvím Okresního soudu v Kladně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem.