Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 69/2021-111

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudkyní JUDr. Milenou Hrdličkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

korespondenční adresa: obec a číslo

o zaplacení částky částka s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku částka spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

II. Do částky částka s příslušenstvím se žaloba zamítá.

III. Soud zamítá žalobu žalobkyně ohledně zaplacení částky částka.

IV. Soud zamítá žalobu žalobkyně, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 82,76 % ročně z dlužné částky částka od datum, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky částka.

V. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku [částka] spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí. II. Do částky [částka] s příslušenstvím se žaloba zamítá. III. Soud zamítá žalobu žalobkyně ohledně zaplacení částky [částka]. IV. Soud zamítá žalobu žalobkyně, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 82,76 % ročně z dlužné částky [částka] od [datum], maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka]. V. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení před soudem proti žalovanému domáhala vydání platebního rozkazu původně pro částku částka s příslušenstvím složenou s více nároků. (Jistina úvěru s příslušenstvím, smluvní pokuta, úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající původní jistině ve výši částka od datum do zaplacení).

2. Pokud byl ve věci vydán platební rozkaz, byl zrušen poté, co se ho žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou.

3. Před zahájením jednání žalobkyně postupně žalobu ve vztahu k jistině úvěru omezila o zaplacené částky tak, že podáním ze dne datum se nakonec domáhala zaplacení částky na jistině částka a úrok z prodlení představující 9,75 % ročně z částek vyčíslených v podání. V ostatních bodech na žalobě setrvala.

4. Před zahájením jednání v souladu s ustanovením došlo dvakrát k částečnému zastavení řízení.

5. Před zahájením jednání soud vedl účastníky ke smírnému jednání, předestřel svůj názor na právní posouzení sporu, když nevyloučil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, případně neplatnost smlouvy v části týkající se úroku. Upozornil i na insolvenční řízení dříve vedené proti žalovanému a tam uzavřený právní názor k uplatněné pohledávce žalobcem, kde došlo k úspěšnému částečnému popření pohledávky.

6. Žalobkyně žalobu postavila na následujících skutkových tvrzeních: Žalobkyně je subjektem oprávněným k poskytování spotřebitelských úvěrů. Jako taková uzavřela s žalovaným dne datum úvěrovou smlouvu číslo. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému úvěr částka, který mu byl vyplacen datum. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši efektivní úrokové sazby 122,63 % ročně zaplatit v 30 měsíčních splátkách po částka splatných do každého 10. dne v měsíci. Žalovaný se tak zavázal vrátit žalobkyni celkem částka ve 30 měsících. Žalovaný smluvní závazek porušil. Proto ze strany žalobkyně došlo k zesplatnění. Do data zesplatnění žalovaný zaplatil žalobkyni pouze dvě splátky, a to datum částku částka a datum stejnou částku. Žalobkyně pak dovodila, že v důsledku prodlení žalovaného se zaplacením jednotlivých splátek jí vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením spotřebitele. Všechny tyto náklady žalobkyně v žalobě vyčíslila konečnou částkou částka Vedle nové jistiny úvěru (k datu zesplatnění povýšené o úrok) se žalobkyně domáhala zaplacení úroku za poskytnutí úvěru z dlužné původní jistiny ve výši částka od datum. Požadovala úrok v nominální roční sazbě 82,76 %, který vyhodnotila jako úrok odpovídající efektivně úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě.

7. Údaje shora tvrzené nebyly žalovaným nikterak rozporovány a jsou prokázány předsmluvním formulářem k úvěrové smlouvě, úvěrovou smlouvou, výzvami k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, oznámením o zesplatnění úvěru, kartou klienta, splátkovým kalendářem a výpočtem smluvní pokuty.

8. Žalobkyně v žalobě tvrdila a listinami se snažila prokázat, že schopnost žalovaného hradit úvěr byla dostatečně prověřena z informací získaných od žalovaného a z dostupných databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných dokladů. Na základě těchto údajů a provedením tzv. scoringu klienta bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. K tomu žalobkyně soudu předložila doklad o tom, že žalovaný si zřídil datum účet u Raiffensenbank, Neureichenau. Fotokopiemi, konkrétně třemi, žalobkyně tvrdila a dokladovala bonitu žalovaného, tím, že na účet žalovaného dne datum přišla výplata 1 867,56 €, dne datum částka 2 119,98 € s tím, že první a třetí doklad poskytuje informace o stejné částce, druhý doklad poskytuje informace o výběru částky 1 815 € hned po přijetí výplaty dne datum výpis o pohybu na účtu nepředložila. Vedle toho žalobkyně doložila do spisu výplatní pásku právě potvrzující říjnovou výplatu žalovaného z roku 2017 procházející účtem žalovaného dne datum, na již uvedených 1 867,56 €. Dále žalobkyně doložila kusou informaci o hodinové sazbě zaměstnance bez jakýchkoliv údajů o tom, k jakému zaměstnanci a pracovní smlouvě se tento údaj váže. Z fotokopie první strany předložené pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovaným a zaměstnavatelem firmou v anonymizováno vyplývá, že pracovní poměr byl uzavřen od 1. 5. 2017 do 31. 10. 2017, když tato doba je považována jako časově omezená. Dále žalobkyně soudu předložila potvrzení o hodnocení klienta vázající se k žádosti o úvěr, kde jsou poznamenány příjmy žalovaného ze zaměstnání ve výši částka a údaj o zaměstnání u právnická osoba a. s., když ve formuláři je zaškrtnuto doporučení zprostředkovatele úvěru k poskytnutí úvěru a podpis žalovaného bez jakékoliv analýzy schopnosti splácet a jakéhokoliv prověření. U tohoto hodnocení klienta v tomto formuláři jsou poznamenány výdaje klienta, životní minimum částka, nejsou zde poznamenány žádné osoby v domácnosti, žádné úvěry, bydlení částka, žádné výdaje na dopravu, kurzy, záliby, žádné údaje o poklesu příjmu, změně, vyživovacích povinnostech apod. Žalobkyně dále předložila výsledek hledání v registru smluv s negativním výsledkem a CPS score se stupněm zařazení žalovaného do kategorie II. – střední riziko s legendou, že kategorie je čtyřstupňová. Zařazení bez jakéhokoliv vysvětlení jak toto skóre bylo vypočteno. Navíc ze score bonity žalovaného vyplývalo střední riziko. Žalobkyně nepředložila žádné dokumenty o zjištění reálných výdajů žalovaného, z formuláře vyplněného jednajícím za žalobce nevyplynulo fakticky nic ve vztahu k reálným výlohám. Žalobkyně soudu nepředložila žádné dalšíy prokazující její povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného.

9. Žalovaný nerozporoval údaje o uzavřené smlouvě a předání částky částka, uvedl, že jeho finanční situace je i byla složitou a nepopíral existenci dluhů, pro které dvakrát požádal o insolvenci, jejíž podmínky však nesplnil. Žalovaný připustil i vedené trestní stíhání pro trestný čin úvěrového podvodu, které zatím bylo podmínečně zastaveno. K postupu žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti jen uvedl, že zprostředkovatel žalobkyně ho navštívil a v podstatě žádné údaje neprověřoval, i když si na to již moc nevzpomíná. Pouze kupředu konkrétnímu zprostředkovateli poslal zřejmě výplatní pásky a některé údaje, které prochází spisem. V době čerpání úvěru již byl zadlužen, zřejmě měl i exekuce. Měl vyživovací povinnost. Neplatnost smlouvy nenamítl.

10. Soud vyhodnotil všechny provedené důkazy, každý zvlášť a všechny důkazy ve vzájemné souvislosti, přihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, a dospěl k následujícím závěrům. Žalobu je třeba posuzovat podle a násl. obč. zákoníku č. v platném znění a ve smyslu zákona číslo Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud primárně posuzoval problematiku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soud je totiž přesvědčen o tom, že i za účinnosti o spotřebitelském úvěru je na místě z úřední povinnosti soudu, tedy bez námitky žalovaného, se touto otázkou zabývat. Zda žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru akreditovaná povolením ČNB k poskytování úvěrů splnila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Soud vyšel z toho, že žalovaný byl při posouzení úvěru posuzován v kategorii II. se středním rizikem, předložil však pouze dvě potvrzení o výši příjmů, fragment výpisu účtu z banky, ze kterého je zřejmý došlý plat, ale na druhé straně i existence kontokorentu, odchozí platba hned po příjmu platu v podstatě ve výši příjmu. Výpis z účtu je pouze kusý, není kompletní (ani za jeden celý měsíc) ay o existenci pracovní smlouvy a jejího ověření v podstatě svědčí pro uzavřený pracovního poměru jen na dobu určitou bez jakéhokoli garance prodloužení pracovního poměru, či přislíbení pracovního poměru s ohledem na délku smluvního úvěrového vztahu (30 měsíců). Soud dále hodnotil postup žalobkyně ve vztahu k formuláři hodnocení klienta, který je naprosto nedostatečně posuzován, není zřejmé jak byl vyplňován, kým, neboť ve formuláři je uveden úplně jiný zaměstnavatel a nesprávné údaje o žalovaném ve vztahu k vyživovacím povinnostem, ve vztahu k počtu závazků i ve vztahu k výdajům, když tento formulář neobsahuje žádné výdaje, pouze životní minimum (3 410 kč), se kterým s ohledem na výši uvedené částky jednoznačně by nebylo lze dlouhodobě vystačit, hodnotí-li soud tyto údaje ve vztahu k dalším poskytnutým informacím, a to k dojíždění do zaměstnání mimo území České republiky, výdaje na náklady související s telefonem, internetem, když tyto údaje jednoznačně z prohlášení vyplývají (poskytnut údaj o mobilním telefonu, poskytnut údaj o e-mailové adrese), výdaje z vyživovací povinností, bydlením, dalšími závazky. Takto lze jednoznačně uzavřít, že částka určená na spotřebu žalovaného týkající se reprodukce jeho pracovní síly, náklady na bydlení, náklady na vyživované osoby jsou naprosto nereálné a nebyly žalobkyní dostatečně posouzeny, pak nelze uzavřít jinak než, že zmiňovaná úvěrová smlouva je smlouvou absolutně neplatnou a soud záležitost řešil pouze v rovině neplatné smlouvy viz ustanovení odst 2 obč. zákoníku týkající se bezdůvodného obohacení. Jde o plnění – majetkový prospěch získaný bez právního důvodu.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je povinen totiž poskytovatel před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to i z jiných zdrojů. Ve smyslu zákona poskytovatel poskytne úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí, jednat čestně, transparentně a v zájmu spotřebitele. Odbornou péčí se zabývá ustanovení § 2 odst. 1 písm. p) o ochraně spotřebitele, jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám, nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

12. V souzeném případě soud uzavírá, že žalobkyně nepostupovala v souladu s nutnou obezřetností, tak jak je zákonem popsána. Vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného pouze na základě jednoho potvrzeného příjmu od zaměstnavatele žalovaného a neúplných informací o příjmu a výdajích na účtu žalovaného. Dále nahlédla do registru příjmení, u kterého je však obecně známo, že neposkytuje kompletní údaje a žalobkyně je sama si dobře vědoma výpovědní hodnoty této databáze s ohledem i na svůj přístup ke sdělování informací do této databáze (viz upomínky k zaplacení dlužných splátek) Soud je přesvědčen o tom, že žalobkyně jako akreditovaná obchodní společnost si při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepočínala s veškerou odbornou péčí. V podstatě vůbec neověřovala informace uvedené ve formuláři žalovaným, respektive možná i pracovníkem žalobkyně či zprostředkovatelem, neboť vůbec není zřejmé, kdo a za jakých okolností formulář vyplňoval a jak údaje ve formuláři ověřoval.

13. Je pravda, že podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dobu, která je přiměřená možnostem žalovaného, určí soud. K otázce absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy soud odkazuje na rozhodnutí soudního dvora EU C číslo, ze kterého vyplývá jednoznačná interpretace nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost a s tím spojená absolutní neplatnost smlouvy. (směrnice EU 2008 číslo, čl.8)

14. Výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení, kontinuitu a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti a aby se jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele, tedy poskytovatele úvěru, byla pouze relativní neplatnost. V daném případě soud odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ve věci číslo jednací, který v souladu s ust obč. v plat.znění na tento případ lze aplikovat, neboť i v dané věci bylo zjištěno, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, svou povinnost nesplnila, od žalovaného si vyžádala jen kusé informace týkající jeho krátkodobého příjmu, jeho podstatné výdaje nebyly zjišťovány, ani ověřovány. Tady krajský soud uzavírá, že součástí odborné péče poskytovatele je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, tedy požadavku na doložení těchto tvrzení. Ve zmiňovaném rozhodnutí Krajský soud v Praze odkazuje i na další rozhodnutí publikovaná ve sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu týkající se výkladu ustanovení zákona.

15. Soud v dané věci rozhodl pouze o vydání bezdůvodného obohacení, když zůstalo nesporným, že na vyplacených částka bylo vráceno částka. Tudíž soud rozhodl o povinnosti žalovaného vydat bezdůvodné obohacení, představující rozdíl mezi těmito částkami, a to se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu § 1970 obč. zákoníku, a to od data následujícího po zesplatnění úvěru. Výše úroku z prodlení odpovídá prováděcímu předpisu k ustanovení § 1970 obč. zákoníku platnému v době, kdy došlo k prodlení žalovaného se zaplacením dlužné částky. V ostatních bodech soud žalobu zamítl, neboť nárok uplatněný žalobkyní vychází z neplatné úvěrové smlouvy, tudíž nebylo možno rozhodnout o sjednané smluvní pokutě ani o dalších neplatných ujednáních.

16. Dlužno dodat, že sjednaný smluvní úrok ve výši 120 % bez ohledu na to, zda jde o sazbu efektivní či nominální a předložený výklad znalce nelze hodnotit jinak, než úrok zcela nemravný – lichevní. Právě i k takto sjednanému úroku (reálnému možnému plnění) mělo směřovat chování žalobkyně ve vztahu k nutné obezřetnosti při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, ve vztahu k cílové částce a době splatnosti, když žalobkyně v daném případě vůbec neověřovala údaje budoucího horizontu.

17. Žalobkyně byla úspěšná pouze v části žaloby, ve většině byla neúspěšná. Proto soud rozhodl tak, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť více úspěšný žalobce právo na náhradu řízení před soudem neuplatnil.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Českém Krumlově.