Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 C 389/2021-24

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 16 422 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 100 Kč od 26. 8. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 5 322 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 422 Kč od 1. 4. 2021 do 25. 8. 2021, z částky 5 322 Kč od 26. 8. 2021 do zaplacení a ve výši 0,20 % ročně z částky 11 100 Kč od 26. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 355,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 100 Kč od 26. 8. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 5 322 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 422 Kč od 1. 4. 2021 do 25. 8. 2021, z částky 5 322 Kč od 26. 8. 2021 do zaplacení a ve výši 0,20 % ročně z částky 11 100 Kč od 26. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 355,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 422 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 16 422 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o revolvingovém úvěru číslo uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 19. 5. 2021 prostřednictvím elektronických prostředků na dálku, na podkladě níž poskytla žalobkyně žalovanému revolvingový úvěr ve výši 11 100 Kč, a to na jeho bankovní účet č. bankovní účet. Žalovaný se pak zavázal dle smlouvy jednak hradit poplatky za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, tj. ve výši 2 220 Kč, když si stany současně dohodly, že tento poplatek se ke konci každého kalendářního měsíce stane součástí jistiny dluhu žalovaného, jednak do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru ve výši jedné pětiny dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč, přičemž aktuální výše dluhu, výše minimální splátky a datum její splatnosti budou vyplývat z měsíčního výpisu z účtu, který se zavázala žalobkyně žalovanému zasílat. Dále se žalovaný zavázal zaplatit za takto poskytnuté peněžní prostředky úrok ve výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, přičemž v případě, že se stane celý dluh splatný podle čl. 6 smlouvy, je žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši 15 % ročně na místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. V bodě 6.3 smlouvy dále bylo mezi žalobkyní a žalovaným sjednáno, že v případě, že je žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen dále hradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, přičemž nárok na smluvní pokutu vzniká po dobu prvních 3 měsíců prodlení žalovaného a smluvní pokuta se na konci každého kalendářního měsíce taktéž stává součástí jistiny dluhu žalovaného, pročež součástí celkové dlužné částky je smluvní pokuta ve výši 726 Kč. Žalobkyně přitom svůj závazek ze smlouvy splnila a žalovanému finanční prostředky poskytla, naopak žalovaný své povinnosti řádně neplnil a nesplácel předepsané splátky, resp. neuhradil žalobkyni ničeho, dostal se do prodlení se splácením dluhu či jeho části po dobu delší než šedesát dnů, pročež se podle tohoto smluvního ujednání stal splatným celý dluh žalovaného. S ohledem na uvedené proto žalovaný nadále žalobkyni dluží právě částku 16 422 Kč. Na výzvu soudu dále žalobkyně doplnila, že posuzovala úvěruschopnost žalovaného zejména nahlédnutím do veřejně přístupných rejstříků, seznamů a evidencí vedených státními orgány, a to volně přístupných i placených, tedy do obchodního rejstříku, živnostenského rejstříku, insolvenčního rejstříku, administrativního registru ekonomických subjektů, centrální evidence exekucí, katastru nemovitostí - vždy s negativním výsledkem, žalobkyně u žalovaného nenašla žádný záznam. Dále úvěruschopnost žalovaného posuzovala dle údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, konkrétně vycházela z čistého příjmu ve výši 20 000 Kč, nákladů na obživu ve výši 3 000 Kč, nákladů na bydlení ve výši 2 000 Kč a ostatních nákladů žalovaného ve výši 5 000 Kč. Žalovaným deklarovaný příjem není vyšší než průměrná mzda (v 1. až 3. čtvrtletí roku 2020 34 611 Kč) a nijak tedy nevybočuje z pravděpodobné výše příjmu osoby v produktivním věku. Vzhledem k tomu, že skutečné výdaje žalovaného lze ověřit jen obtížně, ověřovala je žalobkyně s využitím průměrných (referenčních) nákladů průměrného klienta, kdy tento postup potvrzuje i odborná literatura. Z údajů uvedených na internetové stránce ČSÚ dostupné na webová adresa vyplývá, že průměrná měsíční výše výdajů na člena průměrné české domácnosti činní 10 500 Kč. Jelikož žalovaný jako výši svých nákladů uváděl částku 10 000 Kč, počítala žalobkyně právě s částkou 10 500 Kč, k této byly následně připočítány náklady na úhradu pravidelné splátky ve výši 1 200 Kč. Žalobkyně úvěruschopnost žalovaného prověřila tak, že odečetla výši žalovaným deklarovaných výdajů od výše žalovaným deklarovaných příjmů – z čehož žalobkyně zjistila, že po odečtení měsíčních nákladů i po uhrazení minimální splátky úvěru žalovanému zůstane k dispozici alespoň dalších 5 870 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci usnesením ze dne 29. 12. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle (dále i jen ) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dnem 17. 1. 2022 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.

4. Po provedeném řízení a dokazování formou listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav:u označenou jako Smlouva o revolvingovém úvěru číslo výpisy k tomuto účtu je v řízení prokázáno, že žalobkyně připravila písemný návrh smlouvy o revolvingovém účtu, kdy tato dohoda měla být uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a na základě které se žalobkyně měla zavázat žalovanému poskytnout dne 19. 5. 2020 peněžní prostředky do celkové výše úvěrového limitu až 50 000 Kč poskytnutím peněžních prostředků na žádost žalovaného na jeho bankovní účet č. bankovní účet, přičemž výše prvního čerpání měla být omezena na nejvýše 5 000 Kč. Žalovaný pak měl být oprávněn čerpat peněžní prostředky maximálně do výše úvěrového limitu, a to opakovaně po celou dobu účinnosti této smlouvy a v případě úhrady jakékoliv splátky dlužné částky se v rámci úvěrového limitu měla obnovit možnost čerpat úvěrový limit v rozsahu, v němž byla takovou splátkou jeho vyčerpaná část uhrazena. Zápůjční úroková sazba měla být sjednána na 20 % měsíčně, roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr měla činit 519 %. Podle smlouvy se měl žalovaný zavázat jednak hradit poplatky za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, tj. ve výši 2 220 Kč s tím, že tento poplatek se ke konci každého kalendářního měsíce měl stát součástí jistiny dluhu žalovaného, jednak do konce každého kalendářního měsíce měl žalovaný uhradit minimální splátku úvěru ve výši jedné pětiny dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč, přičemž aktuální výše dluhu, výše minimální splátky a datum její splatnosti měly vyplývat z měsíčního výpisu z účtu; dále se měl žalovaný zavázal zaplatit za takto poskytnuté peněžní prostředky úrok ve výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, přičemž v případě, že se stane celý dluh splatný podle smlouvy, je žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši 15 % ročně na místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. V bodě 6.3 smlouvy dále bylo mezi žalobkyní a žalovaným sjednáno, že v případě, že je žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen dále hradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, přičemž nárok na smluvní pokutu vzniká po dobu prvních 3 měsíců prodlení žalovaného a smluvní pokuta se na konci každého kalendářního měsíce taktéž stává součástí jistiny dluhu žalovaného. Předmětná neobsahuje podpis žalovaného a ani jinak nelze z předloženéy dovodit, že žalovaný projevil vůli být předmětnou dohodou vázán byť třeba v jiné, než v písemné podobě.

5. Výpisem z účtu žalobkyně č. bankovní účet je v řízení dále prokázáno, že na účet žalovaného č. bankovní účet byla dne 19. 5. 2020 částka 5 000 Kč, 18. 8. 2020 částka 1 100 Kč, 7. 10. 2020 částka 1 500 Kč a dne 14. 12. 2020 částka 2 500 Kč.

6. Výpisy k revolvingovému úvěru číslo za období od 10. 6. 2020 do 13. 7. 2021 pak dokládají jednak výši vyčerpané částky ze strany žalovaného, jednak výpočet smluvních úroků ze strany žalobkyně, které dle smlouvy měly přirůstat k jistině tak, že ke dni 13. 7. 2021 činila dlužní jistina právě žalovanou částku 16 422 Kč, z výpisů je dále zřejmé, že žalovaný na předmětný dluh ničeho po celou dobu neuhradil.

7. Předžalobní upomínkou ze dne 11. 8. 2021 a podacím lístkem z téhož dne bylo dále v řízení prokázáno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 21 942 Kč včetně úroků a náhrady nákladů za právní zastoupení s tím, že jde o dluh ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo. Žalovaný byl zároveň upozorněn, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou; upomínku zástupce žalobkyně doručoval žalovanému na adresu dle smlouvy.

8. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo.

9. Z žalobkyní předložených důkazů učinil soud skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému ze svého účtu č. bankovní účet na účet žalovaného č. bankovní účet dne 19. 5. 2020 částku 5 000 Kč, dne 18. 8. 2020 částku 1 100 Kč, dne 7. 10. 2020 částku 1 500 Kč a dne 14. 12. 2020 částku 2 500 Kč, tyto doposud žalovaný žalobkyni nevrátil, byť byl o toto vrácení upomínán.

10. Podle , , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný, byť z jiného právního důvodu, než bylo žalováno, a jen částečně. Předně má soud za to, že po provedeném řízení nelze v žádném případě dovodit, že mezi stranami došlo k uzavření jakékoliv smlouvy, ze které by pro jednotlivé strany smlouvy vyplývaly konkrétní práva a konkrétní povinnosti. Žalobkyně sice předložila v listinné podobě tzv. Smlouvu o revolvingovém úvěru, která podle jejich tvrzení měla být mezi stranami uzavřena smlouva o úvěru. Tato předložená žalobkyní však neobsahovala ani žádný podpis žalovaného a ani jinak nelze z předloženéy dovodit, že smlouva tvrzeného obsahu skutečně mezi stranami uzavřena byla, byť třeba v jiné, než písemné podobě. Z tohoto pohledu nemohla být na základě takto neexistující smlouvy uzavřena dohoda o poskytnutí finančních prostředků žalovanému s právy a povinnostmi tvrzenými v žalobě, tj. dohodnutou lhůtou k vrácení finančních prostředků. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému ve dnech 19. 5. 2020, 18. 8. 2020, 7. 10. 2020 a 14. 12. 2020 celkem částku 11 100 Kč, aniž by mezi stranami existoval prokazatelně tvrzený platný právní důvod takovéhoto jednání, nelze než dospět k závěru, že se v tomto okamžiku žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil a byl povinen tento majetkový prospěch právní předchůdkyni žalobkyně vydat ve smyslu , . K vydání tohoto obohacení přitom byl žalovaný vyzván prokazatelně předžalobní výzvou, která byla odeslána dne 11. 8. 2021.

12. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný řádně a včas svůj dluh nesplnil a nyní žalobkyni nadále dluží částku 11 100 Kč, soud podané žalobě při vázanosti rozsahem uplatněným v žalobě v části týkající se zaplacení částky 11 100 Kč vyhověl a žalovaného zavázal žalobkyni zaplatit právě částku 11 100 Kč. Žalobkyně přitom vyzvala žalovaného k vrácení poskytnuté částky dopisem odeslaným dne 11. 8. 2021, přitom, jak již vyslovil např. Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí ze dne 15. 7. 2019, č.j.  -109, je nutno považovat za notorietu, že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne 16. 8. 2021. Od této chvíle běžela ve smyslu , , žalovanému lhůta„ bez zbytečného odkladu“ k splnění svého dluhu. Jde o lhůtu v obecné rovině nutně neurčitou, která v každém konkrétním případě může nabývat jiného rozměru. Rozhodující jsou okolnosti daného případu a povaha konkrétního plnění. Poměrně výstižně se k povaze lhůty vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp.zn. , kdy je třeba z časového určení„ bez zbytečného odkladu“ dovodit, že jde o„ velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu.“ Jak dále vyplývá z komentáře k  , (Hulmák, M. a kol.: V. Závazkové právo. Obecná část (–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, strana 998 – 1014) běžně, zejména u platebních závazků obvyklé výše (nepřesahující částky standardní pro pravidelný provoz daných subjektů), půjde o lhůtu v řádu dní. Půjde v podstatě pouze o lhůtu nutnou k dostavení se k věřiteli a předání příslušné hotovosti, případně k dostavení se na místo, odkud lze zadat platební příkaz, a k realizaci tohoto převodu. Bezodkladné splnění bude tedy v těchto případech otázkou maximálně několika jednotlivých dní, a to zásadně dní pracovních. V případě peněžitých plnění běžné hodnoty lze zpravidla uvažovat o lhůtě zhruba maximálně sedmi až deseti dnů od doručení výzvy. V daném konkrétním případě pak soud vyhodnotil, že přiměřená lhůta pro splnění dluhu je sedm dní a s ohledem na tuto skutečnost pak měl žalovaný splnit svůj dluh nejpozději dne 25. 8. 2021 (při zohlednění toliko pracovních dnů). Protože tak žalovaný neučinil, dostal se ode dne 26. 8. 2021 podle , , do prodlení a žalobkyně má právo i na úrok z prodlení v této části. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 %, která odpovídá zákonné výši úroku z prodlení ve smyslu vládního Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

13. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. věta před středníkem a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud neshledal, resp. nebyly v řízení ani tvrzeny, tím méně prokázány.

14. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení částky 11 100 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, které soud zohlednil v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp.zn. a kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku na částku 452,36 Kč, takže celková přiznaná částka k tomuto datu činila 11 553,36 Kč. Tento její úspěch však představuje jen 65,6 % ze 100 % (tj. z celkového předmětu řízení kapitalizovanému včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku na částku 17 617,21 Kč). Naopak neúspěch žalobkyně představuje 34,4 %. Čistý úspěch žalobkyně (po odečtení neúspěchu od úspěchu) tak činí 31,2 % a žalobkyni proto ve smyslu vzniklo právo na náhradu 31,2 % jí účelně vynaložených nákladů řízení. V projednávané věci však soud v souladu s vyhl. č. ve znění účinném od 1. 7. 2014, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 28. 9. 2021, hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení, neboť žalobkyně je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné obchodování s pohledávkami, přičemž z úřední činnosti soudu je známo, že žalobkyně s ohledem na předmět svého podnikání podává další žaloby ve skutkově a právně obdobných věcech (kdy vymáhá pohledávky ze smluv o úvěru), a je tedy naplněn předpoklad vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) tedy, že řízení je zahájeno na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech. Pokud jde o ustálenost vzoru, jde o strukturované vylíčení nároků ze smlouvy o úvěru uvedením věřitele, data uzavření smlouvy (případně jejího čísla), výše pohledávky, výše úroků z úvěru a poplatků odkazem na smlouvu, poukazem na splátkovou povinnost dlužníka (často bez uvedení výše splátek), která byla porušena s následkem zesplatnění úvěru k určitému datu a vyčíslení požadované částky v jejich jednotlivých součástech s případným odkazem nay. Individualizace pohledávky je pak pouze doplněním konkrétních údajů, jako data, jména a částky (blíž. srovnej usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2014, č.j.  – 12). Základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření je tak v podstatě zcela totožný a sepis této žaloby je pak spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby v pravém slova smyslu. Navíc v dané věci jde o předmět řízení, v rámci něhož peněžité plnění a tarifní hodnota nepřesahují hodnotu 50 000 Kč ve smyslu advokátního tarifu a v daném řízení byla žalobkyni přiznána náhradu nákladů řízení ve smyslu advokátního tarifu. S ohledem na uvedené proto soud dospěl k závěru, že je na místě žalobkyni za její první tři úkony právní pomoci (tzn. za zaslání předžalobní upomínky, za přípravu a převzetí zastoupení a za sepis žaloby) přiznat odměnu a režijní paušály dle vyhl. č. účinné od 1. 7. 2014.

15. Celkové náklady žalobkyně jsou přitom představovány částkou 4 345,30 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 3 545,30 Kč mající oporu ve vyhl. č. (tvořené jednak částkou 600 Kč jako odměnou dle bodu 2 ve spojení s  advokátního tarifu za dva žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení a sepisu žaloby po 300 Kč, jednak částkou 150 Kč jako odměnou ve výši jedné poloviny mimosmluvní sazby dle bodu 2 ve spojení s  advokátního tarifu za sepis jednoduché výzvy k plnění, jednak částkou 300 Kč jako třem režijními paušály po 100 Kč za tyto tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle advokátního tarifu, jednak částkou 1 580 Kč jako odměnou dle , ve spojení s  advokátního tarifu za jeden žalobkyni účelně poskytnutý úkon právní pomoci v podobě písemného podání ze dne 22. 12. 2021 učiněného na výzvu soudu, a konečně částkou 300 Kč jako jedním režijním paušálem za tento jeden žalobkyni účelně poskytnutý úkon právní pomoci dle , 3 advokátního tarifu, to vše pak včetně 21% DPH, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupce žalobkyně jako advokát, jež v řízení osvědčil, že je registrovaným plátcem DPH). Žalovaný proto byl zavázán zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 31,2 % těchto nákladů, tedy částku 1 355,70 Kč, a to rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. věta před středníkem , když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalobkyně – vychází z ust.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.