Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 305/2021-30
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 12 120 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 390,24 Kč s úrokem z prodlení jdoucím od 20. 12. 2021 ve výši 8,5% ročně do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do
) 4 729,76 Kč
) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 13 778,35 Kč
) úroku z prodlení v zákonné výši 7,25% ročně z částky 12 120 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020
) zákonného úroku z prodlení 7,25 % ročně z částky 12 120 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021
) zákonného úroku z prodlení z částky 12 120 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení
zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 494,54 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 390,24 Kč s úrokem z prodlení jdoucím od 20. 12. 2021 ve výši 8,5% ročně do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do ) 4 729,76 Kč ) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 13 778,35 Kč ) úroku z prodlení v zákonné výši 7,25% ročně z částky 12 120 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020 ) zákonného úroku z prodlení 7,25 % ročně z částky 12 120 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 ) zákonného úroku z prodlení z částky 12 120 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 494,54 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 12 120 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedeného se domáhala z titulu neuhrazené půjčky ze smlouvy o půjčce
č. 316400161 (dále jen„ smlouva“), kterou žalovaná uzavřela dne 15. 12. 2006 se společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně).
2. Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně s částkou 5 120 Kč, která představuje souhrnný poplatek. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 40 týdenních splátkách po 328 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 21. 9. 2007. Svou povinnost však žalovaná nesplnila, když půjčku do uvedeného data řádně a včas nevrátila. V důsledku prodlení vznikla žalované povinnost uhradit též zákonné úroky z prodlení. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 1 000 Kč, zbylou část dlužné částky neuhradila, a to ani na základě předžalobní výzvy právního zástupce právní předchůdkyně žalobkyně. Dne 18. 12. 2020 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávky. Pohledávka na žalobkyni byla postoupena s účinností ke dni 5. 1. 2021. Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem. Ke dni postoupení pohledávky tak činila výše pohledávky bez příslušenství částku 12 120 Kč (dlužná jistina ve výši 7 390,24 Kč a souhrnný poplatek ve výši 4 729,76 Kč).
3. Žalovaná je státní občankou Slovenské republiky, avšak má bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).
4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
5. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřila, ačkoli jí výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.
6. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 15. 12. 2006 smlouvu o půjčce č. 316400161, jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o půjčce a na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s poplatkem ve výši 5 120 Kč, celkem tedy částku 13 120 Kč, v 40 týdenních splátkách po 328 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy (prokázáno citovanou smlouvou o půjčce a citovanými smluvními podmínkami). Z žalobních tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila pouze částku v celkové výši 1 000 Kč. Tuto skutečnost žalovaná nerozporovala, soud má proto za prokázané, že žalovaná skutečně uhradila pouze částku 1 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou č. 1 k této smlouvě). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021, v němž byla zároveň žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, která k datu postoupení činila 12 120 Kč bez příslušenství (prokázáno dopisem nazvaným oznámení o postoupení pohledávky a podacím lístkem). Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě této výzvy. Právní zástupce žalobkyně proto žalované zaslal předžalobní upomínku a vyzval ji k úhradě dlužné částky nejpozději do 13. 8. 2021 (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 29. 7. 2021 a podacím lístkem).
7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:
8. Dle § 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti, tj. od 1. 1. 2014. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3 citovaného ustanovení).
9. Pro právní posouzení této věci – s výjimkou postoupení pohledávky – jsou tak rozhodná dále citovaná ustanovení zákona č. 513/1991 Sb. , obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 a zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“).
10. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.
11. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky.
12. Podle § 3 odst. 1 o.z. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být
v rozporu s dobrými mravy.
13. Dle § 39 o.z. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází a nebo se příčí dobrým mravům.
14. Podle § 1879 obč. zák. č. 89/2012 Sb. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá dle § 1880 odst. 1 tohoto zákoníku postupník také její příslušenství
a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná (§ 1882 odst. 1 citovaného zákoníku).
15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba mezi společností právnická osoba jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák. Právní předchůdce žalobkyně dle smluvního ujednání žalované půjčku skutečně poskytla, žalovaná svůj závazek co do vrácení jistiny ve výši 7 390,24 Kč nesplnila.
16. Soud nemohl přehlédnout, že současný věřitel – žalobkyně nabyla pohledávku v roce 2020. Přitom již od účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. a posléze z. č. 257/2016 Sb. je při posuzování spotřebitelského úvěru (tím vztah jednoznačně je) posuzována otázka zkoumání úvěruschopnosti. Žalobkyni je toto bez pochyb známo, u zdejšího soudu již několik let podává množství žalob na plnění z titulu spotřebitelských úvěrů, když pohledávky od původních věřitelů skupuje. Žalobkyně tedy musela vědět, že smlouvu, z které pohledávku postoupením v roce 2020 nabyla a nyní ji uplatňuje, by bylo nutno považovat za absolutně neplatnou, protože nesplňuje základní požadavky zákona z hlediska ochrany spotřebitele (zkoumání úvěruschopnosti). Právní předchůdce žalobkyně nijak nezkoumal úvěruschopnost žalované. Přesto se žalobkyně o své vůli rozhodla, se znalostí již téměř 12 let uplatňovaných právních požadavků na vztahy ze spotřebitelských úvěrů, takou problematickou pohledávku odkoupit a u soudu ji uplatnit. Je nutno zdůraznit, že žalobkyně nebyla v pozici věřitele, který za daného právního stavu smlouvu řádně uzavřel, a teprve v průběhu vztahu se nároky na platnost smlouvy změnily. Postoj soudu není ojedinělý, soud v tomto směru vidí paralelu i s rozhodnutími vyšších soudů a Ústavního soudu v otázce rozhodčích nálezů vydaných na základě neplatných rozhodčích doložek. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 996/18 , ze dne 4. 6. 2019:„ Pokud věřitelé uplatnili rozhodčí doložku před 11. 5. 2011 (tzn. před vydáním sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 , které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce), činili tak v období neustálené změny judikatury obecných soudů k rozhodčím doložkám a aplikuje se na ně ustanovení o stavění promlčecí lhůty. Protiústavní postup (zneužití práva) lze přičítat pouze těm poskytovatelům úvěrů, kteří rozhodčí žaloby podali vědomě po uvedeném datu a nemůže s ním být spjato stavění promlčecích lhůt nejen v předmětném rozhodčím řízení, ale ani v případném navazujícím vykonávacím řízení založeném na (neplatném) rozhodčím nálezu.“
17. Žalobkyně tedy vědomě vstoupila do právního vztahu, o kterém musela vědět, že je minimálně z hlediska morálky problematický. Soud proto jejímu nyní uplatněnému právu nemůže poskytnout ochranu z titulu platně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť takto uplatněnou pohledávku považuje za v rozporu s dobrými mravy § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. , ve spojení s § číslo. Soud proto právní vztah mezi účastníky posoudil jako vztah z bezdůvodného obohacení.
18. Žalobkyně má tak nárok pouze na náhradu bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny dluhu dle § 2991 o. z. spolu s úrokem z prodlení § 1970 o. z. od doručení žaloby, neboť předchozí výzvy k úhradě dluhu byly výzvou k úhradě plnění z neplatné úvěrové smlouvy, tedy nezaložily splatnost bezdůvodného obohacení. Uvedenému odpovídá výrok I. tohoto rozhodnutí. Ostatní nároky smluvně ujednané ve smlouvě o úvěru soud tedy pro rozpor s dobrými mravy spočívajících v okolnostech uplatnění pohledávky z titulu smlouvy o půjčce (spotřebitelský úvěr) zamítl ve výroku II.
19. Prodlení nastalo až za účinnosti z. č. 89/2012Sb, když splatným se dluh z bezdůvodného obohacení stal až doručením žaloby, předchozí výzvy odkazovaly na neplatnou úvěrovou smlouvu. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 téhož zákona, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když neshledal důvod pro její prodloužení.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 494,54 Kč, přičemž tato částka představuje 21,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 60,98 % a úspěchu žalované v rozsahu 39,02 %). Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 12 120 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání žaloby, výzva k plnění a. t.) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně v celkové výši byla přisouzena rovněž v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.