Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
60 C 542/2021-24
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Kadlecovou, LL.M. ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 8 181,19 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku ve výši 8 181,19 Kč s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 8 181,19 Kč ode dne 19. 7. 2021 do 17. 8. 2021, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 8 181,19 Kč ode dne 29. 7. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,25 ročně z částky 8 181,19 Kč ode dne 18. 8. 2021 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 334,66 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 400 Kč.
Odůvodnění:
<b><i>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku ve výši 8 181,19 Kč s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 8 181,19 Kč ode dne 19. 7. 2021 do 17. 8. 2021, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 8 181,19 Kč ode dne 29. 7. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,25 ročně z částky 8 181,19 Kč ode dne 18. 8. 2021 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 334,66 Kč.</b></i> <b><i>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 400 Kč.</b></i>
Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).
Žalobkyně se svým návrhem domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 20. 1. 2020 uzavřena rámcová smlouva číslo na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. bankovní účet. Dne 20. 3. 2020 pak žalovaný uzavřel dodatek číslo k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 40 000 Kč. Žalovaný následně neplnil své povinnosti ze smlouvy a obchodních podmínek, když splátky nehradil řádně a včas, a dostal se tak do prodlení. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 19. 7. 2021. Ke dni zesplatnění činil dluh celkem 8 181,19 Kč. Žalovaný po zesplatnění ničeho na dluh neuhradil, a to ani na předžalobní výzvu.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celé řízení nečinný.
V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je státním příslušníkem cizího státu. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (vyhl.č. 95/1983 Sb.) otázku pravomoci projednat a rozhodnout danou věc neupravuje, a vzhledem k tomu, že neexistuje ani žádná jiná mezinárodní smlouva, kterou by mezi sebou Česká republika a Ruská federace sjednaly zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů o zaplacení dlužného pojistného a která by se ve smyslu čl. 307 odst. 1 Smlouvy o založení ES použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, posuzoval soud svou pravomoc nejprve podle citovaného nařízení, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace komunitárního práva má aplikovat přednostně před ustanovením zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Podle Článku 4 a násl. citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky.
Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:
V řízení bylo provedenými listinnými důkazy prokázáno, že mezi účastníky byla po posouzení úvěruschopnosti žalovaného uzavřena dne 20. 3. 2020 smlouva o kontokorentním úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr, přičemž limit úvěru byl sjednán ve výši 40 000 Kč. Žalovaný následně neplnil své povinnosti ze smlouvy a obchodních podmínek, když splátky nehradil řádně a včas, a dostal se tak do prodlení. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 19. 7. 2021. Žalovaný po zesplatnění ničeho na dluh neuhradil, a to ani po zaslání výzvy. Žalobkyně tak má za žalovaným pohledávku, jež sestává z dlužné jistiny kontokorentního úvěru ve výši 8 181,19 Kč a příslušenství.
Po zhodnocení provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Jde o dvoustranný právní vztah založený úvěrovou smlouvou dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) po posouzení úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž závazek z ní žalovanému vzniklý, tedy povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky, nebyl žalovaným řádně a včas splněn, čímž se žalovaný po uplynutí lhůty splatnosti dostal do prodlení a žalobkyni vznikl nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
Lhůty k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 400 Kč, představující zaplacený soudní poplatek.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.