Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 332/2021-39
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Štěpánkou Brožovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, o zaplacení úroku ve výši 36 % ročně z částky ve výši částka od datum do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do datum, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši částka k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, Ph.D., advokáta se sídlem adresa, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Benešově soudní poplatek za žalobu výši částka, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, o zaplacení úroku ve výši 36 % ročně z částky ve výši [částka] od [datum] do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši [částka] k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta se sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Benešově soudní poplatek za žalobu výši [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou ze dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím, a to se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne datum smlouvu
o úvěru číslo. Na základě této smlouvy mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla bezhotovostním převodem spotřebitelský úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 36 % ročně z poskytnuté částky, a to od poskytnutí úvěru, tj. datum, do jeho vrácení včetně příslušenství. Úvěruschopnost žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně řádně zkoumána, a to na základě údajů žalovaného o výši jeho měsíčních příjmů a výdajů a lustrací v příslušných informačních systémech. Žalovaný však svou smluvní povinnost nesplnil, neboť sjednaný úvěr řádně nehradil. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaného postoupila na právnická osoba anonymizováno, se sídlem adresa, anonymizována tři slova republika, reg. číslo která jej následně postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne datum. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka ze dne datum, na kterou nijak nereagoval. Žalobkyně se tak domáhala zaplacení jistiny ve výši částka, smluvního úroku ve výši 36 % ročně z částky ve výši částka od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Dne datum byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podepsána listin listina označená jako smlouva o úvěru. Smlouvou o úvěru se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový bezhotovostní úvěr ve výši částka a žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 36 % ročně z poskytnuté částky, a to od poskytnutí úvěru, tj. datum, do jeho vrácení včetně příslušenství. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na jeho bankovní účet částku částka dne datum Celkem se zavázal vrátit částka v jedné splátce do 28 dnů od odeslání finančních prostředků na jeho bankovní účet. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky (ze smlouvy o úvěru).
4. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaného postoupila na právnická osoba anonymizováno, se sídlem adresa, anonymizováno maakond, anonymizováno republika, reg. číslo která jej následně postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne datum (ze smlouvy o postoupení pohledávek). Postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalovanému oznámeno a žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky (z předžalobní upomínky a dokladu o odeslání).
5. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal s právní předchůdkyní žalobkyně listin u označenou jako smlouva o úvěru. Při jejím podpisu žalovaný převzal částku částka Smlouva obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti s úvěrem též poplatky za vymezené a specifikované služby (úrok, poplatky). Celkem měl vrátit částku částka. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaného byla dne datum postoupena žalobkyni, což právní předchůdkyně žalovanému oznámila a vyzvala ho k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou.
6. Při právním posouzení věci v případě smlouvy o úvěru soud vycházel z ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ OZ“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle § 1802 OZ mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Dle § 1813 OZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
7. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968
o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Ohledně dalšího příslušenství soud vycházel z § 1970 OZ , dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení pro posuzované období stanoví nařízení vlády č.
351/2013 Sb. Pokud jde o postoupení pohledávky, soud vycházel z ustanovení § 1879 OZ občanského zákoníku , podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele,
a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo
i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže
z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, je podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením
§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů žalovaného o výši jeho měsíčních příjmů a výdajů a lustrací v příslušných informačních systémech. Ke svému tvrzení však žalobkyně nedoložila žádné důkazy. I v případě, že by důkazy k tomuto tvrzení předloženy byly, jednalo by se ve smyslu níže uvedené judikatury o nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti. Povinností věřitele totiž je údaje uvedené dlužníkem v prohlášení ověřit. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila, zbavila se tak své možnosti a svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle § 118a zákona č.
99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), v jakém směru má v uvedeném smyslu doplnit svá tvrzení a důkazy.
12. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne
datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
13. Z uvedeného důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná. Soud proto rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání případného bezdůvodného obohacení žalobkyni. Z provedeného dokazování vyplynulo, že na základě smlouvy o úvěru byla žalovanému poskytnuta částka ve výši částka. Ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný na poskytnutou jistinu ve výši částka neuhradil žádnou částku; v řízení nebylo tvrzeno ani jinak nevyšlo najevo, že by žalovaný uhradil více, než tvrdí žalobkyně). Žalovanému tak zůstala povinnost vydat žalobkyni částku částka jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta).
14. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně sjednaných poplatků a příslušenství sestávajícího z úroků (mají oporu v neplatné smlouvě) a z úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné).
15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. tak, že náleží žalobkyni, která měla ve věci úspěch. Náklady řízení představují odměnu za tři úkony právní služby po částka, celkem částka, podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , v platném znění, náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby po částka, celkem částka, podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. , v platném znění, a dále soudní poplatek ve výši částka, který bude žalobkyní následně doplacen. Odměna a náhrada hotových výdajů je zvýšena o 21 % DPH, kterého je zástupce žalobkyně plátcem, podle § 137 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. ve výši částka Celkem je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku částka ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně. Soud v daném případě aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť je přesvědčen, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu, kdy předmětem vymáhání je dlužná pohledávka ze smlouvy o úvěru. V návrhu se tak mění pouze označení žalovaných, dlužné částky a několik typů produktů poskytovaných žalobkyní.
16. Dále soud rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Benešově, soudní poplatek za žalobu ve výši částka podle Položky číslo odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, neboť od žalobkyně není vedena žádná úhrada za návrh na zahájení řízení. Z tohoto důvodu jí byla uložena povinnost uhradit soudní poplatek ve výši
částka, a to do 15 dnů od doručení tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).