Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
6 C 346/2021-37
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Štěpánkou Brožovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, o zaplacení částky ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši
8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Benešově doplatek soudního poplatku ve výši částka, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, o zaplacení částky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Benešově doplatek soudního poplatku ve výši [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Dne datum podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalované o zaplacení částky částka s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná se žalobkyní uzavřela dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byla žalované dne datum vyplacena zápůjčka ve výši částka. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni včetně poskytnuté zápůjčky celkovou částku ve výši částka (jistina zápůjčky částka a celkové náklady zápůjčky, a to obchodní úrok ve výši částka a administrativní poplatek ve výši částka), a to ve 47 měsíčních splátkách po částka a v 48. závěrečné měsíční splátce ve výši částka. Splatnost první splátky byla dohodnuta dnem datum. Žalovaná však na platby dle smlouvy hradila pouze částečně a žalovaná je tak v prodlení s hrazením svých závazků vyplývajících ze smlouvy, a proto došlo ke dni datum v souladu se smlouvou k zesplatnění celého dluhu. Žalovaná tak dluží žalobkyni celkovou částku částka, která představuje neuhrazenou jistinu ve výši částka, neuhrazené obchodní úroky ve výši částka, neuhrazené měsíční poplatky za správu zápůjčky ve výši částka, zákonný úrok z prodlení neuhrazených splátek
v celkové výši částka, smluvní pokuty za dobu do zesplatnění a po zesplatnění v celkové výši částka a náklady spojené s upomínáním ve výši částka, a zákonný úrok z prodlení z částky částka za dobu od datum do zaplacení. Úvěruschopnost žalované posuzovala podle veřejně dostupných zdrojů, a to z insolvenčního a exekučního rejstříku, výplatních pásek z období od prosince 2017 do února 2018, výpisu z účtu žalované a také z formuláře příjmů
a výdajů.
2. Žalovaná se s úhradou dlužné částky souhlasila.
3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř. , a zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy číslo soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná podepsaly dne datum listin u nazvanou smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku částka (jako spotřebitelský úvěr) a žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit celkový dluh ve výši částka (sestávající z jistiny ve výši částka a nákladů zápůjčky/úvěru (tj. úrok a administrativní náklady) ve výši částka), ve 47 měsíčních splátkách po částka a poslední (48.) splátku ve výši částka Tyto skutečnosti vyplývají i z obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy, sazebníku úroků a splátkového kalendáře. Z výpisu z účtu žalobkyně vzal soud za prokázané, že dne datum byla finanční částka ve výši částka vyplacena žalované. Dále vzal soud za prokázané, že žalovaná dle smlouvy řádně nesplácela a měla se dostat s úhradou do prodlení, což vyplývá z vyčíslení pohledávky.
Z výzvy k úhradě a z oznámení o zesplatnění vyplývá, že žalobkyně dopisem ze dne datum vyzvala žalovanou k úhradě dlužných splátek a ke dni datum zápůjčku v souladu se smluvními podmínkami zesplatnila a současně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu. Z předžalobní upomínky včetně dodejky ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky. Z výpisů z účtu žalované za období od prosince 2017 do
února 2018, výplatní pásky žalované z prosince 2017 a ledna 2018, z přehledu exekucí a výstupu z insolvenčního rejstříku ke dni datum vzal soud za prokázané, že žalobkyně sice před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalované poskytnutou zápůjčku splácet, ale předložené listin y zjevně špatně posoudila. Z nich totiž vyplývá, že ačkoliv měla žalovaná příjem ze zaměstnání cca částka měsíčně a další příjem z čerpání jiných úvěrů, její celkové měsíční výdaje byly vyšší než její měsíční příjmy, přičemž splácela minimálně jeden jiný úvěr. Z formuláře příjmů a výdajů ze dne datum, soud neučinil žádné relevantní skutkové zjištění pro zkoumání úvěruschopnosti žalované, neboť v něm nejsou uvedeny další podstatné informace důležité pro posouzení úvěruschopnosti žalované.
4. Při právním hodnocení soud vycházel, vzhledem k datu vzniku závazkového právního vztahu mezi účastníky, z ustanovení občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.). Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
5. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele,
a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo
i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže
z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr
v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení
§ 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
8. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dále soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR 21/ 2018 s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
9. V daném případě vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši částka, neboť strany mezi sebou uzavíraly smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně plnila. Smlouvu však soud vyhodnotil jako neplatnou, protože žalobkyně nesprávně vyhodnotila schopnost žalované úvěr splácet, resp. finanční prostředky žalované poskytl, přestože bylo zřejmé, že je nebude schopna splácet (viz nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018 ). Jestliže věřitel plnil na základě neplatné smlouvy, má nárok na vrácení toho, o co se dlužník na jeho úkor obohatil. Jelikož žalovaná částečně hradila svůj dluh, dlužnou jistinu ve výši částka splácením uhradila, a proto u ní nedošlo k bezdůvodnému obohacení. Proto soud žalobu shledal jako nedůvodnou a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí, a to tak, že ji zamítl.
10. O nákladech řízení rozhodl soud s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na jejich náhradu, protože procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
11. Dále soud postupoval podle zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, kdy rozhodl
o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek ve výši částka podle Položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek se v tomto případě vypočítá jako 5 % ze žalované částky, tedy výše soudního poplatku je stanovena na částka. Žalobkyně uhradila soudní poplatek pouze ve výši částka, tudíž je nutné uhradit ČR – Okresnímu soudu v Benešově doplatek soudního poplatku ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
12. Podle § 164 o.s.ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní
a počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.
13. V souladu s § 164 o.s.ř. předsedkyně senátu opravila výrok III. rozhodnutí, ve kterých došlo ke zjevným nesprávnostem v písemném vyhotovení protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne datum. Ve výroku III. rozhodnutí došlo k početní chybě při uložení povinnosti žalobkyně zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Benešově doplatek soudního poplatku ve výši částka, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, což bylo opraveno na správnou částku doplatku soudního poplatku ve výši částka.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).