Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
5 C 312/2021-35
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 10.000 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Řízení se v části o zaplacení 2.199,80 Kč zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10.000 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,05% od 26. 5. 2020 do zaplacení v měsíčních splátkách po 1.000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
III. Žaloba se v části o zaplacení zákonných úroků z prodlení jdoucích z částky 10.000 Kč od 30. 12. 2017 do 25. 5. 2020, zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 952,96 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení se v části o zaplacení 2.199,80 Kč zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10.000 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,05% od 26. 5. 2020 do zaplacení v měsíčních splátkách po 1.000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>III. Žaloba se v části o zaplacení zákonných úroků z prodlení jdoucích z částky 10.000 Kč od 30. 12. 2017 do 25. 5. 2020, zamítá.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 952,96 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].</b>
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení finančního plnění zahrnujícího částku jistiny ve výši 10.000 Kč, částku účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením ve výši 500 Kč a příslušenství sestávajícího z kapitalizovaného úroku z jistiny ve výši 1.699,80 Kč. Žalobu odůvodnila zejména tím, že nárok na shora uvedená finanční plnění nabyla z titulu„ smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, kterou uzavřela se společností právnická osoba, které byla pohledávka postoupena společností právnická osoba (dále jen„ původní věřitel“). Původní věřitel na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum, poskytl žalovanému neúčelový, bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu 35.000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal zaplatit úrok z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně, poplatek za čerpání úvěru z každé čerpané částky úvěru ve výši 12,5 %. Žalovaný pak vyčerpal celkem částku ve výši 10.000 Kč, kterou měl splácet vždy v pravidelných splátkách v minimální výši uvedené ve výpisu, a to až do výše celkové dlužné částky. Žalovaný však na svůj dluh ničeho nezaplatil. Žalovaný byl o zaplacení opakovaně upomínán.
2. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že stran procesu zkoumání tzv. úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje žádnými důkazními prostředky. V souvislosti s tímto konstatováním proto žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to co do shora popsané částky kapitalizovaného smluvního úroku a částky účelně vynaložených nákladů, tj. vše v celkové výši 2.199,80 Kč (číslo + 500). Vzhledem k tomu, že žalobkyně akt částečného zpětvzetí provedla ještě před zahájením prvého jednání ve věci samé, soud tomuto návrhu vyhověl bez zjišťování stanoviska žalovaného a s odkazem na § 96 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. řízení v této části zastavil (výrok I. tohoto rozsudku).
3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že si je vědom toho, že si někde v roce 2017 půjčoval částku asi 10.000 Kč. V mezidobí však byl ve výkonu trestu a tudíž nemohl ničeho splácet. V současné době je bez zaměstnání a je veden na úřadu práce. Nově mu byl do výchovy svěřen syn, neboť bývalá přítelkyně onemocněla a nemůže se o syna starat. S obživou mu vypomáhají rodiče, u kterých rovněž bydlí. Je zcela nemajetný. Závěrem žalovaný uvedl, že je ochoten dluh hradit v měsíčních splátkách do maximální výše 1.000 Kč.
4. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav věci:
Mezi společností právnická osoba a žalovaným měla být prostředky na dálku (přes internet) uzavírána smlouva o revolvingovém úvěru ze dne datum. Jejímu uzavření předcházelo zřízení uživatelského účtu pro žalovaného registrací na stránkách společnosti na internetové adrese webová adresa. Registrací tak žalovaný sdělil společnosti právnická osoba své jméno a příjmení, rodné číslo, skutečně užívané telefonní číslo, skutečně užívanou emailovou adresu, číslo svého účtu a kód banky a kopii občanského průkazu. Úvěr byl žalovanému vyplacen obratem na jeho účet u právnická osoba, č.ú. anonymizováno – bankovní účet ve výši 10.000 Kč. Poskytnutý úvěr spolu s úroky ve výši 8,5 % měsíčně, poplatkem za čerpání úvěru z každé čerpané částky úvěru ve výši 12,5 % se žalovaný zavázal vrátit ve lhůtě do datum. Žalovaný však úvěr ve lhůtě splatnosti neuhradil. Původní věřitel pak pohledávku z výše specifikované smlouvy o úvěru postoupil na společnost právnická osoba, která následně pohledávku postoupila žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno dopisem ze dne datum. Žalovaný na svůj dluh ani přes upomínky ničeho nezaplatil.
5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
8. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
15. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
16. Podle § 1880 odst. 1 a 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. (2) Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
17. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.
20. Při právním hodnocení projednávaného nároku soud předně vyšel z povahy práv a povinností, které si mezi sebou původní věřitel a žalovaný ujednali prostřednictvím smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud předmětný závazek právně kvalifikoval jako úvěr ve smyslu § 2395 o. z. Předmětný úvěr pak postupitel jako poskytovatel nebankovních půjček/úvěrů sjednal v rámci své podnikatelské činnosti, tedy jako poskytovatel ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný naopak předmětný úvěr sjednal mimo rámec jakékoli podnikatelské či samostatně výdělečné činnosti, tedy jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z., a proto je třeba sjednaný úvěr právně kvalifikovat též jako spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú.
21. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak postupiteli ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti pak svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru úvěrujícího a úvěrovaného a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tak povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).
22. Ve vztahu k provedenému skutkovému posouzení však lze konstatovat, že žalobkyně na předložení důkazních prostředků vztahujících se k posuzování tzv. úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignovala. Toto ostatně sama žalobkyně potvrdila, když k výzvě soudu sdělila, že žádnými takovými důkazními prostředky nedisponuje. Za daného stavu věci proto soud musel vycházet ze závěru, že původní věřitel při posuzování tzv. úvěruschopnosti žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 z. s. ú. nepostupoval s náležitou pečlivostí. Proto závazek ze smlouvy o úvěru soud po právní stránce vyhodnotil jako absolutně neplatný ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., a to pro rozpor se zákonem.
23. Plnění poskytnutá z jeho titulu je tudíž na místě právně kvalifikovat jako závazek z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Právě a pouze pohledávku z tohoto závazku včetně jeho příslušenství také žalobkyně mohla ve smyslu § 1879 o. z., nabýt. Z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného tak soud uplatněný a dodatečně postoupený nárok (po částečném zpětvzetí žaloby) výrokem II. tohoto rozsudku uznal jako oprávněný co do jistiny 10.000 Kč včetně jejího příslušenství.
24. Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 10.000 Kč se pak stal splatným dnem 25. 5. 2020, což byl poslední den 7 denní lhůty stanovené v oznámení o postoupení pohledávky obsahující výzvu k úhradě dluhu. Oznámení s výzvou bylo žalovanému odesláno dne 15. 5. 2020 na adresu adresa žalovaného, která byla uvedena žalovaným jako adresa jeho trvalého pobytu. Dle domněnky dojití (§ 573 o.z.) tak byla žalovanému doručena dne 18. 5. 2020, což byl i počátek 7 denní lhůty pro zaplacení dlužné částky. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky úroky z prodlení v zákonné výši od 26. 5. 2020, neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 10 % p.a. Žalobkyni však byl přiznán úrok z prodlení v požadované (nižší) výši 8,05% p.a. Žalobním petitem je soud vázán.
25. Lhůta k plnění byla určena s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú., když spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud tedy zohlednil konkrétní majetkovou a sociální situaci žalovaného, který je bez zaměstnání, bez příjmu, finančně mu vypomáhají rodiče, u kterých i bydlí. Výši splátek (1.000) však soud nastavil tak, aby současně nedocházelo k neúměrnému zvýhodnění žalovaného na úkor žalobkyně (výrok II. tohoto rozsudku).
26. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o revolvingovém úvěru je absolutně neplatná, nebyla mezi účastníky platně sjednána ani doba splatnosti úvěru, od které následně žalobkyně odvozovala právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Proto nezbylo než žalobu v části požadovaného zákonného úroku z prodlení, tj. za dobu od 30. 12. 2017 do 25. 5. 2020, zamítnout (výrok III.).
27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě byla žalobkyně oproti žalovanému v poměru 82 % úspěšná a 18 % neúspěšná, když žalobkyně vzala část uplatněného nároku zpět a tím zavinila, že řízení muselo být zastaveno. Proto má žalobkyně právo na náhradu 64 % nákladů. Žalobkyní účelně vynaložené náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1 , § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10.000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Náklady řízení tedy celkem 952,96 Kč (1.489 x 0,64).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.