Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 152/2021-72
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyni: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 12.400 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.000 Kč od datum do zaplacení, do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 2.400 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12.400 Kč od datum do datum a zákonný úrok z prodlení z částky 2.400 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1.380,20 Kč, k rukám zástupce žalobce, do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.000 Kč od [datum] do zaplacení, do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 2.400 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12.400 Kč od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení z částky 2.400 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1.380,20 Kč, k rukám zástupce žalobce, do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 8. 3. 2021 domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 12.400 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Učinila tak s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba s.r.o. uzavřel se žalovaným prostřednictvím webové stránky a registrace žalovaného uzavřela dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému vyplacena dne datum částka 10.000 Kč na účet žalovaného vedený u anonymizováno. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem 2.400 Kč nejpozději dne datum. Žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho a žalobkyně požaduje zaplacení jistiny včetně poplatku celkem 12.400 Kč a zákonný úrok z prodlení 9,75 % ročně z dlužné částky 12.400 Kč od datum do zaplacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva dne datum.
2. K ověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy uvedla žalobkyně k výzvě soudu, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žadatele o úvěr výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Žadateli byla ponechána rezerva 10% rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, přičemž uvedených 10% se musí rovnat minimálně životnímu minimu ve výši 3.410 Kč. Dále byl žadatel lustrován v dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB.
3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.
4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
5. Soud ve věci provedl dokazování listinami – jednotlivou smlouvou o úvěru dne číslo ze dne datum, rámcovou smlouvou číslo částí výpisu z běžného účtu žalobkyně ze dne
datum, částí výpisu z běžného účtu žalobkyně ze dne datum, formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek mezi právnická osoba a žalobkyní včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a výzvou k zaplacení ze dne datum, včetně dokladu o odeslání žalovanému dne
datum, sdělením anonymizováno ze dne datum, bankovními výpisy z účtu žalovaného listopad 2018 až prosinec 2019, z nichž učinil následující skutková zjištění (a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu):
právnická osoba jako podnikatel (věřitel) a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru – spotřebitelskou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10.000 Kč. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci, má soud s ohledem na předložené důkazy za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovaným ze smlouvy, společně s dalšími pohledávkami, na žalobkyni (§ 1879 an. Občanského zákoníku ), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno.
Z rejstříku zahájených soudních řízení (nahlédnutím do informačního systému používaného soudem) soud zjistil, že proti žalovanému byly v letech 2017 až 2021 zahájena tři exekuční řízení a následně byla zahájena další řízení, ze kterých plyne, že ke dni sjednávání předmětného úvěru měl žalovaný dluhy z předchozích úvěrů poskytnutých nebankovními subjekty, které nebyly řádně spláceny. Dále soud zjistil, že žalovaný byl ustanoven pěstounem nezletilé sestře. Z registru obyvatel soud zjistil, že ke dni datum byl žalovaný svobodný a bezdětný. Z bankovních výpisů z účtu žalovaného u anonymizováno soud zjistil, že v období před uzavřením smlouvy měl žalovaný pravidelný příjem ze mzdy cca 11.000 Kč až 14.000 Kč měsíčně a z dávky pěstounské péče (odměna pěstouna) ve výši 8.265 Kč. Z těchto výpisů také soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy splácel, ale také čerpal několik krátkodobých úvěrů u nebankovních subjektů (BB finance, Cool Credit, ZAPLO, Everydayfinance).
6. V případě smlouvy o úvěru se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu.
7. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona číslo 89/2012 Sb. občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Dle ustanovení § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
11. Dle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Dle ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
13. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
14. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021 ) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 : Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
15. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne
21. 2. 2019 smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Jednalo se o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr nebo zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Povinností věřitele bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit.
16. Právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalovaného na základě porovnání mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Soudu však není zřejmé jaké příjmy a výdaje byly žadatelem doloženy. Žalobkyně ani přes výzvu soudu svoje tvrzení nedoplnila o konkrétní zjištění. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že při sjednávání spotřebitelského úvěru se právní předchůdce žalobkyně nezabýval poměry žalovaného dostatečně, s vynaložením odborné péče. Z informací zjištěných soudem byla finanční situace a tedy i úvěruschopnost žalovaného špatná. Výdaje žalovaného, kromě výdajů na úhradu předcházejících závazků, nebylo možno soudem nijak ověřit. Žalovaný řešil svoji špatnou finanční situaci rychlými zápůjčkami a úvěry u nebankovních subjektů, což bylo možno zjistit z bankovního výpisu z účtu žalovaného. A dle četnosti těchto závazků je zjevné, že se dostal do tzv. dluhové pasti, kdy jeden dluh řešil dluhem dalším.
17. Z tvrzení žalobkyně, které nebylo doloženo žádnými důkazy, tedy soudu není zřejmé, na základě jakých informací dospěl poskytovatel úvěru k závěru, že žalovaný je úvěruschopný. Ani samotná skutečnost, že má žalovaný stabilní příjem (pokud by byl žadatelem prokázán), není postačující pro prokázání jeho úvěruschopnosti, pokud není dostatečně zkoumána jeho výdajová stránka, případně je-li žadatel výrazně nad výši tohoto příjmu zadlužen (a toto riziko v případě osob, které vyhledávají nebankovní poskytovatele úvěru, zásadně existuje). Za této situace by obezřetný a rozumný úvěrující vyžadoval po osobě žadatele bližší informace k jeho majetkové situaci a tyto s větší pečlivostí prověřoval. Ačkoli to žalobkyně v obecné rovině tvrdí, v tomto konkrétním případě neprokázala, že by zjišťovala (ověřovala) příjmy a výdaje žadatele – mzdu, náklady na bydlení, výši dluhového zatížení. Na základě informací, které žalobkyně měla či spíše neměla, si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.
18. Soud dospěl závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posuzována řádně. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené dne datum.
19. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 10.000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně ničeho nezaplatil. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 10.000 Kč. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 10.000 Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od datum tj. ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě ze dne datum, do zaplacení. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.
20. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Vzhledem k nečinnosti žalovaného v řízení soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době šesti měsíců od právní moci rozsudku, tak aby žalovanému poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň jej nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.
21. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 12.400 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 10.000 Kč, tj. v rozsahu 61,29 % (čistý úspěch). Náklady řízení představují uhrazený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení dle ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, v sazbě 300 Kč za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty přes 10.000 Kč do 30.000 Kč (neboť se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč). Náklady právního zastoupení jsou tvořeny odměnou za celkem 3 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé a výzvu k plnění) ve výši 900 Kč, dále režijním paušálem za 3 úkony právní služby po 100 Kč úkon ve výši 300 Kč (za přípravu a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzvu k plnění) a DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad, které je advokát, který je plátcem DPH, povinen odvést dle zvláštního zákona (zákona o DPH), tj. z částky 1.200 Kč, ve výši 252 Kč Celkem činí náklady řízení částku 2.252 Kč, z toho 61,29 % činí 1.380,20 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu shodně jako v případě plnění jistiny dluhu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.