Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
36 C 282/2020-104
Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. jméno příjmení a soudci ve věci
žalobce: ; celé jméno žalobce, narozený dne datum
bytem adresa
zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti;
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o částka s příslušenstvím
o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 28. 5. 2021, č. j. 36 C 282/2020 – 57
takto:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta.
Odůvodnění:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta.
1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částka se zákonným úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dalším výrokem (II.) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částka, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
2. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný. V odůvodnění odvolání namítá, že soud prvního stupně nehodnotil provedené důkazy a vyjádření žalovaného v jejich vzájemných souvislostech, to se týká především vyslechnutí svědka příjmení. Soud důkazní návrhy žalovaného zamítl s tím, že svědek je nedostižný, že se nachází v nemocnici a dále pro nadbytečnost. S tímto výrokem soudu žalovaný nemůže v žádném případě souhlasit, neboť svědek příjmení celou dobu záležitost vyřizoval a zprostředkovával, přebíral finanční plnění od žalovaného a tvrdil mu stále, že je vše splacené a vyřízené. Žalovaný mu tyto skutečnosti uvěřil, včetně toho, že veškeré podklady o půjčce již neexistují. Proto je výslech svědka příjmení nutný k objasnění, jak s předanými finančními prostředky a listinami týkajícími se půjčky naložil, za jakým účelem byla půjčka poskytnuta a vysvětlil, vztah k žalobci. Žalovaný v žádném případě netvrdil, že žalobci peníze nikdy nevrátil. S žalobcem se nikdy nesetkal, nikdy jej neviděl, veškerý styk zajišťoval svědek příjmení, včetně přijímání hotovostních plnění vyplývajících z uvedené půjčky. Žalovaný se z jednání u soudu prvního stupně řádně omluvil a nelze tedy tvrdit, že se tímto připravil o možnost označit další důkazy, že dluh zanikl splněním, a k dalším skutečnostem, včetně návrhu na doplnění důkazů a předvolání svědků. Dále soud prvního stupně nevyhodnotil řádně výpověď svědka jméno příjmení, a to především, že svědek příjmení mu sdělil, že jsou všechny závazky vůči žalobci a i jemu vyrovnány. Žalovaný tak navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.
3. Žalobce se k podanému odvolání vyjádřil tak, že dokazování bylo provedeno dostatečným, resp. úplným, způsobem. Směrem k rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení, které mu předcházelo, nelze ničeho vytknout. Pokud žalovaný namítá, že nebyl vyslechnut svědek příjmení, pak s tím se soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku řádně vypořádává, jednalo se o kombinaci procesní ekonomie a nadbytečnosti. Svůj díl pak sehrála i osobní nepřítomnost žalovaného u soudního jednání a tedy nemožnost doplnit či změnit skutková tvrzení. Pokud soud prvního stupně věc projednal bez přítomnosti žalovaného, se všemi důsledky s tím spojenými, bylo to zcela po právu a v souladu s platným právním řádem. Stejně tak se žalobce neztotožňuje s názorem žalovaného, pokud jde o hodnocení výslechu svědka příjmení, ten soud prvního stupně vyhodnotil v rozsudku zcela správně a tak, jak svědek svou svědeckou výpověď před tímto soudem zrealizoval. Žalovaný, resp. jeho obchodní společnosti, mají obrovské finanční problémy v řádech desítek milionů korun českých. Žalobce tak navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.
5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobce se žalobou podanou k soudu prvního stupně dne datum domáhal po žalovaném zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že dne datum uzavřel jako zapůjčitel s žalovaným jako vydlužitelem písemnou smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovanému zapůjčil částku částka. Dluh měl být uhrazen nejpozději do datum. Přestože byl žalovaný k úhradě dluhu vyzván předžalobní upomínkou učiněnou prostřednictvím advokáta žalobce, dluh neuhradil a žalobci tak nezbývá, než se svých nároků domoci soudní cestou. V průběhu řízení pak žalobce doplnil, že o zapůjčení peněz žalovanému byl žalobce požádán jméno příjmení, který byl zaměstnancem žalovaného. jméno příjmení žalobce oslovil jako svého známého, jestli ten by nebyl ochoten cca na dva měsíce zapůjčit žalovanému částku částka, tato částka měla být určena na zaplacení leasingu za vozidlo zakoupené žalovaným, které mělo být poskytnuto jméno příjmení jako zaměstnanci žalovaného k dalšímu ježdění. Přímý smluvní vztah existoval pouze mezi žalobcem a žalovaným. Žalobce s vědomím, že pomůže svému známému jméno příjmení, žalovanému zápůjčku částka prostřednictvím jméno příjmení poskytl.
6. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že se jedná o neexistující pohledávku, která byla v minulosti zcela uhrazena prostřednictvím jméno příjmení Tomu žalovaný předal finanční prostředky s tím, že věc bude tímto vyřízena. Žalovaný jméno příjmení vše uvěřil s tím, že též vrátí vystavenou směnku, včetně smlouvy o půjčce a potvrzení o převzetí peněz. Sám žalovaný se s žalobcem nikdy nesetkal, nikdy jej neviděl, v jeho přítomnosti nic nepodepisoval. Finanční prostředky přebral jméno příjmení, ty sloužily k nákupu nákladního automobilu, se kterým jméno příjmení jezdil, sám jméno příjmení žalovaného požádal, aby si finanční prostředky zapůjčil, finanční prostředky sloužily k nákupu nákladního automobilu z důvodu, že ten byl v té době v majetku žalovaného.
7. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že žalobce jako zapůjčitel a žalovaný jako vydlužitel uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě které zapůjčitel zapůjčil vydlužiteli částku částka se splatností do datum. Současně soud prvního stupně zjistil, že žalovaný dne datum vystavil vlastní směnku na částku částka, kterou zaplatí žalobci dne datum. Z příjmového pokladního dokladu ze dne datum bylo soudem prvního stupně zjištěno, že žalovaný přijal od žalobce částku částka, což stvrdil svým podpisem.
8. Z předžalobní upomínky ze dne datum bylo soudem prvního stupně zjištěno, že touto upomínkou, učiněnou za žalobce jeho advokátem, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve výši částka včetně příslušenství a nákladů zastoupení, do datum. Tento dopis byl podán k poštovní přepravě dne datum.
9. V řízení před soudem prvního stupně slyšený svědek jméno příjmení, známý žalovaného, vypověděl, že ví o tom, že jméno příjmení půjčil žalovanému částka, je tak podivné, že tyto finanční prostředky žádá vrátit žalobce. Svědek nebyl u předání peněz, ani u jejich vrácení. jméno příjmení svědkovi sdělil, že jsou se žalovaným vyrovnáni, žalovaný pak svědkovi řekl, že peníze byly vrácené a to v hotovosti k rukám jméno příjmení někdy v roce rok. Až později, co byly peníze vráceny, se svědek příjmení od žalovaného dozvěděl, že jméno příjmení přišel se směnkou, že to bylo celé na žalobce a že by se peníze měly vrátit. Veškeré tyto informace má svědek od žalovaného.
10. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce dne datum předal žalovanému částku částka, kterou se žalovaný zavázal žalobci uhradit do datum, přičemž tuto svou povinnost žalovaný nesplnil.
11. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle ustanovení § 2390 o. z. s tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce na částku částka, splatnou dne datum a vzhledem k tomu, že žalovaný v postavení vydlužitele zapůjčenou částku částka žalobci v postavení zapůjčitele v dohodnutém čase nevrátil, žalobě zcela vyhověl a to včetně požadovaného úrokového příslušenství, úroku z prodlení.
12. Jestliže soud prvního stupně žalobě vyhověl, rozhodl správně.
13. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, tak odvolací soud odkazuje na důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně, popsané v odůvodnění napadeného rozsudku.
14. I odvolací soud má tak za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobce v postavení zapůjčitele zapůjčil žalovanému v postavení vydlužitele částku částka, se splatností do datum. Tato skutečnost je prokázána smlouvou o zápůjčce, kde byť v záhlaví jsou účastníci smlouvy označeni opačně, tak jejich podpisy na smlouvě o zápůjčce jsou již přiřazeny k správným pojmům zapůjčitel a vydlužitel.
15. Poskytnutí částky částka žalobcem žalovanému pak prokazuje směnka žalovaným vystavená a jím podepsaná dne datum, ve které je výslovně uveden závazek žalovaného za tuto vlastní směnku zaplatit žalobci částku částka ve lhůtě do datum.
16. Stejně tak příjmový doklad podepsaný žalovaným potvrzuje, že dne datum převzal žalovaný od žalobce částku částka.
17. To, že se částka částka dostala do dispozice žalovaného, pak vyplývá z jeho vyjádření v průběhu řízení před soudem prvního stupně, kdy žalovaný např. již ve svém vyjádření ze dne datum na číslo listu spisu uvedl, že se jedná o uhrazenou pohledávku. Stejně tak ve svém vyjádření k žalobě ze dne datum na číslo listu spisu žalovaný výslovně uvedl, že pohledávka žalobce byla v minulosti zcela uhrazena.
18. S těmito tvrzeními pak není v rozporu ani výpověď svědka jméno příjmení, známého žalovaného, který ve své svědecké výpovědi uvedl, že se od jméno příjmení dozvěděl, že jsou s žalovaným vyrovnáni.
19. Dle ustanovení § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
20. Dle ustálené judikatury týkající se smlouvy o půjčce v poměrech obč. zák. použitelné i na institut smlouvy o zápůjčce upravené v ustanovení § 2390 a násl. o. z. je smlouva o zápůjčce tradičně považována za smlouvu reálnou, což znamená, že k této smlouvě nedochází jen na základě dohody stran ale až skutečným odevzdáním předmětu půjčky dlužníku (rozsudek anonymizována dvě slova sp. zn. spisová značka).
21. Věřitel, tedy zapůjčitel, který se domáhá po dlužníku, tedy vydlužiteli, vrácení zapůjčených peněz, musí v intencích ustanovení § 2390 o. z. splnit důkazní povinnost (unést důkazní břemeno) nejen o tom, že s dlužníkem v určité době uzavřel smlouvu o zápůjčce peněz a že tyto peníze měly být v dohodnuté době vráceny, ale i o tom, že tyto peníze vydlužiteli skutečně přenechal.
22. Z výše citovaných důkazů, stejně jako ze samotného postoje žalovaného v průběhu řízení před soudem prvního stupně, nemá odvolací soud žádné pochybnosti o tom, že finanční prostředky ve výši částka na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce mezi žalobcem v postavení zapůjčitele a žalovaným v postavení vydlužitele, se žalovanému do jeho sféry dostaly, a to prostřednictvím jméno příjmení.
23. Z logiky věci vyplývá, že pokud se žalovaný nároku žalobce bránil tím, že poskytnuté finanční prostředky žalobci opět prostřednictvím jméno příjmení vrátil, musely mu být nejprve žalobcem přenechány.
24. Je přitom nepodstatné, že žalovaný tvrdí, že se se žalobcem nikdy nesetkal, že v jeho přítomnosti ničeho nepodepisoval.
25. Listinné důkazy, stejně jako sám žalovaný, potvrzují, že částka částka žalovanému žalobcem zapůjčená dne datum, měla být žalobci zaplacena do datum, přičemž finanční prostředky ve výši částka žalovaný prostřednictvím jméno příjmení skutečně obdržel.
26. Jestliže tedy v projednávaném sporu o vrácení zapůjčené částky částka žalobce v postavení zapůjčitele unesl břemeno tvrzení, že s žalovaným v postavení vydlužitele uzavřel smlouvu o zápůjčce a že mu poskytl finanční prostředky částka, tak důkazní břemeno ohledně existence právní skutečnosti, která měla za následek zánik dluhu, leží na dlužníkovi (vydlužiteli), tedy žalovaném.
27. Žalovaný se k jednání před soudem prvního stupně nedostavil a nemohlo mu být tak dáno poučení předpokládané ustanovením § 118a odst. 1 o. s. ř. k vylíčení rozhodných skutečností ohledně způsobu vrácení zapůjčených peněz v dohodnuté době žalobci.
28. S ohledem na existenci důkazního břemene o existenci skutečnosti, která měla za následek zánik dluhu žalovaného, bylo třeba žalovaného poučit, aby tvrdil rozhodné skutečnosti týkající se toho, že částka částka jemu zapůjčená, se do doby splatnosti zápůjčky, tj. do datum, dostala do sféry žalobce a že tedy jeho dluh vůči žalobci zanikl.
29. V řízení před soudem prvního stupně tak vznikla nutnost žalovaného vyzvat k doplnění tvrzení o tom, kde on sám částku částka získal, odkud konkrétně tuto částku vzal a v jakých bankovkách jméno příjmení ji měl předat a jaké bylo konkrétní ujednání mezi ním a jméno příjmení, jak ten s částkou částka, získanou od žalovaného, naloží, kdy a za jakých podmínek jí měl žalobci předat.
30. Teprve po doplnění těchto rozhodných skutečností žalovaným by přicházel v úvahu jím navrhovaný výslech jméno příjmení jako svědka, neboť nejprve vždy existuje povinnost tvrzení a až na ní navazuje povinnost důkazní, ta nikdy povinnost tvrzení nahrazovat nemůže. Soudu musí být vždy znám okruh rozhodných skutečností pro rozhodnutí ve věci samé, ty je pak možné dokazovat důkazními prostředky, v tomto případě výpovědí svědka jméno příjmení.
31. Ve světle těchto závěrů tak soud prvního stupně nepochybil, když jméno příjmení jako svědka nevyslechl, byť to žalovaný v řízení před soudem prvního stupně navrhoval, neboť nebyl znám okruh rozhodných skutečností, ke kterým by se tento svědek měl vyjádřit.
32. Svědecká výpověď jméno příjmení pak není způsobilá prokázat vrácení zápůjčky žalovaným žalobci.
33. Pokud pak jde o osobu žalovaného, tak z důkazu provedeného v odvolacím řízení, sdělení Policie České republiky ze dne datum pro potřeby název soudu, vyplývá, že dne datum bylo zahájeno trestní stíhání žalovaného pro přečin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby dle § 241 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku. Současně z této listiny vyplývá, že společnosti žalovaného, kterých je jediným jednatelem, jsou dlouhodobě zadluženy, v současné době probíhá insolvenční řízení. Tato skutečnost pak žalovaného značně znevěrohodňuje, přičemž ten, ač řádně předvolán, se nedostavil ani k jednání u odvolacího soudu.
34. Ze všech těchto důvodů tak i odvolací soud dospěl k jednoznačnému závěru, že žalovaný v postavení vydlužitele nesplnil svou povinnost z se žalobcem uzavřené smlouvy o zápůjčce dne datum, když dne datum tak, jak se zavázal, mu zapůjčenou částku částka nevrátil a že nárok na zaplacení jistiny žalobcem v tomto řízení vymáhané je dán.
35. Žalobci přiznaný úrok z prodlení pak vychází z ustanovení § 1970 o. z., skutkových zjištění, že žalovaný měl žalobci zapůjčenou částku částka vrátit do datum, přičemž výše úroku z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a aktuální výše reposazby platné pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení žalovaného se zaplacením dluhu.
36. Nepochybil-li soud prvního stupně ani ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (zde odvolací soud odkazuje na podrobné odůvodnění tohoto výroku v napadeném rozsudku), tak odvolací soud z výše popsaných důvodů rozsudek soudu prvního stupně v jeho věcně správných výrocích potvrdil (§ 219 o. s. ř.).
37. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když i v odvolacím řízení úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů v této fázi řízení mu vzniklých.
38. Žalobci přiznaná náhrada nákladů odvolacího řízení představuje náklady jeho právního zastoupení sestávající z odměny za dva úkony právní služby ve výši částka dle § 11 odst. 1 písm. k ) a g) a § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a dvou režijních paušálů ve výši částka dle § 13 odst. 1, 4 této vyhlášky. Podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř. patří k nákladům řízení též náhrada za daň z přidaného hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je povinen advokát odvést dle zvláštního předpisu, a to v aktuální výši 21 % (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění).
39. Žalobci celkem přiznanou náhradu nákladů odvolacího řízení v částce částka uložil odvolací soud žalovanému zaplatit v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) k rukám advokáta žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v obec prostřednictvím Okresního soudu Praha - západ, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem.