Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
7 C 241/2021-51
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem trvale ulice a číslo, PSČ obec
o zaplacení částky 105.056,48 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 37.194 Kč a zákonný úrok z prodlení
8,5% ročně z částky 37.194 Kč od datum do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1.500 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.
II. Návrh, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 67.862,48 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4.816,75 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši
3.737,32 Kč, úrok 29 % ročně z částky 32.903,81 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3.591,03 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8.279,81 Kč, úrok 29 % ročně z částky 24.530,75 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky číslo od datum do datum a zákonný úrok z prodlení z částky číslo od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 37.194 Kč a zákonný úrok z prodlení 8,5% ročně z částky 37.194 Kč od [datum] do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1.500 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>II. Návrh, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 67.862,48 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4.816,75 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3.737,32 Kč, úrok 29 % ročně z částky 32.903,81 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3.591,03 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8.279,81 Kč, úrok 29 % ročně z částky 24.530,75 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky [číslo] od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení z částky [číslo] od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Návrhem, podaným u Okresního soudu ve Vyškově dne 30. 7. 2021, domáhala se žalobkyně, aby soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit jí částku 105.056,48 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svůj návrh odůvodnila tím, že dne 26. 4. 2018 došlo mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, identifikační číslo se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované zápůjčku ve výši 40.000 Kč, tuto částku žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku 40.000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 32.019 Kč v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 4.002 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla uhrazena dne datum. Žalovaná měla uhradit všechny splátky nejpozději do datum Celkem žalovaná na svůj dluh zaplatila 28.714 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že dne datum došlo mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, identifikační číslo se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované zápůjčku ve výši 40.000 Kč, tuto částku žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku 40.000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 38.491 Kč ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 3.271 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla uhrazena dne datum. Žalovaná měla uhradit všechny splátky nejpozději do datum. Celkem žalovaná na svůj dluh zaplatila 14.092 Kč.
2. Smlouvou ze dne datum postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovanou ze smluv o zápůjčce číslo číslo žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění, na kterou však nijak nereagovala.
3. K výzvě soudu doplnila žalobkyně skutková tvrzení týkající se splnění povinnosti prověřit před poskytnutím spotřebitelského úvěru úvěruschopnost žalované, a to podáním ze dne datum. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla posouzena na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované vždy před uzavřením konkrétní smlouvy, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v zákaznické kartě.
4. Žalovaná se na výzvu soudu, uloženou usnesením zdejšího soudu ze dne 2. 11. 2021, č. j.
7C 241/2021 -46 ve věci nevyjádřila.
5. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
6. Soud ve věci provedl dokazování listinami – zákaznickou kartou (žádostí o spotřebitelský úvěr) ze dne datum, zákaznickou kartou (žádostí o spotřebitelský úvěr) ze dne datum, Smlouvou o zápůjčce číslo ze dne datum, smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce, Smlouvou o zápůjčce číslo ze dne datum, smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy ke smlouvě – seznamu postoupených pohledávek (číslo řádku 1973 a číslo), oznámením o postoupení pohledávek z datum včetně dokladu o odeslání - podacího lístku ze dne
datum, výzvou k plnění ze dne datum včetně dokladu o odeslání - podacího lístku ze dne datum, tabulkou umoření ke smlouvě číslo ze dne datum tabulkou umoření ke smlouvě číslo ze dne datum, výpisem z centrální evidence osob k osobě žalované.
7. Soud důkazy hodnotil podle § 132 občanského soudního řádu , tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.
8. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu:
9. Žalovaná dne datum požádala společnost právnická osoba o zápůjčku ve výši 40.000 Kč. Do zákaznické karty uvedla své osobní údaje, sdělila, že je vdaná, má učňovské vzdělání, má tři vyživované osoby bez bližší specifikace, nevlastní auto, bydlí u rodičů a je zaměstnaná jako laboratorní dělnice u firmy právnická osoba se sídlem v obec s průměrnou čistou mzdou ve výši 18.787 Kč, dalším příjmem domácnosti je částka 73.000 Kč bez bližší specifikace a doložení tohoto příjmu, v údaji o výdajích žadatele je uvedena částka 15.150 Kč jako„ odhadované“ měsíční výdaje. Žadatelka dále uvedla, že má bankovní účet a má zápůjčku u jiné společnosti, přičemž externí splátky zápůjček činí 7.600 Kč. Dále je v žádosti uvedena interní splátka anonymizováno ve výši 0 Kč. K ověření údajů uvedených v žádosti byly žalovanou předloženy dokumenty: pracovní smlouva na dobu neurčitou od datum a 3 výpisy z bankovního účtu.
10. Dne datum uzavřela žalovaná s právnická osoba smlouvu o zápůjčce číslo na základě které jí byla poskytnuta zápůjčka ve výši 40.000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě o zápůjčce zavázala zaplatit poplatek ve výši 32.019 Kč, který se skládal z úroku ve výši 9.803 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 13.404 Kč, poplatku za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 8.812 Kč. Žalovaná se ve smlouvě o zápůjčce zavázala zaplatit celkovou částku 72.019 Kč v hotovosti v 18 splátkách ve výši 4.002 Kč měsíčně. Smlouvou je dále sjednána výše úrokové sazby ve výši 29 % ročně a je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Z tabulky umoření ke smlouvě číslo vyhotovené dne datum vyplývá, že žalovaná uhradila na pohledávku celkem částku 28.714 Kč, v osmi splátkách.
11. Žalovaná dne datum požádala společnost právnická osoba o zápůjčku ve výši 40.000 Kč. Do zákaznické karty uvedla své osobní údaje, sdělila, že je vdaná, má učňovské vzdělání, má tři vyživované osoby bez bližší specifikace, nevlastní auto, bydlí u rodičů a je zaměstnaná jako laboratorní dělnice u firmy právnická osoba se sídlem v obec s průměrnou čistou mzdou ve výši 19.255 Kč, dalším příjmem domácnosti je částka 52.600 Kč bez bližší specifikace a doložení tohoto příjmu, v údaji o výdajích žadatele je uvedena částka 16.500 Kč jako„ odhadované“ měsíční výdaje. Žadatelka dále uvedla, že má bankovní účet a má zápůjčku u jiné společnosti, přičemž externí splátky zápůjček činí 5.000 Kč. Dále je v žádosti uvedena interní splátka anonymizováno ve výši 4.002 Kč. K ověření údajů uvedených v žádosti byly žalovanou předloženy dokumenty: pracovní smlouva na dobu neurčitou od datum a 2 výpisy z bankovního účtu.
12. Dne datum uzavřela žalovaná s právnická osoba smlouvu o zápůjčce číslo na základě které jí byla poskytnuta zápůjčka ve výši 40.000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě o zápůjčce zavázala zaplatit poplatek ve výši 38.491 Kč, který se skládal z úroku ve výši 13.183 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 14.752 Kč, poplatku za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 10.556 Kč. Žalovaná se ve smlouvě o zápůjčce zavázala zaplatit celkovou částku 78.491 Kč v hotovosti ve 24 splátkách ve výši 3.271 Kč měsíčně. Smlouvou je dále sjednána výše úrokové sazby ve výši 29 % ročně a je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Z tabulky umoření ke smlouvě číslo vyhotovené dne datum vyplývá, že žalovaná uhradila na pohledávku celkem částku 14.092 Kč, v pěti splátkách.
13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek strana anonymizováno číslo řádku rok a strana anonymizováno číslo řádku číslo, soud zjistil, že společnost právnická osoba postoupila pohledávky za žalovanou ze smluv číslo na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum.
14. Z rejstříku zahájených soudních řízení (nahlédnutím do informačního systému používaného soudem) soud zjistil, že proti žalované byla v letech 2017 až 2021 zahájeno třináct exekučních řízení, ze kterých plyne, že ke dni sjednávání předmětného úvěru měla žalovaná další dluhy z předchozích úvěrů poskytnutých nebankovními subjekty, které nebyly řádně spláceny. Z registru obyvatel soud zjistil, že ke dni uzavírání předmětných smluv byla žalovaná vdaná a měla dvě děti.
15. Smluvní vztahy založené smlouvami o zápůjčce uzavřenými mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb. , občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.
16. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
17. Dle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku , při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
18. Dle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 občanského zákoníku , věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
19. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.
20. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
22. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
23. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
24. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021 ) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 : Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
25. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne
datum a dne datum smlouvy o zápůjčce, v obou případech se jednalo o spotřebitelské smlouvy. V obou případech se jednalo o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované,
a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.
26. Soud ve vztahu ke smlouvě o zápůjčce číslo posoudil úvěruschopnost žalované ke dni datum dle shora zjištěných informací, v souvislostech poskytnutého úvěru, a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny příjmy a výdaje žalované, v kartě zákazníka je uveden další příjem domácnosti v nadstandartní výši 73.000 Kč, aniž by byla tato informace dále prověřována a ověřována. Soud uvedenou informaci posoudil jako neověřenou a vycházel z příjmu žadatelky ve výši 18.787 Kč měsíčně. V kartě zákazníka jsou uvedeny„ odhadované“ výdaje ve výši 15.150 Kč. Pakliže se má jednat o náklady žalované a tří členů její domácnosti na bydlení, jídlo, ošacení atd. pak soud vyhodnotil tuto částku, jako částku na hranici životního minima. Nicméně porovnáním těchto nákladů s výší prokázaného příjmu (18.787 Kč) a žadatelkou potvrzenou výší splátek předchozích dluhů (7.600 Kč), nelze dospět k jinému závěru, než že žadatelka neměla volné prostředky pro splácení dalšího závazku. Poskytovatel úvěru se v daném případě spokojil s ničím nepodloženým údajem žadatelky o výši dalšího příjmu domácnosti a další posuzování solventnosti žadatelky pak již proběhlo zcela formálně s cílem vykázat aktivitu pro splnění povinnosti věřitele dle zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace by obezřetný a rozumný úvěrující vyžadoval po žadateli o úvěr doložení takto tvrzeného příjmu domácnosti.
27. Ačkoli to žalobkyně v obecné rovině tvrdí, v tomto konkrétním případě neprokázala, že by zjišťovala (ověřovala) příjmy a výdaje žadatele. Na základě informací, které žalobkyně měla (resp. s ohledem na zcela absentující ověření informace o dalším příjmu domácnosti žadatelky), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalované lze úvěr poskytnout, naopak z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti bylo zřejmé, že její příjem s ohledem na počet osob na žalované výživou závislých je zcela minimální. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovanou skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce uzavřené dne datum číslo.
28. Ve vztahu ke smlouvě o zápůjčce číslo posoudil úvěruschopnost žalované ke dni
datum dle shora zjištěných informací, v souvislostech poskytnutého úvěru, a dospěl k závěru, že ani v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny příjmy a výdaje žalované, v kartě zákazníka je opět uveden další příjem domácnosti v nadstandartní výši 52.600 Kč, aniž by byla tato informace dále prověřována a ověřována. Soud uvedenou informaci posoudil jako neověřenou a vycházel z příjmu žadatelky ze mzdy ve výši 19.255 Kč měsíčně. Ohledně uvedené smlouvy dospěl soud ke stejným závěrům jako v případě zápůjčky ze dne datum poskytovatel úvěru se v daném případě spokojil s ničím nepodloženým údajem žadatelky o výši dalšího příjmu domácnosti a další posuzování solventnosti žadatelky pak již proběhlo zcela formálně s cílem vykázat aktivitu pro splnění povinnosti věřitele dle zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace by obezřetný a rozumný úvěrující vyžadoval po žadateli o úvěr doložení takto tvrzeného příjmu domácnosti.
29. Ani v tomto případě žalobkyně neprokázala, že by zjišťovala (ověřovala) příjmy a výdaje žadatele. Na základě informací, které žalobkyně měla (resp. s ohledem na zcela absentující ověření informace o dalším příjmu domácnosti žadatelky), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalované lze úvěr poskytnout, naopak z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti bylo zřejmé, že její příjem s ohledem na počet osob na žalované výživou závislých je zcela minimální. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovanou skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce uzavřené dne datum číslo.
30. Na základě neplatných smluv o zápůjčkách číslo ze dne datum a číslo ze dne datum bylo žalované poskytnuto plnění celkem 80.000 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně zaplatila celkem 42.806 Kč. Uvedené tvrzení žalovaná nezpochybnila. Žalovaná je tak povinna s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 37.194 Kč. Soud proto žalovanou k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 37.194 Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od datum tj. ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě ze dne datum, do zaplacení. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.
31. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odstavec 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalované, přičemž přihlédl ke značnému dluhovému zatížení a probíhajícím exekučním řízením, které zjistil z informačního systému soudu. Jako přiměřené možnostem žalované považuje soud úhradu dluhu v pravidelných měsíčních splátkách po 1.500 Kč do zaplacení. Při takto stanovené měsíční splátce dojde k celkové úhradě přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době, žalované bude poskytnuta možnost uhradit dluh, aniž by byla nepřiměřeně zvýhodněna na úkor žalobkyně. Výhoda splátek je však podmíněna tím, že žalovaná bude svůj dluh stanoveným způsobem plnit. Pokud žalovaná nezaplatí byť jen jedinou splátku řádně a včas, ztratí výhodu splátek a celý dluh se stane splatným najednou. Žalobkyně by se pak mohla domáhat výkonu tohoto rozsudku pro celou zbylou nezaplacenou částku.
32. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odstavec 2 občanského soudního řádu , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08 ). Žalobkyně požadovala zaplacení částky 125.481,39 Kč (včetně příslušenství), přičemž úspěšná byla co do částky 37.194 Kč. V dané věci byla tedy úspěšná žalovaná v rozsahu 40,72% (čistý úspěch) a náhrada nákladů řízení by příslušela žalované, které však v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí.