Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 330/2021-39

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 38 959,10 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Řízení se, co do částky 16 305,29 Kč odpovídající kapitalizovanému úroku za dobu od 25. 8. 2020 do 25. 1. 2021 ve výši 111,33 %, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 008 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 27 008 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

III. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 2 782,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od 26. 1. 2021 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 9 168,16 Kč, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 475,87 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Řízení se, co do částky 16 305,29 Kč odpovídající kapitalizovanému úroku za dobu od 25. 8. 2020 do 25. 1. 2021 ve výši 111,33 %, zastavuje.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 008 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 27 008 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>III. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 2 782,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od 26. 1. 2021 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 9 168,16 Kč, se zamítá.</b> <b>IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 475,87 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b>

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 12. 11. 2021 zaplacení částky 38 959,10 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila v žalobním žádání a následně v doplněném tvrzení, že účastníci uzavřeli dne 24. 6. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru anonymizováno PŮJČKA na základě které byl žalované poskytnut bezhotovostně úvěr ve výši 30 000 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy byly rovněž smluvní podmínky. Žalovaná se zavázala splácet úvěr s úrokem ve výši 111,33 % p.a. v 30ti splátkách po 2 992 Kč měsíčně vždy k 24. dni každého měsíce s tím, že první splátka bude zaplacena 24. 7. 2020. Žalovaná neuhradila ničeho a dostala se dnem 25. 7. 2020 do prodlení. Úhradu provedla až 15. 8. 2020 a to ve výši 2 992 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s placením úvěru, došlo v souladu s podmínkami k zesplatnění úvěru k datu k 25. 1. 2021. Žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení nesplacené jistiny, smluvního úroku, úroku z prodlení. Dále pak případ prodlení s jakoukoli úhradou pravidelné splátky byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 499 Kč (čl. VI. odst. 3 písm. a podmínek) a dále pak smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z nesplacené jistiny. Po zesplatnění žalovaná neuhradila na dluh ničeho. Dlužná částka, která je předmětem žaloby, se tak skládá z:

neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 29 790,94Kč

úroku z úvěru ve výši 16 305, 29 Kč za dobu od 25. 8. 2020 do 25. 1. 2021

smluvní pokuty ve výši 9 168,16 Kč (tj. 0,1% denně z částky 29 790,94 Kč od 26. 1. 2021 do 12. 11. 2021 + 499 Kč).

Žalovaná dluh ani přes opakované výzvy neuhradila.

K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované, zjišťovala údaje z předložených dokladů, z veřejně dostupných údajů i z prohlášení samotné žalované a to prostřednictvím vyplněním formuláře na webových stránkách úvěrujícího.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ještě před jednáním žalobkyně vzala žalobu zpět v části týkající se kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 16 305,29 Kč, proto soud dle v této části řízení zastavil, aniž by byl vyžadován souhlas žalované (výrok I.).

4. Žalobkyně se z účasti na jednání soudu nařízeného na 20. 1. 2022 omluvila, souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, její předvolání považoval soud za doručené dnem 31. 12. 2021, proto soud postupoval dle a jednal v nepřítomnosti účastníků.

5. Podle ust. , , (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Po provedeném dokazování měl soud prokázán následující skutkový stav:

Žalobkyně uzavřela dne 24. 6. 2020 s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru anonymizováno půjčka číslo na základě které žalované byl poskytnut neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 111,33 % p.a., čerpání úvěru bylo bezhotovostní na bankovní účet žalované, doba trvání úvěru byla stanovena na 30 měsíců a celková výše úvěru byla tak 89 760 Kč. Úvěr měl být splácen ve splátkách po 2 992 Kč Tyto skutečnosti měl soud prokázány Smlouvou o spotřebitelském úvěru anonymizováno PŮJČKA číslo ze dne 24. 6. 2020, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 6. 2020, úvěrovou zprávou, zesplatněním dluhu ze dne 21. 1. 2021.

11. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dlužných částek, což bylo prokázáno upomínkami včetně výzvy před zesplatněním úvěru, když dluh byl splatný po tomto zepslatnění k 25.1.2021.

12. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

14. Shodná povinnost byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. V právní praxi nebylo pochyb o tom, že důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, byla absolutní neplatnost smlouvy. V mnoha rozhodnutích finančního arbitra bylo opakovaně konstatováno, že tento výklad je z hlediska ochrany spotřebitele nutný a nasvědčuje mu i legislativní vývoj ochrany spotřebitele a samotné právní úpravy spotřebitelských úvěrů a jejich zprostředkování (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20.3.2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23.7.2015, sp.zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.).

15. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v  a by (zejména vzhledem k druhé větě odst. 1 ) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele.

16. , o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho, aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní.

17. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. , bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí).

18. Soud má tak za to, že rovněž v případě ustanovení a 87 by použití pouze gramatického výkladu, jenž by v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat (posoudit) úvěruschopnost spotřebitele dovozoval pouhou relativní neplatnost následně uzavřené smlouvy, jednak znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak vedlo k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě. To ovšem nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. S ohledem na vše shora uvedené má soud za to, že v  stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

19. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované nepředložila žádné důkazy. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle , o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěryschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23. 7. 2015, sp.zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např.. pod sp.zn. ze dne 20. 3. 2019, sp.zn. ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26.. 2. 2019 sp.zn. . Žádné výdaje a ani příjmy žalované nebyly nikterak zjišťovány a ověřovány, nebyly zjišťovány žádné osobní, rodinné, majetkové poměry žalované. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla - toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení dle o.z. Žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč, žalovaná do současné doby uhradila částku 2 992 Kč, proto soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 27 008 Kč s úrokem z prodlení ve výši stanovené nař. vl. č. a to od 26. 1. 2021 (den následující po výzvy k zaplacení po zesplatnění) do zaplacení, neboť prodlení žalované stále trvá (výrok II.). Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok III.).

20. O nákladech řízení rozhodl soud dle , neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná jen částečně. Předmětem sporu byla částka 38 959 Kč s příslušenstvím, úspěch měla žalobkyně jen co do částky 27 008 Kč, tj. jen 69,3 %, proto soud za situace, kdy náklady žalobkyně byly představovány:

zaplaceným soudním poplatkem v částce 1 948 Kč

odměnou advokáta za 2 úkony právní pomoci po 500 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) § vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby),

odměnou advokáta ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 250 Kč dle , vyhl. č. 177/96 Sb. ve spojení s  ,

náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč dle vyhl. č. ,

s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobce je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle , o dani z přidané hodnoty,tj. 325,50 Kč.

Tyto náklady pak představují částku 3 823,50 Kč a při poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, pak žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů řízení odpovídající 38,6 %, tj. 1 475,87 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 475,87 Kč (výrok IV.).

21. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. věty před středníkem , když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice, písemně, dvojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.