Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 C 138/2021-33

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Chlupovou jako samosoudkyní ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 35 982 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky 35 982 Kč s 10 % úrokem z prodlení od 12. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky 35 982 Kč s 10 % úrokem z prodlení od 12. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení částky 35 982 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, na základě smlouvy ze dne

13. 2. 2019. V žalobě uvedl, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 35 982 Kč, tento měl být splacen nejpozději 11. 12. 2019. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet. Dále uvedl, že celková výše nároku žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany činí 35 982 Kč, k tomu označil pouze poslední splatnou fakturu. K důkazu dále navrhl, aby soud vyžádal vyjádření banky, z jejíhož účtu byla prováděna transakce o tom, že žalovanému byl poskytnut úvěr v tvrzené výši.

2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, zástupce žalobce se z jednání omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti.

4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům. Z y nazvané„ smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 13. 2. 2019“ soud zjistil, že toho dne měla být uzavřena smlouva mezi předchůdcem žalobce, společností právnická osoba a žalovaným, na základě které se předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr a úvěrový limit ve výši 80 000 Kč, žalovaný jako klient měl být oprávněn peníze z úvěru čerpat po celou dobu trvání smlouvy a to i opakovaně s tím, že čerpání bude probíhat tak, že na základě žádosti klienta o čerpání prostřednictvím webové aplikace dostupné na internetových stránkách věřitele na adrese webová adresa nebo telefonicky prostřednictvím zákaznického servisu věřitele, převede věřitel na bankovní účet klienta, který klient sdělí při podání žádosti o úvěru prostřednictvím aplikace dostupné na webových stránkách. Tato není ani jednou ze stran autorizována, chybí podpisy jak předchůdce žalobce, tak žalovaného. Z faktury vystavené předchůdcem žalobce za období od 13. 9. 2019 do 11. 12. 2019 soud zjistil, že aktuální povinná celková částka k úhradě k datu splatnosti činí 12 494,69 Kč a celková dlužná částka k datu splatnosti činí částku 35 982,77 Kč. Z této faktury je rovněž patrno, že v 10. a 11. měsíci roku 2019 byly zaúčtovány účelně vynaložené náklady po 250 Kč a úroky za období čerpání ve výši 7 081,73 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 3. 2020 a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 9. 3. 2020 a podacího lístku z téhož data soud zjistil, že předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobce, žalobce současně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky.

5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru s obsahem tvrzeným v žalobě, když tato nemá žádnou vypovídací hodnotu, neboť tato není stvrzena podpisem žádného z účastníků. Pokud žalobce dále k důkazu doložil u označenou jako„ výpis z bankovního účtu žalovaného za období od 13. 9. 2019 do 11. 12. 2019“ tato není výpisem z účtu žalovaného, neboť není z tohoto patrno, o jaký účet, u jaké banky se jedná, jedná se pouze o platební informace a sdělení výše dlužné částky a výše částky k úhradě k datu splatnosti.

6. Žalobce k důkazu neoznačil a nedoložil žádný důkaz, kterým by prokázal svá tvrzení ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného.

7. Dle ustanovení , přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Dle ustanovení o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před poskytnutím spotřebitelského úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti ve tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle ustanovení , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle ustanovení , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ustanovení , má se za to, že zakázaná jsou ujednání, které zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele.

14. Na základě výše zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že nejsou dány podmínky pro vyhovění žaloby a to ani částečně. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu, nebylo ani prokázáno, zda a v jaké výši, a kdy žalovaný čerpal finanční prostředky. Žalobce netvrdil ani neprokázal, zda a v jaké výši žalovaný případně uhradil předchůdci žalobce finanční prostředky, které údajně čerpal. Žalobce rovněž neoznačil žádný důkaz, kterým by prokázal tvrzení ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného. V daném závazkovém vztahu vystupoval předchůdce žalobce jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEÚ C -679/) zabýval tím, zda předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí tak, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. ze dne 1. 4. 2015). Žalobce, jak výše uvedeno k důkazu neoznačil žádný důkaz, kterým by prokázal svá tvrzení ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného, stran tohoto tvrzení neunesl důkazní břemeno, soud tak vycházel z toho, že tato tvrzení nebyla prokázána, a pokud předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru, nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení pro rozpor se zákonem, absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018).

15. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak na zaplacení požadovaného smluvního úroku, případných smluvních pokut právo nevzniklo a nelze jej proto žalobci přiznat.

16. V daném případě nebylo možno posoudit nárok žalobce ani v souladu s ustanovením z titulu bezdůvodného obohacení a to z toho důvodu, jak soud již vyložil výše, žalobce nedotvrdil, v jaké výši žalovaný čerpal finanční prostředky, zda a kdy uhradil případné splátky. S ohledem na nedostatek skutkových tvrzení a důkazů nebylo možno posoudit, v jaké výši žalobci náleží případný nárok na vrácení bezdůvodného obohacení.

17. Každý z účastníků má dle ustanovení , povinnost tvrdit všechny skutečnosti významné pro rozhodnutí věci, dle ustanovení , jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Tyto důkazy jsou účastníci povinni doložit ve formě, kterou svá tvrzení prokážou. Skutková tvrzení uvedená v žalobě jsou kusá, listinné důkazy založené žalobcem, jsou nedostačující k prokázání jeho kusých tvrzení. Soud proto žalobu z výše uvedených důvodů zamítl. Žalobce se k jednání nedostavil, z jednání se omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, nemohlo mu tak být dáno poučení v souladu s ustanovením a 3 , neboť tato poučení se poskytují účastníkům, kteří se k jednání dostaví. Žalobce tím, že se nedostavil k jednání soudu, rezignoval na svá procesní práva a tato skutečnost musí jít výlučně k tíži žalobce. Navíc je třeba připomenout, že řízení bylo skončením prvního jednání ve věci koncentrováno dle ustanovení , a z toho důvodu nebylo na místě jednání odročovat, neboť žalobce by v případě odročení jednání, už poté nemohl uvádět další rozhodné skutečnosti ani označovat další důkazy k jejich prokázání (s nepatrnými výjimkami uvedenými v  věta třetí ).

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením , kdy úspěšnému žalovanému náleží náhrada nákladů řízení, tomuto však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, jak ve výroku II. uvedeno.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.