Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
31 C 201/2021-22
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci
žalobce: ; název žalobkyně, reg.č.: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení příjmení
sídlem číslo, PSČ, obec a číslo
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 1 093 Kč s příslušenstvím - jízdné
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 1 093 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 30. 4. 2019 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 489 Kč k rukám jeho právní zástupkyně Mgr. jméno příjmení příjmení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 1 093 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 30. 4. 2019 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 489 Kč k rukám jeho právní zástupkyně Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 2. 7. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 1 093 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného jízdného a přirážky k jízdnému, neboť žalovaný cestoval dne 29. 4. 2019 vlakem právního předchůdce žalobce č. 76 na trase mezi stanicemi Břeclav a Brno hlavní nádraží/dolní nádraží bez platného jízdního dokladu. Cena jízdného v souladu s tarifem činila 93 Kč a přirážka k jízdnému 1 000 Kč. Přes výzvu k úhradě zůstal žalovaný výše uvedené částky žalobci dlužen.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání i za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili.
4. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav:
5. Z oznámení o závadách ze dne 29. 4. 2019 soud zjistil, že žalovaný při kontrole jízdenek ve vlaku č. 76 nepředložil na výzvu zaměstnance právního předchůdce žalobce (společnosti právnická osoba) platný jízdní doklad. Zaměstnanec právního předchůdce žalobce sepsal Potvrzení o nedodržení SPPO, stanovil pohledávku ve výši 93 Kč za jízdné a ve výši
1 000 Kč za přirážku a poučil žalovaného o možnostech úhrady této pohledávky. Žalovaný příjmení o nedodržení SPPO převzal, převzetí svým podpisem stvrdil. Na základě Rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek uzavřené dne 15. 12. 2015 mezi společností právnická osoba jakožto postupitelem a právnická osoba DEVELOPMENT LIMITED jakožto postupníkem byla na postupníka postoupena mimo jiné
i pohledávka za žalovaným. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne
27. 2. 2020 mezi právnická osoba DEVELOPMENT LIMITED jakožto postupitelem a žalobcem jakožto postupníkem byla na žalobce postoupena mimo jiné
i pohledávka za žalovaným.
6. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o přepravě osob podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) jehož obsahem je závazek dopravce (právního předchůdce žalobce) přepravit cestující do místa určení a závazek cestujícího (žalovaného) zaplatit jízdné. Právní předchůdce žalobce své povinnosti dle uzavřené přepravní smlouvy splnil, žalovaný však své povinnosti porušil. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil právnímu předchůdci žalobce jízdné, vznikl žalovanému povinnost zaplatit vedle jízdného i přirážku k jízdnému.
7. Nárok právního předchůdce žalobce na zaplacení jízdného vychází z ustanovení § 2550 obč. zák. Nárok právního předchůdce žalobce na zaplacení přirážky poté vychází z ustanovení § 37 zákona č. 266/1994 Sb.
8. Žalovaný zůstal v řízení neaktivní, k žalobě se nevyjádřil a z obsahu spisu nebyly zjištěny žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možné dospět k závěru, že nárok žalobce není důvodný. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 1 093 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 obč. zák. povinen zaplatit i úrok z prodlení. Výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
9. Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství, postupoval soud při odůvodnění rozsudku podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř., tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu
a stručné právní posouzení.
10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal odměnu za zastoupení za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání – žaloba ze dne 2. 7. 2021) v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen jako„ advokátní tarif“); tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 advokátního tarifu; částku 189 Kč představující DPH ve výši 21 % ze shora uvedených částek; a náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Pro úplnost soud dodává, že žalobce vyúčtoval v žalobě náklady řízení dle § 7 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (1 000 Kč za úkon právní služby), nicméně soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává opakovaně návrhy obsahující totožnou argumentaci, z níž odvozuje svůj nárok a kterou může stále opakovat. Podle soudu je žaloba, ve které je nárok žalobce odvozován ze smlouvy o přepravě osob typickou formulářovou žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se totiž pouze údaji o osobě žalovaného a identifikací smlouvy, tj. uvedením spoje, trasy a výše dlužného jízdného.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.)
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.