Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 C 24/2022-71

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částka s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v rozsahu, ve kterém se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Zamítá se žaloba v rozsahu, ve kterém se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka] a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne datum, posléze na výzvu soudu doplněnou, domáhala zaplacení částky částka s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tak, že uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal splatit v měsíčních splátkách po 2,79 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr celkem částka, což žalobkyně započetla zčásti na jistinu, zčásti na úrok, zčásti na poplatky. Jelikož žalovaný porušil svou povinnost splácet úvěr řádně a včas, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni datum. Žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu před podáním žaloby, a to i právním zástupcem žalobkyně, avšak dluh neuhradil. Žalobkyně se konkrétně domáhala neuhrazené jistiny ve výši částka, dále nákladů na vymáhání ve výši částka (vycházejících z úvěrových podmínek) a smluvních pokut ve výši částka (s tím, že měla dle úvěrových podmínek právo požadovat smluvní pokutu ve výši částka za případ prodlení s úhradou splátky). Kapitalizovaný úrok ve výši částka žalobkyně vypočetla za období od datum do datum na základě sazby ve výši 28,88 % ročně. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši částka žalobkyně vypočetla ze zákonné sazby za období od datum do datum.

2. Soud ještě před ústním jednáním písemně vyzval žalobkyni usnesením ze dne 19. 1. 2022, č. j. -49, aby doplnila svá tvrzení a uvedla mimo jiné, jakým konkrétním způsobem identifikovala při uzavírání tvrzené smlouvy o úvěru žalovaného, na základě čeho lze usuzovat, že právě žalovaný projevil vůli tvrzenou smlouvu o úvěru uzavřít a jak konkrétně a na základě jakých konkrétních informací a dokladů posuzovala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného a z čeho vyplynulo, že nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti dluh splatit. Zároveň ji upozornil, že pokud svá tvrzení nedoplní či nenavrhne důkazy potřebné pro prokázání svých tvrzení, vystavuje se nebezpečí, že bude ve sporu zcela či zčásti neúspěšná. Žalobkyně svá tvrzení a důkazní návrhy doplnila písemně, k ústnímu jednání soudu se však nedostavila. jméno se tedy vystavila nebezpečí, že tvrzení a navrhované důkazy dle doplnění žaloby nemusejí postačovat pro prokázání její skutkové verze a vzhledem k neúčasti na jednání se jí nedostane (fakticky dalšího) poučení ve smyslu

3. Žalobkyně v doplnění žaloby učiněném na výzvu soudu, mimo obecné právní argumentace, tvrdila, že v rámci kontroly bonity klienta ověřuje schopnost klienta hradit další závazky a nezbytné životní výdaje, dále že kontroluje klienta v externích registrech (příjmení a NRKI) a vychází ze životního minima a nákladů domácnosti na bydlení dle ČSÚ. Konkrétně u žalovaného provedla lustraci v registrech příjmení, NRKI, příjmení a ISIR, a to bez negativních výsledků, a vycházela z toho, že žalovaný měl v červnu 2019 dle výpisu z účtu příjem ve výši částka. Dále uvedla, že žalovaný od října 2019 až do března 2021 úvěr hradil, přičemž následná změna poměrů již nemohla být zapříčiněna nedostatečným prověřením jeho úvěruschopnosti. V ostatním byla tvrzení žalobkyně k prověřování úvěruschopnosti zcela obecná, nijak se nezabývající předmětným úvěrovým případem. K otázce identifikace žalovaného žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně, přičemž žalovaný předložil kopii občanského a řidičského průkazu a žalobkyně žalovaného kontaktovala i telefonicky. Uvedla, že žalovanému zaslala prostřednictvím potvrzovacích SMS číselné kódy, a to postupně číslo (k potvrzení registrace do webového rozhraní žalobkyně), číslo (k projevení souhlasu s uzavíráním smluv elektronicky) a číslo (k vlastnímu podpisu smlouvy o úvěru), všechny na telefonní číslo + tel. číslo 307. Podpis smlouvy žalovaným byl podle tvrzení žalobkyně učiněn z IP adresy číslo. Dále tvrdila, že vůli žalovaného být vázán úvěrovou smlouvou dokládá, že úvěr splácel a zaplatil na něj celkem částka.

4. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se ani on nedostavil.

5. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

6. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně před tvrzeným uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného a že by měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti dluh splatit. Splnění povinností podle a násl. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Smysl zákonné povinnosti poskytovatele je v ochraně spotřebitele proti důsledkům možné neznalosti, nezkušenosti, tísně, lehkomyslnosti apod.

7. Soud k této otázce provedl důkazy navržené žalobkyní. Z nich vyplynulo, že dle registru příjmení nebyly u žalovaného vedeny žádné závazky po splatnosti (zjištěno z potvrzení o dotazu do tohoto registru). O výši příjmů žalovaného měla žalobkyně jediný doklad, a to výpis z účtu, dle něhož v červnu 2019 přijal na svůj bankovní účet částku částka (zjištěno z výpisu z účtu). Z ničeho ovšem nevyplynulo, že by se jednalo o příjem žalovaného ze zaměstnání, podnikání apod. Důvod této platby mohl být jakýkoli, tedy i takový, který by o schopnosti žalovaného splácet úvěr nic nevypovídal (např. půjčka, náhrada vzniklé škody apod.). Šlo o jednorázovou částku, žádná jiná nebyla doložena. Nadto dle téhož výpisu z účtu oproti tomuto kreditnímu obratu bylo z účtu žalovaného odepsáno během téhož měsíce celkem částka. Finanční situaci žalovaného tedy tento jediný doklad nijak neobjasňuje, rozhodně ne způsobem, který by svědčil o odborné péči žalobkyně. Podle úvěrové zprávy předložené žalobkyní žalovaný během července a srpna 2019, tedy těsně před uzavřením předmětné smlouvy s žalobkyní, třikrát žádal o úvěr se splátkami (řádově srovnatelné výše úvěru), přičemž všechny tři žádosti byly odmítnuty (zjištěno z úvěrové zprávy). Soud též provedl k důkazu záznam telefonního hovoru údajně se žalovaným; z něho zjistil, že osoba, která se představila jako„ celé jméno žalovaného“, neuvedla ke svým příjmům vůbec nic, ke svým výdajům uvedla, že činí zhruba částka měsíčně, avšak nejsou to celkové náklady na domácnost (zjištěno z uvedeného záznamu). Obsah tohoto rozhovoru je mimo to v rozporu s u obsahující údaje o obchodním případu, předloženou žalobkyní, kde bylo uvedeno, že kalkulovala s měsíčními výdaji domácnosti klienta ve výši částka.

8. Nic jiného konkrétního žalobkyně k prokázání splnění své povinnosti nepředložila, zejména tedy nijak neprokázala, že by se reálně zabývala skutečnými příjmy a výdaji žalovaného a jejich posuzováním namísto pouhého formálního postupu. Okolnost, že žalovaný následně úvěr po určitou dobu splácel, nic neprokazuje o tom, jak si žalobkyně počínala z hlediska plnění své zákonné povinnosti před uzavřením smlouvy. Žalobkyně netvrdila a neprokazovala, z čeho žalovaný splácel; je obecně myslitelné, aby tak činil např. z prostředků vypůjčených jinde. To by sice samo o sobě samozřejmě nebylo nijak protiprávní, nicméně soud to uvádí pouze na ilustraci, že samotné částečné (resp. dočasné) splácení úvěru nelze považovat za důkaz, že finanční situace dlužníka byla předtím, v době poskytnutí úvěru, natolik pevná, aby skýtala vyhlídku na splacení celého poskytnutého úvěru. Žalobkyně neprokázala, že by to skutečně zkoumala.

9. Již z nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením se podává, jak je uvedeno níže, závěr o neplatnosti předmětné smlouvy, i kdyby byla následně skutečně uzavřena. Soud se nicméně zabýval i tím, zda žalobkyně sjednala se žalovaným tvrzenou smlouvu o úvěru právě v tom znění, které tvrdila. Soud k tomu uvádí, že důkazy předložené žalobkyní v tomto směru byly nedostatečné, neboť žalovaný sice byl v ě označené jako„ Flexibilní půjčka - revolvingový úvěr“ (kterou soud provedl k důkazu) uveden svými osobními údaji, nicméně nebylo doloženo, že skutečně projevil vůli právě takovou smlouvu o úvěru uzavřít. obsahuje na místě podpisu žalovaného pouze uvedené číslo ovšem z ničeho neplyne, že tímto číslem disponoval právě a pouze žalovaný a že přítomnost tohoto čísla v textu dokládá, že žalovaný projevil svou vůli právě tuto smlouvu sjednat. Soud dále provedl důkaz fotografiemi občanského a řidičského průkazu žalovaného, nicméně ty dokládají podle zhodnocení soudu nanejvýš to, že žalobkyně byla se žalovaným v nějakém styku, avšak nedokládají, že žalovaný projevil vůli uzavřít se žalobkyní konkrétní smlouvu o úvěru právě v tom znění, které žalobkyně předložila. Pokud šlo o tvrzené zaslání několika číselných kódů prostřednictvím SMS zpráv žalovanému, soud nepovažuje za prokázané, že byly zaslány. Jediný důkaz k tomu žalobkyní předložený byl její vlastní interní dokument„ dohledání informací o činnosti klienta“, jehož obsah ovšem mohl být zcela libovolný. Nadto, i kdyby žalobkyně tyto kódy žalovanému skutečně zaslala, neprokazovalo by to, že poslední z nich následně do textu smlouvy doplnil o své vůli žalovaný.

10. Pokud šlo o prokazování, že telefonní číslo + tel. číslo 307 a IP adresu číslo užil pro uzavření smlouvy žalovaný, žalobkyně k tomu navrhla provedení důkazu dotazem na„ příslušného poskytovatele služeb elektronických komunikací“, a to konkrétně„ právnická osoba, anonymizováno a anonymizováno“. S ohledem na výše uvedené soud shledal tento důkaz nadbytečným, a proto navrhovaný dotaz nečinil, neboť i kdyby uvedené telefonní číslo a IP adresu skutečně užíval žalovaný, neměnilo by to nic na tom, že žalobkyně neprokázala, že pouze žalovaný disponoval kódem číslo a že jej do textu doplnil o své vůli právě on.

11. Soud konečně nemá za to, že by z hrazení částek žalovaným z jeho účtu po skutkové stránce nutně vyplývalo, že předtím projevil vůli být vázán určitou smlouvou o úvěru.

12. Soud proto dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalobou tvrzená smlouva o úvěru byla se žalovaným uzavřena.

13. Soud naopak považoval za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši částka (zjištěno z potvrzení právnická osoba). Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částka (zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad předloženého samotnou žalobkyní, která to též tvrdila).

14. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení před podáním žaloby (zjištěno z výzvy ke splacení ze dne datum, podacího archu k ní, předžalobní výzvy ze dne datum a podacího archu k ní).

15. Z dalších provedených důkazů (výpis z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně, úvěrové podmínky, informace o pojištění, rámcová pojistná smlouva, zásady příjmení jméno) soud žádná pro věc podstatná skutková zjištění neučinil.

16. Soud neprovedl důkaz dotazem na právnická osoba ohledně účtu žalovaného, neboť považoval za zjištěné, že žalobkyně žalovanému částku částka poskytla, tento důkaz by proto byl nadbytečný.

17. Žádné další důkazy soud neprovedl, neboť nebyly navrženy, ani z obsahu spisu nevyplynuly.

18. Po skutkové stránce tedy soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši částka, z nichž splatil částka, avšak neprokázala, že by před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele a že by si opatřila přiměřené informace a podklady umožňující úvěruschopnost posoudit; dále neprokázala, že právě se žalovaným sjednala tvrzenou smlouvu o úvěru v předloženém znění.

19. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládal § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů; poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Citované ustanovení dále mj. uvádí, že poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů, nelze se tedy paušálně odvolávat na údaje poskytnuté spotřebitelem. Lze též využít databází, jejich prostřednictvím osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele (§ 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

21. Jak plyne ze skutkových zjištění soudu, žalobkyně si neobstarala dostatečné informace k ověření příjmů ani výdajů žalovaného. Provedeným dokazováním nebylo zjištěno, že by žalobkyně měla dostatečné podklady, aby provedla profesionální posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na jehož základě by mohla oprávněně usoudit, že nejsou dány důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Proto podle citovaného ustanovení neměla žalovanému spotřebitelský úvěr poskytnout.

22. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

23. Soud přitom má za to, že k této neplatnosti je třeba přihlédnout též z úřední povinnosti, nikoli jen na základě případné námitky spotřebitele (podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru). Ve svém usnesení ze dne datum, sp. zn. , Ústavní soud označil„ koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv“ za„ nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, tedy koncepci porušující závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv ( , odst. 2 y a a y), která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle.“ Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ,„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ (k tomu viz též nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ) V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud nezpochybnil, že odvolací soud přihlédl k neplatnosti smlouvy i bez návrhu, podle o. z.

24. Byť nešlo o názory vyslovené v souvislosti s aktuálně účinným zákonem o spotřebitelském úvěru, jsou jejich nosné myšlenky přenositelné i do tohoto kontextu, neboť se nijak nezměnila podstata věci, tedy zájem na ochraně spotřebitele, který dosahuje roviny veřejného pořádku, jímž je soubor pravidel, na nichž je třeba bezvýhradně trvat, a rozpor s nímž je společensky zcela nepřijatelný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2018, sp. zn. ). Soud proto uzavřel, že byť žalovaný neplatnost předmětné smlouvy nenamítl, bylo nutné k této neplatnosti přihlédnout podle § 588 o. z. (Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.), neboť výše specifikovaná smlouva o úvěru nejen odporovala zákonu (o spotřebitelském úvěru), ale tento rozpor též zjevně (zřejmě, jednoznačně a nepochybně – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, sen. zn. ) narušuje veřejný pořádek.

25. Nadto i kdyby žalobkyně prokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, pak by stejně soud uzavřel, že nebylo prokázáno, že tvrzená smlouva v předloženém znění byla stranami takto skutečně ujednána. I toto posouzení by tedy vedlo k závěru, že platná smlouva chybí.

26. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaný od žalobkyně přijal na jistině úvěru částku částka, z níž splatil pouze částka, rozdíl obou částek, tedy částka, je proto povinen žalobkyni vrátit (zaplatit).

27. Podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Z citovaného ustanovení vyplývá, že se v tomto případě zákon cíleně odchyluje od obecné právní úpravy vydání bezdůvodného obohacení v případě plnění z neplatné smlouvy a spotřebitel se může ocitnout v prodlení teprve po uplynutí určené přiměřené lhůty k vrácení jistiny poskytnutého úvěru (shodně viz též důvodovou zprávu k tomuto zákonnému ustanovení).

28. Soud uzavřel, že v projednávané věci vznikl spor o to, v jaké době (resp. lhůtě) má žalovaný poskytnutou jistinu vrátit. Žalobkyně tuto otázku výslovně nepředestřela, neboť vycházela z toho, že předmětná smlouva byla platná. Soudní praxe je nicméně dlouhodobě ustálena na tom, že shledá-li soud, na rozdíl od účastníka, určitou smlouvou neplatnou, nebrání to přisoudit účastníku nárok na plnění odpovídající vydání bezdůvodného obohacení, i když to účastník (veden názorem o platnosti smlouvy) takto výslovně nenavrhoval (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslo). Argumentem a maiori ad minus to znamená, že v poměrech projednávané věci soud může též určit dobu (resp. lhůtu) pro vrácení poskytnuté jistiny, neboť by bylo nelogické, aby soud sice mohl bez výslovného návrhu žalobkyně, která požadovala plnění ze smlouvy, přisoudit nárok na vrácení poskytnuté jistiny (který je svou povahou nárokem na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na základě plnění podle neplatné smlouvy), ale nemohl současně určit lhůtu, v níž se tak má stát. Mezi účastníky zjevně spor o vrácení jistiny ve smyslu citovaného zákonného ustanovení nastal, neboť žalovaný dobrovolně neplnil, a to platí i přes to, že se k věci nevyjádřil a sám neuvedl žádné argumenty, do kdy je schopen poskytnutou jistinu vrátit. Vzhledem k absenci tvrzení i důkazních návrhů k této otázce ze strany žalovaného, který mohl argumentovat pro určení jiné lhůty, soud určil jako přiměřenou lhůtu 30 dnů od právní moci rozsudku.

29. Soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl v rozsahu vrácení jistiny (vydání bezdůvodného obohacení) v částce částka ve lhůtě určené podle výše uvedeného zvláštního zákonného ustanovení.

30. Vzhledem k neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru žalovanému nevznikla povinnost hradit úrok či jakékoli poplatky, náklady nebo smluvní pokuty v souvislosti s úvěrem, neboť se k tomu platně nezavázal. Žalovaný se rovněž neocitl v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, neboť lhůta k plnění je určena v souladu s citovaným zákonným ustanovením teprve tímto rozsudkem. Soud proto žalobu zamítl v rozsahu všech těchto nároků převyšujících samotnou nevrácenou jistinu poskytnuté částky.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle , podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovanému, který měl ve věci větší procesní úspěch, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává u Obvodního soudu pro Prahu 8 a rozhoduje o něm Městský soud v Praze. Není-li odvolání podáno elektronicky, je třeba podat je ve dvou vyhotoveních.

Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna, lze se splnění domáhat prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté nebo exekuce podle , exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů.