Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 96/2021-70
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Mgr. Alešem Vylamem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul jméno jméno
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 9 424 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 600 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z 7 600 Kč od 11. 9. 2017 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Soud žalobu zamítá pro částku 1 824 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z 1 824 Kč od 11. 9. 2017 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 923 Kč k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 600 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z 7 600 Kč od 11. 9. 2017 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Soud žalobu zamítá pro částku 1 824 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z 1 824 Kč od 11. 9. 2017 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 923 Kč k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 9 424 Kč s příslušenstvím, jakožto dlužné částky ze smlouvy o úvěru uzavřené elektronicky mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovaným dne datum, na základě které byla žalovanému bezhotovostně poskytnuta částka 7 600 Kč, přičemž tuto se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem 1 824 Kč do datum. Co do zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla obecné sdělení k tomu, jak byla úvěruschopnost zkoumána (lustrace v rejstřících ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI, obecné tvrzení o zvážení příjmů a výdajů žalovaného, k tomu prohlášení žalovaného, že je dostatečně solventní; kdyby měl žalovaný jakožto žadatel o úvěr pochybnosti o své solventnosti, měl toto sdělit úvěrujícímu a ten by s ním jeho úvěruschopnost posoudil; nad rámec kopie občanského průkazu ničeho nemá), když její právní předchůdce dospěl k závěru o solventnosti žalovaného.
2. Žalovaný souhlasí s částkou žalované jistiny, nesouhlasí s poplatky a náklady právního zastoupení. S žalobkyní nikdy žádnou smlouvu neuzavřel. Pokud mu bude uložena platební povinnost, žádá o splátky.
3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
4. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
5. Na základě listinných důkazů činí soud tento závěr o skutkovém stavu. Sdělením banky žalovaného, soud zjistil, že bankovní účet č. bankovní účet, je bankovním účtem žalovaného. Z výpisu za období 5/ 2017 – 8/ 2017 z tohoto bankovního účtu soud zjistil, že mezi připsanými částka jsou v každém měsíci připisovány několikatisícové částky od nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů a zápůjček, v květnu 2017 - 4 000 Kč od právnická osoba, 2 200 Kč od právnická osoba, 3 100 Kč od právnická osoba, 27 000 Kč od právnická osoba, 7 000 Kč od právnická osoba, 7 000 Kč od právnická osoba právnická osoba, dále převod od platebního poskytovatele anonymizována dvě slova, 6 000 Kč, 8 000 Kč od právnická osoba, 8 000 Kč od právnická osoba, 7 000 Kč od anonymizována tři slova; to je celkem za květen 2017 nebankovní úvěry ve výši 79 300 Kč. V červnu 2017 se jedná o 3 400 Kč od právnická osoba, anonymizována dvě slova, 4 501 Kč, 2 000 Kč od právnická osoba, 7 000 Kč od anonymizováno právnická osoba, 8 000 Kč od právnická osoba, 8 000 Kč od právnická osoba, 4 000 Kč od právnická osoba, 3 000 Kč od právnická osoba, 8 000 Kč od právnická osoba (konkrétně 20. 6. 2017), 6 000 Kč od anonymizována tři slova, 5 000 Kč od anonymizována dvě slova, 3 300 Kč od právnická osoba, 950 Kč od anonymizováno právnická osoba, to je 63 151 Kč za červen 2017 od nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. V červenci 2017 se jedná o 6 000 Kč od právnická osoba, 5 000 Kč od právnická osoba, 8 000 Kč od právnická osoba (konkrétně datum), 7 000 Kč od anonymizována dvě slova, 7 000 Kč od anonymizováno právnická osoba, 5 000 Kč od právnická osoba, 2 500 Kč od právnická osoba, 4 000 Kč od anonymizováno právnická osoba, 7 000 Kč od právnická osoba, 10 000 Kč od právnická osoba, 8 000 Kč od právnická osoba, 6 800 Kč od anonymizována dvě slova, 4 000 Kč od právnická osoba, 15 000 Kč od anonymizována dvě slova, 10 000 Kč od anonymizována tři slova, 7 000 Kč od anonymizována dvě slova, 4 100 Kč od právnická osoba, to je celkem 116 400 Kč za červenec 2017 od nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. V srpnu 2017 – 10 000 Kč od anonymizována tři slova, 10 000 Kč od právnická osoba, 7 000 Kč od právnická osoba, 7 000 Kč od anonymizováno právnická osoba, 7 600 Kč od právnická osoba (to je žalovaná částka jistiny, poskytnutá datum), 7 000 Kč od právnická osoba, 15 000 Kč od právnická osoba, 15 000 Kč od anonymizována dvě slova, 4 400 Kč od právnická osoba, 1 000 Kč od anonymizováno právnická osoba, to je 77 000 Kč za srpen 2017 od nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Uvedeným úvěrovým společnostem bylo pravidelně spláceno, často tak, že splátce ze strany žalovaného těsně předcházelo připsání částky od jiné úvěrové společnosti. Zároveň soud zjistil, že konečný zůstatek na bankovním účtu byl v zásadě v řádu několika Korun českých, nebo v mínusu (počáteční zůstatek za sledované období 5/ 2017 – 8/ 2017 činil mínus 940,21 Kč, konečný zůstatek 387,30 Kč, celkové kredity 467 855,01 Kč, celkové debety 466 527,50 Kč). K výzvě soudu žalobkyně obecným tvrzením sdělila, jakým způsobem ověřovala úvěruschopnost úvěrovaných (lustrace v rejstřících), dále sdělila, že vycházela fakticky z tvrzení žalovaného, že je schopen splácet, úvěrovaní při žádosti o úvěr měli úvěrujícího v případě pochybností o své solventnosti sami úvěrujícího požádat o pomoc s tímto posouzením, jinak se vycházelo ze zvážení samotných úvěrovaných. Kromě kopie občanského průkazu ničeho nedoložila. V současnosti má žalovaný 20 exekučních řízení v Centrální evidenci exekucí, první se zahájením v roce 2018, v soudním systému je evidováno 53 věcí. Žalobkyně doložila k žalobě výtisk smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, úvěrující je právnická osoba, IČO, kde je žalovaný identifikován jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem, dále číslem OP, bankovním číslem účtu, dále uvedením mobilního telefonu a e-mailu, dle které byla žalovanému poskytnuta částka 7 600 Kč, smlouva je žalovaným podepsána elektronicky (ke smlouvě je doložen také formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Součástí smlouvy je ujednání na splatnosti datum, poskytnutí úvěru za poplatek 1 824 Kč. Dle potvrzení o proplacení byla dne datum na bankovní účet žalovaného bankovní účet připsána částka 7 600 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba, postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Dle přílohy soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Z výzvy k plnění ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání této výzvy).
6. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Soud má dále za to, že dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru (číslo) dle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na základě této smlouvy byla žalovanému bezhotovostně poskytnuta částka 7 600 Kč, když toto žalovaný nerozporuje, a shodně s tvrzením žalobkyně s tímto souhlasí. Bezhotovostní poskytnutí částky 7 600 Kč bylo doloženo soudem vyžádaným výpisem z bankovního účtu žalovaného. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., o komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka (úvěrovaného). Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (a to s ohledem na shora uvedenou judikaturu). Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně v tomto případě nedostál své zákonné povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr 7 600 Kč, ale žalobkyně neunesla břemeno důkazní v prokázání, že její právní předchůdce splnil svoji zákonnou povinnost dle § 86. Informace, ze kterých (dle obecného tvrzení žalobkyně) měla společnost právnická osoba, vycházet, byly toliko kusé a nijak nepodložené. Navíc vycházet fakticky z tvrzení žalovaného, že je schopen splácet, s tím, že úvěrovaní při žádosti o úvěr měli úvěrujícího v případě pochybností o své solventnosti sami požádat o pomoc s tímto posouzením, jinak se vycházelo ze zvážení samotných úvěrovaných, nemá žádnou vypovídací hodnotu, žádnou váhu. K tomu při zvážení osob, které o poskytnutí krátkodobých úvěrů žádají. Dle zjištění soudu se nepochybně nejednalo o osobu dostatečně solventní, o čemž svědčí skutkové zjištění týkající se pohybu na bankovním účtu žalovaného. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být známo, jaký typ klientů vyhledává nebankovní spotřebitelské úvěry, a v takovém případě je nutné zjišťovat více informací komplexně svědčících o skutečné majetkové situaci úvěrovaného (například výpis z bankovního účtu či alespoň sdělení banky prokazující zůstatek peněžních prostředků žalovaného na bankovním účtu). Od spotřebitele má úvěrující vyžadovat sdělení nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Je vysoce pochybné, jakou snahu vyvinul právní předchůdce žalobkyně ke skutečnému splnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení včetně zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně poskytla bezhotovostně žalovanému dne datum částku 7 600 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil, na straně žalovaného se tak jedná o bezdůvodné obohacení ve výši 7 600 Kč (§ 2991 odst. 1, 2 o. z.), k jehož vydání je žalovaný povinen, a to včetně zákonného úroku z prodlení ode dne prodlení, tj. ode dne 11. 9. 2017 do zaplacení. Ve zbytku je žaloba nedůvodná. Soud ji zamítl pro žalovanou částku dle této smlouvy v rozsahu 1 824 Kč a úroku z prodlení z této částky ode dne 11. 9. 2017 do zaplacení.
7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná částečně v rozsahu 81 %, v rozsahu 19 % úspěšná nebyla. Náhrada žalobkyni přiznaných nákladů řízení pak spočívá v 62 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Náklady žalobkyně účelně vynaložené k uplatňování práva spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 400 Kč dle položky 2 bod 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3× 200 Kč dle § 14b odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, paušální náhrada hotových výdajů 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, 189 Kč náhrada daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem 1 489 Kč. Proto soud žalobkyni přiznal na nákladech řízení částku 923 Kč (62 % z 1 489 Kč). Soud žalobkyni nepřiznal náhradu za úkony, doplnění žalobních tvrzení a důkazů ze dne 13. 12. 2021, 21. 12. 2021, neboť žalobkyně byla od počátku zastoupena právním zástupcem a žaloba měla obsahovat požadovaná rozhodná skutková tvrzení i důkazy již k jejímu podání.
8. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neumožnil žalovanému splácet uvedenou částku ve splátkách, neboť jeho majetkové poměry to neodůvodňují. Dle doloženého prohlášení má žalovaný čistý měsíční příjem 25 045 Kč, k tomu si přivydělává na dohodu o provedení práce v sazbě 150 Kč za hodinu (neuvedl jeho průměrný měsíční příjem z této dohody, což jde k jeho tíži, jeho povinností bylo tvrdit a osvědčit jeho majetkovou situaci), žije s manželkou, která má čistý příjem 78 000 Kč měsíčně, i přes existenci dluhů tyto neodůvodňují splácení částky 7 600 Kč s příslušenstvím a přiznanými náklady řízení ve splátkách.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.