Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
32 C 177/2021-34
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kapitánem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 46 822,60 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8, 25 % ročně z částky 3 100 Kč od 2. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 43 722,60 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 861,44 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 875,37 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 534,03 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem 29 % ročně z částky 10 534,03 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 001,70 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem 29 % ročně z částky 12 001,70 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 725,28 Kč od 19. 12. 2020 do 1. 8. 2021, se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 625,28 Kč od 2. 8. 2021 do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z částky 5725,28 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8, 25 % ročně z částky 3 100 Kč od 2. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 43 722,60 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 861,44 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 875,37 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 534,03 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem 29 % ročně z částky 10 534,03 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 001,70 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem 29 % ročně z částky 12 001,70 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 725,28 Kč od 19. 12. 2020 do 1. 8. 2021, se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 625,28 Kč od 2. 8. 2021 do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z částky 5725,28 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částek 17 343,99 Kč s příslušenstvím, 20 927,97 Kč s příslušenstvím a 8 550,64 Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnila tím, že na základě smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 17. 6. 2018 půjčila právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) žalovanému částku 17 000 Kč, kterou se žalovaný spolu se sjednanými poplatky a příslušenstvím zavázal vrátit v 18 měsíčních splátkách do 17. 12. 2019. Žalovaný však nehradil řádně a včas a ke dni 17. 12. 2019 činila dlužná jistina částku 11 248,47 Kč a poplatek 11 200,60 Kč, po tomto dnu žalovaný uhradil ještě 1 381,01 Kč. Dále, na základě smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 23. 3. 2018 půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 18 000 Kč, kterou se žalovaný spolu se sjednanými poplatky a příslušenstvím zavázal vrátit v 24 měsíčních splátkách do 23. 3. 2020. Žalovaný však nesplácel řádně a včas, když ke dni 4. 3. 2020 činila dlužná jistina částku 12 829,13 Kč a dlužný poplatek 12 793,90 Kč. Poté žalovaný uhradil ještě částku ve výši 12 793,90 Kč. Dále, na základě smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 17. 12. 2017 půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný spolu se sjednanými poplatky a příslušenstvím zavázal vrátit v 18 měsíčních splátkách 17. 6. 2019. Žalovaný však nesplácel řádně a včas, když ke dni 17. 6. 2019 činila dlužná jistina částku 6 171,28 Kč a poplatek částku 6 278,64 Kč. Poté žalovaný uhradil ještě částku ve výši 999,36 Kč. Žalobkyně ke všem smlouvám o zápůjčce uvedla, že před poskytnutím zápůjčky zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když se žalovaného dotazovala na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a informace ověřila oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, a to zejména z pracovní smlouvy, výplatních pásek a nájemní smlouvy. Žalovaný pak souhlasil, že uvedl své veškeré údaje a že s je vědom rizik se zápůjčkou spojených.
2. Ze smlouvy o zápůjčce číslo soud zjistil, že při podpisu smlouvy dne 17. 12. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně předala žalovanému částku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 27 320 Kč představující uvedenou částku, úrok a poplatky, přičemž se dohodli na úroku ve výši 29 % ročně z dlužné částky. Ze smlouvy o zápůjčce číslo soud zjistil, že při podpisu smlouvy dne 29. 3. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně předala žalovanému částku ve výši 18 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku vrátit spolu s úrokem a poplatky ve výši 17 596 Kč, přičemž se dohodli na úroku ve výši 29 % ročně z dlužné částky. Ze smlouvy o zápůjčce číslo soud zjistil, že při podpisu smlouvy dne 17. 6. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně předala žalovanému částku ve výši 17 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku vrátit spolu s úrokem a poplatky ve výši 13 895 Kč, přičemž se dohodli na úroku ve výši 29 % ročně z dlužné částky. Ze smluv nikterak nevyplývá, že by uvedené částky žalovaný převzal v rámci své podnikatelské činnosti.
3. Ze zákaznické karty- žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 17. 12. 2017 soud zjistil, že žalovaný sdělil právní předchůdkyni žalobkyně, že pracuje jako zedník, jeho čistý příjem činí 5 320 Kč, jeho ostatní příjmy činí 14 380 Kč a další příjmy domácnosti činí 11 000 Kč, přičemž nesplácí žádné závazky a jeho odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně uvedené informace ověřila z pracovní smlouvy a 3 výplatních pásek za měsíce září až listopad 2017. Ze zákaznické karty- žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 23. 3. 2018 soud zjistil, že žalovaný sdělil právní předchůdkyni žalobkyně, že pracuje jako zedník, jeho čistý příjem činí 4 850 Kč, jeho ostatní příjmy činí 15 000 Kč a další příjmy domácnosti činí 12 000 Kč, přičemž splácí pouze právní předchůdkyni žalobkyně dluh splátkami 1 518 Kč měsíčně a jeho odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně uvedené informace ověřila z pracovní smlouvy a 3 výplatních pásek za měsíce prosinec 2017 až únor 2018. Ze zákaznické karty- žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 17. 6. 2018 soud zjistil, že žalovaný sdělil právní předchůdkyni žalobkyně, že pracuje jako zedník, jeho čistý příjem činí 4 230 Kč, jeho ostatní příjmy činí 15 000 Kč a další příjmy domácnosti činí 14 200 Kč, přičemž splácí pouze právní předchůdkyni žalobkyně dluh splátkami 3 002 Kč měsíčně a jeho odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně uvedené informace ověřila z pracovní smlouvy a 3 výplatních pásek za měsíce duben a květen 2018.
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a přílohy č. 1 vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně se žalobkyní dohodly na převodu pohledávek ze shora uvedených smluv za žalovaným. Výzvou ze dne 28. 6. 2021 pak žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění pod pohrůžkou soudního vymáhání dluhu, přičemž dle podacího lístku byla výzva ještě téhož dne odeslána žalovanému.
5. Z tabulky umoření ke smlouvě číslo soud zjistil, že žalovaný na tuto smlouvu uhradil celkem částku 13 551,01 Kč. Z tabulky umoření ke smlouvě číslo soud zjistil, že žalovaný na tuto smlouvu uhradil celkem částku 14 579,63 Kč. Z tabulky umoření ke smlouvě číslo soud zjistil, že žalovaný na tuto smlouvu uhradil celkem částku 18 769,36 Kč.
6. Po provedeném dokazování má soud za zjištěný tento skutkový stav:
7. Právní předchůdkyně žalobkyně předala žalovanému celkem v souhrnu částku ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit spolu se sjednaným úrokem a poplatky, přičemž žalovaný nejednal jako podnikatel. Před tím právní zástupkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že vyšla z žalovaným sdělených údajů, které ověřila vždy pracovní smlouvou a výplatními páskami. Žalovaný vrátil v souhrnu částku ve výši 46 900 Kč. Žalobkyně se následně dohodla s právní nástupkyní žalobkyně na převodu pohledávky za žalovaným, který i přes výzvu žalobkyně zbylou část dluhu neuhradil.
8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:
9. Uzavřené smlouvy jeví znaky smlouvy o zápůjčce dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.), neboť právní předchůdkyně žalobkyně zapůjčila žalovanému peníze jakožto věci stejného druhu a žalovaný se zavázal zapůjčené peníze jakožto věci stejného druhu vrátit. Jelikož smlouvu žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřel je jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
10. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.
11. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat.
12. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že si vyžádala od žalovaného tvrzení ohledně jeho příjmů a příjmů jeho domácnosti a rovněž o jeho výdajích. Toto tvrzení ověřila z pracovních smluv a výplatních pásek. Žalobkyně tak přistoupila pouze k ověření příjmů žalovaného z pracovního poměru, rezignovala tak již na ověření tvrzení o jeho ostatních příjmech a tvrzených příjmech domácnosti. Právní předchůdkyně následně rezignovala i na ověření tvrzení o výdajích žalovaného, když si nenechala předložit například výpis z účtu, faktury či složenky k prokázání výše nájemného a měsíčních pravidelných poplatků a neprolustrovala žalovaného v registrech dlužníků. Kdyby tak učinila, zjistila by například z evidence centrálních exekucí, že proti povinnému byly v době uzavření smluv vedeny přinejmenším exekuce nařízené či pověřené zdejším soudem pod sp. zn. spisová značka, spisová značka a spisová značka, jak je soudu známo z jeho vlastní činnosti. Tyto informace o závazcích žalovaného dle žalobních tvrzení i provedeného dokazování žalobkyně do úvahy před poskytnutím spotřebitelského úvěru vůbec nezahrnula.
13. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného nedostatečným způsobem, čímž porušila § 86 z. s. ú., proto jsou shora uvedené smlouvy neplatné. S ohledem na neplatnost smluv je tak namístě uzavřít, že předmětné částky právní předchůdkyně vyplatila žalovanému bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinen částku, o kterou se bezdůvodně obohatil, dle § 2991 o.z. vrátit, a to žalobkyni, neboť na ni v důsledku smlouvy o postoupení pohledávky dle § 1879 o. z. byly předmětné pohledávky převedeny. Jelikož právní předchůdkyně předala žalovanému v souhrnu částku 50 000 Kč, přičemž bylo prokázáno, že žalovaný vrátil právní předchůdkyni žalobkyně částku 46 900 Kč, je žalovaný povinen vrátit žalobkyni částku ve výši 3 100 Kč.
14. Žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, proto má žalobkyně právo i na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , tj. ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, a to od třetího dne následujícího po dni, kdy žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění (§ 573 o. z.), neboť od tohoto dne je žalovaný v prodlení, přičemž ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Jelikož v řízení převážně úspěšný žalovaný neuplatnil právo na náhradu nákladů řízení, nepřiznal soud toto právo žádnému z účastníků řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu anebo provedení exekuce u soudního exekutora.