Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 301/2021-18

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Dušákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení částky 36 476,28 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 600 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 16 876,28 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 7 047,68 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % z částky 1 464,94 Kč od 19. 12. 2020 do 13. 7. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 1 464,94 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 29% ročně z částky 21 064,94 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 600 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 16 876,28 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 7 047,68 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % z částky 1 464,94 Kč od 19. 12. 2020 do 13. 7. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 1 464,94 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 29% ročně z částky 21 064,94 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalovanému zaplacení částky 36 476,28 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 18. 3. 2019, kterou se žalovaným uzavřel původní věřitel - společnost právnická osoba, IČO. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce splnil zákonnou povinnost podle zákona o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného zápůjčku splácet.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:

Ze smlouvy o zápůjčce číslo bylo zjištěno, že věřitel – společnost právnická osoba, IČO, poskytl dne 18. 3. 2019 žalovanému - spotřebiteli - peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč.

Z tabulky umoření ze dne 12. 1. 2021 soud zjistil, že žalovaný na dluh uhradil 2 400 Kč.

Z karty zákazníka ze dne 18. 3. 2019 bylo zjištěno, že poskytovatel zápůjčky zjišťoval informace důležité pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako skladník s čistým měsíčním příjmem ve výši 13 876 Kč, jiný člen domácnosti měl čistý měsíční příjem 13 140 Kč. Jeho výdaje představovaly částku ve výši 1 800 Kč měsíčně. Žalovaný měl zápůjčku u jiné společnosti, na kterou splácel 400 Kč měsíčně. Poskytovatel zápůjčky na formuláři křížkem označil, že zaměstnání žalovaného ověřoval z pracovní smlouvy a výplatních pásek, v položce„ ověřené dokumenty“ jsou pak dále uvedeny výpisy z účtu žalovaného. Žalovaný žil v nájmu.

Z obsahu smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni. Z písemného oznámení o postoupení a z dokladu o odeslání bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno.

Z písemné výzvy bylo zjištěno, že advokát žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení jistiny s příslušenstvím a to nejpozději do 13. 7. 2021. Výzva byla zaslána na adresu shora uvedenou.

O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že původní věřitel poskytl žalovanému 18. 3. 2019 peněžní prostředky v souhrnné výši 22 000 Kč, aniž s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného – spotřebitele – zápůjčku splácet. Dle ustálené judikatury soudů a Soudního dvora EU platí, že věřitel je povinen využívat i veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích, apod., kdy věřitel tuto svou povinnost nesplnil. Smlouva o zápůjčce je tudíž neplatná. Přijetím částky 22 000 Kč se žalovaný bezdůvodně obohatil a je jeho povinností bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Žalovaný vydal částku 2 400 Kč, v době rozhodování soudu měl tak žalovaný povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 600 Kč. Od

14. 7. 2021 trvalo prodlení žalovaného se zaplacením.

Soud jednal podle , , ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením . Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o zápůjčce vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona číslo o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále byla věc posouzena dle , .

Bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaný jednali o uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu ustanovení a násl. . Původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu až zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí neposuzoval schopnost žalovaného – spotřebitele – splácet poskytnuté peněžní prostředky.

Podle ustanovení § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tato ustanovení lze aplikovat i na hotovostní zápůjčku. Pro původního věřitele – podnikatele – podle ustanovení platilo, že jako podnikatel vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle a zákona o spotřebitelském úvěru byl původní věřitel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností věřitele ( , ) před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Zákon číslo Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Žalovaný – spotřebitel – byl ve vztahu s podnikatelem – poskytovatelem zápůjčky slabší stranou, a byla tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Žalovaný neměl před uzavřením smlouvy dostatek profesionálních zkušeností v oboru peněžnictví a neměl možnost stanovovat si smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce.

Ústavní soud v nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 d.

Důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnosti smlouvy, a to i v poměrech K tomuto závěru vede rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo, z něhož plyne, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

Poskytovatel úvěru či zápůjčky je tedy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele.

V daném případě původní věřitel nesplnil povinnost původního věřitele řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného – spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle , o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce.

Podle platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

V řízení bylo zjištěno, že žalovaný přijal peněžité částky ve výši 22 000 Kč, ze které uhradil částku 2 400 Kč. Soud výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni plnění ve výši 19 600 Kč. Pohledávka z bezdůvodného obohacení byla postoupena dle O povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni úroky z prodlení soud rozhodl dle , dle a dle úředního sdělení obec národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Při rozhodování o úrocích z prodlení bylo třeba vyjít z , dle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. V dané věci soud určil splatnost bezdůvodného obohacení v návaznosti na výzvu ke splnění, ve které žalobkyně stanovila žalovanému lhůtu ke splnění do 13. 7. 2021. Žalobkyni tudíž vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení až od 14. 7. 2021, a to v zákonné výši dle shora uvedených ustanovení. Výrokem rozsudku pod bodem II pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, pak nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků a poplatků.

Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III) vychází z ustanovení , kdy žádný z účastníků neměl převážný úspěch ve věci, soud je proto nepřiznal nikomu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou vykonatelným rozhodnutím, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí soudem nebo návrh na exekuci.