Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 295/2021-18
Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Reimannovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 51 634 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z této částky od 11. 7. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v části požadující zaplacení částky 16 634 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 17 750,99 Kč za období od 29. 1. 2020 do 10. 7. 2020 a požadující náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 350 Kč, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám advokáta titul jméno příjmení částku 4 630,62 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z této částky od 11. 7. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části požadující zaplacení částky 16 634 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 17 750,99 Kč za období od 29. 1. 2020 do 10. 7. 2020 a požadující náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 350 Kč, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám advokáta [titul] [jméno] [příjmení] částku 4 630,62 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 51 634 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne 23. 1. 2020 mezi žalobkyní a žalovanou.
Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru název produktu anonymizováno číslo uzavřené dne 23. 1. 2020 ve spojení s výpisem z účtu ze dne 29. 1. 2020 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit, a to včetně sjednaného úroku ve výši 111, 33 %. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 30 měsíčních splátkách po 3 491 Kč, celkem tedy měla zaplatit částku 104 730 Kč RPSN smlouvy činila 189,99 %. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho S ohledem na skutečnost, že žalovaná toto tvrzení žádným způsobem nerozporovala, považuje soud výši provedených plateb za prokázanou.
Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
Soud má za prokázané, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení.
Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 23. 1. 2020 zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o.z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb. , dříve platného občanského zákoníku , neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb. , lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o.z. ve spojení s § 588 o.z. absolutně neplatným právním jednáním a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.
Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statis data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v lednu 2020, tedy v době uzavření smlouvy o zápůjčce, činily v průměru 8,20 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 190,05 %, tvoří takto sjednaná RPSN více než dvaadvaceti násobek v této době obvyklé RPSN. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se úroku ve výši 111,33 % je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z. absolutně neplatné.
Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o úroku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalované bezúročnou zápůjčku. Podmínkou uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaná přistoupí na výši úroku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán úrok případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovanou by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru číslo uzavřená dne 23. 1. 2020 mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná jako celek.
Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 35 000 Kč, má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit a to bezprostředně poté, co byla o plnění požádána. S ohledem na skutečnost, že žalovaná v této lhůtě dlužnou částku neuhradila, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně za období od 11. 7. 2020 do zaplacení. Ve zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 630,62 Kč, přičemž tato částka představuje 35,56 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,78 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32,22 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 582 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 51 634 Kč sestávající z částky 3 180 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t..
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke
Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného.
Nebude-li povinnost stanovená pravomocným rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na pověření zvoleného soudního exekutora výkonem exekuce.