Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 231/2021-56

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 20.000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20.000 Kč od 13. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.076,71 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20.000 Kč od 21. 11. 2020 do 12. 5. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % z částky 20.000 Kč od 13. 5. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.151,22 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20.000 Kč od 13. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.076,71 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20.000 Kč od 21. 11. 2020 do 12. 5. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % z částky 20.000 Kč od 13. 5. 2021 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.151,22 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se po žalovaném žalobou došlou soudu dne 27. 5. 2021 domáhala zaplacení částky 20.000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20.000 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.076,71 Kč (vypočteného z částky 20.000 Kč za dobu od 26. 10. 2019 do 8. 11. 2020), kapitalizovaného úroku ve výši 4.430 Kč (v této částce je zahrnuta částka 150 Kč neuhrazených paušálních nákladů na upomínání) a částky 7.580 Kč jako smluvní pokuty (počítané z částky 20.000 Kč od 26. 10. 2019 do 8. 11. 2020). V žalobě tvrdila, že dne 25. 9. 2019 právní předchůdkyní žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků elektronické komunikace smlouvu o úvěru číslo platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 30. 9. 2019. Na základě smlouvy o úvěru ze dne 25. 9. 2019 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému jistinu úvěru ve výši 4.000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet, který označil sám žalovaný ve smlouvě jako účet, na který mu má být finanční částka zaslána a ze kterého odeslal dřív verifikační platbu. Splatnost byla sjednána ve lhůtě 30 dnů. Následně dne 30. 9. 2019 účastníci uzavřeli dodatek ke smlouvě o úvěru, na základě kterého právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dodatečný úvěr ve výši 16.000 Kč, který žalovaný čerpal bezhotovostním převodem na stejný bankovní účet. Žalovaný se dodatkem zavázal uhradit celkem částku ve výši 24.280 Kč. Uzavřením dodatku však nedošlo k prodloužení data původní splatnosti (došlo pouze k navýšení jistiny úvěru), tzn., že splatnost celé částky byla sjednána již v původní smlouvě jednorázově k datu 25. 10. 2019. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a zároveň zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především odeslání písemných upomínek. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 s účinností ke dni 20. 11. 2020 převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 4. 12. 2020. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 32.030 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 20.000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 4.280 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 7.300 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Před podáním žaloby byla dne 3. 5. 2021 zaslána žalovanému upomínka k zaplacení, žalovaný ničeho neuhradil.

2. Usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 1. 11. 2021, č. j. -47, které nabylo právní moci dne 7. 12. 2021, bylo řízení částečně zastaveno co do částky 12.010 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 4.430 Kč a smluvní pokutu ve výši 7.580 Kč, když v této části vzala žalobkyně žalobu podáním došlým soudu dne 26. 10. 2021 zpět. Žalobkyně nadále požadovala částku 20.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 21. 11. 2020 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.076,71 Kč.

3. Na výzvu soudu dle , (dále jen „“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení , tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení souhlasila. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.

4. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 25. 9. 2019, že mezi žalovaným jako dlužníkem a právnická osoba anonymizována dvě slova, IČO, jako věřitelem, byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 4.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit celkem částku 4.920 Kč, tj. včetně úroku v celkové výši 920 Kč, kdy zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 279,83 % ročně, datum splatnosti byl sjednán na 25. 10. 2019. Ve smlouvě je uvedeno číslo občanského průkazu, číslo mobilního telefonu a e-mailová adresa. Bylo sjednán, že úvěr bude poskytnut na bankovní účet č. bankovní účet.

5. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 30. 9. 2019, že mezi žalovaným jako dlužníkem a právnická osoba anonymizována dvě slova, IČO, jako věřitelem, byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit celkem částku 24.280 Kč, tj. včetně úroku v celkové výši 4.280 Kč, kdy zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 260,37 % ročně, datum splatnosti byl sjednán na 25. 10. 2019. Ve smlouvě je uvedeno číslo občanského průkazu, číslo mobilního telefonu a e-mailová adresa. Bylo sjednán, že úvěr bude poskytnut na bankovní účet č. bankovní účet.

6. Z výpisu z účtu číslo že na tento účet byla dne 18. 3. 2019 připsána z účtu č. bankovní účet, název protiúčtu celé jméno žalovaného, připsána platba ve výši 1 Kč.

7. Z výpisů z účtu číslo že ve prospěch účtu č. bankovní účet byla dne 30. 9. 2019 odepsána částka 16.000 Kč a dne 25. 9. 2019 částka 4.000 Kč.

8. Z obchodních podmínek právnická osoba, že v těchto jsou upraveny podmínky pro poskytování úvěr§ splatných jednorázově.

9. Z upomínky, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 8. 11. 2019 vyhotovila upomínku adresovanou žalovanému k zaplacení dlužné částky 24.590 Kč.

10. Z opakované výzvy k úhradě, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 27. 11. 2019 vyhotovila výzvu adresovanou žalovanému k zaplacení dlužné částky 25.020 Kč.

11. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 6. 12. 2019 vyhotovila výzvu adresovanou žalovanému k zaplacení dlužné částky 25.250 Kč.

12. Z dohody o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 a přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek, že právnická osoba anonymizována dvě slova, IČO, uvedeného dne postoupila na žalobkyni mimo jiné i pohledávku za žalovaným.

13. Z potvrzení o přijetí platby ze dne 20. 11. 2020, že žalobkyně potvrdila její právní předchůdkyni, že obdrželi platbu za prodané portfolio.

14. Z oznámení o postoupení pohledávky že právní předchůdkyně žalobkyně dne 4. 12. 2020 vyhotovila oznámení o postoupení pohledávky z uvedené smlouvy adresované žalovanému.

15. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 5. 2021 a poštovního podacího archu, že právní zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzýval žalovaného k úhradě žalované částky, a to do 12. 5. 2021, a tato výzva byla dne 5. 5. 2021 předána k poštovní přepravě.

16. Z podacího archu ze dne 7. 12. 2020 soud neučinil žádná pro věc relevantní zjištění, neboť tato prokazuje předání k poštovní přepravě zásilky adresované osobě jméno příjmení, adresa obec a číslo.

17. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 25. 9. 2019 mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO číslo, došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně téhož dne vyplatila žalovanému převodem na účet částku 4.000 Kč. Žalovaný se zavázal věřiteli zaplatit kromě částky 4.000 Kč úrok ve výši 920 Kč. Dále mezi stejnými účastníky došlo dne 30. 9. 2019 k uzavření dodatku ke smlouvě, na základě které došlo k navýšení úvěru na částku 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal věřiteli zaplatit kromě částky 20.000 Kč úrok ve výši 4.280 Kč, a to do 25. 10. 2019. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 30. 9. 2019 vyplatila žalovanému převodem na účet částku 16.000 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla s účinností ke dni 20. 11. 2020 postoupena žalobkyni. Žalobkyně žalovaného vyzývala předžalobní výzvou ze dne 3. 5. 2021, předanou k poštovní přepravě dne 5. 5. 2021 k uhrazení dlužné částky do 12. 5. 2021, žalovaný ničeho neuhradil.

18. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle , 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

25. Podle § 588 o. z. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i

v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby

z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení

s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn.

:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

27. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení nebylo prokázáno, zda a jakým způsobem tak učinila. Žalobkyně ani na výzvu soudu nepředložila žádné důkazy týkající se toho, že její právní předchůdkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovení § 580 a 588 o. z. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 25. 9. 2019 vyplatila částku 4.000 Kč a dne 30. 9. 2019 částku 16.000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný nezaplatil ničeho. Žalovaný sám v řízení nenamítal žádné jiné plnění, žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení částky 20.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ( o. z.), ve výši vyplývající z , a to ode dne následujícího po dni, kdy byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k vydání bezdůvodného obohacení. Za tento den soud považuje, v souladu s ustanovením o. z., den následující po uplynutí lhůty k zaplacení uvedené v předžalobní výzvě ze dne 3. 5. 2021, předané k poštovní přepravě dne 5. 5. 2021, tj. 13. 5. 2021, neboť v řízení nebylo prokázáno řádné doručení (ani odeslání) jiné výzvy žalovanému, a to ani oznámení o postoupení pohledávky, když žalobkyně byla marně opakované vyzývána k předložení takových dokladů. Pokud žalobkyně opakovaně tvrdila, že doklad o oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 12. 2020 předložila, neučinila tak, neboť předložila jedině podací arch ze dne 4. 12. 2020 o předání k poštovní přepravě zásilky adresované jiné osobě - jméno příjmení, adresa obec a číslo. V podání ze dne 5. 11. 2021 uvedla, že podací arch znovu přikládá, přitom jej znovu nepřiložila. Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. rozsudku zamítnul.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.151,22 Kč, přičemž tato částka představuje 45,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,52 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27,48 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.104 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27.580 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.