Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
33 C 263/2021-29
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Chlupovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
t. č. ve anonymizováno ve stát. instituce, obec a číslo, PSČ obec
o zaplacení částky 5 612,35 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 260 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení od 20. 3. 2020 do zaplacení a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se do částky 352,35 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 705,30 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 274,94 Kč, s 8,05 % úrokem z prodlení z částky
5 612,35 Kč od 15. 6. 2018 do 19. 3. 2020, s 8,05 % úrokem z prodlení z částky
352,35 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení, s 29 % úrokem z částky 5 612,35 Kč
od 15. 6. 2018 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 1 827 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 260 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení od 20. 3. 2020 do zaplacení a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku a to pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba se do částky 352,35 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 705,30 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 274,94 Kč, s 8,05 % úrokem z prodlení z částky 5 612,35 Kč od 15. 6. 2018 do 19. 3. 2020, s 8,05 % úrokem z prodlení z částky 352,35 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení, s 29 % úrokem z částky 5 612,35 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 1 827 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobce se svojí žalobou domáhal vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení částky 5 612,35 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého předchůdcem žalobce, společností právnická osoba na základě smlouvy o zápůjčce
číslo ze dne 26. 10. 2016. Žalobu odůvodnil tím, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, žalovaný se zavázal v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou uhradit předchůdci žalobce částku 4 612 Kč, která představuje jednak kapitalizované úroky, dále odměnu za zpracování a částku za administrativní činnost – komfortní splácení v hotovosti. Žalovaný uhradil celkem částku
740 Kč, kdy předchůdce žalobce tuto úhradu započetl ve výši 320,30 Kč na sjednaný poplatek a zbývající část plateb ve výši 419,70 Kč na úhradu jistiny. Žalobou uplatňuje částku 5 612,35 Kč z titulu nesplacené jistiny, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 705,30 Kč z dlužné jistiny za období od 30. 11. 2016 do 14. 6. 2018, a dále kapitalizovaný úrok ve výši 1 274,94 Kč za období od 6. 9. 2017 do 14. 6. 2018.
2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že si je vědom dlužné částky, řešil celou situaci se svou přítelkyní s tím, že by dlužná částka byla uhrazena ve splátkách.
3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, z jednání se omluvili.
4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům. Ze smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti soud zjistil, že dne 26. 10. 2016 uzavřeli předchůdce žalobce, společnost právnická osoba a žalovaný smlouvu pod číslo. Na základě výše uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 6 000 Kč, kterou převzal v hotovosti, kdy toto převzetí stvrdil svým podpisem ve smlouvě. Žalovaný se zavázal vedle poskytnuté jistiny uhradit předchůdci žalobce dále částku 799 Kč jako úrok, částku 950 Kč jako odměnu za zpracování a doručení a dále částku 2 863 Kč za komfortní a flexibilní splácení a to ve 45 týdenních splátkách po 236 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 a přílohy ke smlouvě soud zjistil, že společnost právnická osoba předmětnou pohledávku postoupila na žalobce. Z přípisu zástupce žalobce ze dne 12. 3. 2020 a podacího lístku ze dne 13. 3. 2020 soud zjistil, že žalobce vyzval před podáním žaloby žalovaného k úhradě dlužné částky.
5. Žalobce k důkazu neoznačil a nedoložil žádné listin y, kterými by prokázal, zda a jakým způsobem před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalovaného.
6. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku , má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.
12. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku , kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena dne 26. 10. 2016 smlouva o úvěru
číslo ve které vystupoval předchůdce žalobce jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Na základě této smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (anonymizováno číslo anonymizováno) zabýval tím, zda předchůdce žalobce posoudil před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí tak, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 AS 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Pokud předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).
14. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege) a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení požadovaného smluvního úroku, smluvních pokut a poplatků za uzavření smlouvy, za správu úvěru a za hotovostní výběr splátek, nevzniklo a nelze jej proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaný na základě této neplatné smlouvy předmět zápůjčky převzal (čerpal dne 26. 10. 2016 ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč), je povinen takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci, jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku ). Pokud dle tvrzení žalobce žalovaný po uzavření smlouvy uhradil částku 740 Kč, je žalobou uplatněný nárok důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou, tj. 6 000 Kč a částkou již uhrazenou, tj. 740 Kč. S ohledem na právě uvedené, tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku, zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku
5 260 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svoji povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku , povinen zaplatit z této částky i úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatný bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku . Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto případě považovat přípis zástupce žalobce ze dne 12. 3. 2020, ve kterém žalobce stanovil lhůtu k úhradě dlužné částky nejpozději do
19. 3. 2020. Následujícím dnem, tj. 20. 3. 2020 se žalovaný se svým plněním dostal do prodlení a žalobci tak náleží úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu, tj. zaplacení částky 352,35 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení a kapitalizovaného úroku, a dále požadovaného úroku z dlužné jistiny ve výši 29 %, soud žalobu, jak shora ve výroku II. uvedeno, zamítl.
15. Žalovaný projevil ochotu uhradit dlužnou částku ve splátkách s ohledem na jeho současnou situaci, kdy se nachází ve výkonu trestu, soud postupoval v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. a umožnil žalovanému uhradit dlužnou částku žalobci ve splátkách, jejíž výši a podmínky splatnosti ve výroku určil. Výše splátek je pak odůvodněna finanční a sociální situací žalovaného, při určení výše splátek vzal soud v úvahu i celkovou výši dlužné částky i dobu, která uplynula od vzniku dluhu. S ohledem na uvedené, soud dospěl k závěru, že částka 500 Kč měsíčně je adekvátní k výši dluhu včetně příslušenství, době, která uplynula od jeho vzniku i k poměrům žalovaného.
16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. , podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V dané věci byl žalobce úspěšný do výše 93,72 %, po odečtení neúspěchu ve výši 6,28 %, mu náleží náhrada nákladů řízení ve výši 87,44 % Náklady řízení žalobce spočívají v soudním poplatku ve výši 1 000 Kč, dále v odměně za právní zastoupení a to za tři úkony právní pomoci po
200 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč dle ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. + DPH ve výši 21 %, což je úhrnem částka 2 089 Kč. Z této částky 87,44 % představuje částku
1 827 Kč, k jejíž úhradě soud žalovaného zavázal.
17. Výrok o povinnosti žalobce zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč je dán položkou 2, bod 2 Sazebníku soudních poplatků, kdy ve věci nebyl vydán platební rozkaz. Žalobce dosud uhradil soudní poplatek ve výši
400 Kč, zbývá tedy doplatit 600 Kč, soud proto žalobci dle položky 1, bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků tento doměřil, jak shora ve výroku IV. rozsudku uvedeno.
Poučení:
Proti rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným soudním rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu tohoto rozhodnutí (exekuce).