Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
50 C 185/2021-33
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul Marianem Heresem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 18 400 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 500 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části požadující zaplatit 9 900 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 810 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 495,11 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 000 Kč od datum do datum ve výši 10 % ročně, a dále úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 12 000 Kč od datum do zaplacení, úrok 19,31 % ročně z částky 12 000 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, zamítá.
III. Nikdo z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 500 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části požadující zaplatit 9 900 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 810 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 495,11 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 % ročně, a dále úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení, úrok 19,31 % ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, zamítá.</b> <b>III. Nikdo z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 18 400 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, obchodní společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitelka“), s žalovaným datum smlouvu o zápůjčce číslo jejímž obsahem byla povinnost původní věřitelky poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 12 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek 9 900 Kč, a to vše nejpozději do datum. Žalovaný na dluh ze smlouvy zaplatil pouze 3 500 Kč, přičemž poslední platbu učinil datum. Původní věřitelce tak dnem následujícím po dni splatnosti spotřebitelského úvěru vznikl vedle původního nároku též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku z prodlení 19,31 % ročně z dlužné jistiny dluhu.
2. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr posouzením jeho příjmů a výdajů a na základě zjištěných údajů posoudila žalovaného jako úvěruschopného.
3. Dne datum postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
5. Soud ve věci nařídil jednání a provedl dokazování potřebné k rozhodnutí ve věci. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným datum smlouvu o zápůjčce číslo jejímž obsahem byla povinnost původní věřitelky poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 12 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku původní věřitelce vrátit a společně s tím zaplatit souhrnný poplatek 9 900 Kč, a to vše nejpozději do datum.
6. Z karty zákazníka soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce provedla původní věřitelka posouzení úvěruschopnosti žalovaného a posoudila žalovaného jako úvěruschopného, když zjistila jako čistý měsíční příjem žalovaného částku částka a jako měsíční výdaje žalovaného částku částka Tyto údaje ověřila prostřednictvím výplatních pásek žalovaného a pracovní smlouvy žalovaného.
7. Z vyjádření žalobkyně soud zjistil, že žalovaný na dluh ze smlouvy o zápůjčce zaplatil pouze 3 500 Kč, přičemž poslední platbu učinil datum.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že původní věřitelka postoupila dne datum pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni.
9. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky nejpozději do datum.
10. Soud tak učinil skutkový závěr, že na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce poskytla původní věřitelka žalovanému plnění ve výši 12 000 Kč. Za toto plnění zaplatil žalovaným původní věřitelce 3 500 Kč. Pohledávku ze smlouvy o zápůjčce následně dne datum postoupila původní věřitelka na žalobkyni a ta žalovaného vyzvala k zaplacení nejpozději do datum.
11. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.
12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy o zápůjčce.
19. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
20. příjmení závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.
21. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne datum sp. zn. III ÚS 4129/18 , v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.
22. Na otázku zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 číslo musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
23. Původní věřitelka porušila svou zákonnou povinnost řádně posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, když žádným způsobem neověřila tvrzené výdaje žalovaného. Z tohoto důvodu tak nemohla bezpečně stanovit maximální výši týdenní splátky, kterou by byl žalovaný schopen splácet. Smlouva o zápůjčce je tak absolutně neplatná a je proto nutné vypořádat smlouvu podle zásad o bezdůvodném obohacení. Původní věřitelka poskytla žalovanému plnění ve výši 12 000 Kč a za toto plnění obdržela od žalovaného 3 500 Kč. Původní věřitelka resp. žalobkyně má tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 8 500 Kč odpovídající rozdílu mezi poskytnutým a obdrženým plněním.
24. Podle § 1958 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
25. Žalovaný pak měl plnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl žalobkyní vyzván. Za takovou výzvu považuje soud oznámení o postoupení pohledávky, kde byl žalovaný vyzván k zaplacení do datum. Od následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení a žalobkyně má dle ust. § 1970 o. z. nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v žalobě požadované výši. Pokud byl požadován úrok z prodlení za dřívější období, soud jej zamítl.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , tak že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, jelikož jejich úspěch ve věci byl relativně shodný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.