Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 308/2021-55
Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Štumpovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 18 569 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 160 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 160 Kč od datum do datum a z částky 4 160 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 613,64 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 150 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 111 Kč a smluvní pokutou ve výši 2 409 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 536 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 160 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 160 Kč od [datum] do [datum] a z částky 4 160 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 613,64 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 150 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 111 Kč a smluvní pokutou ve výši 2 409 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 536 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 569 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne datum uzavřel žalovaný s její právní předchůdkyní
právnická osoba, IČO, Smlouvu o úvěru číslo, platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne datum, jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru a na základě níž poskytla Zaplo žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit částku 24 160 Kč s příslušenstvím do datum Smlouva byla v souladu s odstavcem číslo Obchodních podmínek uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svoji vůli Smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku v rozmezí 0,01 - 1 Kč ve smyslu úvodních ustanovení VOP ze svého účtu na účet Zaplo a odsouhlasil Všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný o půjčku zažádal online na internetových stránkách webová adresa, kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři a provedl tzv. verifikační platbu k prokázání totožnosti, jíž byla dokončena žádost o půjčku. Žádost o půjčku byla žalovanému následně po posouzení jeho úvěruschopnosti schválena a byla mu poskytnuta bezhotovostně částka jistiny ve 20 000 Kč na účet, ze kterého dříve odeslal verifikační platbu. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit Zaplo smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a zároveň zaplatit paušální náhradu za odeslání písemných upomínek žalovanému. Dne datum byla mezi Zaplo a žalobkyní uzavřena (rámcová) Smlouva o postoupení pohledávek, na základě níž došlo k uzavírání jednotlivých dílčích smluv o postupování pohledávek (viz Společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek). Žalobkyně byla zmocněna k odeslání dopisů s oznámením o postoupení pohledávek. Žalovaný dosud dluží žalobkyni částku 18 719 Kč, sestávající z jistiny ve výši 16 160 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 409 Kč a paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení (od datum do datum z jistiny 16 160 Kč) ve výši 613,64 Kč, zákonný úrok z prodlení z jistiny 16 160 Kč od datum do zaplacení a náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 111 Kč. Žalobkyně dopisem ze dne datum vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a informovala o tom, že v případě jeho nesoučinnosti bude nárokovat úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky, a to za odchozí dopis 39 Kč, odchozí dopis doporučeně 50 Kč, odchozí telefonický hovor 72 Kč a osobní návštěvu 217 Kč. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Žalobkyně zaslala žalovanému poslední upomínku před podáním žaloby ze dne datum. Jelikož žalovaný porušil svou povinnost splatit částku sjednanou ve Smlouvě řádně a včas, vznikla mu dále povinnost zaplatit Zaplo smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení, přičemž nesplacená část smluvní pokuty byla na žalobkyni převedena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k témuž dni ve výši 2 409 Kč, počítané z dlužné jistiny pohledávky ve výši 16 160 Kč ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky, tj. od datum do datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z účasti u jednání dne datum se žalobkyně i její zástupce omluvili a souhlasili s projednáním věci v jejich nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto za použití ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne datum ve znění smlouvy uzavřené dne datum mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba soud zjistil, že jejím obsahem je závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému spotřebitelský neúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč a závazek žalovaného poskytnutou částku včetně úroku ve výši 4 160 Kč splatit jednorázově ve lhůtě 30 dnů, tj. do datum; nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky právnická osoba pro poskytování úvěrů splatných jednorázově. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně číslo soud zjistil, že dne datum na něj poukázal žalovaný ze svého účtu č. bankovní účet částku (verifikační platbu) 0,11 Kč. Z výpisů z účtu právní předchůdkyně žalobkyně soud dále zjistil, že na účet žalovaného č. bankovní účet poukázala dne datum částku 6 000 Kč, dne datum částku 10 000 Kč a dne datum částku 4 000 Kč. Upomínkou ze dne datum právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení dlužné částky 24 470 Kč sestávající z jistiny po splatnosti ve výši 20 000 Kč, smluvního úroku 4 160 Kč, smluvní pokuty 260 Kč a poplatku za upomínku 50 Kč, následně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu i opakovanou výzvou k úhradě ze dne datum a předžalobní výzvou ze dne datum. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka právnická osoba za žalovaným postoupena žalobkyni, změna v osobě věřitelky byla žalovanému oznámena dopisem žalobkyně ze dne datum, odeslaným doporučeně dne datum (viz podací arch). Právní zástupce žalobkyně příjmení příjmení vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne datum, odeslanou doporučeně dne datum, jak vyplývá z podacího archu.
5. Podle ust. § 101 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle ust. § 120 odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.
6. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla důkazy k prokázání zda/že posoudila schopnost žalovaného (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. O této povinnosti tvrdit a prokázat však soud žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání, a odročení jednání za tím účelem by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.
7. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu ust. § 120 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla ověřena úvěruschopnost žalovaného (tj. že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila zákonem jí uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a tedy poskytla úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaný schopen úvěr splatit).
8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 1879 zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen „o. z.”) může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobkyni byla smlouvou ze dne datum postoupena pohledávka za žalovaným, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována.
9. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.
10. Na základě shora uvedeného skutkového stavu s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným (právní předchůdkyně žalobkyně coby podnikatelka a žalovaný coby spotřebitel) nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle ust. § 2395 o. z.
13. Podle ust. § 86 odst. 1 , 2 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.). Zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Věřitel se však nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).
15. Žalobkyně tvrdila, že k posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nahlédla její právní předchůdkyně do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací), tato svá tvrzení však nepodložila žádnými důkazními návrhy. Žalobkyně tak v řízení neprokázala, že by její právní předchůdkyně při uzavření předmětné smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného (tj. že by splnila zákonem jí uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí), a tedy poskytla úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaný schopen úvěr splatit.
16. Proto soudu nezbývá než uzavřít, že smlouva o úvěru číslo uzavřená dne datum ve znění doplněném dne datum je podle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. neplatná (§§ 580 a 588 o. z.). Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013 ).
17. Podle ust. § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o revolvingovém úvěru plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat.
19. Pokud tedy žalobkyně žalovanému na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla celkem částku 20 000 Kč a žalovaný jí celkem uhradil částku 8 000 Kč (rozdíl mezi smlouvou stanovenou částkou jistiny včetně úroku, tj. 24 160 Kč, a v žalobě požadovanou nesplacenou jistinou ve výši 16 160 Kč), je žalovaný povinen vrátit žalobkyni zbývající část poskytnuté jistiny ve výši 12 000 Kč.
20. Podle ust. § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
21. Vzhledem k tomu, že splatnost předmětné pohledávky nevyplývá z právního předpisu ani nebyla mezi účastníky dohodnuta, stává se pohledávka splatnou na základě výzvy k zaplacení (§ 1958 odst. 2 o. z.), která je adresným právním úkonem. Adresný právní úkon se stává účinným v okamžiku, kdy se dostane do dispoziční sféry adresáta, tak aby měl adresát možnost se s obsahem úkonu seznámit. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dopisem ze dne datum odeslaným doporučeně dne datum, oznamujícím současně postoupení pohledávky.
22. Soud proto uložil žalovanému výrokem I. tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni nesplacenou část jistiny 12 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. , ve výši 8,25 % p. a. z částky 12 000 Kč od datum (když v prodlení se žalovaný ocitl v den následující po uplynutí lhůty stanovené v dopise žalobkyně ze dne datum odeslaném doporučeně dne datum) do zaplacení.
23. Další nároky uplatněné žalobkyní (zbytek jistiny, poplatky, smluvní pokuta, úrok a část zákonného úroku z prodlení) však soud posoudil jako nedůvodné, neboť vycházejí z absolutně neplatné smlouvy, a proto ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).
24. O náhradě nákladů řízení (výrok III. rozsudku) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 536 Kč, přičemž tato částka představuje 23,8 % z celkové výše nákladů (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 61,9 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38,1 % – soud kapitalizoval požadované úroky a úroky z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku, přičemž celkový předmět řízení činil 20 400,62 Kč (z toho 16 160 Kč jistina + 2 409 Kč smluvní pokuta + 150 Kč poplatek + 613,64 Kč kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení + 956,98 Kč zákonný úrok z prodlení od datum do datum + 111 Kč náklady spojené s uplatněním pohledávky) a žalobkyně byla úspěšná co do částky 12 648,24 Kč (12 000 + 648,24)). Náklady řízení ve výši 2 252 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 569 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Blansku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.