Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
4 C 199/2021-139
Okresní soud v Pelhřimově se sídlem adresa, rozhodl JUDr. Lenkou Jiříkovou, jako samosoudkyní v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
bytem adresa žalobce a žalované
zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
o výživné zletilého dítěte
takto:
I. Žalovaná je povinna přispívat žalobci na jeho výživu od datum výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně, splatné vždy do 15.dne v měsíci k rukám žalobce.
II. Pokud se žalobce domáhá výživného od datum do datum ve výši 6 000 Kč a od datum ve výši 3 000 Kč, návrh se v tomto rozsahu zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Dlužné výživné od datum do datum ve výši 6 000 Kč je žalovaná povinna zaplatit v měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných spolu s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím od právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna přispívat žalobci na jeho výživu od [datum] výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně, splatné vždy do 15.dne v měsíci k rukám žalobce. II. Pokud se žalobce domáhá výživného od [datum] do [datum] ve výši 6 000 Kč a od [datum] ve výši 3 000 Kč, návrh se v tomto rozsahu zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Dlužné výživné od [datum] do [datum] ve výši 6 000 Kč je žalovaná povinna zaplatit v měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných spolu s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím od právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek. 2 4 C 199/2021
1. Žalobce se ve svém návrhu domáhal stanovení vyživovací povinnosti ve výši 6 000 Kč od datum, když usnesením ze dne 1.10.2019, čj. 1 C 197/2019-96 se zavázala žalovaná platit na jeho výživu měsíčně 3 000 Kč, výživné bylo řádně hrazeno. V březnu 2021 ukončil studium na VŠTE v obec z důvodu obtížnosti studia v souvislosti s distanční výukou. Od datum je řádný studentem denního studia Mendlovy univerzity v obec. Žalovanou vyzval k hrazení výživného, avšak tato mu odpověděla, že je schopna platit maximálně 500 Kč měsíčně. Sám si přivydělává, bydlí s otcem, když náklady na bydlení vyjdou na 6 800 Kč, které hradí pouze otec. Sám pravidelně hradí 12 160 Kč měsíčně na jídlo, 4 000 Kč za kolej, jízdné 624 Kč, potřeby do školy 213 Kč, oblečení a obuv 675 Kč, telefonní poplatky 500 Kč, na zájmové činnosti 1 300 Kč, lékařské pomůcky a vyšetření 366 Kč, drogerie 300 Kč, pojištění 597 Kč měsíčně. Nemá žádné náklady v souvislosti se zdravotním stavem. Jako účastník řízení žalobce uvedl, že od datum studuje Mendlovu univerzitu, předtím byl v obec, fakulta mu nesedla. V mezidobí pracoval, kdy si vydělával asi 20 000 Kč, v současné době s firmou stále spolupracuje, vydělává si okolo 10 000 Kč, podle toho jak je práce. Nemá žádné zvýšené potřeby. Od otce dostává 3 000 Kč měsíčně, přispívá mu na pojištění, bydlení. Matka – žalovaná – nepřispívá ničím. Po rozvodu rodičů bydlel u matky, potom však byla fyzicky napadena sestra, bránil jí, tak jej matka vyhodila.
2. Žalovaná ve svém písemném vyjádření uvedla, že s návrhem nesouhlasí, vždy o syna pečovala, tento se k ní však choval zcela nevhodně. Bydlel nějaký čas s ní v bytě. Ze společné domácnosti odešel z vlastního podnětu. Pokud žalobce uvedl své výdaje na živobytí, tyto považuje za příliš vysoké a neúměrné jeho věku, když jsou navíc v nepoměru k její životní úrovni. Její výdaje potom činí náklady související s bydlením 5 040 Kč, pojištění bytu 180 Kč, důchodové pojištění 100 Kč, internet 270 Kč, záloha na elektřinu 1 000 Kč, povinné ručení auta 600 Kč, rozhlas a televize 180 Kč. Základní náklady bez ohledu na další běžné výdaje tedy činí přes 8 000 Kč. Vzhledem k předchozímu nepoctivému jednání žalobce, který se zřejmě již před listopadem 2020 nezúčastnil výuky na tehdejší škole, je jeho požadavek v rozporu s dobrými mravy. Jednání žalobce považuje za nemorální, syn k ní nemá respekt, pohrdá jí. Nevyužil možnosti bydlení u ní, neinformuje ji řádně o studiu.
3. Žalovaná jako účastnice řízení navrhla zamítnutí návrhu, když byla ochotna platit částku kolem 2 500 Kč měsíčně, když jí nelze vyčítat, že chtěla pracovat hned, jak se ocitla na úřadu práce. Vydělává si 14 000 Kč, na dceru platí 2 900 Kč. Kdyby měla platit žalobci, co požaduje, je na hranici bídy. Neměl by žádat nadstandardní život na její úkor. Co se týká vyúčtování, některé položky jsou luxus. Žalobce si nechal pět měsíců platit výživné, které nevrátil, ač nestudoval. Jako účastnice řízení uvedla, že dělala sociální pracovnici, bylo to však psychicky náročné, proto práci opustila. Byla na úřadu práce. Pracuje v oční ordinaci jako recepční, vydělává si 16 000 Kč hrubého. Žádné vedlejší příjmy nemá. Žádala o příspěvek na bydlení. Práci brala, aby nebyla vedena na úřadu práce, je vyučena prodavačka. Celkem má dvě vyživovací povinnosti, na dceru platí měsíčně 2 600 Kč výživného a 350 Kč telefon. V době, kdy dohodu uzavírala, neměla vyživovací povinnost k žalobci. Žalobce se s ní nestýká, nekontaktuje ji, ani nevěděla, že přestal studovat, přesto pobíral výživné. Po rozvodu v rámci SJM získala byt, každému z nich zařídila pokoj. Žije sama, psychicky se neléčí. Částku z vypořádání SJM investovala na koupi a rekonstrukci bytu, pokud jí zůstalo 400 000 Kč, za tyto se předělávala elektřina a podlahy v bytě, které se drolily.
4. Z potvrzení o studiu vyplývá, že žalobce je v zimním semestru akademického roku 2021 číslo od datum studentem Provozně-ekonomické fakulty Mendlovy univerzity v obec. Dle smlouvy o ubytování bydlí žalobce na kolejích, složil kauci 3 000 Kč, přičemž základní cena ubytovacích
služeb činí od 92 Kč do 160 Kč. Soudu potom byly předloženy i další doklady týkající se nákladů žalobce, jako ceník jízdného integrovaného dopravního systému, nabídka sportovních aktivit, dle které dvě sportovní aktivity jsou zdarma v rámci bakalářského a dvě v rámci magisterského studia, přičemž je nabízena i posilovna, stanovení cen stravování pro zaměstnance a studenty, když jídlo v menze pro studenta vyjde okolo 60 Kč - 70 Kč, když cena hotové porce se odvíjí od ceny zpracovaných surovin a pohybuje se 45 Kč – 60 Kč a je možno dokoupit polévky, saláty a další doplňkový sortiment. Usnesením zdejšího soudu ze dne 1.3.2019, čj. 1 C 197/2019-96 byl schválen smír, na základě kterého se žalovaná zavázala přispívat žalobci od datum částku 3 000 Kč, když její příjem v této době činil 15 672 Kč. Žalobce uvedl, že otec mu přispívá na výživu 4 500 Kč. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 27.5.2021, čj. 5C 80/2021-19 byla vyživovací povinnost od datum zrušena, když žalobce byl od datum zaměstnán. Dle zprávy jméno z.s., příjem žalované činil od července 2020 do června 2021 průměrně 18 545 Kč. Z předložených dokladů žalované vyplývá, že tato platí nájemné za byt 5 040 Kč, internet 270 Kč, pojištění a další výdaje tak, jak uvedla ve svém písemném vyjádření. Dle potvrzení úřadu práce byla žalovaná od datum do datum vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání. Dle mzdového výměru současného zaměstnavatele žalované, tato má základní mzdu 16 000 Kč. Z protokolu o ústním jednání vedeného na Městském úřadě v obec dne datum je zřejmé, že došlo k jednání ohledně výchovného prostředí u nezl. jméno celé jméno žalované s tím, že tato přešla od datum do péče otce a matka se zavázala přispívat na její výživu 2 600 Kč měsíčně a hradit jí telefon ve výši 350 Kč měsíčně s tím, že další výdaje související s docházkou do školy a aktivitami, budou hradit s otcem na polovinu. Podle zprávy úřadu práce je v nabídce volných míst vedena např. prodavačka se mzdou 16 280 Kč – 18 000 Kč a další prodavačky kolem 16 000 Kč – 17 000 Kč. Soudu byly předloženy i inzerce dalších volných míst, když prodavačka v příjmení jméno má nástupní plat 21 350 Kč, v Kauflandu či Lidlu kolem 28 000 Kč – 29 000 Kč. Dle potvrzení zaměstnavatele žalobce činil jeho průměrný čistý příjem do srpna 2021 přes 20 000 Kč, od září si potom vydělává 10 000 Kč čistého. Notářským zápisem ze dne datum potom bylo vypořádáno SJM mezi žalovanou a manželem, tedy otcem žalobce, když na základě tohoto vypořádání byl žalované vyplacen vypořádací podíl ve výši 3 500 000 Kč. Soud si potom vyžadoval i zprávu obec spořitelny a pohyb na účtu, když dle zprávy činil zůstatek na účtu žalované k datum částku 451 819 Kč a k datum částku – 23,44 Kč, přičemž z výpisu účtu vyplývá zcela běžný pohyb v poměrně nízkých částkách. Rozvod rodičů žalobce potom proběhl jako dohodnutý. Soud si vyžádal i spisový materiál u Města Humpolec, komise k projednávání přestupků, když dne datum se dostavil na policii žalobce se svým otcem s tím, že matka fyzicky napadla sestru žalobce. Na místo byla vyslána hlídka a matka uvedla, že k žádnému fyzickému napadení dcery ani syna nedošlo. Celý incident vznikl tak, že opakovaně upozornila dceru, aby vypnula telefon a šla spát, že ráno vstává do školy, když tato upozornění opakovaně nerespektovala, vygradovalo to ve slovní rozepři, do které se vložil syn. jméno celé jméno žalované potom potvrdila verzi matky, že jí opakovaně neuposlechla ohledně mobilního telefonu a matka kolem 1h začala křičet, aby už šla spát. Fyzicky ji nenapadla, pouze na ni křičela, potom přišel bratr, začal se s matkou strkat. Posléze odešel za otcem. Oznámení bylo odloženo.
5. Na základě prováděného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobce v současné době je studentem vysoké školy. Žalovaná, jako jeho matka, k němu má vyživovací povinnost.
6. Podle ust. § 910 odst. 1 o.z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle ust. § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestli-že oprávněný není schopen sám se živit. Podle ust. § 913 odst. 1 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odst. 2 při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti
nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Podle ust. § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. V daném případě se soud zabýval skutečností, zda žalobce není schopen sám se živit a zda tedy žalovaná ještě k němu má vyživovací povinnost. Nelze totiž přehlédnout, že žalobce má příjem 10 000 Kč čistého měsíčně. Na druhou stranu samu tuto skutečnost nelze hodnotit pouze k tíži žalobce, který se snaží získat peněžní prostředky i jinak, než od svých rodičů. Žalobce ve svých tvrzení vychází z toho, že jeho minimální životní náklady činí přes 20 000 Kč měsíčně. Matka potom v současné době vydělává okolo 14 000 Kč čistého měsíčně, má vyživovací povinnost ještě k dceři, na kterou platí 3 050 Kč měsíčně. Byť je tedy žalobce studentem a žalovaná k němu má vyživovací povinnost, je třeba se zabývat výší vyživovací povinnosti a povinnosti podle ust. § 913 o.z. Je třeba posoudit zásadně tři zákonná hlediska a to odůvodněné potřeby oprávněného, majetkové poměry oprávněného a schopnosti a majetkové poměry povinného. Při úvaze o odůvodněných potřebách oprávněného, tento sice své oprávněné potřeby vyčíslil přes 20 000 Kč měsíčně, avšak soud sice na jedné straně chápe potřebu žalobce žít tak, jak se sám rozhodne, na druhou stranu, jako vyplývá z prováděného dokazování zejména týkající se částek ohledně jídla, má žalobce rezervu v tom, jak své náklady snížit. Nelze požadovat spravedlivě pouze na žalované, aby tato kryla jeho zvýšené potřeby. Na výši výživného je třeba pohlédnout i ve smyslu ust. § 915 o.z., když hledisko odůvodnění potřeb dítěte ustupuje před zákonným hlediskem zásadně shodné životní úrovně dítěte s rodiči. Je pravda, že v roce 2019 bylo rozhodováno o výživném, kdy bylo žalobci přiznáno výživné ve výši 3 000 Kč, přičemž příjem matky činil 18 545 Kč. V té době matka měla dvě vyživovací povinnosti tak, jak má dosud. Od té doby nepochybně narostly potřeby žalobce, na druhou stranu se snížil příjem matky. Při hodnocení možností povinného, tedy možností matky, soud vzal v úvahu tu skutečnost, že v současné době má opravdu pouze minimální, přičemž je v jejích schopnostech dosahovat příjmu většího než dosahuje. Tedy příjmu minimálně, kterého měla před ukončením pracovního poměru, neboť nebylo doloženo, z jakých závažných důvodů předchozí poměr ukončila. Jak potom vyplývá i z nabídky Úřadu práce, kontaktní pracoviště obec, jsou k dispozici místa prodavačky tak, jak je žalovaná vyučena, s příjmem okolo 16 000 Kč – 17 000 Kč. Je pravda, že jako prodavačka v Lidlu či v Kauflandu by mohla dosahovat příjmu i 30 000 Kč, nicméně okresní soud má za to, že požadavek, aby povinný měnil zaměstnání za to, které je nejvýhodnější, nemůže být bezbřehý. Úvaha o využití kvalifikace a tedy získání příjmu vyššího, než který povinný dosahuje, by neměla být bezbřehá a neměla by vést k svévolnému rozsahu výživného, neboť při této úvaze by se potom při stanovení výše výživného nepřihlíželo ke skutečným příjmům povinného, ale k hypotetické nejvyšší mzdě pro danou profesi. Pokud je argumentováno tím, že žalovaná dostala 3 500 000 Kč na vypořádání SJM po rozvodu, toto sice vyplývá z notářského zápisu, nicméně nelze nevidět, že tuto částku získala proto, že otci žalobce přenechala nemovitý majetek. Pokud dostala vypořádací podíl, pořídila si za něj byt, který v době pořízení měla i pro obě děti, které s ní také skutečně zprvu bydlely. Že potom v roce 2019 došlo k rozkolu rodiny, když co se skutečně přihodilo, se v rámci šetření policie nepodařilo prokázat, tak jak tvrdí žalobce, pak už na této úvaze nemá vliv, neboť pokud se žalobce domáhá této částky, je třeba vidět, že tato částka vznikla tím, že otci, se kterým žije ve společné domácnosti, byl zanechán majetek, přičemž nelze opominout to, že nejenom žalovaná, ale i otec žalobce k tomuto má vyživovací povinnost. Sám žalobce potom v roce 2019 kalkuloval s tím, že od otce dostává 4 500 Kč měsíčně na výživném. V současné době, jak vyplývá z účtu žalované, tato nemá žádné větší útraty, uspokojuje pouze základní potřeby. Při úvaze, že žalobce si vydělává okolo 10 000 Kč měsíčně, dostane výživné od matky 3 000 Kč, přičemž od otce mu přísluší částka minimálně 3 000 Kč, dostává se k tomu, že disponuje větší částkou, než je částka, kterou má
k dispozici žalovaná. Z tohoto pohledu a z pohledu shora uvedených úvah soud považuje částku 3 000 Kč měsíčně za částku více než přiměřenou a odpovídající jak odůvodněným potřebám oprávněného, tak schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinné. Soud potom přiznal žalobci výživné od datum, tedy po podání návrhu, když zejména v září 2021 matka ještě byla vedena úřadu práce a nebyly jí zasílány žádné částky podpory, byla tedy bez příjmů a pokud bylo předchozí výživné ve výši 3 000 Kč zrušeno od datum, přičemž žalobce od datum již pracoval a tudíž žalovaná k němu neměla vyživovací povinnost, lze předpokládat i takto získané částky si ušetřil na nástup do nového studia. Vyčíslení dlužného výživného za delší časové období, kdy potom pro žalovanou s jejím příjmem a v její současné sociální situaci, bylo likvidační. Soud proto určil výživné od datum ve výši 3 000 Kč, přičemž pokud se žalobce domáhal výživného od datum ve výši 6 000 Kč a od datum o další 3 000 Kč, návrh v tomto rozsahu zamítl.
7. Vzhledem k tomu, že soud stanovil výživné od datum, vznikl do dne rozhodnutí tedy do datum dluh ve výši 6 000 Kč, který soud uložil žalované zaplatit v měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím od právní moci rozsudku, když doložka ztráty výhody splátek znamená, že zůstane-li v prodlení byť s jedinou splátkou, stane se splatný celý dluh najednou.
8. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15-ti dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, pobočka obec, prostřednictvím podepsaného soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).