Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 C 328/2021-100

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 37 211,47 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 211,47 Kč spolu s úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 35 411,47 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 648,10 Kč od 21. 10. 2019 do 25. 2. 2020 a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 411,47 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 200,20 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 211,47 Kč spolu s úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 35 411,47 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 648,10 Kč od 21. 10. 2019 do 25. 2. 2020 a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 411,47 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 200,20 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 37 211,47 Kč spolu s příslušenstvím v podobě smluveného úroku a úroku z prodlení z této částky, když uvedenou částku měl žalovaný dlužit na základě Smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba (dále jen„ předchozí věřitel“ nebo„ banka“), na podkladě níž poskytla banka žalovanému úvěr do výše povoleného limitu 30 000 Kč, který byl poskytnut k běžnému účtu žalovaného č. bankovní účet vedenému u banky na základě Smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 4. 4. 2017. Nedílnou součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky banky, Produktové podmínky kontokorentního úvěru, produktové podmínky běžného účtu a platebního styku, jakož i úrokový lístek a Sazebník poplatků. Žalovaný se ve smlouvě zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaný však svou povinnost nesplnil zejména tím, že překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu banka využila svého práva a v souladu se smlouvou, resp. podmínkami kontokorentního úvěru převedla dne 21. 10. 2019 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 35 411,47 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. bankovní účet, a to za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách, což banka písemně oznámila žalovanému, včetně výše a počtu pravidelných splátek. Žalovaný však ani přesto svoji povinnost nesplnil a dlužnou částku nesplatil. Z tohoto důvodu využila banka svého práva a ke dni 25. 2. 2020 prohlásila v souladu s Produktovými podmínkami úvěr za ihned splatný v celé výši. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 a její přílohy č. 1 – Seznamu pohledávek pak banka postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku 35 411,47 Kč, smluvní poplatky ve výši 1 800 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 28. 1. 2021 ve výši 2 648,10 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 411,47 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 21,99 % ročně z částky 35 411,47 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. Na výzvu soudu pak žalobkyně v podání ze dne 25. 10. 2021 doplnila, že její právní předchůdkyně v době uzavření smlouvy ověřovala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr jednak na základě údajů poskytnutých bance žalovaným v Žádosti klienta o revolvingový úvěr Flexikredit ze dne 26. 9. 2017, žalovaný doložil potvrzení o výši příjmu v částce 16 618 Kč, zároveň uvedl, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 42 000 Kč, dále rovněž právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici pohyby na bankovním účtu žalovaného č. bankovní účet za dobu od 4. 4. 2017, tedy před uzavřením smlouvy. Žádost klienta byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti právnická osoba a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Z interních zdrojů bylo zjištěno, že vůči společnosti měl klient v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 3 036,85 Kč. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že klient neměl v době podání žádosti žádné závazky.

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil.

3. Soud ve věci usnesením ze dne 4. 11. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle , (dále i jen ) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří- li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dnem 22. 11. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.

4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z y označené jako Smlouva o bankovních produktech a službách ze dne 4. 4. 2017 je v řízení prokázáno, že k tomuto dni byl žalovanému u banky zřízen běžný účet č. bankovní účet, nedílnou součástí smlouvy o běžném účtu se staly i Dispozice obsahující sjednané konkrétní parametry jednotlivých produktů a služeb, Produktové podmínky obsahující smluvní ujednání, popis a způsob poskytování konkrétních produktů a služeb, Speciální produktové podmínky, které měly obsahovat zvláštní smluvní ujednání, Sazebník a Úrokový lístek. Z Produktových podmínek dále vyplývá, že pro případ porušení povinností ze strany žalovaného, mezi které mimo jiné patří i skutečnost, že se žalovaný ocitne v prodlení se splněním jakékoli pohledávky vůči bance, je banka oprávněna mimo jiné prohlásit svým rozhodnutím kteroukoli pohledávku banky za žalovaným za ihned splatnou a požádat žalovaného o její splacení.

5. Z y označené jako Žádost o povolení debetního zůstatku FLEXIKREDIT ze dne 26. 9. 2017 a z y označené jako Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách k účtu č. bankovní účet ze dne 27. 7. 2018 vzal soud za prokázané, že na základě žádosti žalovaného mu byl s účinností od 26. 9. 2017 povolen debetní zůstatek až do výše 30 000 Kč za podmínek, že žalovaný bude vykazovat minimální měsíční kreditní příjem ve výši 50 % povoleného limitu; úroková sazba byla sjednána ve výši 21,99 % ročně, RPSN ve výši 25,77 %; v žádosti přitom žalovaný uvedl, jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 16 618 Kč, toto doložil potvrzením o výši jeho příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem. Celkový příjem domácnosti pak činí 42 000 Kč, přičemž žalovaný měl žít s družkou v nájmu.

6. Výpisem z běžného účtu žalovaného č. bankovní účet vedeného u právní předchůdkyně žalobkyně za období od 4. 4. 2017 do 26. 9. 2017 je v řízení dále prokázáno, že žalovaný měl v době před poskytnutím úvěru na svém běžném účtu zaznamenán pravidelný příjem ze strany svého zaměstnavatele, který odpovídal jím uvedeným údajům, z jeho bankovního účtu pak byly prováděny pravidelné účetní operace formou opakovaných příkazů k úhradě; žalovaný se v celém rozhodném období nedostal do debetu. Výpisem z tohoto běžného účtu za období od 26. 9. 2017 do 24. 10. 2019 je pak v řízení prokázáno, že žalovaný se opakovaně dostával do povoleného debetu, od 8/2019 tento překročil a ke dni 21. 10. 2019 byl v debetu s částkou 35 411,47 Kč, přičemž tato částka byla bankou převedena na nově otevřený úvěrový účet.

7. Transakční historií k úvěrovému účtu č bankovní účet za období od 31. 10. 2019 do 25. 1. 2021, že banka převedla dne 21. 10. 2019 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 35 411,47 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. bankovní účet, žalovaný z dlužné částky 35 411,47 Kč za toto období ničeho nesplatil.

8. Oznámením banky o ukončení poskytování Flexikreditu k běžnému účtu č. bankovní účet ze dne 1. 10. 2019, oznámením o otevření úvěrového účtu ze dne 22. 10. 2019 a konečně oznámením o zesplatnění ze dne 27. 2. 2020 bylo v řízení prokázáno, že banka nejprve sdělila žalovanému, že ke dni 1. 10. 2019 ruší povolený limit Flexikreditu na jeho běžném účtu, vzhledem k tomu, že žalovaný vzniklý dluh neuhradil v bance stanovené lhůtě, banka následně žalovanému oznámila, že ke dni 22. 10. 2019 otevírá žalovanému nový úvěrový účet č. bankovní účet, kde je veden úvěr ve výši 35 411,47 Kč, přičemž žalovanému bylo uloženo, aby tento splatil v pravidelných 16-ti měsíčních splátkách ve stanovené výši, jelikož ani této možnosti úhrady dluhu žalovaný nevyužil, banka ke dni 25. 2. 2020 úvěr ve výši 37 211,47 Kč zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě nejpozději do 12. 3. 2020.

9. u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021, včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i z y označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 je v řízení prokázáno, že společnost právnická osoba postoupila své pohledávky z úvěrových smluv vůči dlužníkům specifikované v příloze smlouvy, včetně pohledávky vůči žalovanému, která je předmětem tohoto řízení, s příslušenstvím a se všemi právy a povinnostmi s nimi spojenými na žalobkyni za úplatu, přičemž tuto skutečnost žalovanému řádně oznámila.

10. Předžalobní upomínkou právní zástupce žalobkyně ze dne 23. 2. 2021, jakož i kopií poštovního podacího archu ze dne 24. 2. 2021 je pak v řízení prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzval dne 23. 2. 2021 žalovaného k uhrazení dlužné částky ve výši 47 539,31 Kč ke dni učinění výzvy s upozorněním, že nebude-li tato dlužná částka uhrazena, bude se žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou.

11. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo.

12. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že dohodou mezi bankou a žalovaným byl žalovanému na jeho běžném účtu č. bankovní účet vedeném u banky povolen s účinností od 26. 9. 2017 debetní zůstatek až do výše 30 000 Kč za podmínek, že žalovaný bude vykazovat minimální měsíční kreditní příjem ve výši 50 % povoleného limitu, úroková sazba byla sjednána ve výši 21,99 % ročně a RPSN ve výši 25,77 %. Konečně bylo dohodnuto, že v případě porušení těchto povinností žalovaného, má banka právo prohlásit úvěr za okamžitě splatný. Žalovaný svůj závazek z uvedené dohody nesplnil a porušil, když od 8/2019 překročil povolený debet a ke dni 21. 10. 2019 byl v debetu s částkou 35 411,47 Kč, přičemž tato částka byla bankou převedena na nově otevřený úvěrový účet, žalovaný i přesto svůj dluh bance neuhradil, pročež banka dne 25. 2. 2020 přistoupila k zesplatnění úvěru. Ke dni 21. 1. 2021 pak banka svoji pohledávku za žalovaným převedla se vším příslušenstvím a se všemi právy na žalobkyni.

13. Podle ust. , , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná a lze ji proto v celém rozsahu vyhovět. Soud má v prvé řadě za to, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla s účinností od 26. 9. 2017 uzavřena smlouva o úvěru, na podkladě které banka poskytla žalovanému na jeho běžném účtu č. bankovní účet vedeném u banky možnost povoleného debetního čerpání až do výše 30 000 Kč za podmínek, že žalovaný bude vykazovat minimální měsíční kreditní příjem ve výši 50 % povoleného limitu, úroková sazba byla sjednána ve výši 21,99 % ročně a RPSN ve výši 25,77 %. Tato smlouva tak měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení 395 a násl. , . Nedílnou součástí smlouvy se pak v souladu s dohodou stran staly i všeobecné obchodní podmínky a produktové podmínky banky. Vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí těchto finančních služeb vystupovala v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, je nutno na předmětnou smlouvu pohlížet i jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu ust. až 1867 , , a v tomto směru aplikovat i tato ustanovení směřující k ochraně spotřebitele. Ve smyslu jsou zakázána taková ujednání smluv, která zakládají významnou nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele. Podle věty druhé tohoto ustanovení však jsou předmětem přezkumu smluvní ujednání vymezující předmět plnění či jeho cenu pouze za předpokladu, že nejsou poskytnuta jasně a srozumitelně. V dané věci má soud za to, že ujednání o ceně úvěru bylo žalovanému poskytnuto jasně a srozumitelně, když žalovaný již v době podání žádosti o poskytnutí úvěru věděl, jaká je cena za poskytnutí tohoto úvěru. V projednávané věci navíc soud považuje tuto cenu za uzavření smlouvy za přiměřenou, okolnostem daného případu, když roční úroková sazba (RPSN) nepřevyšuje běžné RPSN poskytované při úvěrech ze strany bank. Současně pak je na tuto smlouvu nutno pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu , který stanovil některé podmínky pro smlouvy, jimiž se sjednával spotřebitelský úvěr. Vzhledem ke skutečnosti, že soud u daných smluv neshledal absenci požadavku stanovených v daném právním předpise, navíc má soud i za to, že banka v daném konkrétním případě dostála své povinnosti ve smyslu tohoto zákona a jako poskytovatel úvěru před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak přitom vyslovil Nejvyššího soudu České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy . Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval v tomto svém rozhodnutí, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má týkat toliko některých pochybných právních subjektů poskytujících úvěr. I v rozsudku Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, v němž došlo k interpretaci směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/ soudní dvůr vyslovil, že„ tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp.zn. ,„ ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V daném případě pak žalobkyně tvrdila a dle soudu rovněž dostatečně prokázala, že její právní předchůdkyně měla podrobné informace o příjmových a výdajových poměrech žalovaného, když tento u ní ještě před uzavřením úvěru měl veden běžný bankovní účet, na němž byly zcela transparentní jak jeho pravidelné příjmy, tak jeho pravidelné výdaje. Vzhledem k tomu pak soud posoudil danou smlouvu jako platnou i ve smyslu předmětného zákona. Banka přitom svůj závazek ze smlouvy splnila a dohodnuté finanční prostředky (úvěr) žalovanému skutečně poskytla, avšak žalovaný naopak svůj závazek ze smlouvy nesplnil a porušil, když opakovaně překročil povolený debetní limit. Banka pak žalovaného opětovně vyzývala k úhradě dluhu a v důsledku porušení povinností žalovaného splácet úvěr řádně a včas pak využila svého práva sjednaného smlouvou a prohlásila úvěr za ihned splatný, přičemž požadovala okamžité předčasné splacení veškerých dlužných částek dle smlouvy.

15. Právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba přitom následně uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení celé shora specifikované pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Na základě této smlouvy o postoupení pohledávky proto byla pohledávka vůči žalovanému se vším příslušenstvím a případným zajištěním platně převedena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni, jež je tak nyní ve sporu aktivně legitimována, přičemž oznámení o postoupení pohledávek učinila ve vztahu k žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel.

16. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný řádně a včas svůj dluh nesplnil, dostal se tak s úhradou popsaného dluhu ve smyslu ust. a násl. , , do prodlení. Žalobkyni tak proto vznikl vůči žalovanému též vedle sjednaných úroků i nárok na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši 10% ročně, která ve smyslu ust. nař. vl. č. , odpovídala, resp. odpovídá výši repo sazby stanovené ČNB pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

17. Vzhledem k výše uvedenému proto soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal, aby žalobkyni uhradil celou žalobkyní požadovanou částku včetně příslušenství, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

18. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. věta před středníkem a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k již dlouhé době trvání, povaze a nemalé výši dluhu, jakož i k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalovaného k tomuto dluhu, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, respektive tyto důvody nebyly ani žádným z účastníků ani tvrzeny. Žalovaný dluh navíc vychází ze smlouvy o úvěru, podle níž žalovaný již měl poskytnutou ze strany žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, možnost svůj dluh pravidelně splácet, tuto svou možnost, resp. povinnost, však porušil a po žalobkyni nyní nelze spravedlivě požadovat, aby strpěla opětovnou možnost žalovaného hradit projednávaný dluh ve splátkách či ve lhůtě delší než zákonné, neboť by se jednalo o neúměrné zvýhodnění zájmů žalovaného na úkor oprávněného zájmu žalobkyně na řádné a včasné uspokojení dluhu.

19. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. , podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou úspěch v plném rozsahu, pročež soud zavázal žalovanou zaplatit jí i plnou náhradu nákladů řízení. V projednávané věci však soud v souladu s vyhl. č. ve znění účinném od 1. 7. 2014, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 16. 7. 2021, hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení, neboť žalobkyně je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné bankovní činnost, přičemž z úřední činnosti soudu je známo, že žalobkyně s ohledem na předmět svého podnikání podává stovky žalob ve skutkově a právně obdobných věcech (kdy vymáhá pohledávky ze smluv o úvěru), a je tedy naplněn předpoklad vyhl. č. , tedy, že řízení je zahájeno na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech. Pokud jde o ustálenost vzoru, jde o strukturované vylíčení nároků ze smlouvy o úvěru uvedením věřitele, data uzavření smlouvy (případně jejího čísla), výše pohledávky, výše úroků z úvěru a poplatků odkazem na smlouvu, poukazem na splátkovou povinnost dlužníka (často bez uvedení výše splátek), která byla porušena s následkem zesplatnění úvěru k určitému datu a vyčíslení požadované částky v jejich jednotlivých součástech s případným odkazem na y. Individualizace pohledávky je pak pouze doplněním konkrétních údajů, jako data, jména a částky (blíž. srovnej usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2014, č. j.  – 12). Základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření je tak v podstatě zcela totožný a sepis této žaloby je pak spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby v pravém slova smyslu. Navíc v dané věci jde o předmět řízení, v rámci něhož peněžité plnění a tarifní hodnota nepřesahují hodnotu 50 000 Kč ve smyslu vyhl. č. a v daném řízení byla žalobkyni přiznána náhradu nákladů řízení ve smyslu vyhl. č. S ohledem na uvedené proto soud dospěl k závěru, že je na místě žalobkyni za její první tři úkony právní pomoci (tzn. za zaslání předžalobní upomínky, za přípravu a převzetí zastoupení a za sepis žaloby) přiznat odměnu a režijní paušály dle vyhl. č. účinné od 1. 7. 2014.

20. Tyto celkové náklady řízení tak činí 7 200,20 Kč, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 489 Kč a částku 5 711,20 Kč za náklady právního zastoupení žalobkyně mající oporu ve vyhl. č. (tvořené částkou 1 500 Kč jako odměnou dle bodu 3 vyhl. č. ve spojení s  , d) vyhl. č. za tři žalobkyní účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu kvalifikované předžalobní výzvy a sepisu žaloby po 500 Kč, 300 Kč jako tři režijní paušály po 100 Kč za tyto tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle vyhl. č. , dále částkou 2 620 Kč jako odměnou dle ve spojení s  vyhl. č. ve spojení s  vyhl. č. za jeden žalobkyni účelně poskytnutý úkon právní pomoci v podobě podání ze dne 25. 10. 2021 učiněného na výzvu soudu, 300 Kč jako jeden režijní paušál za tento jeden žalobkyni účelně poskytnutý úkon právní pomoci dle , 3 vyhl. č. , to vše pak včetně 21% DPH, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupce žalobkyně jako advokát, jež v řízení osvědčil, že je registrovaným plátcem DPH). Žalovaný proto byl zavázán zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 200,20 Kč, a to rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. věta před středníkem , když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalobkyně - vychází z ust.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.